karaliene
komentáře u knih

Propracovaný popis křehkosti geo/politické situace i lidských vztahů. Místy mě až mrazilo.


Jednoduchý, výborně zpracovaný nápad. Autor umí, ale vím, že umí i o chlup lépe.;)


Tak tohle bylo, bohužel, slabé: nenadchl mě příběh (prvoplánový; detektiva tam autorka vecpala nejspíš proto, že v knihách tohoto typu bývá, bez ohledu na to, že si všechno postavy vyřesily bez něj), postavy (nedostatečně propracované, povrchní, psychologický nesourodé), ani autorčin sloh (příliš jednoduchý, prostý, suchý; některé informace se opakovaly tolikrát, jako by cílovou skupinou byli čtenáři dementní s poškozenou krátkodobou pamětí). A v neposlední řadě mně rozčilovalo užívání a překrucování psychiatrických diagnóz a jejich příznaků pro zdůvodňování asociálního chování (včetně vražd).


Proplétání příběhu s životem Charlese Baudelaira a jeho Fleurs du mal, sexuální perverze, střídání literárních stylů (poezie, próza, divadelní scénáře), psychické narušení obou hlavních postav... zpracování tolika vzájemně souvisejících úrovní ve spojení s autorovým uměním psát a probouzet ve čtenáři emoce činí z této knihy unikát, který ráda doporučím všem.


Kniha je čtivá, bezesporu, ale má spíš populární charakter. Mně osobně chyběly hlubší informace odborného rázu, vadily mi chyby terminologické ("falopetismograf" místo správného "falopletysmograf"), formální (neodpovídající čísla stran v obsahu), nelíbily se mi doslovné přepisy vyjádření specialistů (vyjma převzatých citací protokolů, ve kterých je doslovný přepis územ), kteří pak působí jako blbečci s podprůměrnými vyjadřovacími schopnostmi, a dovedla bych se obejít i bez fotografií autora s kriminalisty, autora na detektoru lži, autora při exhumaci, autora na přebalu...:)
Pro nenáročného čtenáře asi ok.


(SPOILER) Přiznávám, že kdybych věděla, že v knize jde o roboty, nepouštěla bych se do ní. O to víc a o to mileji jsem překvapená, že jsem ji nemohla odložit. Způsob, jakým autor pojal tematiku robotů, mě vedl k přemýšlení o podstatě lidství, otvíral související etické otázky... Příběh byl mnohem více o člověčím než kybernetickém, až mě mrazilo.
Když jsem dočetla poslední řádku, pár minut jsem jen seděla a nechávala doznívat emoce. A to už se mi dlouho nestalo.


Kniha se čte dobře, střídání minulosti a přítomnosti příjemně dráždilo mou nedočkavost. U prvotiny si velmi cením vícero linek, jejich propracovanosti a povedených souvislostí. S ohledem na to, že je kniha prvotinou, jsem schopná i odpustit naivitu hlavní hrdinky, která je nutná pro to, aby mohl příběh i čtenářovo napětí eskalovat.


Myšlenka dobrá, podání špatné. Kniha mě nevtáhla, dočetla jsem ji ve zcela apatickém stavu, kdy mi bylo úplně jedno, jak příběh dopadne (a snad i s úlevou, že už je konec a že budu moct sáhnout po něčem dalším - od jiného autora).


Je to jedna z těch knih, kdy v popředí stojí autorův mistrný spisovatelský um na úkor všeho ostatního. Obsahem mě kniha nenadchla, i onu zde často zmiňovanou psychologii postav si dovedu představit hlubší, i.e. méně popisující chováni a více analyzující prožívání, ale takřka u každé věty jsem se zalykala potěšením z četby stylisticky dokonalého textu. Málokdo umí psát jako Dostojevskij.


Řadím mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla. Málokdo dokáže propojit zdánlivě nesouladná témata s takovou lehkostí jako autorka.
Je zde často vyčítána nereálnost příběhu (nebo jeho určitých aspektů), ale kniha je románem (a jako taková má právo na uměleckou licenci) a nikoli článkem do faktografického časopisu.
Dechberoucí dílo.


