katasokolov komentáře u knih
Návrat ke kořenům.
Bardugo nás vrací do mládí Alexandra/Temnyje. Jsme svědky tvrdé výchovy jeho matky a neustálého skrývání identity, a to i před vlastními lidmi. To vše vyústí v odporný čin, jenž měl být na našem Alexandrovi spáchán a který ho zanechává rozpolceného a hledajícího místo, kde by mohli všichni GRIŠOVÉ žít bez obav, cvičit se a usměrňovat svou moc.
Ilustrace jsou velmi povedené.
Knihu máte přečtenou za chvilku, je to opravdu jen taková jednohubka, jež má osvětlit chování pozdějšího Temnyje a která potěší zejména milovníky Grishaverse.
Krásné bylo rovněž věnování knihy a poděkování Benu Barnesovi, protože role Temnyje se zhostil opravdu dokonale!
️️️️
Maas to opět dokázala a naprosto mne vtáhla do jejího magií nabitého světa. Půlměsíční město se svými obyvateli je v jejím podání živoucí entitou, která sálá na míle daleko a sežehne naprosto vše.
Po minulém geniálním díle mi sice chvilkami přišlo, že příběh stagnuje, ale to, co se stalo na konci - “Bože můj”.
Užívala jsem si interakce a dialogy svých oblíbených postav. Jsem také nadšena, že autorka dala více prostoru Ruhnovi, kterého naprosto zbožňuju! Takhle si předstvuji ty pravé a nefalšované knižní postavy, které Vás nutí prožívat s nimi úplně všechny jejich emoce a skutky.
Byť bylo v knize pár vleklejších momentů, autorka to bravurně vykoupila napětím, odkrývanými tajemstvími a v neposlední řadě zvraty, z nichž většinu si opět nechala na posledních pár desítek stran . Trošku mi ten konec připomněl rozečtenou sérii Aurora od Kristoffa (na jejíž poslední díl se v brzké době chystám).
Největší pecku si pro nás autorka připravila v podobě poslední věty poslední kapitoly. To skvostné propojení světů . Miluju to. … Víc nebudu prozrazovat, ale budete nadšeni.
Za perfektní také považuji odkazy autorky na jiné kultury a legendy - krvavý orel, Avalon……
A ty vydry ve žlutých vestičkách.
Jediné, co musím vytknout, je korektura českého textu. Já tohle většinou nehaním, protože se primárně soustředím na děj, ale tohle byla vážně bída.
To, že jsem si zamilovala autorčinu předchozí sérii Rudá královna jsem tady zmiňovala často. Její novou knihu jsem tedy rozhodně nemohla opomenout.
Bohužel musím konstatovat, že příběh i postavy byly ploché a já se při čtení hodně trápila. Nápad s vřeteny jako vchody do jiných vzdálených světů nebyl vyloženě špatný, ale vždyť se v té knize prakticky vůbec nic neděje.
Na začátku máme strhující boj a identifikaci artefaktů, o které v knize půjde především. Následně se povrchně seznamujeme s hlavními postavami a ty se potkávají a přidávají do uskupení, které má spasit celý svět. V půlce knihy přijde jeden svatební zvrat a zbylý text je opět jen o tom samém, kdy naši “hrdinové” putují a putují a občas ještě naleznou někoho, kdo jim je ochoten pomoci a na samém závěru se jim podaří jeden majstrštyk :D. Toť vše.
Bylo vidět (a na konci to autorka sama potvrzuje), že příběh byl hodně inspirován Pánem prstenů, se kterým ale ve finále neměl prakticky nic společného, stejně jako nynější seriál Prsteny moci. Postava Sorasy byla zase hodně inspirovaná Inej ze série Vran. Místy mi to také přišlo podobné filmovému Princi z Persie.
