Kapis komentáře u knih
Opravdu důstojné rozloučení s touto fantastickou sérií. Většinu z toho obrovského množství postav jsem identifikoval a i když určitě ne vše, spoustu věcí se Gaimanovi povedlo pěkně ukončit. Kresba také na té nejvyšší úrovni, hodně zajímavý je především sešit s p. Li. Veliká spokojenost, zdá se až neuvěřitelným, že se povedlo vydat Sandmana komplet. Doufám, že někdy najdu čas, abych si přečetl všech 10 dílů v jednom kuse a doufám v dovydání všech minisérií, které se k Pánovi snů váží, stejně tak připravovaných prequelů.
Mám ale jednu faktickou - překladatelsko-ornitologickou, nejvíc asi na Viktora. Vine se to celou sérií a jde o Matouše, více než v dílech předchozích je zřejmé, že matouš není Havran (polní), ale Krkavec (velký), rozeznatelný hlavně podle peří na hrdle a velikosti. Většina lidí nerozliší krkavcovité ptáky od sebe - vránu, havrana, krkavce, kavku a asi ani nic dalšího, takže je jim to jedno, já jsem to řešil celou dobu a až tu je to jasné. Tak bych se chtěl zeptat, jestli by opravdu neměl být Matouš přeložen jako Krkavec? V originále je určitě Raven, což může znamenat oba druhy a musí se nechat, že i slavná báseň od E.A.Poea s názvem Raven se překládá odjakživa jako Havran, i když báseň pojednává stopéro o Krkavci. Jako jediný je se schopen naučit pár slov, je ze všech nejinteligentnější. Taky na všech těch videích (třeba v prvním Diablu), kdy pták vyklovává oko mrtvole se jedná o Krkavce.... (kdyby někoho zajímalo zde je takové rychlé srovnání: ( http://www.national-geographic.cz/detail/kdo-z-vas-rozezna-vranu-havrana-a-krkavce-klid-to-zvladne-jen-malokdo-6710/ )
Opět výborné, ale po těch letech je spousta nití přestřihnutých a i když jsem si většinu postav zařadil a uvědomil která bije, přece jenom jsem místy tápal - po zběžném prolistování Preludií a Domečku vše dává trochu větší smysl. Gaiman roztočil obrovský vír událostí, z nichž některé jsou bohužel odstředivě odmrštěny a nevysvětleny, některé však zapadnou přesně tam kam mají. Střídání stylů kresby mi nevadilo, naopak bylo docela osvěžující, bohužel mám z toho celého dojem, že si Gaiman vzal až velké sousto, když opravdu hodně konců zůstalo volných...ale záhada přetrvá věky, ne rozluštění, jestli správně parafrázuju Luciena (nebo Kaina;)). Abych si to užil pořádně a pochopil snad více, počkám si na desítku a pak si to přečtu celé v kuse, třeba pak dám o nějaký bodík ještě více. Jinak bichle řádná, četl jsem ji před spaním poměrně dlouho.
Brilantní. Stovku dávám opravdu výjimečně a tento Sandman si ji do poslední tečky zaslouží. Mám pouze dvě výtky - McKeanovy obálky nemusely být zmenšeny na začátku, kdyby uváděly každý sešit přes celou stránku, byl bych radši. A dále kresba u Nekropolních příběhů mohla být trochu preciznější - především šrafování by si myslím zasloužilo trochu více práce a pozornosti. Přesto dávám 100%. Dokonce i Kingův úvod nebyla bohapustá onanie nad Gaimanem, ale slušný rozbor knihy a má pravdu, že to není pro batolata. Nějak se mi to časově semlelo, že jsem to četl týden a vycházel mi jeden příběh na jeden večer - když říkám jeden příběh, není to přesné, protože většina příběhů, vyprávěna v Krčmě na Konci světů má v sobě vnořený další příběh, kdy postava v příběhu začne vykládat a příběh Petrafaxe obsahuje dokonce tři příběhy, z nichž dva se vnořují ještě do dalšího, takový příběhový Inception;-) King mimojiné v úvodu píše, že různých skrytých vychytaných narážek a souvislostí jsou v knize stovky a budu rád, když to zde komentující, případně velevážení pánové vydavatel+překladatel nadhodí, v rámci všeobecného obohacení. Podle všeho by měl být Gaiman i někde mezi návštěvníky krčmy, to by mě zajímalo obzvlášť. Já jsem si po druhém přečtení spojil pana Gadlinga do "Domečku pro panenky", kde se potkává co sto let (myslím) se Sandmanem. Gung Din je hrdina kiplingovy básně, ale jinak jsem tam toho moc nenašel :/ Největší pecka jsou každopádně příběhy z Nekropole, i když jak říkám, kresba by nemusela být tak odfláknutá. Jeden příběh je větší bomba než druhý a zhltal jsem je se zatajeným dechem. Už jen takový pohřeb na vzduchu, který se asi oproti čtyřem předchozím způsobům pohřebu běžně v mně známých kulturách nepoužívá, má Gaiman vystavěný s perfektní logikou a promyšlený do poslední podrobnosti. Úchvatné. V každém příběhu se taky objeví, když už ne Sandman, tak aspoň některý z věčných, což taky oceňuji.
