Kapis komentáře u knih

Pro mně zatím nejslabší díl - moc jednoznačné a přímočaré, bez toho, aby se hlavní hrdina válel ve vlastní crwi. Kresba standartní, Sin City je vždy nadprůměr, takž skoro osm pětek.

25.11.2013

Po trojce opět skvělý a bezchybný Miller. To co udělal tomu žluťokovi na konec - tedy to co po něm zůstalo - místo hlavy a kulí dvě žluté rozflákané kaluže - to bylo naprosto ŠÍLENÉ - navíc ta provázanost s předchozími díly - něco neskutečného s Dámou, pro kterou se zabíjí druhý nejlepší díl (po jedničce of course).

2 25.11.2013

Některé věci se mi zdály dost přehnané (vytažení z asfaltu, tolik možností, kdy mohli Dwighta rozstřílet na sračku a nic) ale je to Sin City a jako takové je to furt silně nadprůměrné

1 25.11.2013

Výborné, skvělé, šílené, s jedničkou nejlepší díly. Emočně nepřekonatelné, během celé knihy jsem se střídavě s Dwightem zamilovával a proklínal Avu. Ty zvraty jsou fakt neskutečné, naprostá nutnost pro všechny, kdo mají rádi comics. Frank Miller stvořil úžasný, temný svět, z kterého mrazí a od kterého se nedá odtrhnout.

1 25.11.2013

Výborné, drsné, skvělá noirová kresba, tahle kniha může leckomu způsobit šok. Dokonalá záležitost.

25.11.2013

(napsáno 09.01.2006) Není to zlé, Spideyho od Semicu jsem žral, teď už jsem se musel legendama "prokousávat", ale konečně to není jen pro děcka a není to tak naivní. Dal bych i víc, ale srovnání s mým hodnocením ostatních comicsů vymezuje přesně tolik, kolik jsem dal, navíc mi to přišlo dost nevědecké ten dojeb toho borce. Ale na druhou stranu, jsem to četl jak jsem se rozcházel s holkou, možná bych to měl přečíst v dnešních "světlých" dnech a líbilo by se mi to víc, no nicméně 75 % je slušných.

Několikrát jsem tuto knihu nasraně odhodil, co je to za rádobyintoušskou kokotí pyčovinu, ale pak jsem na to přišel! Nesmí se na ní moc spěchat, je třeba číst pomalinku, listy otáčet co prst prstík mine a nemít přehnané očekávání v kontinuitu dějové linie. Pokud člověk zpomalí ještě více, začne si užívat hutnou surrealistickou poetiku a musí se sklonit před geniálností tohoto dílka, které spřádá obrazce a okamžiky bez jakéhokoliv vodícího schématu. Pokud si k tomu pustí ještě Tiger Lillies a zpomalí ještě malinko, bude zážitek přímo extaktický. Jsem rád, že nejsem úplný debil a dokázal jsem nakonec ocenit sílu tohoto téměř dokonalého počinu. Kdo čte komiksy na čas, tak zde moc nepochodí a bude akorát nasraný jako já při mých prvním uspěchaných pokusech zdolat tuto parádičku.

25.11.2013

Úžasná kniha. A to po všech stránkách a ze všech úhlů pohledu. Silný příběh. Skvělý scénář, žádné vycpávky a žvatlání, Slaine jako barbar má velmi vytříbený slovník a dokáže jít i během heroických soubojů k jádru věci, nechybí ani humor. KRÁSNÁ ČEŠTINA, díky za ten překlad - že se tam nesekala žádný lejtka a nevařila rejže!! Vazba, papír, tisk, barvy, obal, přebal, ražba bez chyby a nakonec neskutečná kresba. I když jde vidět, že to Power a Staples projížděli počítačem, ty efekty s hloubkou ostrosti jsou povedené a proto za mně vycházejí všichni tři kreslíři stejně za jedna s několika hvězdama, nebudu žádného z nich vynášet nad ostatní, každý má něco do sebe a všichni tři k Slainovi sedí. Dlouho jsem si tak nevychutnával kresbu jako zde, u některých stran jsem se zasekl opravdu na dlouho. Četl jsem pomalu, beze spěchu a nepamatuji, kdy naposledy jsem se tak moc těšil, až zase otevřu rozečtenou knihu, abych mohl pokračovat. Na Fábůlu příštího roku mám jasno pro první místo, pochybuju, že to něco překoná. A opět se mi potvrdilo, že se ty komiksy v Evropě píšou na mnohem vyšší úrovni, než v Americe, i když jako každé pravidlo, má i tohle samozřejmě výjimky. Plná palba 100%.

