karaliene
komentáře u knih
Primární důvěra - úhel pohledu
Martin Goffa
Konec série a ja nevím, který příběh byl nejlepší. Bavily mě zápletky kriminální, bavily mě zápletky mezilidské, bavil mě policejní jazyk.
A zakončení? Excelentní.
Veselé Vánoce, Kristýno!
Jindřiška Kracíková
Rušila mě nesourodost jazyková i žánrová. Chvílemi je kniha mistrně psaným místopisem, chvílemi červenou knihovnou, chvílemi zavání ezoterismem a tyto chvíle se neustále střídají.
Dočíst se i přesto dá.
Pátá čtvrtina (13 povídek)
Stephen King
Přidávám se k rozporuplným hodnocením a jsem ráda, že za to, že se mi kniha nelíbila, snad nemůže jen můj rostoucí věk.
Vykoupení
Martin Goffa
Další příběh, co má šmrnc, který neodebírá na autenticitě.
Nemám co dodat. Na Goffu už jsem pěla tolik ód, že bych vykrádala sebe sama.
Dějiny lidských průserů aneb Co všechno jsme podělali
Tom Phillips
Některé z informací jsou známé, jiné méně, některé pro mě vůbec, pár výpisků jsem si udělala.
Nápad fajn, obsah též, ale podání zbytečně nadnesené.
Dítě v mlze
Martin Goffa
Jako první jsem přečetla sérii s Terencem a až nápadně často v komentářích nacházela pro mě tehdy těžko přijatelné
sdělení,že sérii s Mikem mají čtenáři radši ("vždyť to už přece lepší být nemůže?!"). Teď už chápu proč. Je mnohem propracovanější co se lidských charakterů týče. (Takže ač se mi to před pár měsíci zdálo neuvěřitelné...ano, může. )
15 roků lásky
Patrik Hartl
Těžké věci napsané tak lehce, že se kniha četla sama.
Příběh je trochu tristní, trochu komický, trochu absurdní...jako život sám.
Snad bych knihu jen trochu zkrátila, od cca třísté stránky ve mně až příliš často vyvolávala pocit deja vu.
Štvanice
Martin Goffa
Tenhle díl není tolik detektivkou jako psychologickým dramatem. Výborným psychologickým dramatem, nutno dodat.
Živý mrtvý a další policejní povídky
Martin Goffa
Absurdní realita každodennosti, občas tragická, jindy komická, místy obojí zároveň. Celkově top! Protože takové příběhy napíše jen život...a Goffa je dokonale převypráví.
Oko
Bernard Minier
Explicitního bizarního násilí v knize najdete víc než dost. Vždycky si kladu otázku po skrytých sklonech toho, kdo je schopen něco takového vymyslet, byť jen v roli popisujícího.
Ale stejně budu Miniera číst dál.
Takový vyšší průměr v žánru.
Tři sestry
Heather Morris
Příběhy této série jsou deskriptivní, chybí mi v nich orientace na prožitek zúčastněných, určitě by šlo jít mnohem více pod povrch.
Po Cilce, která v sobě nesla kus dobrého i kus diskutabilního, zde autorka opět sklouzla k černobílému charakteru postav.
Je to prostě celé takové zjednodušené...ale přesto mě četba vtáhla a bavila. Nebo možná právě proto.
Můj tajný život
Lucie Hříšná
I když odhlédnu od osobních antipatií, tak je to prostě slabé. Informace se opakují ne jednou, ani dvakrát, ale klidně čtyřikrát nebo pětkrát; ve čtvrtině knihy tušíte, že příběh žádný vývoj mít nebude, v polovině už jste si tím jisti; napsané je nekonzistentní (mnohé, co autorka prezentovala jako nebe na zemi, později mezi řádky popřela, např. parafráze: 's tímhle klientem to narozdíl od jiných nikdy nedrhlo', přičemž ty jiné vždy prezentovala jako zalité sluncem).
Občas je nekvalitní příběh komepzován kvalitou jazyka, ale zde, bohužel, ne.
Od poloviny jsem se nudila, vývoj (resp.jeho absence) byl předvídatelný, ale dočetla jsem. Opravdu mě zajímalo, jestli kniha tak povrchně a stylizovaně, jak začala, taky skončí. A ano, skutečně jo...
Zpověď kleptomanky
Florence Noiville
Nebylo to zlé. Prošpikovat by příběh šel jistojistě lépe, stejně tak si dovedu představit chytlavější jazyk, ale radost mi udělaly odborné vložky z psychopatologie, kterých bylo tak akorát.
Cilčina cesta
Heather Morris
Autorka si vybírá nestárnoucí a nevyčerpatelné téma, vnáší do něj originální nápad, plno času a energie věnuje rešerším...ale mně osobně nesedne způsob zpracování.
Z knihy na mě tak nejvíc zapůsobily závěrečné poznámky autorky a cizí doslov. Byly prosté stylizace a to jim dodalo sílu, která mi chyběla v textu vlastního románu.
Přiznat vinu
Martin Goffa
Takřka symbolicky čtu první knihu ze série jako poslední. A ač každá z nich byla nadprůměrná, tuhle ještě v rámci toho nadprůměru řadím mezi lepší.
Kvalitní jazyk, rychlý spád, srozumitelná zápletka.
Vodní hrob
Martin Goffa
(SPOILER) Mně se Terenc líbí natolik, že mi ani nevadilo nezjistit, "jak to opravdicky bylo" (slovy Jo).
Proč Bůh dopouští zlo
Milan Kučera
Princip opakování zajisté zdůrazňuje pointu, ale tady bylo zmínek o potřebě rovnováhy až přespříliš...což ovšem nic nemění na faktu, že mnoho myšlenek je originálních a inspirujících a jsem ráda, že se je autor odhodlal sdělit.
Klekánice
Tereza Bartošová
Rychlé, čtivé, nepředvídatelné, přesto uvěřitelné.
Dovedu si představit, že by si jiný autor s příběhem pohrál víc, ale zásadně to nechybělo.
Člověk za oponou
Martin Goffa
(SPOILER) Goffa jak vyšitý. Bod dolů dávám ze zklamání, které jsem na závěr cítila za Terence...tolik fušky a pro nic. Na druhou stranu, takový je leckdy život.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Nad rámec kvalit, které zde už byly zmíněny, oceňuji dokonalou ukázku prožívání a myšlení člověka trpícího paranoidní schizofrenií s religiózními bludy.
Přečetla jsem i poděkování, abych zjistila, zda autorka konzultovala s psychologem, a zdá se, že ne. O to hlouběji musím smeknout, jak se jí tato linka podařila.