katarina4591
komentáře u knih
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
posloucháno jako audiokniha. lehce naivní, přesto ( či právě proto) hezké.
Muž v labyrintu
Robert Silverberg
Po dlouhé době se ke mně dostalo sci-fi, které mě nadchlo svojí originalitou. Motiv města samotného si zasluhuje vlastní knihu.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
posloucháno na 69° rovnoběžce, krátce potom co se polární noc začala pomalu proměňovat v polární den. nádherná kniha o tom, že i žena může mít dobrodružného ducha a dokáže se zamilovat do jednoduchého či nepohodlného života. asi záleží jak se na věc díváme. popisy krajiny, ticha, samoty a přitom intenzivního pocitu bytí součástí světa byli úžasné. vůbec jsem takové "čtení" nečekala. kdoví, třeba jednou to Barentsovo moře přepluju.
jestli se vám kniha líbila jako mě, zkuste Pastýřku od Janet White. je to z podobného soudku.
O čase a vode
Andri Snær Magnason
Myslím, že je to dobrá kniha a nemyslím si, že měla přinést nějaké konkrétní poselství. Nemluví se v ní o klimatické změně, působení skleníkových plynů či zelené energii v detailech ale stačí to. Za to se v ní mluví o čase a autorovo zpodobnění kontinuity času mě hodně bavilo. "Představ si že budeš znát někoho kdo se dožije roku 2260." Taky se v ní mluví o síle vzdělání, lásce a o vodě. O vodě bez které nejsme nic.
S Baťou v džungli
Markéta Pilátová
Přiznávám, že o životě rodiny Baťů jsem toho moc nevěděla, a popravdě jsem po tom ani nějak zvlášť netoužila. Román Markéty Pilátové to však změnil. Příběh o velkých snech a pracovitosti jež narazí na úskalí doby ale též lidské malosti, byl příjemným seznámením s tímto rodem. Vyzdvyhuji propojení se současností, jak pomocí vyprávění vnučky, především však prostřednictvím entity samotného J.A. bloumajícího po stopách svého života.
Jádro Slunce
Johanna Sinisalo
tak naschvál, kolik elojí znáte?
i jedna je až až, že?
příjemně čtivá dystopie, obzvlášť úloha chilli, dotažená až do transcedentního opuštění vlastního těla, mě bavila.
Hory a nekonečno
Viktorka Hlaváčková
Pro mě jsou Hory a nekonečno knížkou letošního roku. Tolik myšlenek, které mi jsou tak blízké až jsou vlastní. Hodně respektu, lásky a krapet drzosti. Díky za tento zážitek.
"Jsem planeta a planeta je mnou"
Wim Hof – Ledový muž
Wim Hof
Mnoho opakujícího se textu a ne nejkvalitnější překlad mi značně kazili četbu. Koupelím ve studené vodě se však budu věnovat nadále, ať už s Wim Hofem nebo bez něj.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Kniha rozhovorů s uprchlíky, malými, velkými, starými i mladými. Myslím, že obsah mluví jasně sám za sebe. Na knize je vidět mnoho práce a já smekám klobouk za tak kvalitní zpracování.
Dobrodruhům
Tereza Ramba
Myslím, že tato knížka mohla vyjít v několika málo kusech, pro několik málo kusů, kterým byla směřována především. Kteří se lépe orientovali v autorčině realitě i nerealitě. Přesto ji ale beru. Stejně tak autorku, která působí jako prima člověk, ale hlavně umí obout pohory a jít. To se jen tak neodpáře.
23
Šimon Šafránek
no já nevím, nějak takto si představuji knihu, která vlastně o ničem není.
Sousedka ze Skalistých hor
Blanka Solařová-Calibaba
Za mě super. Vlastně i ta poezie nebyla vůbec špatná. Myslím, že si s radostí přečtu i další knihu od autorky.
Vzdelaná
Tara Westover
Mám z knihy rozporuplné pocity. Ani ne tak kvůli stylu ale kvůli obsahu. Jak je možné, že americký vzdělávací systém funguje tak prachbídně, že i člověk bez základního školního vzdělání zvládne přijímačky a studium na vysoké škole? Jak je možné, že země kterou považujeme za jednu z nejmocnějších, je plná rodin věřících v sílu homeopatik, léčitelů a lidí bezmezně přesvědčených o tom že je chce ovládnout jejích vlastní vláda? Jak je možné že Taře trvalo tak dlouho, než si uvědomila, že má kolem sebe bandu velice nebezpečných lidí? Popravdě, nevím jestli bych teď neměla navázat Zánikem Západu od Huxleye, ale to by byla asi moc velká depka .......
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Zulejku mi doporučil Palo a jsem za to moc ráda. Zulejka je totiž jedna z nejlepších knížek, které jsem letos četla. Osud mladé tatarské ženy, rozkulačené a odtažené na Sibiř, se četl jinak než například Kolymské povídky. Nejspíš to bylo kvůli tomu, že byl příběh smyšlený. Ale hlavně to bylo proto, že knížka demonstrovala něco, v co sama pevně věřím - a to že i ty nejhorší situace, mohou přinášet nějaká pozitiva. Pro Zulejku to byla svoboda, kterou mohla díky pobytu v Semruku poznat - ať už při svých loveckých poutích v tundře či v náručí Ignatovova. Ostatně i vývoj postavy zapřísáhlého revolucionáře hrál v knize velkou roli. A můžu opomenout i zajímavé prozření zmateného doktora Leibeho, který díky přesídení získal zpět zdravý rozum ? Oceňuji jazyk, kterým autorka píše ( např. tatarské výrazy apod.) a také způsob jakým příběh vypráví. Knihu doporučuji, kudy chodím.
Zítra bude líp: Kronika míru, války a exilu
Zdena Kaprálová
To, že si autorka udržela víru v lepší zítřky, i přes všechny rány, které si pro ní a její rodinu osud nachystal, si zaslouží hluboký obdiv.
Zašlá chuť morušek
Miloslav Nevrlý
Už dlouho jsem nečetla něco tak krásného. A něžného jako zpěv všech těch lindušek,stehlíků a slavíků .....
za zmínku stojí napsat, že nové vydání od Správy KRNAP, je doprovázeno nádhernými ilustracemi
Vitajte v raji
Jennie Dielemans
Poprvé jsem z edice prokletých reportérů poněkud rozpačitá. Téma aktuální, často opomíjené, s obrovským potenciálem. Způsob, jakým ho autorka uchopila jej však, z mého pohledu, rozředil tak, aby nebyl ani takový ani makový. Ocenila bych, kdyby autorka alespoň lehce otevřela čtenářům dveře k šetrnému turismu.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Myslím, že to byla jedna z nejlepších knih, které jsem toho roku četla. Autorka dohromady krásně a vkusně propletla několik příběhů a osudů. To vše na pozadí společenských proměn na přelomu stoletích minulých, ne však tak vzdálených. Důležitou linkou, která se v knize dala číst byla také proměna krajiny Slezka, která radikálně ustupovala těžebnímu průmyslu. A nejinak je tomu, bohužel na některých místech i dnes.
Žítkovské čarování
Jiří Jilík
Kdo četl Žítkovské bohyně, a chce se o nich dozvědět trochu víc a z jiného soudku, rozhodně nebude litovat, když se do knihy začte.
Zápisník alkoholičky
Michaela Duffková
Toto není Zabiják od Zolly. A jsem si jistá, že toho autorka ani nechtěla docílit. Je to jednoduchá výpoveď člověka, který se dostal do kolotoče závislosti. Prožít jí a pak o ní otavřeně psát a mluvit už jednoduché být nemohlo.