1 19.11.2013

Jedna z nejzásadnějších knih, které jsem v mládí četl - navedl mě na ni učitel češtiny na učňáku. Chladné, nelidské a strohé uvažování hlavního "hrdiny", které v něm vypracovala přísnost jeho otce při vymýšlení lepších a účinnějších způsobů likvidace lidí deníkovou ichformou se čte samo a je to mrazivé čtení. A přitom se člověk s Hössem člověk nechtěně ztotožní a chápe jeho jednání, vždyť on jen co nejlépe plnil rozkazy.

6 13.11.2013

Výborná kniha, excelentně napsána. Rosemary má atmosféru a tajemno, kerá by se dala krájet a nutí člověka číst dál a dál. Ten temný dům, do kterého se nastěhovali je jako živý, člověk má pocit, že kráči jeho ponurými chodbami. Vlezlí sousedi mi byli od začátku nesympatičtí a nádherně se vyvíjí i vztah a přístup manžela k celé situaci. Brutální vyvrcholení, pokud má člověk dítě, je to celé ještě o to silnější.

Paničky jsou také úžasné, i když nejsou tolik temné, příběh o předělaných ideálních ženách, vytvořených uzavřenou macho-skupinou je úžasný. A skončí to také velmi dobře;)

Hodně hororová-nehororová záležitost, která pomalu budovaným napětím a postupným odhalovaváním pláštíku skutečnosti si člověka udrží přikovaného až do konce.

2 13.11.2013

Pro mne opět úchvatné, pokud ne naprosta špička komiksové tvorby u nás vycházející, tak rozhodně zařazuji mezi "osmitisícovky". Nudit se u Lucifera opravdu nejde a to i bez kyslíku. Tento díl mi přišel kapku tak říkajíc jednodušší v tom smyslu, že jsem neseděl co 5 stránek u internetu, abych si dohledával prameny a souvislosti, tudíž čtení docela odsejpalo (proboha co to používám za pepíkovské výrazy??). Kresebně opět a nepřekonatelně vede Dean Ormston, ale střídání malířů (a stylů) je osvěžující. Carey dokáže proplétat nitky jednotlivých příběhu vskutku geniálně a s takovou lehkostí, podobně s jakou jem běžel teď na hajzl, co jsem se napil ranní kávy. Příběh z pekla je pro mně osobně ten nejlepší - to co Gaiman započal ve 4.dílu Sandmana, kdy nás nechal poprvé nakouknout za brány pekelné, zde Carey rozvíjí geniálním způsobem. V pekle nejsou jen démoni a trpící, Carey přidává další hladinu a dělá peklo mnohem hmatatelnější a uvěřitelnější, mocenské boje mezi pekelnou šlechtou a strasti jejich běžných životů, povinnosti, práce, to všechno perfektně dokresluje toto prostředí. No zkrátka bomba, velice nekriticky hodnotím plnou palbou a jsem nadšen, že se do vydávání zapojí brzy Crew a tak snad se už brzy dočkám dalších pokračování.

3 13.11.2013

Možná tu bude sem tam nějaký spoiler upozorňuju.
Příběh, co Mike Carey rozjel, minimálně konkuruje samotné předloze a oceňuji, že jsou v tomto booku na gaimanova Morfea a svět věčných uctivé odkazy. I když startovní příběh je až moc okatou kopií Sandmanovy cesty za svými ukradenými symboly moci, nemám s tím nižadných problémů, protože je to svižný start a chladnokrevně kalkulující Lucifer má charisma, které by zbortilo nejednu říši mrtvých. Příběh se tak čte sám. Pán snů je přece jenom moc neutrální, řídící se moc pravidly, Lucifer si dělá v podstatě co chce. Bere se sice úplně stejně vážně (což se mu vzhledem k okolnostem dá odpustit), ale je takový lehčí, není brácha od osudu a tak vůbec. Úplný začátek s démony, hrajícími o kosti a oči je vůbec jeden z nejlepších začátků vůbec. Takový hravý a nevinně roztomilý......“tak to nebyl člověk...hraje se dál“.

