katasokolov komentáře u knih
Rozvláčný příběh zaměřující se na rodinné drama, které je nám vyjeveno až v samotném závěru textu. Závěr je také to, co je na knize nejlepší. Zejména dopis a pár posledních stran byly hodně emotivní. Co se ale týká zbytku, tak ten mě bohužel nějakým vážnějším způsobem neoslovil. Nejhorší byla forma díla, kdy jsem se často v jednotlivých pasážích ztrácela a musela je číst znovu, abych pochopila, kde se zrovna nacházíme, v jaké době a která postava zrovna promlouvá…
Kniha rozhodně není špatná, ale styl psaní mi zkrátka v tomto případě nebyl vůbec blízký a měla jsem problém i s chováním některých postav, přestože se na konci dozvíte možné důvody jednání členů rodiny, tak jsem s nimi nebyla schopna soucítit a ani se s nimi nějak víc propojit. Z celé knihy mi tak zbyl hlavně pocit rozporuplnosti a jakési lítosti z nedotaženosti celého příběhu. Jako by prostě něco chybělo a dosud zůstalo nevyřčeno….
Upírské příběhy miluju, ale prapůvodního otce dětí noci jsem nikdy nečetla. Letos nastal ten správný čas a tak jsem Draculu pořídila a nutno dodat, že velkou zásluhu na tom mají hlavně nádherná obálka a skvěle vyvedené ilustrace, které tvoří velkou součást knihy.
Formou deníkových zápisků se dozvídáme příběh hraběte. Máme zde několik hlavních postav, které nám skrze stránky svých zápisníků poskytují vhled do samotného dění. Všechny postavy známe i z jiných popkulturních zpracování - manželský pár Harkerových, profesor Van Helsing se svým žákem a následovatelem i Minina přítelkyně Lucy a její nápadníci.
V knize jsou skvěle vyvedené popisy krajiny a lidí oné doby. Nicméně některé opisné pasáže jsou až přespříliš rozvleklé (zejména tedy hon na Draculu v poslední části knihy). Draculův popis zevnějšku taky není tak úplně “my cup of tea”. Dnešní člověk už je asi zvyklý na jiné typy upírů, které nám servíruje současná kultura - zmiňme kupříkladu Damona z TVD, Edwarda ze Stmívání, Matthewa z Času čarodějnic, Angela z Buffy, Lestata z Interview s upírem, Draculu ve filmu Van Helsing z 2004 či poněkud novější pojetí Draculy Jonathanem Rhysem Meyersem.
Závěrem tedy mohu říci, že z knihy nejsem ani zklamaná, ale ani nějak zvlášť odvázaná…..
Začátek knihy byl velice slibný, prostředek taková průměrná romcom a konec, tak ten mě teda stopro dostal. Celkový dojem mám ve finále vesměs kladný!
Zápletkou trochu připomíná knihu a film Jeden den (byť autorka v samotném textu tvrdí ústy Bena, že nikoliv :D). Dva lidé se “náhodně” potkávají a jejich vzájemná přitažlivost a jakási nevídaná náklonnost je nutí k dalším schůzkám, které po vzájemné domluvě stanovili na jediný den v roce, na datum, které se později ukáže být pro oba tyto mladé lidi kruciálním.
Od Colleen jsem už pár knih četla a taky se ještě letos na některé chystám a mohu konstatovat, že ani tato mě nezklamala a závěr Vám rozhodně vžene slzy do očí a pokud ne, tak máte snad srdce z kamene :)!
“Vždycky se snažím připomínat si, že všichni máme jizvy,” ozvala se. “A spousta z nich je horší než moje. Jediný rozdíl je v tom, že tyhle jsou vidět a u většiny lidí ne.”
Naprosto strhující kniha, která nikoho nemůže zanechat chladným. Příběh, který se Vám zaryje pod kůži a ještě tam nějakou dobu zůstane.