Ten konec je takový tajemný, rozvinu svou hypotézu jak jsem si ten konec pro sebe pochopil já. !MOŽNÝ SPOILER ALERT! Bouře reality přivedla všechny pouníky na konec světů, protože se stalo něco významného. V druhém příběhu z Nekropole se objeví Destruction a vypráví mladému učni (vnořený příběh) o Nekropoli, která už dávno zanikla, protože její obyvatelé ztratili úctu k mrtvým a když tam přišlo "šest podivných poutníků" že jim umřela "sestra", zajímaly je jen obětiny a Osud proto jejich město nechal srovnat se zemí. Na konci pak sledujeme na obloze pohřební průvod, kde lze vidět spoustu známých postaviček ze sandmanova universa a jediný můj logický conclusion je, že se jedná o pohřeb Radosti, která pak metamorfovala v Delírium - na konci průvodu jdou navíc spolu se Smrtí, která oproti normálu není ani veselá ani usměvavá, měsíc se zalívá krví. Sandmana samotného jsem v průvodu nenašel. No tak nevím, každopádně až bude venku všech deset dílů, tak si to přečtu v kuse, i kdyby na to měl padnout celý víkend.
Gaimanova fantasie evidentně nemá hranic a když se k nim limitně blíží, potkají se všechny přepestré nitky v jedné krčmě na samém konci všech světů.
No co k takové parádě napsat? Ucelený, dějově propletený příběh, který uzavírá hned několik kapitol v této velkolépe sáze. Gaiman mi opět dokázal, že je mistr v tajemném vyprávění příběhů, které si nepovídají smrtelníci. Obrovské plus je, že je celý příběh kreslený jednou kreslířkou a má tak punc kompaktnosti, i když mi její kresba nepřijde úplně dokonalá, taková lehce nejistá a neprecizní linka, Sandman a ještě pár postav mi přišlo vyšších na úkor šířky, asi jako když si doma přepnete širokoúhlý film na celou obrazovku. Možná je to však všechno záměr a ve finále si na to člověk zvykne a výsledný dojem je uspokojivý. Delirium s jejími barevnými bublinkami je prostě dokonalá. Doufám, že ji nikdy nepotkám, ať už v dobré a nedej bože v špatné náladě (nerad bych skončil přivázaný na lůžku a nemohl ani otevřít hubu k šílenému řevu, aby mi do ni nelezli brouci.....brrrrrr, kruté – že by malé soukromé vypořádání se zástupcem “pomáhat a chránit“:-)?) Celá kniha má hlavu a patu, vše do sebe dokonale zapadá, je to prostě radost číst a odtrhnout se je velmi bolestivé. Nakonec bych ještě vyzdvihnul, že to je v jedné knize za 5kilo, i když některé části bublin jsou příliš blízko vazbě a musel jsem to riskantně rozevírat limitně k mezi pevnosti. Vazba ale vypadá, že i toto vydrží. Takhle měly vyjít i Báje a odlesky!! Možná bychom měli už na světě svazek číslo 8.