Izanami-no-Mikoto, bohyně stvoření, která podle všeho se svým chotěm vytvořila pomocí Nebeského kopí celé Japonské souostroví, je po smrti poměrně nemluvná a je i s torzem famylyje jen tichou loutkou na světlonošově cestě. Trochu zamrzí jak je českým překladem průhledně přelepen název prvních dvou sešitů, to už je lepší ten černý pruh. Ale to není moc podstatné. Musubi a její zmanipulování a přechod je prostě kuleidechrvoucí. Nevymyslelo snad rétoriku a manipulaci, ty esence propagandy, samo peklo;)?

V komnatách bez oken bych opravdu nechtěl trávit věčnost zatracení, ostatně když nad tím tak uvažuju, vůbec bych nechtěl být věčně zatracený – stejně jako mě ale příliš neláká např. představa křesťanského “nebe”, kde bych měl po věčnost po bocích andělů pět chvalozpěvy na Stvořitele. Jitřní kníže odhalí zneužití spících k šíření hrůzy a vzpomene si btw. na pařížské divadlo naturalistické hrůzy “Velký Guignol”, které přestalo hrát, protože hrůzám skutečného světa 20.století nemohlo konkurovat:) Vše zacvakne, získá poslední zbraň proti Izanami, celý plán Lucimu samosebou dokonale vyjde, zatímco v LA se děje u brány do nicoty obrovské rodeo. Saul a Cestits z beztvarých jsou naprosto dokonalí a jejích souboj s Mazekeen a kartami je bezchybný, tato pasáž se mi líbila obzvlášť. Cestis, i přes pohrdání lidstvem cituje z Roberta Frosta o ohnivé vášni, pěkný je pak i rozhovor Jill s Luciferem, kdy mu vmete do tváře, že je arogantní nevděčný zkurvysyn, až do mrákot opojený svou mocí a on jen lakonicky odpoví “Ha, úžasné, naprosto přesně řečeno” a pak ji, sice s mizející trpělivosti, velkomožně propustí. Každý je sám sebou, na nic si nehraje, perfekt.

No snad se v sérii ještě “kartářka” Jill objeví – tato postavička mi byla sympatická – ostatně jede dořešit něco se svoji matkou, tak možná se někde do děje ještě zaplete. Co mi vskutku uniklo a nevím oč jde je, když Saul dá ve fastfoodu poďobanému uklízeči “Rezidium pečeti – pařát”, že “bolest i blaženost budou pokaždé silnější”, neví někdo co to má být?

Kresba Petra Grosse prvních tří sešitů byla sice spíš v hlavním proudu, ale neměl jsem s ní problém, kresba prologu k Monstrům od Deana Ormstona, to je však jiné kafé, daří se ji zachytit o dost více, tak nějak z ní dýchá tisícileté prokletí. Příběh je hutný, kresba mu dává správnou atmosféru, historické události jedou paralelně s přítomností, vše odsejpá jako namazaný stroj. Nemohu se odtrhnout, akorát mi trochu neklape u pokorné kněžky Erišad, denodenně potracující své dítě, že cítila vůni kukuřice v chaldejském Uruku. Jak jsem obeznámen, kukuřice nepochází z úrodného poříčí Eufratu. Není nikde ani tesaná do kamene.....nebo, že by její pěstování snad za těch pár tisíc let bylo zapomenuto, nebo ví Carey víc, nebo si to jen neuvědomil, nebo se spletl? Nějak moc nebo:)

První sešit Dětí a monster přebírá opět P. Gross, což ve mně zvedá malou vlnu nevole, ale nedá se nic dělat, příběh plynule sviští.

