karolina_kop
komentáře u knih
Podlý král
Holly Black
Takže Podlý král.
Krutého prince jsem četla před delší dobou a asi na to nebyl tak úplně správný čas, protože na druhý jsem ani nesáhla.
Ten čas ale nastal a já obě knížky prakticky za den zhltla jako nic a právě teď louskám ten třetí.
Na rozdíl od Krutého prince, kterého jsem ohodnotila čtyřmi hvězdičkami, Podlý král jich dostává pět za to, že nabízí to, co první knize tak trochu chybělo, ačkoliv nedokážu úplně přesně říct, co to je.
Podlý král mi vyrazil dech nejen koncem, ale celým svým průběhem. Jude je neskutečně lidská a neskutečně mě uchvacuje to, jak realisticky ji autorka vystihla. Jak už píše mnoho lidí přede mnou, je velmi příjemnou změnou to, že není dokonalá a ne každý plán jí vyjde přesně tak, jak zamýšlí. Čtenář má pak prostor ro vlastní frustraci a částečnou škodolibost.
Co se stylu psaní týče, tahle trilogie je něco docela jiného než to, na co jsem zvyklá u většiny knížek, které čtu. Není to jen fakt, že jsou knihy psané v ich formě, ale také v tom, jak autorka nijak detailně nepopisuje nepodstatné věci, tudíž si může čtenář spoustu věcí domyslet, což je další změna, o které jsem ani netušila, že jsem jí potřebovala.
Každá stránka něco nabízí a já hltala každé slovo. A na to, kolik má kniha ve skutečnosti stran, nám nabízí o tolik víc, než většina knih o pěti stovkách stránek, takže ačkoliv čtenář knihu přečte za tak krátký čas, má pocit, jako kdyby četl rozsáhlý román.
Závěr je tedy takový, že Podlý král je skvělý spolu se všemi postavami a vílím světem a já se nemůžu dočkat toho, co přinese ten poslední.
XOXO
Axie Oh
Odpočinková, milá a neskutečně pohodová kniha.
Věděla jsem ještě před vydáním, že si knihu určitě pořídím nejen proto, že už dlouhá léta poslouchám K-pop ale také proto, že mám ráda Koreu jako takovou.
Jen co se tedy objevila v knihkupectví, bez váhání jsem kupovala a rozhodně toho nelituji!
Příběh není nijak hluboký stejně jako postavy, což u tohoto žánru je třeba očekávat, aby člověk nebyl zklamaný. Avšak to, co dostáváme černé na bílem je neskutečně milé a hezké. Postavy, až na pár vyjímek, jsou skvělé a člověk si je oblíbí. Příběh hezky plyne, nastává pár dramat a člověk se u toho příběhu rozhodně nebude nudit, ačkoliv čtení nezabere moc dlouho.
Určitě si příběh někdy znovu přečtu a budu na něj vzpomínat.
Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
"Kdybychom spočítaly stránky, kde je popsána erotika v tomto příběhu a v padesáti odstínech šedi, tady by jich bylo víc." - Věta, se kterou můžu nejen souhlasit.
Kniha jako taková mě nesmírně bavila, ačkoliv první padesát stránek pro mě bylo jistým způsobem utrpení, než jsem si stihla zvyknout na třetí pohled a na to, že už to není příběh Feyre a Rhysanda a také proto, že se Nesta chovala naprosto příšerně, ačkoliv vzhledem k traumatu, kterým si nejen ona prošla, to bylo jaksi pochopitelné.
Nicméně poté, co se začalo něco dít, jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Moc se mi líbil progres Nesty a to, že si byla schopná najít neskutečné přátele. Avšak podobně jako u Dvoru mlhy a hněvu mě chvílemi neskutečně iritovalo to, jak dlouho trval vývoj vztahu samotného Cassiana a Nesty.
Co se týkalo těch několika málo akčních scén, ty byly neskutečné a já při několika z nich skoro nedýchala a při nejedné "epické" pasáži jsem dokonce měla husí kůži. V tomhle aspektu je autorka neskutečná a já jí za to zbožňuji.
Mám k tomu celému jen dvě velké výtky, které mě přesvědčily strhnout tu jednu hvězdu a obě jsou spojené s jedním tématem - Erotické/Sexuální scény.
