katarina4591 komentáře u knih
Velice čtivá kniha ve které vám bude představeno několik základních příběhů severské mytologie. Dozvíte se jak Thór ke kladivu přišel, jak si Loki zašpásoval s koňem anebo jaká je tajná přísada básnické medoviny. Gaiman tyto příběhy vyprávý jazykem který mi k severskému božstvu pasuje a dotváří tak úsměvnou atmosféru knihy plné mrtvých obrů, zázračných pokladů a proradného Lokiho.
PS: Nikdy nevěř bohům, ať slibují co slibují!
Velice zajímavý námět dystopické společnosti. Popravdě jsem ale očekávala, že knížka bude více obsáhlejší. Popíše trochu víc zvyky a motivy Gileádu, velitelů, manželek, služebnic. K rozkrytí příběhu se však budu muset spokojit se seriálem, což ale v tomto případě není nepříjemné, ba naopak.
Knihy S. Alexijevič nejsou jednoduchým čtením, no přesto jsou nezapomenutelným čtenářským zážitkem. Alexijevič dává historickým údalostem konkrétní lidský rozměr, přiměje své čtenáře nemyslet na Černobyl či Afgánistán pouze faktograficky ale především z pohledu prožitku jednotlivce. Mohou existovat tisíce faktických knih o válce, no kniha jako tato se jim dokáže nejenom vyrovnat ale je i v mnohém předčit. Osobně mi také kniha pomohla spojit si tehdejší sovětskou agresi i se současným blízkovýchodním radikalismem.
Duna je skvělá! Rozhodla jsem se ji přečíst až po náhodném shlédnutí filmu. A přestože mě tento poněkud psychadelický Lynchův snímek trochu vyděsil, už po pár stránkách jsem věděla že to bude láska. Vyváženost mezi myšlenkovými pochody postav a přímou interakcí je vynikající. Herbertem vytvořený svět, jeho minulosti a budoucnosti, jeho intriky a náboženství, si mě získal jako si získala melánž gildovní navigátory!
Nemám slov. Je neuvěřitelé co všechno zvládne lidská psychika. Silný příběh jež vám připomene jak je vše s nohama v suchu banální.
Velice oceňuji snahu vytvořit celistvý obraz o slovanských bozích, o kterých, jak sám autor píše, toho víme příliš málo. Nicméně mnohé překlepy, opakující se části a v některých chvílých ne nejlépe vybraný sloh mi prožitek ze čtení kazil. Tak či onak, úvod do mytologie starých Slovanů to byl pěkný.
" Ať žije Mokoš!"
Oproti Tisícročnej včele se mi Nemé ucho, hluché oko četlo o něco hůře, dokonce jsem v jednu chvíly myslela že knihu nedočtu. Jaroš v této knize totiž krom pokračování příběhů jednotlivých postav, potažmo rodů, poměrně podrobně rozepisuje historii nově vzniklé Českosloveské republiky a nových poměrů s ní přicházejicími. To je samo o sobě zajímavé a díky knize jsem se dozvěděla mnoho historických faktů o kterých jsem neměla silné podvědomí. Problémem pro mne spíše byly časté výňatky původních textů a proslovů komunistického hnutí a celkové prokomunisticky orientované náladě v knize. Když jsem se ale snažila zaměřit se spíše na příběhovou část jednotlivých postav a popisu denního života v tehdejší době (nesledujíc jak může být osobní život pevně spjat s politickým přesvědčením) byla kniha příjemným završením historie rodu Pichandů.