Nebudu se pozastavovat nad tím proč Báje a odlesky nevyšly dohromady, to je už teď jedno. Po "Měsíci" a "Grepfrujtu" vytáhl McKean doufám poslední zrůdnost a to nějakou babu v županu s ryboptačí hlavou, kterou by, při troše úctě k fyzice, takhle zvednutou neudržela. V ruce s lebkou, která tomu dává náznak mystiky až tuhne páteř a vzduch v místnosti kovově chladne. Ultračarovná megawůdů psychoberla s plyšákama tuto nevkusnou hrůzostrašnost jen dokresluje. Naštěstí ostatní obálky už jsou lepší a ke konci už je to starý McKean jak ho mám rád. Věřím, že už to tak zůstane :-)
Ani obálka však nemůže snížit vysoké hodnocení tohoto opravdu vydařeného dílu, který jasně ukazuje jak skvělým a tajemným je Gaiman vypravěčem. Každou pověst, báji i její odlesky dokáže krásně přetvořit do svého světa a převyprávět z pohledu Věčných. Jelikož jsem takový amatérský ornitolog, tíhnoucí ke "krkavcovitým," Havraní sněm mě velice potěšil - komplet se vším všudy - obzvlášť Sen a Smrt v kojeneckém manga-vydání jsou k sežrání. Orfeus i Ramadán jsou také psány i kresleny tak čtivě, že jsem ani nedýchal (musel jsem dočítat na ARÚ, napojen na umělé dýchání;-)). Prostě parádička. Jinak barvy mi přišly tak přirozené a trefené, že si to ani nedovedu představit v čb.
Tyto 3 příběhy se u mně řadí na příčky nejvyšší co ze Sandmana zatím vyšlo a jelikož už mám Báje a odlesky komplet doma, nebudu srážet body za dělení knihy, které mě furt docela sere a dávám kolik dávám.
Tak konečně jsem dostal rozečtený book zpátky a přečetl jsem si ho do konce. No takže sumasumárum - kyčovitá zátiší s různě rozmazanýma hlavama a rádoby mysteriozními předměty, vrostlé stromy do hlav, osvícených nějakými písmeny a podobné zhovadilosti na obálkách značí obrovskou dávku nevkusu, která mě u Gaimanova díla celkem mrzí. Obzvlášť nechutný je ten týpek co si drží měsíc na hlavě a stojí u té krabičky s hroznem a kalamáři po babičce, kde má přes krysí lebku rozsypaný písek, zdobící úvodní stranu a pak ten co má na hlavě růžový grapefruit nebo co to je, tvářící se jak pičus, kterého jsem měl upřímnou chuť kopnout do řiti a narvat mu ty klacky okolo do huby, uvádějící "Lov". Ufff, naštěstí to jsou jen obálky, ale ty mi teda daly.......
K samotnému komiksu pak už výtek v podstatě nemám, jsem tímto Gaimanovým světem fascinován, první příběh perfektní nakopávák, udělal jsem chybu, že jsem pak v zájmu totálního vychutnání přečetl i Úvod. Císaře znám z Crwe, ale barva mu dala více, červená Králi bolesti hodně sedla i barevné bubliny.......u Deliria myslím....... daly jejím slovům nový rozměr - škoda rozmazané strany 26, ale to se nedá nic dělat. V dalších příbězích lze vidět široký záběr Gaimanových znalostí a rozhledu. Škoda, že Kniha není vydána dohromady, snad už to u dalších hrubých dílů nebude třeba a Crew bude spoléhat na to, že kdo si koupil 6 dílů taxi dokoupí i zbytek, i když bude stát trochu více. Tímto taky oroduju za to ať jsou zbylé booky vydané dohromady.
Mám radši celé příběhy a tento díl se mi líbil méně než Údobí mlh, ale bodů zaslouží stejně, je to prostě Sandman;-)
Když jsem to v obchodě poprvé průzkumně otevřel přišel mi Sandman v barvě strašný, ale na barvičky jsem si zvykl velmi rychle. Vychutnal jsem si ho pěkně, nestačila ani cesta OV-PHA. Sandman sice zdánlivě vystupuje jen okrajově, celým příběhem ale prostupuje. Mám rád na věci pohled komplexní a tento příběh z gaimanova světa z trochu jiné perspektivy je dokonalý. Není mi zcela jasné proč je barva od toho čísla tak zásadní - ale to mi jistě někdo vysvětlí a já si Hru o tebe přečtu ještě jednou a porozumím trochu lépe. Už ať je všech deset venku a můžu si s nima dát víkend někde v klidu;-)
..a po povídkách se příběh spojuje - tedy pokračuje. Gaiman nemůže zklamat - jen se mi moc nelíbilo líčení věčných...nevrhá stín, nespí a tak....to je jak z katalogu na postavičky He-Mana. Taky pokud smrt je u nekonečně umírajících na nekonečně místech vesmíru, proč celé pojetí dobra-zla (stvořitel-peklo) je pojato čistě v duchu křesťanského religionismu? Pravda, je to comics západní, kdyby se v Indii vydaval comicsy a Gaiman byl hinduista, asi by to vypadalo jinak - je třeba zasáhnout cílovou skupinu, to je jasné. Ale celá tato představa je postavena na našich euroamerických hodnotách, když už je Gaiman tak erudovaný, znalý kdekterého kultu, mohl to trochu došpekulovat - ale možná bychom tomu nikdo nerozumněli. Zkrátka a jednoduše, Sandman je prostě geniální, žádná superhrdinská mainstreamovka, nutí k zamyšlení a dlouho pak ještě nejde dostat z hlavy - už se těším na další díly.
