karaliene komentáře u knih
Jako první jsem přečetla sérii s Terencem a až nápadně často v komentářích nacházela pro mě tehdy těžko přijatelné
sdělení,že sérii s Mikem mají čtenáři radši ("vždyť to už přece lepší být nemůže?!"). Teď už chápu proč. Je mnohem propracovanější co se lidských charakterů týče. (Takže ač se mi to před pár měsíci zdálo neuvěřitelné...ano, může. )
Těžké věci napsané tak lehce, že se kniha četla sama.
Příběh je trochu tristní, trochu komický, trochu absurdní...jako život sám.
Snad bych knihu jen trochu zkrátila, od cca třísté stránky ve mně až příliš často vyvolávala pocit deja vu.
Tenhle díl není tolik detektivkou jako psychologickým dramatem. Výborným psychologickým dramatem, nutno dodat.
Absurdní realita každodennosti, občas tragická, jindy komická, místy obojí zároveň. Celkově top! Protože takové příběhy napíše jen život...a Goffa je dokonale převypráví.
Explicitního bizarního násilí v knize najdete víc než dost. Vždycky si kladu otázku po skrytých sklonech toho, kdo je schopen něco takového vymyslet, byť jen v roli popisujícího.
Ale stejně budu Miniera číst dál.
Takový vyšší průměr v žánru.
Příběhy této série jsou deskriptivní, chybí mi v nich orientace na prožitek zúčastněných, určitě by šlo jít mnohem více pod povrch.
Po Cilce, která v sobě nesla kus dobrého i kus diskutabilního, zde autorka opět sklouzla k černobílému charakteru postav.
Je to prostě celé takové zjednodušené...ale přesto mě četba vtáhla a bavila. Nebo možná právě proto.
I když odhlédnu od osobních antipatií, tak je to prostě slabé. Informace se opakují ne jednou, ani dvakrát, ale klidně čtyřikrát nebo pětkrát; ve čtvrtině knihy tušíte, že příběh žádný vývoj mít nebude, v polovině už jste si tím jisti; napsané je nekonzistentní (mnohé, co autorka prezentovala jako nebe na zemi, později mezi řádky popřela, např. parafráze: 's tímhle klientem to narozdíl od jiných nikdy nedrhlo', přičemž ty jiné vždy prezentovala jako zalité sluncem).
Občas je nekvalitní příběh komepzován kvalitou jazyka, ale zde, bohužel, ne.
Od poloviny jsem se nudila, vývoj (resp.jeho absence) byl předvídatelný, ale dočetla jsem. Opravdu mě zajímalo, jestli kniha tak povrchně a stylizovaně, jak začala, taky skončí. A ano, skutečně jo...
Nebylo to zlé. Prošpikovat by příběh šel jistojistě lépe, stejně tak si dovedu představit chytlavější jazyk, ale radost mi udělaly odborné vložky z psychopatologie, kterých bylo tak akorát.
Autorka si vybírá nestárnoucí a nevyčerpatelné téma, vnáší do něj originální nápad, plno času a energie věnuje rešerším...ale mně osobně nesedne způsob zpracování.
Z knihy na mě tak nejvíc zapůsobily závěrečné poznámky autorky a cizí doslov. Byly prosté stylizace a to jim dodalo sílu, která mi chyběla v textu vlastního románu.
Takřka symbolicky čtu první knihu ze série jako poslední. A ač každá z nich byla nadprůměrná, tuhle ještě v rámci toho nadprůměru řadím mezi lepší.
Kvalitní jazyk, rychlý spád, srozumitelná zápletka.
(SPOILER) Mně se Terenc líbí natolik, že mi ani nevadilo nezjistit, "jak to opravdicky bylo" (slovy Jo).
Princip opakování zajisté zdůrazňuje pointu, ale tady bylo zmínek o potřebě rovnováhy až přespříliš...což ovšem nic nemění na faktu, že mnoho myšlenek je originálních a inspirujících a jsem ráda, že se je autor odhodlal sdělit.
Rychlé, čtivé, nepředvídatelné, přesto uvěřitelné.
Dovedu si představit, že by si jiný autor s příběhem pohrál víc, ale zásadně to nechybělo.
(SPOILER) Goffa jak vyšitý. Bod dolů dávám ze zklamání, které jsem na závěr cítila za Terence...tolik fušky a pro nic. Na druhou stranu, takový je leckdy život.
Nad rámec kvalit, které zde už byly zmíněny, oceňuji dokonalou ukázku prožívání a myšlení člověka trpícího paranoidní schizofrenií s religiózními bludy.
Přečetla jsem i poděkování, abych zjistila, zda autorka konzultovala s psychologem, a zdá se, že ne. O to hlouběji musím smeknout, jak se jí tato linka podařila.
(SPOILER) Odborná část je napsaná výborně. Jakmile však autor přešel ke sdílení vlastního života, nemohla jsem se zbavit pocitu, že se stylizuje. Závěrečné kapitoly tomu jen nasazují korunu, protože popírají leccos z toho, co zmiňoval dříve (např. "nechovám se antisociálně", "trestnou činnost jsem nikdy nepáchal" vs. vloupačky a krádeže aut). A poslední stránce s poděkováním se ve světle mnohokrát rečeného ("na pocitech druhých mi nezáleží") opravdu nelze než jen zasmát jako neupřímnému blábolu.
Taková spíše heslovitá skriptíčka. Pro strukturalizaci a osvěžení toho, co jako psycholog člověk zná, ideální.
Nevím, jestli už stárnu nebo jestli už King není, co býval. Pravděpodobně obojí, ale upřít se nedá, že atmosféru i tentokrát vykreslil dokonale...tak, že mi interferovala s realitou, až jsem při podávání rukou paranoidně váhala, zda je to dobrý nápad, protože co kdyby...
Sérii J. Bergmana nečtu chronologicky a tento díl považuji za jeden z nejzdařilejších (nevím přesně proč, snad pro jeho konzistentnost, souběh sofistikovanosti a uvěřitelnosti příběhu, pro kvalitu podání slabosti a sobeckosti v rozdílných lidských charakterech).
Získaná ocenění si kniha zaslouží.
Pěkně napsaný doklad toho, že cesty osudu jsou opravdu nevyzpytatelné.
Kniha se čte svižně, je...nevím, proč mi připadá nejpřiléhavější slovo milá. Snad takového vnímám autora.