Aveyard si dala jistě hodně práce s vytvořením celého magického světa, ale kýžený účinek se bohužel nedostavil. Další díly vynechám a na piedestalu u mne zůstane její předchozí hrdinka Mare, u které jsem zvědavá i na její televizní zpracování.
Strhující kronika o životě králů a královen z rodu Targaryenů. Spousta recenzentů haní formu, již si Martin pro převyprávění těchto příběhů vybral. Mně naopak vůbec nevadila. Měla jsem jiný problém a to byl sáhodlouhý seznam jmen s jejich vzájemnou spřízněností a provázaností. Těch rodů a členů bylo vážně dost :). Člověk se v tom chvilkami ztrácel, přesto jsem ale s knihou nadmíru spokojena.
Tanec draků byla nejlepší část, nicméně doufám, že některé věci v seriálu uzpůsobí jinak.
⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️
Čtenáři buď Rooney nemusí, nebo ji naopak adorují. Já patřím do té druhé skupiny. Úplně jsem si zamilovala její strohý literární styl, který toho ale přesto v sobě ukrývá tolik …nejlepší na tom je, že její knihy člověka v průběhu čtení opravdu donutí přemýšlet !!
Velmi bravurně umí popisovat pocity a skutky generace mileniálů. Její hrdinové se na jednotlivých stránkách stále hledají, přestože jim je už kolem třiceti. Konverzují o zásadních tématech lomcujících dnešním světem - existencionalismus, bytí, politika, životní prostředí, gender, nacionalismus, náboženství/osobní víra, přesvědčení, sexualita a její nálepky, šikana, těhotenství, potrat, samota, sociální a rodinné vztahy, duševní zdraví (tohle téma autorka nezpracovává poprvé, což je skvělé), umění, nerozhodnost, kariéra, společenské postavení, pojetí krásy, dluhy či odkaz pro budoucí generace.
Autorka dokonce do knihy zakomponovala spletitost toho být v současné době spisovatelem. Propagace a prodávání sebe sama….
Protagonisty tohoto příběhu jsou: Alice (spisovatelka s psychickými problémy), Felix (frajírek s rodinnými a pracovními problémy), Eileen (nerozhodná holka ze střední třídy) a Simon (hodný kluk od vedle).
Kniha je skvěle doplněná o mailovou korespondenci, kterou si dvě nejlepší kamarádky zasílají, a kde hovoří prakticky o všem.
V knize lze spatřovat velkou podobnost s předchozími literárními počiny autorky. MINISPOILER: Jsem ale ráda, že alespoň tady hlavním postavám dopřála jakýsi happy end.
Poslední kapitoly se zabývají pandemií a životem naší čtveřice v této nelehké době.
BTW, Simona jsem si představovala jako Sidneyho z Grantchesteru a byl mojí nej postavou celé knihy!!
Čekala jsem něco ve stylu Colina Falconera a jeho knihy Zmizelí. No, bohužel se jednalo jen o její slabý odvar. Je to škoda, protože Latinská Amerika má opravdu bohatou a zajímavou historii, ze které lze literárně dost dobře těžit.
Celou knihu se prakticky nic neděje a všechny zúčastněné postavy se honí za jednou studentkou a jejím foťákem se snímky, které stejně nikdy nespatří světlo světa. Hlavní postava a její pasivita a pesimismus byly na mne opravdu moc. Takhle nesnesitelnou protagonistku už jsem dlouho neviděla. Závěr není ničím překvapivý, protože motivy a rodinné vztahy jednotlivých postav jsou dost zřejmé již z průběhu čtení.
Suma sumárum: nudné a ploché postavy s ještě méně zajímavým dějem.
Autorčina předchozí kniha Mexická gotika se mi celkem líbila a jsem zvědavá na její seriálové zpracování. Tato kniha byla ale velkým zklamáním. Bohužel tedy nedoporučuji.