Vypořádání se s minulostí, s křivdami, navazování nových přátelství, sbližování se s novými lidmi a složité volby ohledně směřování dalšího života, o tom všem je tato kniha.
Jsem naprosto unešena, knihu jsem zhltla během jednoho dne a už teď netrpělivě vyhlížím další díly.
Autorku mám moc ráda a její psaní mi prostě naprosto skvělé sedí. Paradoxně jsem se ale k této prvotině dostala až na úplném konci její literární tvorby. Kniha byla opět čtivá a ukrývalo se v ní spoustu emocí, životních rozhodnutí a vztahových či společenskovědních témat.
Autorčina prvotina je dosud, dle mého skromného názoru, nejslabší z její tvorby, ale přesto stál příběh za to.
Sally, piš směle dál !! :)
Téma příběhu samo o sobě bylo velmi silné. Bohužel jsem se ale nebyla schopna do děje více vžít, to samé platí i pro jeho postavy.
Kniha vypráví život lidí na okraji společnosti ve městě, které stojí jednou nohou na asijské půdě a jednou zase v Evropě. Autorka poukazuje na kontrasty této metropole, která v sobě skrývá jak perlu, kterou rádi navštěvují turisté z celého světa, ale také osoby, které se sem uchýlily v touze a domnění lepšího života. Tyto osoby opustily své malé zapadlé vesničky a hledaly únik ve velkoměstě, které se ale ve své podstatě od těch původních rodišť našich hlavních hrdinů moc nelišilo.
Kniha poukazuje na mnohá témata, která rezonují společností již po mnoho let. Autorka se zaměřuje na náboženství, rodinné a přátelské vazby, ideologii, gender, tradice (některé popisuje dost podrobně ..), sexualitu, společnost, kriminalitu, politiku, prostituci, sexuální násilí- i v rodině, fyzické anomálie, migraci, sebevraždy, sebepoškozování a další.
Nicméně pojetí knihy je vážně neotřelé, nic podobného jsem nikdy nečetla. Hlavní postava Leila je mrtvá, přesto ale její mysl ještě po nějakou dobu pracuje a přivolává zpět vzpomínky napříč celým jejím životem. Retrospektivně se o této postavě dozvídáme víc a víc. Jedna část knihy se tak zaměřuje na mysl a druhá na tělo L., o které se chtějí á la styl Antigona postarat její přátelé (ty jsou postupně odkrýváni v L. vzpomínkách - ani oni neměli na růžích ustláno a jsou jakýmisi, jak sama autorka řekla, kulturními malomocnými.
Tato kniha mě zanechává dost rozpolcenou, přičemž námět knihy je skvělý, ale zpracování šlo tak nějak mimo mě..Jednalo se, z mého pohledu, o slabší kousek z nakladatelství Odeon.
“Co je, nebo není naše historie, to určují historikové jako já,” prohlásil profesor a ukázal na mě prstem. “A já říkám, že se to nestalo. A teď odejděte.”
Velice silný životní příběh korejské dívky, později ženy, která musela prožít jedny z nejhorších okamžiků a historických milníků své země.
Co bych chtěla především vyzdvihnout, a není to u literatury tohoto typu vždycky samozřejmostí, je autorova nestrannost a nezaujatost k jednotlivým stranám konfliktu na Korejském poloostrově - tj. nevykresluje Američany jako zachránce a spasitele země a poukazuje na mocenské zájmy jednotlivých zainteresovaných stran. Stejně tak autor pokládá na váhy jednotlivé ideologie a poukazuje na jejich nedostatky, aniž by jednu vyzdvihoval s tvrzením o její bezchybnosti.
O tématu jsem už něco, před čtením samotné knihy, věděla, přesto ale oceňuji komplexnost celého příběhu. Rozhodně bych doporučila všem lidem, kteří se zajímají o historii, ale i lidem, kteří toho o stěžejních dějinách 20. století příliš nevědí. Je to psané stravitelnou (byť velice syrovou) formou. Přečtěte si poutavý příběh, jehož kořeny mají pravdivý základ.