Sestup Anadiela, v úvodu třetí části, je jako z nějaké fresky a tím, že je se spoustou barokních přiblblých andělíčků v tak malém okénku na celém dvoulistu, přijde mi to jako kvalitní sarkastický výsměch tomuhle přebubělému šlehačkovému stylu....a i malou předzvěstí. Dynamické střídání kresby v “andělské” a “mrtvé” lince akceleruje příběh a musím ohromeně říct, že se ten propletenec daří Careymu udržovat mistrovsky. Konec knihy dává velká očekávání, víc o tom už nemá cenu psát. Je to parádička.

Hnidopišsky ještě dodám, že mi chybí čísla stránek a záložka by byla přímo ultra-potřeba, ale pal to čert;) Hlavně by totiž této sérii pekelně slušel aspoň jeden díl ročně.

3 13.11.2013

Lucifera jsem už onehdá četl, zážitek byl tak silný, že jsem nechával tomu čas a dlouho čekal na tu správnou rezonanci, abych napsal koment. Ale čekal jsem až příliš dlouho, až hluboký dojem se stal jaksi plytčím, asi jako živý sen, který vytrhne propoceně ze spaní, ale už během dopoledne se jako křehká matérie ztrácí v záplavě všedností. Tak jsem si ho kurva přečetl znova! A jsem stejně ohromen. Dal jsem si hlavně pro sebe i malinko rešeršní práce a proto upozorňuju na potenciální spoiler. Jednomu kamarádovi, od kterého mám pár obrazů doma na stěně, se značně pohoršilo v jeho nelehké psychické nemoci, když se začetl do knih o hierarchii andělů a zanícených oslavně-tmářských andělských textů. Z jednoho takového díla hned při prvním setkání se svým bratrským andělem Lucifer cituje. A už nepustí...

Důstojnost, to je asi ten pocit, který mi nejlépe sedí k pánu pekel t.č. na volné noze, neústupná síla vůle, která jde krok za krokem za svým cílem bez jakéhokoli ohledu, ale s takovou grácií, tak impozantně, že i panenský řád kastrovaných premonstrátek by s chutí podřezával a ošukával své eunušské učitele filozofie během přestávky mezi katechezí a hodinou bolestného růžence. A neměli by na výběr. V Nedělních listech by se pak psalo o pomatení myslí a pár sukub by upálili. Nářky, kvílení a skřípot zubů by se ozývalo z hranic..a Knížeti by to bylo jedno. Konečně poprvé vidím Pekelného vládce, z kterého jde opravdu respekt, žádného rohatého bambulu ani zbytečně agresivního imbecila s hořícími vidlemi, ztělesněné krystalicky čisté, vyrovnané zlo, které si je naprosto jisto samo sebou a jež je neskutečně mocné, moudré, rozvážné a nelítostně kruté. Arogance, která je většinou u smrtelníků trestána je tady nepostihnutelně vyzvednuta jako vlastnost, s kterou se nebohý čtenář, drcený běžnými denními problémy, nevědomky ztotožní. Všichni chceme být jak Jitřní kníže! Mít tu moc.. Být tak bezprostředně přehlíživě sebevědomý. Ani nevíme a jsme uctívači ďábla. Pokud by však někdo v samaelském opojení začal po přečtení jako hotový půlsatan kázat doma věčné zatracení, tak radši bacha, Luciferovi to bude dozajista úplně u prdele, horší pak s manželkou doma.

Kresba Scotta Hamptona je vtahující, i když v pár okýnkách se mi asociovali ábecečkoví Strážci, letní speciál 89 od Kovaříkové, což ignoruji (uFF) a hltám příběh, který je podkreslen fantasticky. Musím říct, že vstupní “Světlonošova cesta“ staví stabilní základ monumentálního příběhu a mám neodbytný pocit, jako kdyby žák začínal přerůstat mistra. Slepý Briadach, nevlastní bratr Mazikeen, syn Lilith, a spíš fiktivního anděla Ibriela a jeho lid “Lilim ve vyhnanství“ vychází z mytologie Mezopotámie, jako nesčetně jiných příběhů. Je pak vhněten a k nalezení také v judaismu, kde si žije vlastním životem. Lucifer kráčí věky, kde jsou tyto skoro zapomenuté příběhy pouze kulisami na jeho cestě. Posvátná hora národa Navajo, kde se s citlivým pochopením k zarezervovanému původnímu obyvatelstvu těžil intenzivně uran, je stejně chytlavá jako Faramond sedící u alhamberského lvího dvora – už chápu proč je v pevnosti nad Granadou furt jen kopie a tu ještě neustále opravují.