Pozoruhodná kniha o nepříliš známém tématu. Autorka nás zavádí do Kentucky, kde žijí “modří” lidé, kteří trpí vzácným genetickým onemocněním krve, které způsobuje jejich odlišné zabarvení kůže. Cussy je pojízdnou knihovnicí a snaží se předat vyhladovělým a mnohdy zoufalým lidem v horách něco z kouzla knih. V příběhu se objevují lidé zlí a zpátečničtí, stejně jako lidé přející a milující.
Neměla jsem ani šajn, že v rámci Rooseveltova New Dealu byly zřízeny tyto pojízdné knihovny, které čtivo zpřístupnily i lidem z odlehlých končin státu. Pokud se jednalo o osobu, která byla negramotná či nemocná, knihovnice této poskytovaly i své služby předčítání. Rasové zákony v Americe zná snad každý, ale překvapením pro mě bylo, že platili i pro “modré”.
Kniha byla velmi zajímavá, ale občas mi tam překáželo to pomalé tempo a opakující se dny knihovnic, které splývaly v jednu velkou rutinu. Romantická linka byla taky dost nepravděpodobná, ale v tomto ohledu jsem ochotna autorce odpustit, jelikož mám tyhle příběhy ráda.
Knihu ale přes mé výtky doporučuji a velice chválím literární jazyk/um autorky.
“Sama existence knihoven poskytuje nejlepší důkaz, že stále můžeme doufat v budoucnost lidstva.”
V roce 2022 byl v anglickém jazyce vydán druhý díl nazvaný The Book Woman’s Daughter, který rozpráví o údělu adoptivní dcery Cussy “Modřenky”. Po uvěznění rodičů musí sama přežít v kruté krajině a přejímá matčino povolání.
⭐️⭐️
Bohužel musím jít proti proudu a přiznat se, že mne kniha ale vůbec neoslovila a nebavila.
Celý příběh, byť si samozřejmě jsem vědoma jeho přesahu, působil jako slátanina, která jako celek skoro nedávala smysl. Naprosto nechápu, že tohle je autor knihy Neopouštěj mě, která je naprosto geniální a niterná. Postavy tam opravdu měly hloubku a vy jste opravdu věřili, že mají duši i city. Kdežto Klára tady působí pouze jako pokažený stroj. O úpéčkách se mluví jako o inteligentní entitě, která lidem bere práci a má pomáhat geneticky upraveným “povzneseným” teenagerům na jejich cestě za vysněnou vysokou školou. Klára mi ale přijde úplně mimo tuto definici, jelikož její myšlenkové pochody jsou dosti podobné těm, které má tak pětileté dítě. Možná, že když byl Kláře vložen prvek větší emocionální a pozorovací schránky, tak se trochu pozapomnělo na ten inteligenční.
Zajímavými prvky kniha příliš neoplývala, ale mohu zde zmínit alespoň tyto:
- Rozdělení společnosti na ty lepší a horší lidi
- Postupná robotizace a automatizace v rámci trhu práce a “odzaměstnání” lidí v některých odvětvích
- Otázka, zda je člověk sám o sobě originál či je možné jej přenést na umělou entitu …
Kathy, Tommy, Ruth i Střihoruký Edward jsou rozhodně lepšími a důstojnějšími příklady pro podobné téma. Jakýsi zvrat, který se objevil cca v polovině knihy mne také nezaujal a konec příběhu mi připomněl pohádku Lotrando a Zubejda, byť bez toho romantického konce, ale spíše ve stylu alá svůj k svému :D.
Doslov se mi většinou u těchto typů knih lidí, zde jsem ale zklamaná a škatulkování pisatelky mi přišlo mimo mísu.
Zaplať bůh, že jsem četla od autora jako první Neopouštěj mě. Tuto knihu mohu s klidným srdcem doporučit, Kláru a Slunce nikoliv. Ale jak můžete vidět na mnoha předcházejících recenzích, asi budu v tomto ohledu spíše vyjímkou, takže pokud Vás dané téma zaujalo, pak se do knihy naváhejte pustit.