Po smršti prvních dvou nepřekonatelných dílů trochu oddechu a pár kratších povídeček, vykreslujících svět Sandmana o další podrobnosti - každý díl se dotýká, aspoň okrajově, předchozíh nebo budoucích dílů - Sandman je pro mě jeden z komiksů stojícím na pomyslném vrcholu tohoto žánru, a ač mám radši celé příběhy, tyto povídky jsou bezchybné.
Dle mého ještě lepší než jednička, asi i nejlepší díl celé série. Kruté, opravdu běhá místy mráz po zádech, rezonuje to, hlavně na "obilnářské konferenci". Když jsem to poprvé dočetl, tak jsem zůstal jako opařený. A Sandman to jen tak pozoruje pragmaticky. Těžko překonatelné, geniální, dokonalé, dávám 100%.
Hluboké a nadčasové, jedna z nejlepších komiksových sérií ever. A dokonce to už u nás konečně vyšlo komplet, takže nováček nemusí čekat 10 let;-) Vždy jsem rád snil - i s otevřenýma očima, občas jsem se chtěl po probuzení do snu vrátit, pokračovat v něm po probuzení, po některých snech jsem si jako puberťák musel měnit pyžamo, zkrátka snový svět a snění mě vždycky hodně fascinovalo. A Gaimanovi se povedlo vytvořit svět, který tomuto jemnému předivu vládne. I když to začíná uvězněním Pána této říše, je to rozjezd, který se už nezastaví. Kresba je perfektní, ten vnitřní rozměr a cit pro perspektivu prostoru je nezaměnitelný. Dávám dobrých 98-99%, stovku může mít máloco, bo těžko bych si připustil, že už nemůže být nic lepšího. A už bych snad mohl si někdy udělat čas a přečíst si to komplet v jedné várce.
Tak u tohoto jsem se bavil ještě více než u TOP 10 a tak dlouho jsem to odkládal kvůli posranému filmu, který s tímto komiksovým skvostem fakt nemá moc společného. Vůbec se nedivím, že se Moore od takovéto odtržené sračky distancuje. Atmosféra verneovské představy konce 19. století se spoustou klasických postav dobrodružných románů, které jsem jako děcko hltal, mě kompletně vtáhla do sebe. Určitě mi spousta věcí unikla, ale tak dobře jsem se dlouho nepobavil.
Cestovatelským almanachem jsem se musel nejdřív ztěžka prokousávat, ale pak mě fantastická cesta kolem světa pohltila stejně. Jsem rád, že Moore nezapomněl např. na Challengera a jeho cestu do Ztraceného světa, na Crusoa, Lovecraftovy Hory šílenství, překvapil Twin Peaks, chvíli trvalo, než mi secvaklo, který že je to "Zámek" poblíž Luthy a pobavilo znechucení, když se po cestě přidali k 120 dnům sexuálně-násilných zvráceností jistého šlechtice, kterého dostali z vězení:-) Ženské zatím trávily dobu v lesbickém království.
Tento komiks je jednoduše skvost od začátku až do konce.
Více jsem se rozepsal v recenzi, kterou lze nalézt zde:
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/liga-vyjimecnych-the-league-of-extraordinary-gentlemen-599
Tak u tohoto jsem se bavil ještě více než u TOP 10 a tak dlouho jsem to odkládal kvůli posranému filmu, který s tímto komiksovým skvostem fakt nemá moc společného. Vůbec se nedivím, že se Moore od takovéto odtržené sračky distancuje. Atmosféra verneovské představy konce 19. století se spoustou klasických postav dobrodružných románů, které jsem jako děcko hltal, mě kompletně vtáhla do sebe. Určitě mi spousta věcí unikla, ale tak dobře jsem se dlouho nepobavil.