Dávám plný počet v rámci hodnocení a těším se na autorovo volné pokračování knihy …
Podobné knihy: Holanďanka, Hvězda severu
Začátek knihy se rozbíhá velice ale velice pomalu a převládá spíše nuda. To se změní ve chvíli, kdy se na scéně pořádně objevuje Rhysand, děj se rozjíždí a já se konečně začínám při čtení bavit. Tento díl hodnotím lépe, nežli první. Třetí, pro mě závěrečný*, si hodlám přečíst co nejdříve, abych konečně dospěla k rozuzlení příběhu. *Stále se totiž nedokážu přenést přes chování sester Feyre, takže jejich samostatné příběhy hodlám vynechat (je to podobné jako u sestry Jude v Krutém princi).
Rhysandův dvůr byl zajímavější po všech stránkách, stejně tak jako jeho soukmenovci a přátelé. No a rozvíjející se vztah mezi ním a Feyre mě bavil dost. Staronoví záporáci také nebyli úplně zlí, i když jsme z některých v minulém díle viděli pouze malé části těla :D.
Opět musím konstatovat, že styl psaní autorky se mi líbí, nicméně série Skleněný trůn mi příliš nesedla a Půlměsíční město jsem si naopak zamilovala. Série dvory se nachází někde pěkně mezi tím :).
To byla tak milá knížka.
Normálně na tyhle vyloženě romantické typy knih nejsem, ale tady se mi autorka vyloženě trefila do noty.
Po internetu lítala jedna kladná recenze za druhou, až jsem si na konci roku řekla, že to musím sama vyzkoušet a vyplatilo se. Měla jsem teď trochu začínající čtecí krizi a tahle kniha mě z ní rázem vytáhla. Za pár hodin přečteno, přičemž si to řekněme na rovinu, možná jsem tak trošičku chytla i crush na Paula :D.
Pokud si chcete užít chvilku s knihou, u které můžete vypnout a jednoduše se pobavit, tak sáhněte právě po téhle.
Romantická zápletka byla neokoukaná, i když jsem si přeci jen při čtení vzpomněla na několik filmů - Hitch: Lék pro moderního muže, Jak ztratit kluka v 10 dnech, 27 šatů nebo Dokonalá partie.
Myslím, že tahle kniha dostane i čtenáře, kteří zrovínka moc neholdují romantickým dílům, no a ti, kteří ano, tak těm se bude líbit stoprocentně!
Doporučuji všemi deseti!
Celkem povedená kniha o čarodějnicích. Bavily mě postavy, prostředí i příběh. Po celou dobu četby jsem si ale říkala, že tomu prostě a jednoduše něco chybí….Byla jsem dost zklamaná i z informace, že se nejedná o standalone, jak jsem se původně mylně domnívala, ale má se jednat až o trilogii a do toho po knize Bohové a monstra fakt nejdu :D. Nicméně knihu lze číst i samostatně, rozuzlení příběhu jsme se dočkali a děj působil v dané chvíli ukončeně.
Jako největší klady knihy hodnotím celý worldbuilding (společnost je jakousi směskou knih Příběh služebnice, Prokletý rok či filmů Vesnice a Salem) a hlavní postavy - Immanuelle a Ezru. Mám tyhle osudem zkoušené hrdiny ráda a čte se mi to dobře.
“A nakonec všem přeživším, outsiderům a lidem, kteří mluví pravdu, i když se je celý svět snaží umlčet: díky.”
Co si budeme že ….tenhle díl byl mnohem horší, než ten předchozí. Kniha je plná naprosto zbytečných vulgárností, které postrádaly jakýkoliv smysl. Mimoto Laura a její smýšlení jsou úplně mimo mísu. V prvním díle mi tahle postava ani tolik nevadila, ale tady …panebože :D.