Příběh o pravém přátelství dvou odlišných dívek, později žen, které se přes své mnohé rozdíly staly spřízněných dušemi, sestrami a životními parťačkami.
“That was the thing about best friends. Like sisters and mothers, they could piss you off and make you cry and break your heart, but in the end, when the chips where down, they were there, making you laugh even in your darkest hour.”
Moc se mi líbilo vyobrazení vztahu Kate a Tully skrze několik desetiletí a ty skvělé dobové popisy hudby, módy a politické a společenské situace. Od sedmdesátých let přes nové milénium. Skrze školy, práce, partnery, děti, úspěchy i neúspěchy.
Co se týká podobnosti knižní verze se seriálem, tady bych řekla, že první část knihy je vcelku věrně zfilmována, kdežto druhá část se od knižní předlohy odklání celkem dost. Přesto ale zůstává příběh poutavý jak na papíře, tak na televizní obrazovce. Byť v knižní verzi mě v některých momentech Tully neskutečně rozčilovala a její neustálé vměšování do rodinných záležitostí Kate bylo pro mě dost nepochopitelné. V knize také nebyl Tullyin nový rodící se vztah, který jí v očích diváků trochu zlidštil.
Spoilers:
Konec knihy byl hodně smutný a já vážně doufám, že pro TV zpracování zvolí tvůrci jiný příběh a tahle dějová linka končící smrtí jedné z hlavních protagonistek tam nebude.
Vzhledem k tomu konci si nejsem jistá, jestli se pustím do druhého dílu knihy….možná po nějaké pauze…ale teď se na to rozhodně necítím. Přesto je tam ale rozehráno několik linek, které bych chtěla odhalit. Kupříkladu co se stalo Cloud, že se chovala tak, jak se chovala a co tají před Tully. Jak dopadne příběh Marah a jak se vypořádá s událostmi, kterými končila první kniha a další…
Podobná témata: film Už teď mi chybíš.
Čteno v AJ.
Recenze na druhý navazující díl Fly Away (čteno v Aj):
Obsahuje spoilery na první díl (pokud jste jej ještě nečetli, pak pozor na vyzrazení většího množství děje).
Pokračování Firefly Lane se neslo zejména v duchu psychologickém. Sledujeme život postav po smrti Kate. Zejména se zaměřujeme na Tully, Johnnyho, Marah a Mlhu/Dorothy. Každá z těchto postav má své vlastní problémy, které v průběhu knihy rozkrýváme. Konečně se dozvídáme o minulosti Mlhy/Dorothy a můžu Vám říct, že teď konečně chápu její chování vůči dceři. Tully absenci matky ve svém životě vyplnila svou BFF, která již není plus její kariéra jde zprudka ke dnu a Tully se tak cítí vytržená z reality, kterou znala. K tomu všemu se přidávají spory, které se vytvářejí mezi ní a Katinou rodinou. Johnny zůstává sám na potomky, které měl s Kate a neshody mezi ním a jeho dcerou Marah jsou na denním pořádku (jak jen mluvit s puberťačkou, která ještě navíc přišla o matku). Marah pronásledují vlastní démoni, kteří navazují na její chování k matce v posledních několika měsících před diagnózou. Jakousi útěchu tak hledá alespoň v chlapci z podpůrné skupiny, který není úplně nejlepším společníkem pro ztrápenou duši.
Vnitřní pohledy do jednotlivých postav nebyly vůbec špatně napsané. Co mi ale dost vadilo bylo, že vlastně čteme popis stejných scén, akorát z několika pohledů, což ke konci knihy už začíná trochu unavovat. Psychologie postav je zde rozebrána do detailu a je primárním stavebním pilířem, na němž je kniha vystavěna. Někomu to může sednou, někomu nikoliv. Líbilo se mi, že Kate autorka poeticky vrátila do děje a nejlepší kamarádky tak spolu mohly zase alespoň takto pohovořit.