Tento komiks je jednoduše skvost od začátku až do konce.
Více jsem se rozepsal v recenzi, kterou lze nalézt zde:
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/liga-vyjimecnych-the-league-of-extraordinary-gentlemen-599
Tak jsem po letech, co jsem to koupil v LK rozbalil a nic jsem nečekal - a taky jsem moc nedostal. Další zbytečný superhrdinský tým, teda hned dva, jejimiž neskutečnými fantastickými dobrosružstvími jsem se musel kapku prokousat. Díky předmluvě Jirky P. jsem aspoň trochu věděl která bije a usuzuji, že před tím, než to dali Moorovi, to musela být neskutečně plochá sračkoidní konzumní skorozábava o super-Kheranech fajrujících po super-Deamonitech někde v Americe ve světě superpadouchů a zombotů....jsem myslel, že už na vytváření dalších takových světů mají kartel-monopol Marvel a DC. Moore (dle mého) zvedl tuto sérii o pár levelů, dal hrdinům duši, příběhům trochu hloubku, lidský (teda kherovský) a politický přesah a ještě se tomu celému panoptiku stihl decentně vysmát. Na tu cenzuru %&*#! jsem si jaksi přivykl už z TOP10, ale těšit mě netěší. Na takovou odbočku do neznámých vod nebylo - a není - české publikum ani připraveno ani zvědavo. Moc se nedívím, že druhý díl neměl šanci, i když asi by mi to nedalo a někdy bych to - z čistého masochismu a pro případ, že by se mě na nějaký zásadní event z dalších sešitů zeptal na ulici Krampol;-) - dolouskal.
Dokonalé, Moore přepsal dějiny a z komiksu se stal "Grafický román". Četl jsem to pomaličku, vychutnával jsem si to téměř 10 dní (z vysvětlivkami to ani moc rychleji nejde) a byl to opravdu silný zážitek. Moore může vzít cokoli do ruky a bude z toho pecka. A jako u toho všeho co chytne do ruky jde vidět, jak pečlivě a do hloubky se připravuje, jak moc studuje téma o kterém píše - ale u toho nezůstává a jeho neskutečný rozhled korunuje spoustou drobných i větších přesahů snad do všech žánrů a vědeckých disciplín. Těžko hledat konkurenta. Za knihu jsem dal v antiku 460kč, takže poměr cena-výkon taktéž nepřekonatelný;-)
Jsem milovníkem tohoto typu románů, ztvárňujících nerovný souboj hrdinů s všemocným totalitním systémem. 1984 je můj nejoblíbenější román vůbec. Samozřejmě Konec civilizace, Limes Inferior, Kallocain atd. jsem hltal bez mžikuoka. Zde pravda, není hrdina bezmocný, jako produkt pokusů establishmentu, právě naopak, ale atmosféra totalitní společnosti je dokonalá. Moore je prostě skvělý scénarista, ať vezme do ruky libovolné téma. Trochu jsem se bál kresby, ale hned mi sedla i s tím coloringem a k tomuto temnému příběhu si nedovedu představit nic lepšího. Když jsem to otevřel někdy odpoledne, nebyl jsem sto book zavřít, až s poslední stranou někdy v noci a pak s vypálenýma očima a mozkem jsem nemohl ani usnout. Navíc jsem Vendetu koupil v perfektním stavu za necelých 500 v nejlepším ostravském atiqošu, takže poměr cena-výkon-spokojenost-vypálený mozek zařazují tento comics na vrcholové příčky toho, co doma mám a dávám tedy známku z nejvyšších;-)
Paráda, Veledílo, vykreslující zoufalou nejistotu života během studené války a to, že být superhrdinou nemusí být až zas taková pohodička, že pod těma kostýmama jsou přece jen obyčejní lidé se všemi svými chybami, poklesky a morálními vadami. Moore je fakt pan spisovatel-scénarista, vychutnával jsem si pomalu každé okýnko, vypiplané podrobnosti, které se odehrávají v sekundárních linkách v pozadí dokreslují geniálně celý děj. A jak se ta hromada, na první pohled spolu nesouvisejících, příběhů pomalu celá slévá v jasné kontury s dokonalým vyvrcholením, to je virtuozita, které nedosáhne příliš mnoho tvůrců. Kresba, coloring se mi líbily, nemůžu si pomoci, sedlo to. Ještě, že to sithl vydat před 89tým;-) Příběh s pirátem byl naprosto dokonalý, jak znám-neznám Moora, tak musel nastudovat hory psychologie. K této knize se budu rád vracet. JE TO PROSTĚ DĚLO;-)
Je to krátké a slabší než základní dlouhá řada, ale pořád je to nadrprůměr. Kresba kolorovaná jako na starých fotografiích a spousta detailků a monumentálnosti - to se GH povedlo, dává to knize přesně tu správnou atmosféru. Je to ale fakt až moc krátké, slušela by tomu aspoň dvojnásobná délka, kdy by se příběhy trochu více rozjely. Ale je to příjemná jednohubka k dokreslení vzniku Neopolis, škoda, že na TOP10 Moore nemakal delší dobu, potenciálu k zajímavým zápletkám tu je nepočítaně.
