karaliene komentáře u knih
Upřímně říkám, že nic podobného jsem v životě nečetla. Upřímně přiznávám, že to leckdy nebylo snadné čtení. Ba dokonce iritující občas bylo (někdy mě drásá, když se jazykový um neschází s narativním aspektem příběhu)...Ale ten závěr! TEN ZÁVĚR!!! Dokonalé.
Proplétání příběhu s životem Charlese Baudelaira a jeho Fleurs du mal, sexuální perverze, střídání literárních stylů (poezie, próza, divadelní scénáře), psychické narušení obou hlavních postav... zpracování tolika vzájemně souvisejících úrovní ve spojení s autorovým uměním psát a probouzet ve čtenáři emoce činí z této knihy unikát, který ráda doporučím všem.
Myšlenka dobrá, podání špatné. Kniha mě nevtáhla, dočetla jsem ji ve zcela apatickém stavu, kdy mi bylo úplně jedno, jak příběh dopadne (a snad i s úlevou, že už je konec a že budu moct sáhnout po něčem dalším - od jiného autora).
Další příběh, co má šmrnc, který neodebírá na autenticitě.
Nemám co dodat. Na Goffu už jsem pěla tolik ód, že bych vykrádala sebe sama.
Nevím, jestli už stárnu nebo jestli už King není, co býval. Pravděpodobně obojí, ale upřít se nedá, že atmosféru i tentokrát vykreslil dokonale...tak, že mi interferovala s realitou, až jsem při podávání rukou paranoidně váhala, zda je to dobrý nápad, protože co kdyby...
Nechci být genderově nekorektní, ale ženský rukopis z textu přímo čiší.
Jazyk pro nenáročné čtenáře; jednoduchý tak, jako by příběh smolil průměrně nadaný středoškolák na zastávce autobusu cestou do školy.
Obsah naopak překombinovaný; za takovou koncentraci emočně nestabilních jedinců by se nemusela stydět ani prominentní psychatrická léčebna.
Až příliš mnoho mrtvol, až příliš mnoho explicitního násilí, přestože autorka umí dokonale chytlavý příběh napsat i bez této postradatelné omáčky.
Poslední dvě knihy z autorčina pera mě vyloženě zklamaly.
Každá věta je symfonie. Celek pak slovy nepopsatelná dokonalost, která bere dech.
Promyšlené tak dobře, že mám chuť po poslední větě skočit opět na začátek.
Příběh je pěkný, dobře promyšlený, dobře napsaný...ale asi jsem cynik, toho sladkého tam na mě bylo příliš.
Syrová Francie dnešních dní. Jsem ráda, že ještě existují autoři, kteří se nebojí nahlas psát o tom, co je veřejnou šuškandou.
Příběh přiměřeně napínavý, přiměřeně ordinérní, přiměřeně k zamyšlení.
(SPOILER) Ve vícero ohledech přitažené za vlasy. Knihy, ve kterých muž alogicky a bezhlavě touží po dokonalé a nedostupné ženě (anebo žena po muži), mi vždy připadají jako projekce přání autorek (autorů). Ani tato kniha není výjimka. Bohužel.
Kniha mi připadá výborně promyšlená a nadprůměrně napsaná, linek a odboček je mnoho, ale jsou nenásilně, logicky provázané, napínavé a emocemi nabité. Jako celek je kniha komplexní a koherentní, navzdory šíři témat, kterým se věnuje.
Námět vynikající, zpracování průměrné. Autorka umí čtenáře napnout a v napětí držet od začátku do konce, ale za mě má být dobrý příběh nejen napínavý, ale i rozvinutější a hlubší. Tento šel po jedné jediné linii, která navíc byla dost předvídatelná.
A ano, štítek "pro ženy" sedí, chvíli jsem si říkala, zda nečtu červenou knihovnu.
Tento typ příběhů mě vede k vděčnosti za to, co mám,a k uvědomění si, že to není samozřejmost. Nutí mě vzpomínat na mou zesnulou babičku a živí obdiv k její síle a statečnosti.
Bez tohoto osobního uchopení by se mě kniha emočně nedotkla. Možná je to stylem psaní, který se mi zdá rozvláčný, možná příliš jednoduchou, černobílou charakteristikou postav a účelovým pesimismem příběhu.
Také mě mrzí nevyvážený poměr prostoru věnovaného hlavním hrdinkám.
Oceňuji intermezza s vlčicí, která knihu činí alespoň trochu originální.
Propracovaný popis křehkosti geo/politické situace i lidských vztahů. Místy mě až mrazilo.
Poctivá práce snoubící se s literárním talentem ústí v mistrovská díla Jodi Picoult. Není knihy, která by neobsahovala řadu velmi detailních faktografických informací, není knihy, která by nebyla strhující, čtenářsky i emočně, není knihy, která by nebyla dokonalá po stylistické stránce.
Tato není výjimkou.
(Ano, ani já jsem se neubránila slzám, a to opravdu nejsem plačka...)
Velmi dobré zpracování spíše ordinérního tématu.
Chvílemi jsem, naštvaná na všechny postavy (vyjma bojovné, urputné a mazané Millie), chtěla knihu odkládat, jindy jsem ji, uchvácena rychlými změnami rolí ve hře kočky s myší, nemohla dát z ruky.