U většiny příběhů proti tomu nic nemám, když to do příběhu tak nějak sedí a není jich tolik. To je však ta první výtka - za mě jich tam bylo prostě moc a občas tam byly až zbytečně detailně popsané. (Přeci jen ještě pořád mluvíme o fantasy/young adult)
Druhá chybička, podle mě také docela zásadní je přístup těch postav k sexu. Já chápu, že někteří si užívají ten styl, kdy to spíš vypadá, že se ti lidé nenávidí, ale v nejen této knížce to na mě občas působí, že se ty postavy vlastně vůbec nemilují a jen spolu spí. Možná to je jen můj subjektivní názor, ale neskutečně mě to iritovalo. Je velký rozdíl mezi milováním a sexem a v této sérii to občas působí, že jde postavám jen o to druhé.
Jinak jde však o velmi dobře napsanou knihu a já doufám, že se dočkáme i knihy naopak s pohledu Elain, protože o této dívce nevíme vlastně nic kromě toho, že má nějaké věštecké nadání a že má ráda zahradničení. Moc táda bych také sledovala vývoj jejího vztahu s Lucienem a s ostatními a celkově bych se o ní prostě ráda dozvěděla víc a byla bych nerada, kdyby ji Maasová odstrčila stranou.
Stmívání
Stephenie Meyer
Tak jsem měla za to, že knihy jsou mnohem lepší, než filmy, na které se tak jednou dvakrát za rok podívám kvůli oddechu a nostalgii. Nedávno jsem v knihovně narazila na knižní sérii, kterou jsem doopravdy dlouho nečetla.
Ale dělat jsem to asi neměla. Bella je v knize doslova o ničem, s velmi mělkou povahou a jednoduchými prioritami. Edwarda jsem v knize měla ještě méně radši než ve filmech a styl psaní mi najednou vůbec neseděl.
Navíc, jak kdysi řekl herec Edwarda - Robert Pattinson: "Když to čtete, máte pocit, že se autorka zamilovala do vlastní postavy a bylo to občas nepříjemné číst."
Tak přesně s touhle větou musím bohužel souhlasit. Jakoby autorka měla těžkou obsesi na postavu Edwarda, kterého vykreslovala jako poloboha, což doopravdy často nebylo příjemné číst.
Bohužel nedočteno.
Krutý princ
Holly Black
Knihu jsem měla nějakou dobu doma v knihovničce a čekala jsem, kdy na ni najdu tu správnou chuť. Akorát jsem dočtla dvůr křídel a zmaru, když jsem zahlédla Krutého Prince. Nejdřív jsem váhala, protože jsem si nebyla jistá, jestli chci z vílího světa přeskočit do jiného světa víl. Zvědavost mě však přesvědčila a já se tedy začetla.
Začnu hlavními postavami. Jude, jakožto hlavní postava, mi chvílemi nedávala vůbec smysl. Jednou byla plná síly a odhodlání a v druhé byla naprosto bez motivace a chtěla všechno vzdát. Ale ve finále mi to vůbec nevadilo, protože tak se lidi vlastně chovají ne? Nevím však, jestli to je kvůli relativně malém množství stran, ale i přes to, že jsem se v ní samé hodně viděla, neměla jsem šanci si ji pořádně oblíbit. O tom pravděpoobně rozhodne druhý díl. Její dvojče Taryn... k té mám velmi rozporuplné pocity a jsem si jistá, že nejsem jediná. Zbytek postav se dělí na dvě poloviny. Buď mi byli sympatyčtí od začátku a nebo jsem je od první zmíňky nesnášela.
Styl psaní je velmi pohádkový a svět je tak odlišný od všech těch young adult fantasy světů, s nimiž jsem se seznámila v jiných knihách, že mě naprosto očaroval. Čtivost to má a je velmi jednoduché se do toho po pár stránkách parádně začíst.
Jeden relativně velký problém byla podle mé zápletka, která se začala poodhalovat až ve druhé polovině knihy, zatímco ta první byla zaměřená více méně jen na postavy a vztahy mezi nimi. Nedá se však říci, že by se tam něco pořád nedělo, protože Jude i Taryn si procházejí nehezkým obdobím.
Za mě čtyři hvězdičky. Uvidím, co mi dá druhý díl Podlý Král.
Dvůr křídel a zmaru
Sarah J. Maas
Třetí díl se za mě dost povedl. Začátek měl hezký a plynulý rozjezd a já se utvrdila v názoru na mnoho postav. Na rozdíl od ostatních dílů se začátek netáhl na dvě stě - tři sta stránek, než se začalo něco dít a my se můžeme dočkat akce hned po prvních několika stránkách, kdy se jen potutelně usmíváte a čekáte, kdy se konečně stane to, co Feyre zamýšlí.
Opět se dočkáme z většiny nečekaných rozvojů osobností a vztahů.
