Kapis komentáře u knih
No tak mně se tento poslední Zkratpot líbil moc. Dokončení Meyrinkovy povídky, kdy kreslíř bohužel nestíhá zachytit psychotickou tajemnou atmosféru+jeden bonus, uchyláci, vlak, Ein a Kabel paráda. Jak skončí Cyklus 5 mě nezajímá, tento příběh mě vůbec nechytl. Celkově spokojenost. Rest in peace MOT a POT:-(
Slabší než dvojka, líbil se mi Zach a Kučerovského obálka "Únor" Leden v předchozím čísle taky byl bomba.
Tento Pot oproti jedničce je o pár levelů výše, Oidpia i J. Doa znám z samostatně vydané knihy/sešitu, takže se prapůvodní záměr Potu, zdá se, dařil naplňovat. Moc se mi líbil Slepý holub, ale nějaxem nepobral ten konec, Sleepy hollow jsem viděl už strašně dávno, tak nevím jestli by mi to nenapovědělo. Vím, že stejné bestyjstvo, které je na obálce sešitu nějak ten konec rozlouskává, ale fakt jsem bezradný. Jinak, zrození a smrt komixovýho hrdiny taky moc dobrá a celkově fajn počteníčko před spaním:-)
Prudce experimentální věcičky, pěkný, nadějný a optimistický start jednoho komiksového sborníku. Potěšil mě Ivan Stable, který mi ho na Crweconu 2008 dal za pivko;-)
Tak se dívám, že jsem ještě nehodnotil tento klenot, který jsem jako děcko měl přečtený tam a zpátky snad nastokrát a všechny ty příběhy mám zaryty opravdu hluboko - ono jak to pak seženu jako samostatný sešit, je to takový malý obřad. Nemohu jinak než plnou hvězdovou palbu, v procentech bych se nebál dát 95%.
Tentokráte slabší kousek, kde mě trochu zaujalo snad jen Chci tvé tělo a duši. Jinak samoseou Komiksfestu fandím. Tak jen nevím, jestli nějaký bude letos, protože na netu žádné info.
Závěrečné číslo hodně zajímavého fanzinu...nu což, škoda. K Milošovi Mazalovi není co dodávat, je to skvělý kus po všech stránkách, dívím se, že tento člověk není "masověji známý." Ten syn mi až znepokojivě připomíná Karla Čapka. Zvláštní dny jsou taky fantastické. A to mi stačilo, abych byl vrcholně spokojeny. R.I.P. ZKRATe
Výborné číslo. Jézédaček to je borec, taxe má hospodařit...:-D;-) Tleskám K. Jerriemu za malou poctu Jimmymu C.
Reumann i Sjunnessonův Errol jsou pořádné palby, především ten kočičí happy end, jaxi nevzrušené letí dvě a půl strany - no paráda, Radegast, rybář i závěrečný Gruss hodně v pohodě, takže toho co se mi nelíbilo, bylo vskutku minimum. Moc velká spokojenost.
Tenhle Zkrat se mi až tak moc nelíbil. Možnost vstoupit někde za kartotékou "Do hlavy Pavla Knieža" bych asi netoužil. Vůbec ta slovenská produkce v tomto čísle mě moc nevzala. Mazal opět výborný, Larsson mi taky není jasný, ale líbí se mi to :-) Jinak zbytek v pohodě.
90% za Mazala, kterému to příjimení fakt nepřísluší;-) Vždy jsem obdivoval lidi, co si své scénaře i kreslí, takže klobouk, který nenosím, dolů. Znám spoustu bruntáláků, ale tady tohohle přímo osobně ne....bohužel...zatím snad. Cukrová kostka i Balík Bo mají velký potenciál, ale cosi tomu chybí. Věřím, že aspoň u Balíka to není překladem, kruciš (slyšel někdo někoho toto slovo použít v praxi???) . Možná jen by potřebovali trochu přitvrdit.