První díl série se mi líbil přeci jen víc, přesto ale nelituji, že jsem pokračovala ve čtení příběhu. Autorka má nepochybně talent a já se chystám na nejméně tři její další knihy.
“Words stay with you sometimes, especially angry ones.”
“Won`t you join me in my slow descent into madness?”
PS: Těším se na druhou řadu seriálu, která se má vysílat tento podzim na Netflixu. Hlavně jsem zvědavá, jak si tvůrci poradí s pokračováním, když podstatné věci buď z předchozí řady vypustili úplně nebo jich několik přidali (třeba i z druhého knižního dílu).
⭐️⭐️⭐️⭐️⭐️
Staré dobré řecké mýty předělané v moderním duchu, kde i granátové jablko hraje svou roli, byť od předlohy dosti rozdílnou.
Příběh byl dobře vymyšlený a zápletka zdařile vystavěná. Hlavní protagonisté se mi zamlouvali velice. Hádes byl dostatečně temný a tajemný. Persefona nebyla žádná křehká květinka a nezdráhala se převzít iniciativu. Erotické scény byly skvěle napsané (Greye mi to nepřipomínalo ani v nejmenším). Hermé byla jako posel bohů a tak trochu osina v zadnici taky pecková.
Atmosféra novodobého Olympu, kde hrají prim faleš, pozlátko, intriky, boj o moc a prestiž, byla převelice povedená. Bohové zde připomínali spíše politické představitele, nežli božské entity, které známe z jiných příběhů, což tomu také dodalo jisté kouzlo.
Mohu konstatovat, že se těším na další díly a zpracování dalších řeckých bájí a pověstí.
“Tak mě…..pošpiň.”
Autorka je mistryně svého řemesla a moc její tvorbu doporučuji.
PS: tohle prosím hoďte na filmové plátno a jako Háda zamluvte Kita Haringtona
Známe opravdu své přátele a okolí ?!
Jedná se o takovej, řekněme, teenagerovskej odlehčenej horůrek.
Hlavní postavy mi přišly spíše průměrnější- tedy něco mezi tím, kdy Vám jsou postavy úplně jedno a tím, kdy Vás zajímá, jak jejich dějová linka skončí. Samotný děj taky nebyl něco příliš objevného a podobná schémata jsme mohli pozorovat u mnoha knih či nespočetněkrát na filmovém plátně. Konečné vyústění mne bohužel nijak víc nezasáhlo a nebylo ani nijak překvapivé. Avizovanou podobnost s filmem Vřískot jsem zaznamenala a stejně jako tento hororový snímek, byla pro mě kniha takovou nic moc neříkající zábavou na ukrácení dlouhé chvíle.
Klauny nesnáším a jde z nich strach, no a policejní sbor zde byl opět jen do počtu. Nick Dunne by mohl vyprávět ….(milovníci thrillerů vědí)
Je to na takové tři slabé ⭐️⭐️⭐️, a to jen z důvodu, že autorku mám opravdu ráda, musím ale konstatovat, že fantasy jí jde o dost lépe.
⭐️⭐️⭐️⭐️
Zajímavá sonda do rodinného života v Afghánistánu.
Autorka si vybírá jednu středostavovskou rodinu a skrze jednotlivé kapitoly popisuje úděl jejích členů v rámci rodinné hierarchie a v jejich úzkém světě.
Sledujeme rozbroje, dohodnuté sňatky, život na pomezí válek a režimů, perzekuce, byznys, zakázanou lásku, vzdělávání, víru a popis tamní společnosti, která je pro našince mnohdy zcela nepochopitelná a na hony vzdálená našemu “normálu”.
Čtenáři v textu naleznou zajímavé berličky. Kupříkladu výukové techniky Tálibánu, toleranci homosexuálních styků v rámci kmenových uskupení či svatební tradice a průběh oslav.