Klišé maloměsta, klišé šikanovaného míšeného chlapce, klišé narušeného vývoje zneužívaného dítěte, klišé pomsty...
Iritující nezralá hlavní hrdinka, nedostatečně vykreslené klíčové postavy, zbujnělé defilé zbytečných postav, ze kterých mohl být viníkem kdokoliv, poněvadž kniha je prostě slátanina všeho možného, trapně jednoduchého a povrchního (hlavně jakože psychologického!) bez myšlenky, která by už od počátku určovala směr příběhu, napsané stmelovala a dávala mu smysl.
Idea možná dobrá, ale podání nudné, ploché, i ta poslední věta byla očekávatelná.
Červená knihovna by autorce žánrově sedla lépe.
(Jednu hvězdu dávám proto, že jsem byla schopná to dočíst.)


Trvalo mi delší dobu, než jsem se začetla, stejně tak, než jsem se zorientovala v postavách. Dnes, s odstupem několika týdnů, už bych při převypravování zadrhávala, protože mi příběh naskočí jen matně. Vybavuju si, že vykreslení atmosféry bylo dobré, podání zdlouhavé, rozuzlení až příliš překombinované. Za mě obecně průměr, každopádně jako detektivka z českého pera nadprůměrné. Autorce šanci ještě dám.


Velmi pěkně podané, několikavrstvé (ok, tak dvouvrstvé) propojení dějových linek. Jedna postava podivnější než druhá, ale všechny pochopitelné a lidské...mně se příběh líbil a chytil mě už od začátku.
Je to jeden z lepších psychothrillerů, nedávám 5* jen proto, že si toto hodnocení schovávám pro opravdu top díla.


Poctivá práce snoubící se s literárním talentem ústí v mistrovská díla Jodi Picoult. Není knihy, která by neobsahovala řadu velmi detailních faktografických informací, není knihy, která by nebyla strhující, čtenářsky i emočně, není knihy, která by nebyla dokonalá po stylistické stránce.
Tato není výjimkou.
(Ano, ani já jsem se neubránila slzám, a to opravdu nejsem plačka...)


Velmi dobré zpracování spíše ordinérního tématu.
Chvílemi jsem, naštvaná na všechny postavy (vyjma bojovné, urputné a mazané Millie), chtěla knihu odkládat, jindy jsem ji, uchvácena rychlými změnami rolí ve hře kočky s myší, nemohla dát z ruky.


Příběh zbytečně překombinovaný, v něčem nedotažený, jindy ulpívavý, jako celek inkonzistentní, až alogický. ALE: Je čtivý, scény jsou vykreslené tak, že je člověk takřka vidí před sebou. Vlastně na mě prokládání dějových linek, snové pasáže, charaktery osob i charakteristika mezilidských vztahů a nadměrné množství krve a hmyzu dělají dojem, že autorka usiluje o filmové zpracování knihy... proč ne, dost dobře by to mohlo být lepší než literární předloha.


Pokud zamýšleným leitmotivem knihy byla dehonestace amerických tajných služeb (vykreslením jejich špičkových zaměstnanců jako bandy podprůměrně inteligentních patolízalů), pak tleskám. Ale tak trochu si dovolím předpokládat, že autorka tento úmysl neměla...
Nevadí mi prostší jazyk, překrucování reality a předvídatelný konec, ale co obecně nesnesu, jsou hlavní hrdinové, kteří jsou prezentováni jako chytří a obdivuhodní a přitom z nich hloupost prýští všemi směry.


Směs explicitní morbidity a prvoplánového perverzního sexu. Nic víc, nic míň. Nechutné.

Po třicítce dojíždím gymnaziální resty, toto je jeden z nich.
Asi chápu, proč je kniha zařazena do povinné četby: dobu vykresluje takovou, jaká pravděpodobně byla, tísnivou a podivně odlidštěnou, poměrně jednoduchý příběh je podaný fantasticky s literárním umem. ALE...celou dobu mě dráždily všechny hlavní postavy. Julienovi bych z fleku lupla psychiatrickou diagnózu...a do žen, které ho navzdory všemu chorobně milovaly až za hrob, si podle mě Stendhal projikoval nereálné přání nějakou takovou ve svém vlastním životě mít.


První kniha, kterou jsem od autorky četla. Nemůžu říct, že je špatná: děj je chytlavý, za polovinou knihy nabírá i rychlejší spád, myšlenka skvělá, jako člověk z oboru si dovolím ocenit absenci přešlapů ve vyobrazování psychických poruch (s čímž se jako čtenář setkávám, bohužel, více než často)...
...ale kvůli své rozmazlenosti jinými autory psychothrillerů postrádám alespoň o chlup lepší stylistiku (chvílemi se mi použité obraty zdály nepřirozené, jindy příliš jednoduché... ať už je to vinou originálního textu nebo překladatele, výslednému dojmu z knihy to neprospívá).