Četl jsem to snad čtyřikrát, než jsem se odhodlal o druhém Zkratu něco napsat - nemám rád když nemám ve věcech úplně jasno, což teda furt asi nemám, ale musím své subjektivní pocity zde připojit. V Infekci vidím zcela jasně záblesk "manifestu o komiksech beze slov" o němž píše T. Prokůpek zde: http://www.comicsdb.cz/comics.php?id=736. Poslední panel je úplně jasný i když ho jistě může každý chápat po svém. Pro mne znázorňuje úpěnlivou představu člověka blízkého smrti o místě, kde by se rád nacházel místo toho být zasypán kuličkami. Ať už tyto představují cokoliv - některý ze sedni hříchů nebo jen snad hodně špatný sen, kde se dá ukrýt úplně cokoliv. Ano, podle mého je na posledním panelu zcela bez pochyby přední strana dveří kam náš hrdina z panelu předposledního marně zvedá ruku. Hodně se mi líbil "Život je někde jinde," který si na nic nehraje. S hodně přimhouřeným okem neuškodila Zacko-Andrastovská ornitologická patologina, která má aspoň údernnost ale číslo je zakončeno docela dost trapnou rukou boží, bez urážky, ale to je patlanina neskutečná. Ještě ten ostrov mohl mít více biblický název třeba Jericho, to by bylo sice víc k blití, ale tématicky našponované. No tak asi tak:-)
Tak jsem rád, že se mi povedlo toto číslo sehnat a jsem docela spokojený. J. Gruss zde ukazuje svůj rostoucí potenciál i když příběh je slabší. Z těch protiválečných mě extra nic moc nezaujalo, celkově ale dobrý.
Úplně jak dnes vidím ten den, kdy jsem jako děcko dočetl Spideyho od Semicu, končícího komplexem v Central parku a celý jsem se třásl, kdyže to konečně vyjdou ty Tajné války. No a neuteklo ani 20 let a mám to doma. A dokonce i přečteno. Kniha je krásná, luxusní vydání, lesklý papír mi sedí, moc se mi líbí obálky, které jsou krásně před každým dílem (kdyby tak ty sešity Semic vydal, to by bylo!). No ale s dějem je to už kapku slabší - bacha budu kapku SPOILERovat. I když celkově to všechno celkem dává logiku a jednání jednotlivých skupin postav i jednotlivců má hlavu a patu, sralo mě, že nikdo neumírá (s jednou čestnou výjimkou) a to se mohlo dít cokoli, včetně jaderného výbuchu a shození pohoří, zvícího Alp na hlavy hrdinů. Všichni do sebe furt stříleli až odlétávali kilometry daleko a vždy se jen otřepali a hurá zpátky do boje. Dále mě sralo jak každý furt popisoval, co dělá, i když to je jev v marvelovských komiksech té doby zcela běžný. Čekal jsem a představoval si kdysi, že hrdinové budou v nějaké aréně, kde budou mezi sebou zápasit, poměrně promyšlený a rozmanitý děj plný intrik a zvratů mě docela příjemně překvapil, je to sice hlavně mlátička, ale ten děj kolem musím ocenit, čekal jsem to mnohem prostodušší. Skvadra záporáků mohla být kapku namakanější - a hlavně známější pro českého čtenáře - většinu jsem vůbec neznal, takový Wrecker s kouzelným páčidlem....no to mi ho vykuř, Colossova milostná eskapáda byla víc jak tristní, takových chvil tam bylo samosebou povícero. Celkově tedy spíš podprůměr, ale tak luxusní a tak dlouho chtěný a očekávaný, že musím dát 4 hvězdy. Čtyři poslední přídavkové sešity mě nezaujaly vůbec, především ten poslední byl naprosto otřesný a to nejen kresbou, dočetl jsem to s největším sebezapřením, i když nemohu upřít řadě "What if...?" dobrý záměr. Stále ale uvažuju, že to odprodám.....
Včera jsem si to v deviantním záchvatu sběratelství koupil za 8 korun, když je to tedy to první číslo. Jako děcko jsem si to nekupoval, ale všechny ty první díly jsem měl možnost číst. Co psát o želvácích, jejíž cílové věkové skupině jsem už párkrát odrostl? Je to naivní a hloupoučké, ale jako děcko jsem to samosebou žral, sledoval jsem TV seriál, na svém Sinclairu ZX jsem hrál hru, byl to obrovský fenomén, žádné velké vzpomínky to ale ve mně nebudí, takže ze slabého sentimentu dávám aspoň něco. Kdyby někdo chtěl tuto zásadní RARITU první číslo nesehnatelné někdo koupit za těžké love, tak se určitě nějak domluvíme;-) Viděl jsem tam ještě jeden díl, který jsem doma identifikoval jako číslo 2, asi si ho při příští návštěvě za těch 8kč přiberu:)
Příjemná věc, jde vidět Dostojevského genialitu, když na tak malém prostoru dokáže rozehrát takové přesvědčivé drama a ještě takovým pro něj neobvyklým způsobem - i když svůj styl, zlé zastávárníky apod. naštěstí neopouští. Lze vidět, jak dokonale zná lidské pohnutky, chování reakce, např., že mládí je velkorysé, ale ne tolerantní, hned pohrdá apod. Mám rád Dostojevského a mám rád i tuto "Malou řadu" to jsou takové příjemné překvapivé knížečky do kapsy.