Afghánistán se zde ukazuje ve své rozpolcené verzi sebe sama a čtení je to věru zajímavé. Nejedná se o text, který by byl něčím průlomový, protože o takových věcech jsme už někde vesměs četli nebo jsme je slyšeli, přesto jde o naučný příběh a jako takový ho doporučuji.
Začátek mě pohltil svou temnou a tísnivou atmosférou. Dvojčata žijící mimo civilizaci v domě, který zároveň slouží jako pohřební ústav. Jejich blízký vztah a propojení myslí. Deník psychicky labilního bratra, který postupně odkrývá tajemství. Tajemný hoch s černýma očima, který se zjevuje sestře.
Jak říkám, začátek knihy měl tak skvěle našlápnuto. Proč se to až tak hodně muselo pokazit….?!
Je pravda, že díky tomu, že se chcete dozvědět, jak to všechno nakonec bylo, tak čtete a čtete. Duologie to naštěstí není dlouhá… ale ten konec byl tak hroznej… já prostě tyhle příběhy nemám ráda a bohužel jsem od toho čekala něco naprosto jiného ….
Takže se žádné vzrůšo, které autorka v předmluvě zmiňovala, nekonalo…. Velká to škoda….velká ….
Podobná tematika: filmy Gothika a The Twin
- první díl 3*
- druhý díl 2*
Začátek mě pohltil svou temnou a tísnivou atmosférou. Dvojčata žijící mimo civilizaci v domě, který zároveň slouží jako pohřební ústav. Jejich blízký vztah a propojení myslí. Deník psychicky labilního bratra, který postupně odkrývá tajemství. Tajemný hoch s černýma očima, který se zjevuje sestře.
Jak říkám, začátek knihy měl tak skvěle našlápnuto. Proč se to až tak hodně muselo pokazit….?!
Je pravda, že díky tomu, že se chcete dozvědět, jak to všechno nakonec bylo, tak čtete a čtete. Duologie to naštěstí není dlouhá… ale ten konec byl tak hroznej… já prostě tyhle příběhy nemám ráda a bohužel jsem od toho čekala něco naprosto jiného ….
Takže se žádné vzrůšo, které autorka v předmluvě zmiňovala, nekonalo…. Velká to škoda….velká ….
Podobná tematika: filmy Gothika a The Twin
- první díl 3*
- druhý díl 2*
⭐️⭐️⭐️
Kniha mne, oproti filmu, dost zklamala. Jediná sympatická postava byl Noah, kterého neustále ostrakozovali, a to ve výsledku prakticky nic tak strašného neudělal.
Lee byl v knižní předloze sice víc v pohodě než ve filmovém zpracování (nechoval se jako malej fakan, který chce mít Elle jen pro sebe ), zato Elle byla vážně hrozná postava!! Za celou knihu jsem jí nepřišla na chuť a zejména kvůli ní také nehodlám číst další pokračování.
Je to vyloženě romanťárna, které mám moc ráda, ale tady mi prostě nesedli hlavní představitelé a ani děj mě nijak neoslovil. Musím konstatovat, že film se povedl mnohem víc (mluvím zde ale pouze o prvním dílu, další dva jsou dost hrozné).
Knihu mohu doporučit mladším ročníkům, které s romantickou literaturou teprve začínají. Já bohužel čekala něco jiného ….
Jinak, jak zmiňovaly některé recenze, že ti teenageři se chovají hrozně - kouří a pijou…tak Vás mohu ujistit, že nic tak příšerného se v knize opravdu neděje a lituji dospívání lidí, kteří si myslí, že se v knize stalo něco až tak nepatřičného ..
⭐️⭐️⭐️
Je libo hlavního hrdinu, který je přesvědčený o své vlastní dokonalosti? Windsor je bohatej týpek, jehož rodina má ještě dobrý starý prachy a s těma je prostě v každé době život jednodušší.