Autorka nám prostě a jednoduše našmrdlala epos o lehkých ženštinách a ještě to dokázala podat tak, že je vlastně takové chování naprosto normální :D.
Dost doufám, že plánovaný film se bude od knihy hodně lišit a třetí závěrečný díl trilogie nebude takový eroticky přemrštěný patos jako tohle.
Chápu, že se jedná o beletrii pro ženy, ale co je moc, je prostě moc…a bohužel, když chování postav nedává žádný smysl a příběh se motá stále kolem téhož - rozuměj Lauřino libido…tak je to prostě zle….
Velké zklamání, rozvleklý text a kroužení kolem téhož!!!
Myslela jsem, že po tom druhém čistě výplňkovém díle už nemůže být nic horšího a ejhle….
Ve velké části textu se nic, ale absolutně nic, nedělo. Skoro celou knihu tady pořádně nemáme ani ústřední dvojici, kdy je nejdřív jeden z nich posedlý a následně, ihned po vyřešení prvního problému, ten druhý zapomene na celý jejich společný vztah….
Jediná postava, která si udržela moje sympatie po celou dobu je Beau. On je taky jediná osoba, která ještě občas hodila nějaký vtipný frk.
Jako řeknu vám, že celá ta kniha byla vážně bída a já několikrát přemýšlela, že ji odložím, ale jelikož první díl se mi celkem líbil a stejně tak postavy v něm popsané, tak jsem chtěla alespoň zjistit rozuzlení. To byl ale vážně jediný důvod a je mi to líto….
Autorka se prostě měla držet své původní myšlenky duologie a možná by to nedopadlo takhle katastrofálně. Nepomohlo tomu ani množství rozličných bytostí, které hodila jen tak do pléna…
Suma sumárum: chyběl prostě nějaký ucelený příběh a ne jen lítání od jednoho potencionálního spojence k dalšímu….
Aspoň ten epilog celkem ušel plus píseň O
prsaté Lidce….ale jako řeknu vám, na 500 stránkovou knihu je to dost málo :).
Nejprve jsem viděla seriál a to velice zvláštní “přátelství” Eleny a Lily mě dost zaujalo (vzájemné pouto přes závist, ale i obdiv, které chovaly jedna k druhé)! Rovněž se mi líbil popis jedné malé italské čtvrti druhé poloviny dvacátého století, kde se střetávaly a prolínaly dennodenně různé lidské osudy, jejich životní plány vs. žitá realita, lásky, strasti, ideologie, víra a veškeré sociální interakce na tom malém italském plácku kdesi ve vnitrozemí Neapole.
Kniha je psaná stylem, který mi sedl a velice se mi líbil. Oproti seriálu zde ale není ba ani chlup navíc. Čekala jsem nějaké hlubší ponoření do smýšlení hlavních hrdinek, toho se mi ale nedostalo. Někdo tady psal, že nevěděl, která ze dvou ústředních postav je mu více nesympatická. Mně ani tak nevadily Elena a Lila, jako mi strašně vadil Nino …. A naprosto nechápu Eleninu obsesi tímto životem znuděným a nadřazeným floutkem, který si myslel, že pojal veškeré vědění světa a jako takový jen on může všemu rozumět a vše komentovat…
Příběh mě nicméně zaujal a plánuji celou sérii dočíst a doufám, že se na televizní obrazovky vrátí i třetí řada seriálu.
Susan Lewis počítám již léta mezi své oblíbené autorky. Vždycky vám totiž naservíruje příběh plný emocí a napětí, u kterého nemáte šanci se nudit (pro někoho se může jednat o trochu syrovější příběhy, ale já to zbožňuju). Tahle její novinka není výjimkou. Byť si stále myslím, že mezi její top knihy patří hlavně Posedlost a Temné touhy, tak ani tady mě nečekalo zklamání.
