karaliene
komentáře u knih
Můj tajný život
Lucie Hříšná
I když odhlédnu od osobních antipatií, tak je to prostě slabé. Informace se opakují ne jednou, ani dvakrát, ale klidně čtyřikrát nebo pětkrát; ve čtvrtině knihy tušíte, že příběh žádný vývoj mít nebude, v polovině už jste si tím jisti; napsané je nekonzistentní (mnohé, co autorka prezentovala jako nebe na zemi, později mezi řádky popřela, např. parafráze: 's tímhle klientem to narozdíl od jiných nikdy nedrhlo', přičemž ty jiné vždy prezentovala jako zalité sluncem).
Občas je nekvalitní příběh komepzován kvalitou jazyka, ale zde, bohužel, ne.
Od poloviny jsem se nudila, vývoj (resp.jeho absence) byl předvídatelný, ale dočetla jsem. Opravdu mě zajímalo, jestli kniha tak povrchně a stylizovaně, jak začala, taky skončí. A ano, skutečně jo...
Zpověď kleptomanky
Florence Noiville
Nebylo to zlé. Prošpikovat by příběh šel jistojistě lépe, stejně tak si dovedu představit chytlavější jazyk, ale radost mi udělaly odborné vložky z psychopatologie, kterých bylo tak akorát.
Cilčina cesta
Heather Morris
Autorka si vybírá nestárnoucí a nevyčerpatelné téma, vnáší do něj originální nápad, plno času a energie věnuje rešerším...ale mně osobně nesedne způsob zpracování.
Z knihy na mě tak nejvíc zapůsobily závěrečné poznámky autorky a cizí doslov. Byly prosté stylizace a to jim dodalo sílu, která mi chyběla v textu vlastního románu.
Přiznat vinu
Martin Goffa
Takřka symbolicky čtu první knihu ze série jako poslední. A ač každá z nich byla nadprůměrná, tuhle ještě v rámci toho nadprůměru řadím mezi lepší.
Kvalitní jazyk, rychlý spád, srozumitelná zápletka.
Vodní hrob
Martin Goffa
(SPOILER) Mně se Terenc líbí natolik, že mi ani nevadilo nezjistit, "jak to opravdicky bylo" (slovy Jo).
Proč Bůh dopouští zlo
Milan Kučera
Princip opakování zajisté zdůrazňuje pointu, ale tady bylo zmínek o potřebě rovnováhy až přespříliš...což ovšem nic nemění na faktu, že mnoho myšlenek je originálních a inspirujících a jsem ráda, že se je autor odhodlal sdělit.
Klekánice
Tereza Bartošová
Rychlé, čtivé, nepředvídatelné, přesto uvěřitelné.
Dovedu si představit, že by si jiný autor s příběhem pohrál víc, ale zásadně to nechybělo.
Člověk za oponou
Martin Goffa
(SPOILER) Goffa jak vyšitý. Bod dolů dávám ze zklamání, které jsem na závěr cítila za Terence...tolik fušky a pro nic. Na druhou stranu, takový je leckdy život.
Balada pro Emily
Jarmila Stráníková
Nad rámec kvalit, které zde už byly zmíněny, oceňuji dokonalou ukázku prožívání a myšlení člověka trpícího paranoidní schizofrenií s religiózními bludy.
Přečetla jsem i poděkování, abych zjistila, zda autorka konzultovala s psychologem, a zdá se, že ne. O to hlouběji musím smeknout, jak se jí tato linka podařila.
Psychopat v mém mozku
James H. Fallon
(SPOILER) Odborná část je napsaná výborně. Jakmile však autor přešel ke sdílení vlastního života, nemohla jsem se zbavit pocitu, že se stylizuje. Závěrečné kapitoly tomu jen nasazují korunu, protože popírají leccos z toho, co zmiňoval dříve (např. "nechovám se antisociálně", "trestnou činnost jsem nikdy nepáchal" vs. vloupačky a krádeže aut). A poslední stránce s poděkováním se ve světle mnohokrát rečeného ("na pocitech druhých mi nezáleží") opravdu nelze než jen zasmát jako neupřímnému blábolu.
Moderní psychologie
Dalibor Kučera
Taková spíše heslovitá skriptíčka. Pro strukturalizaci a osvěžení toho, co jako psycholog člověk zná, ideální.
Holly
Stephen King
Nevím, jestli už stárnu nebo jestli už King není, co býval. Pravděpodobně obojí, ale upřít se nedá, že atmosféru i tentokrát vykreslil dokonale...tak, že mi interferovala s realitou, až jsem při podávání rukou paranoidně váhala, zda je to dobrý nápad, protože co kdyby...
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Sérii J. Bergmana nečtu chronologicky a tento díl považuji za jeden z nejzdařilejších (nevím přesně proč, snad pro jeho konzistentnost, souběh sofistikovanosti a uvěřitelnosti příběhu, pro kvalitu podání slabosti a sobeckosti v rozdílných lidských charakterech).
Získaná ocenění si kniha zaslouží.
Vychoval mě gangster
Père René-Luc
Pěkně napsaný doklad toho, že cesty osudu jsou opravdu nevyzpytatelné.
Kniha se čte svižně, je...nevím, proč mi připadá nejpřiléhavější slovo milá. Snad takového vnímám autora.
Dívka, která si říkala Tuesday
Stephen Williams
Příběh a zápletku pravděpodobně zapomenu (to se mi, bohužel, stává), ale obraz londýnského metra, který jsem si díky přesným popisům vytvořila velmi barvitě, nikoliv.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Čtenářům zběhlým v trestním právu neunikne svévolné zacházení s některými zákonnými termíny, ale číst se příběh rozhodně dá.
Jizva
Danuta Chlupová
Bavily mě obě dějové linky, jedna srdceryvnější, druhá obyčejnější, ale obě velmi prostě a bez snahy šokovat zobrazují život takový, jaký je.
Věštba
Chloe Benjamin
Nevyužitý potenciál i v jiných oblastech než je sebenapňující se proroctví. Snad s jedinou výjimkou: autorka by se měla žánrově přeorientovat na psaní erotických scén/povídek/románů, to jí jde dobře.
Jedlová samota
Andrea Maria Schenkel
Originální podání, rychlý spád, nečekané rozuzlení. Skvělé.
Jako hvězdy v temné noci
Jojo Moyes
Kniha mile překvapila, dokázala ve mně probudit dojem, jako bych byla na místě s hrdinkami; tak silně prostoupená příběhem jsem se už dlouho necítila.
Nevím, jestli je fér ubírat hvězdu jen za to, že mi jsou bližší jiné žánry...