Příběh se točí okolo dávných tragédií, které jsou propojeny právě s touto slavnou famílií. Revoluční myšlenky, vraždičky, násilí, únosy, atentáty, krádeže, útěk, život inkognito……
Příběh celkem slušně graduje, atmosféra je super, hlavní postava je taky ucházející, i když místy už mi ten narcista lezl celkem krkem a jeho “šedá zóna” taky. Zajímavé byly ale popisy bitek, které ve mně evokovaly záběry z filmového Sherlocka s Downeym Jr.
Život našeho Wina je tak trochu vykrádačka Bruce Waynea, jak i on sám přiznává a závěr knihy je zase celkem podobný knize a filmu Muži, kteří nenávidí ženy. V Cobenových knihách je také možné najít jistý spojovatel, kdy hlavní postava překračuje zákon, aby bránila oběti, které takto samy činit nemohou.
Pokud Vás téma knihy zaujme, pak mohu doporučit knihu od mé oblíbenkyně Karin Slaughter Pieces of Her - na Netflixu můžete najít i seriál na motivy této zmíněné předlohy.
Konec je, i přes uzavřený případ, celkem otevřený a nutí člověka přemýšlet proč…Na další díl se tak chystám a doufám, že bude víc do hloubky rozpracován vztah Wina s dcerou.
Cobenovy knihy jsou fajn, stejně jako jejich filmová a seriálová zpracování. Nicméně u mne stále vede Nevina, a to zejména její španělské zpracování pro Netflix. Coben má s touto platformou podepsanou smlouvu, takže se i v budoucnu můžeme těšit na jeho tvorbu …
Usaďte se ….pomsta a ochrana rodinného dědictví začíná ….
Naprosto šílená dystopie!!!
Co by se dělo, kdyby všechna zvířata musela být vyhubena kvůli neznámému viru, kterýžto zavinil, že vlády napříč zeměkoulí začaly uzákoňovat “kanibalismus”.
Příběh sledujeme očima hlavního hrdiny, který se téměř celý příběh jeví jako postava morálně na výši, ale opak je pravdou. Nechci víc vyzrazovat, ale samotný konec byl po mě velkým šokem.
Knihu rozhodně nedoporučuji slabším povahám, protože i mně, starému cynikovi, dělaly některé pasáže dost problém (naposledy na mne takhle zapůsobila kniha S. Oksanen Očista). Člověka asi nikdy nepřestane udivovat způsob, jakým se k obě lidé chovají…a čeho jsou ve finále všeho schopni ….
Ta nesmyslnost některých vládních nařízení, která se vlastně sama negují je příšerná. Kupříkladu - člověk může být sněden, ale nemůže být vlastněn - otroctví je přeci hrůza…a my nejsme barbaři…
Knihu prostupují otázky, které jsou hojně kladeny i v současnosti - přemnožení a regulace populace, hledání obnovitelných zdrojů, narůstající kriminalita, chudoba, rozevírání nůžek mezi bohatými a nemajetnými, desinformace, kritické myšlení vs.pasivní přijímání nařízení a příkazů svrchu …
Částečně mi kniha připomněla: film Fresh (2022), Neopouštěj mě (Ishiguro), šíleného doktora z AHS: Asylum.
Doporučuji! Zejména proto, že se možná nejedná jen o vyloženou fikci, ale svět již nyní prokázal, že katastrofy se mu nevyhýbají a ne všechna rozhodnutí vládnoucích vrstev jsou ku prospěchu celku.
Máme tady pokračování, které se zaměřuje na novou ústřední dvojici a na samém konci nám také zodpoví a objasní některé z otázek, které zůstaly po dočtení prvního dílu série.
