Karolina90
komentáře u knih

Pohodová humorná kniha, která se čte sama. Kdo ale chce, najde v ní i spoustu "pouček" do života a je jedno, kolik vám je a jestli čtete Saturnina v minulém nebo tomto století:)


(SPOILER) Paní Mornštajnová prostě umí krásně psát. Všechny její knihy mají takovou typickou melancholickou atmosféru. Nic nepřikrášluje a popisuje věci tak, jak se děly. Slepá mapa je další knihou o životě, který by mohl být kohokoliv z nás, a se kterým se každý z nás musí poprat. O hvězdu méně dávám kvůli druhé části knihy, která bylo trochu zdlouhavá. Možná to bylo tím, že byla hlavně o Anežce, která mi nebyla moc sympatická.


(SPOILER) Za tu část s komorníkem, a taky kvůli konci, dávám o hvězdičku víc, než jsem původně myslela:)


Souhlasím s komentářem níže od jitrnic. Z literárního hlediska nelze moc hodnotit, je to prostě vyprávění mladé feťačky. V době vydání ale kniha splnila svůj účel - šokovala, otevřela společnosti oči. Dnes už obsah asi málokoho překvapí, protože jsme na takové dění ve společnosti (a možná i hůř) zvyklí, ať už z knih, médií, filmů...
O knize jsem už jako malá slyšela od starších dětí, potom i na střední, také v televizi... Většinou mě přílišná publicita od čtení dané knihy odradí. Navíc jsem už dopředu věděla o čem a o kom je, a jak (ne)dopadne. Navíc mě tato oblast zrovna dvakrát neláká. Přečetla jsem ji tedy až teď v dospělosti. Kdybych knihu přečetla dřív, možná by mě tolik neotravovalo, že se v ní opakují stále stejné situace dokola - odvykám, fetuju, odvykám, fetuju...


Přečteno jedním dechem. Originální, nadčasové. Do poslední chvíle nevíte, kdo to mohl být, protože postupně podezříváte všechny. Kdo ještě nečetl, tak do toho:)


(SPOILER) Udělala jsem tu chybu, že jsem se nechala nalákat komentáři, recenzemi a Pulitzerovou cenou. Měla jsem až moc velká očekávání. Kniha byla dobře napsaná, četla se lehce. Je tak nějak o všem - způsob jižanského života v té době, rasismus, ale o ničem - byla jsem už v polovině a pořád jsem čekala, kdy se tam něco začne dít. Rozhodně to není "příběh justiční vraždy nevinného černocha". Je to vyprávění malé holčičky, která začíná chodit do školy a vnímat mezilidské vztahy a postavení lidí ve společnosti. I přesto je ale polovina knihy jen o hrátkách s jejím bratrem a kamarádem Dillem.
Jednu výtku mám k překladu. Některá jména byla přeložena do češtiny a jiná ponechána v angličtině. Překladatelé by se měli rozhodnout jen pro jeden způsob.


Tento román jsem dlouho odkládala, protože jsem se obávala, že bude na můj vkus moc zdlouhavý. Ale i přes dlouhé monology a detailní vyprávění jsem byla překvapená, jak dobře se mi kniha četla. Při psaní komentáře mě stále dokola napadá slovo melodramatický... všechny emoce, které vás napadnou, v knize najdete, a to pořádně vyhrocené! Jeden charakter byl horší než druhý, ale přesto jsem měla potřebu knihu dočíst a ani nepřeskakovat. Atmosféra skvělá a už chápu, proč byl a je kolem knihy takový poprask. A teď se jdu podívat na film(y).


Můj první Williams a určitě ne poslední. Je fajn si občas zpestřit čtení hrou. Už se těším, až zase budou fungovat divadla. Na toto představení bych si ráda zašla, i když většina postav opravdu není sympatická a polezou vám na nervy:)


(SPOILER) Na rozdíl od některých čtenářů níže jsem se do knihy začetla rychle a četla se opravdu sama. Možná je to ale tím, že jsem ji četla v originále. Jak je to s překladem tedy nemůžu soudit.
Na první pohled klasická pohádka. Pošetilý král, zlí rádcové, dobro vs. zlo. Ale v běžných pohádkách končí plány hrdinů dobře, tady naopak. Jak už psali všichni přede mnou, tolik smrti a intrik... podle mě by měla být kniha určena starším dětem, které z toho už mohou mít rozum.
Ilustrace od dětí byl opravdu hezký tah:)


Knížku jsem přečetla až potom, co jsem viděla film a asi se mi ještě nestalo, že bych dala u nějakého příběhu přednost filmu před knihou, ale v tomto případě je to tak. Přitom Neila mám ráda a jeho Nikdykde bylo naprosto skvělé, ale Koralina je slabší. Myslím ale, že bych hodnotila jinak, kdybych knížku četla jako dítě - určitě bych se bála a celkově by ve mě příběh zanechal silnější dojem.


Námět knihy je vážně zajímavý a po přečtení komentářů jsem měla jasno, že dám knize šanci. Na začátku to vypadalo, že se příběh rozjede a už jsem se těšila, co se všechno bude dít v "Prokletém roce", potom přišlo velké zklamání a na konci rozčarování.
Autorka některé části zdlouhavě popisuje, takže jsem hodně pasáží (jak hlavní hrdinka trpí v lese a stále dokola opakující se její myšlenky) v knize přeskočila a vůbec to nevadilo, stále jsem se orientovala v ději. Hodně částí, které by si zasloužili více popisu, byly naopak až moc stručné. Jak už bylo v některých komentářích zmíněno - spousta nelogičností, postava Kiersten a hlavně to, jak k ní přistupují hrdinky (bez jakéhokoliv posunu a vývoje) mi lezla na nervy.
Je to ale opravdu škoda, protože kdyby autorka námět lépe uchopila a propracovala, mohly z toho být další Hunger Games, Příběh služebnice pro mladší ročníky nebo něco mezi tím:)