Děj se zbytečně netáhne a autorka nepřestává s odkrýváním vílího světa a všemožných stvoření, které nám může nabídnout její fantazie.
Žhavé téma je chování Feyre v průběhu této knihy. Většina lidí vám asi bude tvrdit, že se chovala namyšleně a arogatně. Já si ale myslím, že se konečně začala chovat jako sebevědomá žena, která má moc, jíž se mnoho víl nemůže zas tak úplně rovnat, takže já jsem jen ráda za to, jak se rozvinula (Rhysand jí za to navíc taky miluje, tak proč ne my?)
Co ale musím vypíchnout, že mi přišlo skoro až přitažené za vlasy, byl samotný konec. Ona strašná válka trvala jen pár stránek a ani zdaleka mi nepřišla tak hrozivá, když srovnám ztráty té dobré strany a té špatné, ačokliv autorka nezklamala a zahrála pěkně na city. Ani tenhle možná trochu moc rychlý konec mě však nepřesvědčí dát jednu hvězdičku dolů, protože jednu věc, kterou mě autorka velmi potěšila, bylo snížení počtu erotických scen a doopravdy je tam vložila jen ve chvíli, kdy bylo jasné, že k nim dojde.
Knihu doporučuji a sama se nemohu dočkat, až si přečtu Dvůr stříbrných plamenů z pohledu Nesty, kterou jsem si právě v tomto díle velmi oblíbila.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
Druhý díl se mi líbil podstatně víc,než ten první. Dočkáme se pravé stránky postav, které byly (ne)čekané a spoustu nových, skvělých i podivných poznáme. Autorka nám nabídne větší rozhled ve Vilím světě, což se mi neskutečně líbilo. Občasné erotické scény mi zde oproti prvnímu dílu nevadily, ačkoliv jich možná bylo více, než bylo třeba, ale mezi postavami byla ta chemie, která v to prostě musela nakonec vyústit. Progres Feyre napříč příběhem se mi líbil a já si k ní konečně našla cestu a zalíbila se mi. Zápletka je sice klasické fantasy klišé, ale autorka to prostě umí podat a překvapit. Konec oproti prvnímu dílu je nečekaný a určitě leckoho navnadí na další díl. Za mě pět hvězd.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Asi prvních 200 stránek si užije jen člověk, který miluje to, jak Maasová píše. Akce se příliš nekoná a my se dočkáme jen seznámením s postavami a Vilím světem, jenž mohlo být přeci jen o něco kratší. Hlavní hrdinka mi přirostla k srdci až po druhé polovině knihy, ovšem Tamlin mě nijak neoslovil. Jeho charakter (jestli nějaký vůbec má) jsem neměla šanci poznat. Že Maasová opět vsadila na víly... no nevím, nějak moc mi to nevadilo, se světem skleněného trůnu to kromě pojmenování vílí rasy nemá moc společného, autorka nám předvedla nový, rozmanitý svět a to se mi líbilo.
Od druhé poloviny knihy mi došlo, proč Maasovou tak moc miluju. Plno akce, nové, překvapivé stránky postav a odhalení pointy příběhu. Konec možná trochu očekávaný, ale i přes to moje srdce potěšil. Z postav jsem si nejvíc oblíbila Rhyse, Luciena a Alis. Uvidím, co nabídne druhý díl.
Mafiánovi
Tonino Benacquista
Já nevím, možná jsem toho čekala moc vzhledem k tomu, že film mám moc ráda, ale ve finále kniha nic moc neřekne. Postavy v knize mi jsou nesympatické, nemastné a neslané. Kromě pasáží z "knížky" Freda mě to příliš nezaujalo a do čtení jsem se občas musela přemlouvat.
Jiný svět
Dmitrij Rus
Za mě prostě... páni. Od malička jsem zbožňovala MMORPG hry a zkombinovat knihu a hry? Odvážné téma, které autor zpracoval bravurně. Pro začátečníky v herních světech je na samém konci rejstřík výrazů a pro hráče veterány ;), je to moc prima čtení. Děj krásně plyne, hlavní postavy jsou sympatický a dobře napsaný. Právě čtu druhý díl, tak jsem zvědavá, jestli si udrží čtivost a jistou originalitu.
Druhá stříbrná kniha snů
Kerstin Gier
Druhý díl mě osobně bavil stejně jako první. Henry a jeho jednání mě sice neskutečně frustrovalo a doufám, že se v posledním díle dozvím, proč se choval takhle.
Autorka příběh napsala čtivě a po přečtení druhého dílu mohu říci, že se mi tahle série přeci jen líbí víc, než série drahokamů.