Máme zde dvě roviny vyprávění. Jedna se odehrává v přítomnosti, kdy ghostwriterka s vlastními problémy míří do odlehlé rezidence ženy, které má pomoci s jejími paměťmi. Druhá se odehrává v minulosti skrze psané slovo vícera osob a zaměřuje se na vztah učitele hudby a jeho studentky (pravdu totiž, jak už to bývá, vidí každý trochu jinak).
Kdo je tajemná spisovatelka Freda a jaké motivy se skrývají za jejím náhlým rozhodnutím sepsat svůj životní příběh?
Kniha řeší především odvěký boj mezi pravdou a lží. Co je lepší? Říct pravdu, když někomu ublíží, nebo snad mlčet navěky ? Ale jak už víme nic není nikdy černobílé a pravda se povětšinou sama vyjeví…..
A ten konec mě opravdu rozsekal na tisíc malých kousíčků. Ano, poplakala jsem si…..
Knihu moc doporučuji a pokud upřednostňujete milostné příběhy, kterým nebylo přáno a knihy plné lidských vztahů a emocí, tak doporučuji hned dvakrát!
Víc aktuální téma byste dnes hledali jen těžko. Jedná se o mou druhou knihu od autorky a rozhodně ji hodnotím jako lepší počin. Delphine se ve svých knihách zabývá mnohými závažnými tématy (bezdomovectví, psychika člověka, sebevraždy apod.). Na stránkách téhle knihy se můžeme dočíst o fenoménu sociálních sítí, “influencerů”, youtuberů, reality show a tohle všechno, jak už název knihy sám napovídá, směřuje zejména k dětem. Jak se žije malým “influencerům”, jejichž rodiče je den co den sdílejí se světem a tito malí lidé jsou mnohokrát obnaženi až na dřeň. Co vede jejich rodiče k tomu, aby jejich malé drobečky vystavovali na sítích, a to mnohokrát už před jejich narozením ?!
Příběh je mírně šmrnclý detektivním žánrem, kdy se již od počátku knihy ptáme “Kde je Kimmy?”. Samotný příběh se pak odvíjí především kolem dvou žen, které ani rozdílnější být nemohou. Jedna touží po slávě, jejímž dosažením se zbavuje jakési samoty, která v ní byla zakořeněna již od mládí. Druhá taktéž formována primárně rodinou, které záleželo na tom, co se na světě děje, nachází své poslání u policie. Osudy obou žen se protnou, kvůli oné události zmizení Kimmy. A rozehrává se nám zde příběh, v němž se vyskytují mnohé zásadní otázky ohledně ochrany osobnosti dětí. Na takhle podrobněji zmapované dané téma jsem narazila poprvé (byť všichni na sítích vidíme bezpočet fotografií a videí malých dětí, které pořizují jejich ne vždy opatrní rodiče) a zaujala mě především zmínka o právním vakuu problematiky, kdy Francie se stala jakýmsi průkopníkem, která jej začala teprve nedávno řešit.
Doslov byl opět, jako u všech odeonek, bezkonkurenční a na husí kůži.
Knihu bych doporučila široké veřejnosti a zejména pak těm, kteří mají děti, jejichž podobu často umisťují na internet. Jinak ten v knize zmiňovaný boom reality show z přelomu století, u nějž jsem se mylně domnívala, že je minulostí, se dnes rozjíždí nanovo …. Já jsem osobně zhlédla jen pár řad Kdo přežije, kde se alespoň soutěžící museli poprat s novým prostředím, divokou přírodou a jejími nástrahami. To, co ale v současnosti běží v TV je vážně k zamyšlení!!!!
Dobře napsaný thriller se zdařilou detektivní zápletkou. Od autorky jsem četla všechno, co u nás vyšlo a tohle dílo patří k jejím lepším. Zejména jsem byla ráda, že vynechala většinu nadpřirozena, které se v jejích knihách tak často objevuje a v tomhle případě se spíše zaměřila na lidskou stránku příběhu.