Hlavní protagonisté jsou sympatičtí a mají mezi sebou výbornou chemii. Bavilo mne i postupné odkrývání minulosti postav. Co mě ale naopak dost zklamalo, bylo vyústění příběhu - jako celou knihu hledají vraha a nemohou na nic přijít a najednou se objeví stopa, která je zavede přímo k jeho prahu?! :-D
Velice kladně hodnotím postavy, hůře je na tom samotný příběh a děj knihy. Ve výsledku se jedná o knihu, která nenadchne, ani neurazí…
Doporučuji jako odpočinkovou četbu a taky milovníkům seriálu Zákon gangu;). Musím taky uznat, že ten slaďoučký konec tady nepůsobí až tak nepřirozeně jako v jedničce a taky musím kvitovat Isaiahovo oslovení “panenko”, které je rozhodně lepší, než Dashovo “baby”.
Kniha, jež sleduje osudy řeckých uprchlíků před občanskou válkou, kteří zakotvili v tehdejším Československu. Příběh je vyprávěn hned několika postavami a zabírá prakticky celý jejich život od 50. let až po rok 2018.
Je zvláštní, že se mi kniha líbila i přesto, že žádnou postavu jsem si v příběhu neoblíbila. Povýšená Sotiria, klidná a tichá Koula, neustále si na něco stěžující rodiče Sotirie, nerozhodný Janis nebo oportunistický Pavel si moje sympatie opravdu nezískali. Důvod, proč tak vysoko knihu hodnotím, leží jinde - zejména v samotném tématu příběhu. Žádnou takovou knihu jsem ještě nečetla a bylo zajímavé sledovat život řeckých emigrantů v naší malé zemičce, který pro ně musel být alespoň zpočátku naprosto odlišným, mnohdy až děsivým zážitkem. Každý jedinec se tomuto životu přizpůsoboval rozličně a doba aklimatizace se u jednotlivých postav lišila též - ať už se to týkalo jakéhosi přejímání tamějších zvyků, tradic, jazyka, klimatu či kulinářské oblasti, kde byly mnohokrát zmíněny zejména české knedlíky, které cizincům opravdu moc nechutnají, vzpomeňme si jen na návštěvu paní Clintonové :-D.
Příběh v sobě zahrnuje dobu tvrdé totality, přes pražské jaro, až po změnu politického klimatu a nástup kapitalismu, kdy i mnoho občanů z řecké komunity započíná svou podnikatelskou dráhu a v rámci toho znovu navazují vztahy se svou ztracenou domovinou.
Hlavní postava Sotiria mi ponejvíce připomínala postavu Lily z románu Geniální přítelkyně.
Knihu doporučuji s ohledem na její ne tak hojně zpracovávané téma…byť v některých momentech mi přišlo, že příběh je až moc neuvěřitelný a náhod je v něm opravdu přehršle.
TO JE TAK NEHORÁZNÁ ÚCHYLOVINA, KTERÁ VÁS ÚPLNĚ NUTÍ OTÁČET STRÁNKU ZA STRÁNKOU, ABYSTE UŽ KONEČNĚ ZJISTILI, CO SE TO TAM SAKRA DĚJE !!!
Kniha, která je čtivá od začátku do konce! Dočkáme se mnoha zvratů - jeden mi připomněl nedávno přečtenou knihu Jiná třída. Autor bravurně popsal možnosti zneužití internetu a seznamovacích aplikací a stvořil vážně moc dobrý thriller. Dnešní thrillery se vlastně pořád točí v kruhu a nic nového nepřináší, tenhle kousek naprosto vybočil z řady a já mohu jen jásat.
Hlavní hrdina je vykreslen přímo skvostně, kdy ho v jednu chvíli chcete obejmout a ve druhé mu jednu vrazit :-D. Jediné, co mě vážně nakrklo, je ta finální věta - jak já nesnáším otevřené konce ….:(
“Internet je největší zlo naší doby. Lidi jsou lháři od přírody, ale monitor, který je odděluje od reálného života, způsobuje, že mizí poslední zábrany.”
PS: Ty informace nad každou kapitolou jsou pecka!