Kate_Valter komentáře u knih

Tento rok za mě bohužel ne. Těším se však i přesto na rok příští.

24.06.2020

Po dlouhé době opravdu poctivá fantasy se skvělými postavami a úžasně vykresleným světem!

3 09.03.2020

Čtivost příběhu nemohu upřít. Každopádně pořád beru Prokletý rok jako příběh pro mládež, tudíž si dokážu představit že před deseti lety by mě bavil. Pro patnáctileté slečny skvělé čtení!
Mně jako dospělému čtenáři s velkou představivostí v mnoha místech chyběly popisné části. Víceméně žádnou z scén jsem si nedokázala díky tomu v mysli představit. Oproti tomu myšlenkové pochody a pocity hlavní hrdinky jsou pojaty velice dobře. Škoda jen že občas zaslechneme lacině podané feministické výkřiky nebo naopak veeeeelkou dávku naivity a zaláskováníčka.
Jediné co mě u knihy celou dobu drželo byla drobná podobnost s mojí oblíbenou Naomi Novik a jejím Unprooted.

4 05.02.2020

Více než 1500 recenzí a průměrné hodnocení čtyři a půl hvězdy od čtenářů na Goodreads mě ohromně nalákalo. Velkým očekáváním si na sebe občas upletu bič, avšak žádné zklamání nečekalo.

Z vyprávění puká srdce a musela jsem si nejednou dolít sklenku červeného, abych zvládla dočíst do konce. Mohu vám zaručit, že knihu nebudete chtít odložit, budete hltat stránku za stránkou a dlouho do noci budete o osudu toho nešťastného dítěte přemýšlet.

Pro čtenáře psychologických románů bude čtení knihy Rez a záře hvězd opravdovým zážitkem. Autorka v následném doslovu uklidňuje přiznáním, že některé pasáže byly pouhým dílem její fantazie. Při ročním pátrání ale Greenwoodová získala mnoho pravdivých střípků událostí, kterých se snažila držet.

Nejvíce snad může kniha zlákat ty z vás, kteří četli Lolitu od Vladimira Nabokova. Já ale upřímně přiznám, že Lolita pro mě byla velice náročným čtením. Naproti tomu román Rez a záře hvězd o čtyři sta stranách jsem si velice užila, přečetla jsem ho během dvou večerů, a s čistým svědomím ho mohu doporučit všem odvážným čtenářům.

7 05.02.2020

Co se týče detektivních thrillerů, byl tento rok prozatím dost vlažný (možná až na Kaštánka). Loutkové divadlo mě tudíž po dlouhém strádání absolutně nadchlo. Myslím, že Craven, i přesto že kniha je jeho debutem, se může řadit po bok mistrů žánru jako je můj milovaný Thomas Harris či vycházející hvězda J.D. Barker.

Byla jsem překvapená, že Loutkové divadlo vybočuje z detektivních trendů posledních let. V příběhu se totiž nestřídá několik dějových linek, neprotkávají ho kapitoly z minulosti či pohled samotného vraha. ALE! Vše je popsáno z pohledu detektiva Poa, a to působí neskutečně reálně a hlavně přirozeně. Celý vývoj případu je dynamický ale hlavně stále uvěřitelný. Znáte takový ten pocit, že během čtení začnete víceméně sympatizovat s vrahem? Já ano. Navíc jsem dlouho byla na vážkách, zda se můj tip na samotného Upalovače ukáže jako správný. Ty falešné stopy mi doslova drásaly nervy, a tak jsem nebyla schopná přestat číst.
Craven má úžasný styl a talent na popisy prostředí, postav i poněkud temné mysli samotného Poa. Zamilovala jsem si jak jeho (určitě se nepletu, že má postava v sobě hodně ze samotného autora), tak Tilly Bradshawou. Moc mě bavily situace, kde se ukázala její naprosto nulová sociální inteligence a srdečně jsem se zasmála. Naopak u toho, jak spojovala jednotlivá vodítka a počítala statistické možnosti, mi zůstával rozum stát.

Sečteno, podtrženo, jsem nadšená a nemůžu se dočkat další knihy autora. Pokud máte rádi opravdu surové detektivky, tohle si musíte přečíst!

17 23.09.2019

Naprosto úchvatná publikace!
Mám zkouknutý seriál, ale přece jenom spousta věcí se ztrácí v překladu nebo jsem je nepochytila.
Samozřejmě nádherné fotografie, ale i texty jsou napsané skvěle. Listováním trávím večery už celý týden.

5 17.06.2019

Pro mě byly Květy slunce o dost větším zážitkem než první Mléko a med. Připadaly mi mnohem propracovanější, avšak je k nim třeba kontextu (sledování IG, NYT nebo The Guardian mají skvělé články o autorce, poslech několika interview apod.).. Nepopírám ale, že i pro mladší čtenářky bude zážitkem. Z této sbírky si každý, v každé životní fázi i náladě vezme něco jiného, a to je na ní kouzelné.

3 15.03.2019

Jako milovník postapa a distopie jsem byla více než spokojena. Je to přesně ten typ knihy, který nutí člověka přemýšlet, jak to se světem vlastně bude dál. Co bychom vlastně dělali bez vší energie, techniky a věcí zajišťující nám komfort?
Stejně jako u románu Běžecký klub na konci světa, mi byl nejvíce sympatický vývoj hlavní mužské postavy, jeho myšlenkové pochody a vynalézavost.
Navíc se děj odehrává v nádherné přírodě divokého Islandu.
Prostě a jednoduše - netradiční, inspirativní, zajímavé, čtivé.

8 30.01.2019