karaliene
komentáře u knih

Aniž bych chtěla jakkoliv znevažovat zásluhy pana kriminalisty, za sebe musím konstatovat, že knížka se bohužel nepovedla...a to tak, že jsem ji po přečtení sta stran odložila. Vadila mi jednak nekoncepčnost, resp. nejasná struktura nebo žánr, ale ještě mnohem víc na kvalitě ubírají doslovné přepisy rozhovorů, ze kterých mě až bolely oči.
Máme k dispozici mnohem lépe napsané tématické knihy.

Slušný průměr. Příběh zaměřený spíš na šokování čtenáře rozsáhlým a detailním popisem morbidit než na jeho potěšení rozborem myšlenek, prožívání či motivací postav.


Díky za tak pečlivou investigativní práci a čtivé zpracování jejích výsledků.
A ano, ten příběh děsí víc než kdejaký King.


Nejdospělejší osobou byla sedmiletá holčička...a nepředpokládám, že to byl autorčin úmysl.
Občas autoři smísí pár námětů dohromady, ale tady to opravdu dopadlo jak pejsek s kočičkou....


Použít dva dobré náměty (virus + vzorec) v jedné knize a nevykřesat pak jiskru ani z jednoho? Škoda, přeškoda...potenciál jsem tam viděla, ale matematice navzdory opravdu platí, že méně je někdy více.


Dovolím si dojem z knihy shrnout parafrází samotného autora, kdy v jedné z povídek říká, že ne každý příběh má impozantní závěr, kteří zúčastnění očekávají.


Zde nelze ocenit nic víc než autorova schopnost z hov.. uplést bič (resp. bez myšlenky a bez příběhu vykřesat chytlavou atmosféru a čtenáře donutit číst).


Z dnešního pohledu jde o mírnější, nikterak šokující ani strhující příběh, ovšem napsaný je mistrným stylem, který mu dodává nadčasovost.


Příběh těžko uvěřitelný, až příliš popisný, podání plytké.
Ocenila bych poodkrytí toho, jak postavy přemýšlí, vnitřních motivů jejich chování, dynamiku vztahů.
Minimálně dvěma postavám autorka vytvořila takovou osobnost, až jsou psychologickým nonsensem (dovoluji si, coby psycholožka, skromně soudit).
Ale dočetla jsem, to ano.


Skutečné zločiny na Plzeňsku mě vtáhly silněji, poskytovaly podrobnější informace i vhled do vyšetřovacího procesu.
Tyto zase mají lepší kvalitu jazykového zpracovaní a kniha zločinů popisuje víc...takže každému dle jeho gusta.


Jeden by řekl, že v detektivách či psychothrillerech už nic nového vymyslet nejde, ale autorka to prostě umí, do každé ze svých knih vsadí prvek originality.


Příběh je velmi napínavý, dobře propracovaný, ale přesto mi kniha jako celek úplně nesedla. Pracuji s psychicky narušenými lidmi, tak jsem jimi možná přesycená, možná už jsem stará a místo krve a uřezaných končetin ocením kvalitu zpracování...příběh je psaný jednoduchým jazykem, formát sledující dvě časově linie je taky stokrát ohraný...
Takže jako dobré, ale...


Příběh se mi líbil, ale na čtivosti ubírá autorčino literární nadání, květnatost a bohatost písemného projevu. Některá slova jsem si musela dohledávat ve slovníku a to se nepovažuji za češtinářského negramotu.
Na druhou stranu poetická detailnost (zejména přírodních) popisů ve mně probudila emocionální odezvu a při čtení jsem ke kraji, do kterého je příběh vsazený (a který vůbec neznám), i k místním obyvatelům pocítila nejen soucit, ale i náklonnost.


Už několikátou knihu přemýšlím, proč mi Goffova tvorba připadá tak příjemně lidská (navzdory tématům, která řeší). Pravděpodobně to bude rozhovory - příběhy stojí de facto na nich. Snad proto četba tolik odsejpá, snad proto člověk k protagonistům tak emočně přilne (kam se na Terence hrabe Oliver Twist!) a záporáky může chápat (jako v tomto případě).
Dávám opět pět, nemůžu jinak.


Ačkoli jsem se nemohla pořádně ztotožnit s ničím, nějakou archetypální touhu se autorce do povídek vnést podařilo. Bylo to působivé, i když neumím říct proč.


Nemůžu říct, že by mě kniha nadchla, též jsem čekala jiný příběh, ale cokoliv jiného než 5* by bylo nefér. Je to opravdu excelentně napsané.


Jo, tohle můžu. Goffa nenahání body šokující morbiditou ani zbytnělým protahováním příběhu. Jeho detektivky mají realistické zápletky, jeho postavy lidskost s jejími slabostmi i ctnostmi a jeho literární um výjimečnost skrytou v obyčejnosti.


Nechci být genderově nekorektní, ale ženský rukopis z textu přímo čiší.
Jazyk pro nenáročné čtenáře; jednoduchý tak, jako by příběh smolil průměrně nadaný středoškolák na zastávce autobusu cestou do školy.
Obsah naopak překombinovaný; za takovou koncentraci emočně nestabilních jedinců by se nemusela stydět ani prominentní psychatrická léčebna.


Takto komplexní dílo je vzácnost nad vzácnost. Příhoda překonán nebyl a pochybuju, že kdy bude.