Co slovo, to skoro citát a rozumím už co znamená nemrhat slovy, hutné příběhy se zauzlovávají samy do sebe, aby se pak spojovaly v nečekaných souvislostech a tíhu si nesou bubliny tak nějak samy, holt v knihovnách jsou celé police plné křesťanských hypotéz o tom jak utrpení prospívá duši, Světlonoš se s tím nesere, přechod na kresbu Chrise Westona by se mohl zdát nepříjemný, ale dynamika příběhu nedovoluje se moc pozastavovat. Sešity s kartami hltám ve stejném tempu, akorát bych autorovi vytkl malinký renonc, který si jako amík asi neuvědomil – kdyby někdo chodil po Hamburku s vykérovaným hakáčem na čele, tak by skončil v base velice rychle, ne tak jak v Americe, kde to trestné být ani nemůže.

Poslední příběh je příslibem věci budoucích, které se prolínají do druhého dílu, s kterým jsem už taky měl tu čest. Změna kresby, opouštějící hlavní proud, plynule se blížíc k břehu, pomaleji k duchařskému minimalizmu má sakra říz a akorát může trochu nasrat, že příběh zdánlivě se zbytkem nesouvisí. Tedy jestli bych neměl doma pokračování, kterého je za ty roky žalostně a bídně málo. Bylo by třeba probrat Netopejry v jejich klimbavém spánku v temné jeskyni.

Lucifer v kresbě poslední dvojice kreslířů nevypadá vůbec tak důstojně a infinitivně...nicméně na ketaminu člověk vidí všechno jinak, a je snad i záměrem vykreslit Lucifera takto, ve stavu disociativní anestezie...kdy cestujete vesmíry - není bez zajímavosti, že tato běžná součást uspávacích injekcí je např. v Americe rušena jinými látkami, které zabraňují dosahování těchto stavů...

Příčina, následek, prolínání lidských cest, omylů a osudů, na který nevěřím, zvraty a butterfly efect, to tu všechno je a Mike Carey je snad satan sám. Bomba, jsem natěšen na pokračování, i když matně pamatuju jak dvojka pokračuje, těším se, až se vrhnu do detailů a strhujícího pokračování příběhu. Bylo něco nesrozumitelného? Tak to jsem kurva rád! 99 percent ze sta!! Myslím, že skoro 100....a Luciferovi je to úplně jedno...ještě, že jsou na světě tyto jistoty. Pane Petříku, pome trochu;-)!!!

12 13.11.2013

Mám Candideho, a tu malou část Voltairova díla, kterou jsem zatím stihl přečíst, hrozně rád. Takže na tento kousek, který byl napsán jako výsměch Leibnizovu optimistickému metafyzickému spisu o tom, že nic na světě nemůže být uspořádano jinak než tak jak uspořádano je a jelikož všecko bylo stvořeno za nějakým účelem, musí mít všecko účel nejlepší a proto žijeme na tom nejlepším ze všech možných světů a vše je správně zařízeno a nemůže to být uspořádáno lépe a jinak, jsem byl hodně natěšený a musím říct, že jsem spokojen.

Je to vskutku volná adaptace v brutálních a zběsilých kulisách, kdy Karel J. použil ten hlavní materiál z předlohy, ale mnohem více času věnoval vycpávkám mezi jednotlivými kapitolami původního románu. Na začátku, když je popisováno to nejkrásnější panství ve Vestfálsku, bych byl přešťasten kdyby tam byla vkomponována moje oblíbená pasážička: “Pan baron patřil mezi nejmocnější panstva ve Vestfálsku, k čemuž ukazovalo už to, že měl na zámku dveře a okna, v největší síni pak koberec“.