Krysař
Viktor Dyk
Příběh i poslání se mi neskutečně líbí. Postavy mám ráda, ale kniha se mi četla velmi těžce. Musela jsem několikrát odkládat.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ je pro mě srdcovka. Poprvé jsem ho četla až na střední v rámci maturitní četby, ale zamilovala jsem si ho. Po každém čtení v něm najdu něco nového a krásného. Doporučuji všem, kteří v sobě stále nosí zvídavé dítě s nekonečnou fantazií.
První stříbrná kniha snů
Kerstin Gier
Já tuhle autorku prostě žeru. Sérii drahokamů miluju a po znovu přečtení prvního dílu stříbrné knihy snů jsem si zamilovala i tuhle sérii. Liv je mi strašně sympatická a celkově všechny postavy až na pár výjimek jsou bezvadný. Už asi nejsem úplně cílová skupina, ale i přes to jsem knihu přečetla jedním dechem a tentokrát snad už dočtu i poslední dva díly.
Svět bez princů
Soman Chainani
(SPOILER) Druhý díl je podle mě z trilogie nejslabší. Bavil mě, přečetla jsem ho, ale na konci první části jsem knihu zaklapla a měla chuť ji odložit. Další den jsem to ale nevydržela a pustila se opět do čtení. Z děje si upřímně pamatuju jen to, jak mě Tedros štval. Agátě nemám za zlé, že měla za to, že se že Sofie stává čarodějnice - sama jsem si to myslela, protože jsem si ji za celou trilogii prostě nedokázala oblíbit.
Za mě tři hvězdičky - byla bych dala čtyři, ale ve srovnání s prvním a posledním dílem lépe hodnotit nemůžu.
Poslední navěky
Soman Chainani
(SPOILER) Mně osobně se třetí díl této trilogie líbí nejvíc. Neskutečně jsem si oblíbila čarodějnice z pokoje 66 a Merlina. Moc se mi líbil jiný pohled na klasické pohádkové postavy jako třeba Popelka, kterou jsem kupodivu také měla ráda. Jediné, co mě občas nutilo knihu na chvíli zavřít bylo Sofiino rozhodování. Jednou chce být dobrá, pak zjistí že být zlá ke fajn, potom zase naopak... A jsem moc ráda, že jsme se dozvěděli, jak to vlastně bylo s Vanessou a Callis, jejich příběh mě vlastně velmi překvapil.
Dámský gambit
Walter Tevis
Seriál, který jsem viděla jako první, se mi moc líbil. Na základě toho jsem sáhla po knize, která se mi jako jeden z mála případů líbil o něco méně, než filmové ztvárnění.
Kniha je napsána dobře, lehce se čte, ačkoliv jsem sem tam musela číst určité pasáže víckrát, abych pochopila, kdo mluví a v jaké části života Beth vlastně jsme. Postavy mi byly o něco méně sympatičtější, než v seriálu (vyjma Jolene, kterou jsem v knize měla o něco radši).
Dlouhé šachové pasáže mi nevadily, jelikož šachy hraju ráda a proto jsem si je užívala.
Příběh vás tak nějak nutí s Beth soucítit a já s ní z jedné strany soucítila, ale z té druhé jsem občas protáčela očima s myšlenkami, proč si vlastně tohle všechno dělá.
V druhé půlce knihy jsem se na pár hodin musela zastavit, protože mi dej přišel moc zdlouhavý oproti rychlému začátku.
Jinak ale knihu ráda doporučím a myslím, že jednou si určitě přečíst zaslouží.
Škola dobra a zla
Soman Chainani
Tuhle knihu jsem poprvé dostala do ruky asi pět let zpátky, kdy mi ji půjčila kamarádka. Na první dobrou mě moc nezaujala, ale když jsem dva dny zpátky bádala, jakou knihu bych si asi tak přečetla, v knihkupectví se na mě smála tahle knížka. Tak jsem ji koupila a ještě ten den se pustila do čtení.
Kniha mě vtáhla do děje, Sofie i Agáta mi hned přirostly k srdci a ačkoliv mě některá jejich rozhodnutí neskutečně štvala (takové to, kdy doufáte a žadoníte autora, aby jim vnuknul jiné nápady, ale on udělá přesně to, čeho jste se báli), nedokázala jsem je nemít ráda.
Chvílemi byla knížka trochu dlouhá a trochu nesmyslná, ale jinak jsem si tento příběh neskutečně zamilovala. Další dva díly mám objednané, tak jen čekám, až dorazí a já se budu moct znovu pustit do čtení.