Konec pro mě byl dost překvapivý, takže tady si opravdu stěžovat nemůžu :). Postavy byly taky dost dobře vykreslené.
“Nevěřím, že lidé se jednoduše narodí “zlí”. Výchova přebije přírodu.”
Podobné prvky můžeme najít u knihy i filmu Prvotní strach.
No a po roce je tu máme zase. Naše posádka ztroskopsanců je zpět!!!
Opět nechybí akce, napětí, odkrývání nových tajemství a samozřejmě naprosto brilantní a jedinečný humor spisovatelské dvojice.
Na závěrečný díl si autoři nechali dost munice a já budu nedočkavě vyhlížet stránky, kde se dozvíme, jak to dopadlo s našimi hrdiny, páč ne všichni na tom byli ve finále úplně good.
Tak snad to nakonec dobře dopadne a individualita triumfuje nad harmonií sjednocenou v jeden óbr organismus.
O vymanění se ze zavedeného zkostnatělého systému, o překonání strachu z neznámého, o spolupráci, o víře v sebe sama, o lásce, o sounáležitosti a pospolitosti, o tomhle všem je tato, nutno podotknout, velmi krásně vizuálně zpracovaná kniha.
Lin Rinu jsem zaregistrovala minulý rok s jejími Kronikami prachu a kdo by si nezamiloval pana Reeda a Animant, že ? :)
Tato kniha mi sice přišla trochu slabší, ale přesto mě zaujala. Pomalou romantiku Rina prostě umí!!
Dokonce jsem si díky tématu příběhu vzpomněla na několik filmů, které už jsem dávno neviděla a měla si je chuť připomenout - Nový svět, Pocahontas, Tristan a Isolda, Se slovníkem v posteli….:)
Za zmínku taky stojí velmi originální pojetí poděkování autorky na konci příběhu ….
Válka je na spadnutí, král se musí popasovat se svými vnitřními démony, Zoja zase usměrnit svou novou sílu a Nina se vyrovnat s minulostí.
Rozhodně musím konstatovat, že závěrečný díl duologie se mi líbil víc, než celý Zjizvený král. Pomohli tomu i naši staří známí, kteří se na pár stránkách objevili.
Nejméně mě asi bavila dějová linka ze Shu Hanu a nejvíce mě zklamala romantická linka Niny, která působila jako mix Nikdynoc a Studie jedu (opravdu tohle musí být v každé druhé knize?:( ).
Temnyj a Kaz jsou stále mými oblíbenci a konec nám také ukázal, že do Grishaverse se rozhodně nepodíváme naposledy a následující kapitola by mohla patřit zrovna těmto dvěma !
Takže kdo nakonec usedne na ravský trůn ? :)
Jo a BTW, Mal je stále nudnej blb :D.
Tahle kniha sází spíše na velmi explicitní popisy erotických scén, než na cokoliv jiného (kdo čekal něco z Kmotra bude zklamán, neb v této knize bohužel bližší fungování Costa nostra nenajdete). V popředí máme mladého mafiánského bosse, což je, řekněme si, trošku jiné, než známe u jiných děl podobného typu. Únos ženy svých snů už ale zdaleka tolik originální v knižním prostředí není.
Málokdy se mi stává, že bych si více oblíbila postavy vedlejší, ale v tomto případě tomu tak bylo a milejší, než ústřední dvojice mi rozhodně byli Domenico a Olga.
Co se týká filmového zpracování, tak musím říct, že se mi líbilo více, než kniha. Hlavní postava Laura tam byla mnohem sympatičtější a Massimo ne tak úchylný a míň chlápkem, co musí být pouze po jeho. Byť bylo ve filmu pár scén i postav z knihy vynecháno, tak to ničemu nevadilo.
Na druhý díl se ale i přes všechny výtky chystám a to jak na knižní, tak na filmové zpracování.