V původním díle se taky Candide nestal pobočníkem Bulharského krále, i když ten ho zachránil, ale na druhou stranu to dalo prostor k vykreslení válečné mašinérie a rozšmelcovaných mozků, krvavých jatek a probodávání dětí u prsou kojících matek, přesně jak to Voltaire vylíčil. A že to je nakresleno!! Radost si to prohlížet, kresba je naprosto fantastická a celé je to plné skvělých nápadů, jako třeba rakety V1 a V2 nebo dřevěný tank s klasickým hrazděním. Mám ale trochu obavu jak se vleze zbytek děje do pouhých dvou dalších knih, v první knize jsme se nedostali právě nejdál. To máme ztroskotání a zemětřesení v Lisabonu s inkvizitorem a židem, útěk s Kunigundou do Ameriky, Eldorádo, jízdu zpátky přes Evropu do Benátek a pak do Cařihradu, což je ještě spousta dobrodružství. Takže jsem zvědav jak se to povede dotáhnout do konce a už se těším na další pokračování.

No a když se tak dívám co a za kolik je schopen BBArt vydávat, tak mě napadá, že by měli převzít okamžitě Donžon a pokračovat ve vydávání pro radost svou i naší. To by byla paráda.

3 08.11.2013

Výborná záležitost, co psát k tak slavné knize než jen, že se těším, až to budu číst znova s děckama;)

7 07.11.2013

Výborná záležitost, co psát k tak slavné knize než jen, že se těším, až to budu číst znova s děckama;)

5 07.11.2013

Výborná záležitost, co psát k tak slavné knize než jen, že se těším, až to budu číst znova s děckama;)

5 07.11.2013

Výborná záležitost, co psát k tak slavné knize než jen, že se těším, až to budu číst znova s děckama;)

6 07.11.2013

Konfrontace a výsměch Leibnizovi je velmi svěže a vtipně podán bajkovým až pohádkovým způsobem, díky čemuž se kniha čte sama. Taky lze vidět Voltairovy životní přesvědčení a názory - příčína a následek, osud, propojenost všech událostí, přirozená víra v Boha bez fanatických a nebezpečných dogmat, nesmyslnost válek, svoboda vyznání jako základní princip atd. Candide je prostě úžasné čtení, strašně se mi líbílo jak třeba Panglos popisuje jak únik z oprátky a přitom nazývá inkvizici "slovutnou a ctihodnou", jak je zkrátka nejlépe na tomto světě zařízena. Podobně, když naši hrdinové dojdou do Eldoráda a s údivem se dozvídají, že u nich nikdo nikoho nepřesvědčuje o svém pohledu na boha, nenaráží na kůl a neupaluje za jiné názory apod. Taktéž s jakou lehkostí se píše o rozpáraných břiších, krvavých jatkách, rozšmelcovaných mozcích nebo že je znásilňování, plenění a vraždění zcela běžné, tak je to holt na tom světě zařízeno válečnými zákony. No zkrátka úžasné satirické a inteligentní počtení, kterému by jeden neřekl ani náhodou, že mu je cca 250let.

6 07.11.2013

Nečekal bych, že se u Bažináče budu nudit a počítat stránky, kdy už to skončí, ale zhruba v půlce knihy se to zlomilo a zas to byla ta moje oblíbená známá série. I tak se zdá, že Moore tohle téma už kapku vyčerpal a místy mi to přišlo jako taková znouzectnost zpatlanina, kterou jsem se musel náročně brodit. Už tomu chyběl fakt jen ten Ježíš Kristus. Ve finále, po otočení poslední stránky, ale kniha působí kompaktně a takový happy-end si ten chudák zelený, po tom všem čím ho Moore protáhl, zasloužil. Sociálně-ekologické poselství nepůsobí agitačně a je spíš k zamyšlení. Ač jsem se musel každým z prvních čtyř sešitů prokousávat a zjišťovat o co zase jde, nakonec jsem se do každé z vesmírných zastávek dokázal začíst a vše nakonec dávalo smysl, Moore nechal následným scénáristům asi tunu příběhových vláken, kde mohou nevázaně pokračovat. Vše je psáno vysokým standardem jazyku i myšlenek jím vyjádřených a Viktorův krásný překlad to dokonale doplňuje. Předpokládám, že Moorův run v opusu o Bažináčovi bude stát vždy hodně vysoko nad předchůdci i pokračovateli, stejně jako u mně stojí hodně vysoko i mezi konkurencí. Některé z předchozích dílů byly lepší, tento si těsně na pět hvězd nesáhl, ale slušných necelých 80 %.

01.11.2013