Citlivé, melancholické a sentimentální vyprávění o svobodném životě, samotě, toulkách, mládí, partnerství, rodičovství i smrti, před kterou je třeba se vyrovnat se svým životem. Myslím, že jsem ještě kapku mlád a tato kniha by oslovila spíše lidí s krizí středního věku, kterou zatím ještě nemám;-), ale kniha pohladila po duši i mne. Moc dobře chápu tu Knulpovu hravost, užívání si každého stromu, průseku, hroudy hlíny a závanu větru, každé vločky a milovaného slunce. Knulp všem přinášel trochu dětské hravosti a nevinnosti, stejně tak trochu závisti z jeho svobody. Moc se mi líbil popis Německa konce 19.století, kdy kvetla řemesla, lidé byli (aspoň v této próze) poctiví, pracovití a pili skoro jen mošt. Teď za 100+ let je doba opravdu úplně jinde - a je to asi škoda. Taky jde v knize cítit obrovský kus lidství a humanity, lásky k lidem ale i k přírodě.
S grafickou stránkou komiksu jsem nadšený až odvařený. Schválně píšu grafickou stránkou, protože si nejsem jistý, zda-li je to kresba, malba a jestli tam nejsou nějaké fotokoláže a dozajista to je ještě projeté kompem. Je to prostě výtvárná orgasmusiáda, kterou překoná možná jen pořádné číslo s dogou;-) Akce jsou nádherně rozmázle dynamické, krev, hnus a maras je zobrazen taky v plné palbě. Světelné efekty přímo fantazie! Lidi jsou ztvárněni pokřiveně, jak je stoka nejnižších lidských představitelných zvráceností "za mostem" všechny semlela. Nejlépe je to vidět na jejich prstech, přesně to náhrává obscénní atmosféře Snowtownu, plné úchylných a temných tajemství. Myslel jsem, že Sin City nic nemůže překonat, ale Ellisovi se to atmosféricky povedlo. Příběh letí jak namydlený blesk nebo spíš jako svištící trubka a sebral mě od prvního okýnka až po poslední panel. Trochu mě sere, že je Fell takový superpolda a každý sešit vyřeší jeden případ (a nejsou to ledajaké případy, tady by se asi metrošampón Simír, i když je jeho tempo vražedné, nechytal) - ale možná, že právě proto to má takový spád. A celé je to k tomu neskutečně zábavné. Prostě takový nářez jsem ani nečekal. Jsem nadšen a věřím, že snad Ellis ještě někdy vypotí pár veselých kreslených příběhů pro děti z tohoto bezstarostného ráje na zemi.
Co mě trochu sralo byl překlad D. Šmída. Kdybych neviděl kus free originálu na netu...překládat Devil cop jako "fízl rohatej" UFFF, to je hrůzoděs a to jsem takhle porovnával jen pár prvních stránek. Radši možná nevidět, naštěstí to nemohlo přebít perfektní zážitek, který Ellis s Templesmithem přichystali.
Mám z této knihy akorát takový pocit neúplnosti, na konci nečekalo, jak jsem zvyklý, žádné vyvrcholení, žádný zlom, vše zůstává rozjeto a otevřeno. Kresba není přímo odfláknutá, problém bych spíš viděl ve velikosti panelů, kdy to zdá se Ellis s Robertsonem trochu lepili a nastavovali, místo by šlo určitě využít lépe, ale to máme stejné, jak někdo používá řádkování 1,5, aby stejný objem textu vyšel na více stránek - a to já nemám vpravdě rád. Příběh s dětskými prostituty je opravdu silný a souhlasím, že je vrcholem knihy (zcela jistě na to má vliv to mimino co mám doma;-)), ale opět - chybělo tomu vyvrcholení ve formě sloupku, sociálního hurikánu a jakékoliv odezvy - ale jelikož otevřený zůstal i prezident, snad to ještě proběhne v následujících knihách. Těch pár stran, kdy přes celou stranu mluví vždy jeden "schizofrenní paranoik", "životní ztroskotanec" či snad pouze "oběť systému", jsou druhým pomyslným vrcholem celé knihy. Z předkládaného stavu společnosti, který je kritikou dnešní a blízce budoucí doby občas fakt mrazí až na kulach, už to není všechno až zas taková sranda. Za mě opět vysoko kolem 95% a s netrpělivostí očekávám další díl.