Poetika Bažináče mě nepřestane uchvacovat. Víření vody a hru větru ve větvích člověk z toho přímo fyzicky cítí. Moore se ještě zdaleka nevyčerpal - jeho neotřelé nápady by stačily deseti jiným scénáristům na celý život - a naservíroval nám klasickou "Krásku a Zvíře" ve svém podání, které rozhodně stojí za to. Myslím, že už víc jak polovinu příběhů, co u nás vyšly řeší nebohý Alek furt problémy s babou, tu v pekle, tu ve vězení, že mu ta jeho láska ale dává pokuřit!!
Poslední dvě knihy byly přece jenom lepší, díky epickému košatému příběhu v nezemských sférách a velkému souboji prapůvodních sil, ale tato civilnější kniha, se všemi problémy obyčejných smrtelníků a jejich přirozeně lidským chováním, má taky dost do sebe, dost na to, abych ji dal bez problémů 95%, 5 hvězd jak vyšitých.
V předchozích dílech jsem se u jednoho sešitu zamýšlel nad tím, jestli bych našel odvahu si kousnout do bažináčova plodu - zde batátu (a to nechávám stranou, že batát není měkký plod z kterého by crčelo, když se do něj kousne) - jak jsou stanovena měřítka dobra/zla a jak bych mohl mít vnitřní jistotu, zda jsem dobrý nebo špatný a co by se se mnou dělo? Nikdo není úplně jenom dobrý nebo zlý, nevezl bych se na tripu nějaké špatné vlny některého ze svých činů na který třeba nejsem úplně hrdý nebo na nějakém aspektu své osobnosti, na nějakém svém zlém divokém Stepním vlkovi? Moorovi to taky evidentně nedalo a tuto myšlenku pěkně rozvinul a dokončil skrzevá pana Hipísáka. Super. Jo a ještě se mi líbilo jak dostal ten prkenný Batman nakládačku:-)
Moorovo dílo má zkrátka dost hloubku, ač se tak nemusí na první pohled zdát - a určitě by to nikoho nenapadlo při pohledu na obálky jednotlivých sešitů, za jejichž galerii na konci jsem velice rád. Do konce Moorava runu chybí 8 sešitů, jestli se nepletu, tak jsem zvědav, jestli to vyjde v jedné bichli nebo jestli se bude pokračovat i když už to bude bez Moora.
Tak mě Moore opět přesvědčil, že na co šáhne, to mu jde od ruky a že mu nedělá nejmenší problém přejít z HC superhero Sci-Fi do bláznivého fantasy. I když ti poskakující koloušci a mosty z duhy jsou na první pohled idylka sama, Moore to pěkně načechrá, aby pak čtenáři udeřil pořádný políček v podobě kanibalistické sodomie či upalování "tatínka" apod. Nejdřív jsme měl problém se do děje dostat, ale když jsem se začetl, šlo to samo až do konce. Smax je opravdu vyvedená minisérie a moc se mi líbila. Samozřejmostí je spousta různých vychytávek kolem, namátkou jsem si všiml Rorschacha, jdoucího kolem našich hrdinů v Neopoli, modré Meggie Simpsonové v Ulici duchů, rozbitého štítu kapitána Ameriky apod. Konec (draka) už je takový trochu upachtěný, kde náhoda hraje roli větší než malou, ale myslím, že to Smaxovi odpustím a přeju mu poklidný život s jeho milovanou:-)