Tuto neotřelou, přímočarou kritiku dnešní doby a doby blízké orwellovské budoucnosti je opravdu radost číst. Žádné zbytečné záseky a filozofické odbočky, vracení se v textu, abych věděl co se to děje. Údery přímo na pysk a na solar, rektální vodopády, chytnout pod krk, kopačka do kulí, paráda. Kdyby tak bylo více takovýchhle novinářů - a nejlépe skutečných - kteří vybočují ze zažitého stereotypu dnešních korporátních médií, patřících po celém spektru jedněm a těm samým lidem, které tvaříc se levicově či pravicově, v zdánlivém rozporu, předhazují tupé lůze ty stejné předžvýkané lži. A tupá nová lůza předžvykané sračky spolyká večer otupěle před Ordinací u Bráníka a slevněného gothaje z Lídlu a pak dští síru a oheň na ty hrozné diktátory tam někde, kteří se zprotivili bankstersko-ropné moci a souhlasně přikyvuje honoraci jiných diktárorů, kteří mohou vlastní lidi vraždit bez problémů, protože bohatství svých zemí poslušně distribují tam kam mají, případně hostí nějakou tu "spřátelenou" demokratickou flotilu. Zaplaťpámbů, že ještě máme svobodný internet, kde se dá zatím dopátrat skutečné pravdy, kterou v "jasném a spolehlivém" proudu polopravd, lží a propagandy nenajdeme. Jen tak dál Ellisi, jen tak dál Spidere, žeru Vás oba.
VÝBORNÉ, VÝTEČNÉ, SKVĚLÉ – po slabším 4.díle, který byl takovým trochu už vyceděným odvarem předchozího, tento díl jede na nové vlně nápadů a celkově působí velmi harmonicky a úderně. Druhý, celopanelový, sešit je příjemným, kontemplativním ponořením do reality Ellisova cyberpunkového světa, který přirozeně a originálně navnadí čtenáře na další četbu. Jsem rád, že střet s novým prezidentem Ellis neuspěchává a připravuje tomuto (doufám) velkolepému představení důstojnou cestu, kdy budou padat velké kulisy a nejedno oko, jakož i střevo nezůstane sucho. Líbí se mi, že v tomto díle jsou více zapojeny hi-tech future biotechnologie jako “potulná kamerová infekce, ilegální sekreční nanosenzory“ apod. To fakt žeru.
Ellisovi se tentokrát i dokonale povedlo zapracovat do tohoto světa neblahé budoucnosti praktiky mocných této doby. Pro ty méně vnímavé, a ať vím, kde to případně příště hledat, takové malé shrnutí (spoiler): Policajti postřílí nevybíravým způsobem protestanty přímo před svou služebnou – vrazi jsou chráněni a odvezeni do bezpečí. V následném tiskovém prohlášení mainstreamového média, které je plně pod kontrolou governmentu, jsou jako standard “false flag operation“ označeni za viníky sami protestanti, když prý napadli služebnu a z “davu padl výstřel“. Z incidentu není žádný záznam, protože policajti ruší veškeré kamery a záznamová zařízení nějakými rušičkami. Toto je opět standard false flag označeno jako “terroristická aktivace el-mag pulzu.“ Stále to neevokuje žádné události dnešní doby? Tak jedeme dál – následně je vydán “N-zákon“ - články, vyhodnocené jako nebezpečné pro lokální či národní bezpečnost a mezinárodní postavení země mohou být a budou staženy Callahanovou administrativou (sic!). Cenzura tisku a internetu. Vítejte v roce 2012, řízeném AIPAC, NATO, CIA,.....and many many others.....skuteční teroristé a pachatelé jsou oslavováni a možná dostanou i medaile za příkladnou obranu bezpečnosti civilního obyvatelstva – podle toho, kdo jich víc postřílel, tím větší medaile.
Važme si takovýchto děl a radši je pořádně schovejme, možná bude jejich držení za pár let nezákonné a budou pálena novodobými Koniáši i s náma a nahrazována tou “jedinou správnou literaturou“. Smekám klobouček a dávám skoro stovku, jen tak dál, na další díl jsem teď natěšen jak na nic jiného.