Katie88 komentáře u knih
Cillian (alias the Villain) byl snad ještě horší, než Vicious, ale překvapivě mi vůbec nevadil... Protože LJ Shen (nebo ti, kteří ji se psaním pomáhají) evidentně umí napsat příběh, kde hlavní hrdina je sice totální psychopat, ale člověk nemá pochyb, že hrdinku opravdu zbožňuje... Angry God a The Villain je asi nejlepší co jsem od Shen četla.
Johna Lydona, podobně jako píše čtenářka pode mnou, mám ráda a souhlasím s jeho pohledem na svět. Uznávám ho, protože málokdo v minulosti i dnes dokáže říct nepohodlnou pravdu do očí i za cenu, že nebude oblíben. Johnny je sice velice arogantní, což z této knihy je naprosto patrné, ale člověk se musí nad touto arogancí trochu pousmát... Jako dítě, které se chvástá, že je jen on ten nejlepší :-D Líbily se mi obzvlášť pasáže z jeho dětství, v polovině se mé nadšení sice trochu zpomalilo, ale obecně jsem si knihu hodně užila. Pro fandy Sex Pistols a Rottena - must read :)
Nádherná knížka, která pro mě byla velkým překvapením. Nejedná se o nějaké apokalyptické temné dílo, jak jsem se prve obávala, ale o krásný příběh malého chlapce, kterého se jeho chůva / robot / tygr rohodne ochránit stůj co stůj. Kniha o lásce, oddanosti a věrnosti. Krásně napsané!
Přiznám se, že jsem taky čekala spíš více praktických rad, než těch motivačních, zvlášť když mi knihu doporučil kamarád s touto informací. Lehce praktičtější část dostáváme zhruba v půlce knihy, ale stále je to v porovnání s těma motivačníma řečma dost málo. Bohatě by stačilo ty řeči zkrátit na polovic a možná se více věnovat radám, jak skutečně na to, jakých chyb se vyvarovat, apod. Jsem člověk, který automatizuje tak nějak automaticky :-) denně, takže "mindset" mám nastavený dobře, jen se přiznám od úplného využívání AI ke složitějším věcem, mě dělí spíše (ne)důvěra... Když nic jiného, alespoň mi kniha pomohla si trochu seskupit myšlenky, názory a snad se odhodlám i k něčemu odvážnějšímu :-) Jak již tu bylo psáno - pro ty, co mají nulovou zkušenost s AI a nejsou zvyklí automatizovat běžně, bude určitě kniha přínosnější...
Jestli se vám líbila Smlouva s ďáblem - počkejte si na další díla autorky :) Já mám tuto sérií mezi oblíbenými a musím říct, že konkrétně první díl je nejslabší... Nemám ráda notorické holkaře, takže asi nemusím vysvětlovat, proč zrovna Smlouva s ďáblem nemá u mě nejvyšší hodnocení :-)
Od autorky Míši jsem už měla příležitost přečíst její starší příběhy a musím konstatovat, že tady si dala obrovskou práci s dějem. Oproti předchozím knihám je Formulista mnohem propracovanější a detailnější. Nejen co se pozadí Formulí týče, ale i z jiných úhlů témat - ať už onemocnění a poruchy učení, speciální výživa nebo vinařství. To poslední obzlváště ocením já, zjistila jsem, že Primitivo je v jiných zemích, než v Itálií - Zinfandel. Tuto informaci rozhodně využiji při nákupech mého milovaného červeného, díky za to! :-)
Formulista už není YA kniha, jako spíš o NA a to je pro mě jenom dobře. Nejsem už pár (desítek) let YA a tak jsem uvítala knihu zaměřenou pro starší publikum.
Určitě ještě existuje spousta věcí, na kterých se dá zapracovat a každému vyhovuje něco jiného. Formulista je místy přitažený za vlasy, ale jedná se spíš už o autorčin styl psaní, než nějaké klišé.
Mně Anthony a Vanessa sedli. Anthony byl typický grumpy hrdina a Vanessa byla hlubší osobnost, než se na první pohled mohlo zdát. Proto plný počet :-)
Podobně jako komentáře níže, taky se mi kniha nebo spíš pamflet nečetl moc dobře. První část o Bohatství byla tak moc zaměřená jen na peníze, že jsem knihu několikrát odložila. Ne že bych se nad některými výroky nezamyslela, některé opravdu jsou zajímavé a užitečné do pracovního života, ale pořád se mi vybavovali moji převážně mužští kamarádi, kteří snaží ze svých koníčků udělat business v zoufalé honbě po úspěchu penězích. Ne to opravdu není něco, čím bych se chtěla inspirovat... Nicméně v dalších částech Health and Happiness byly myšlenky, se kterými jsem mnohem více souzněla. Je škoda, že knihu nenapsal sám Naval, věřím, že by komplexnější myšlenky byly mnohem zajímavější, než takhle vytržené z převážně jen jeho sociálních účtů...
Popravdě nejsem velkým fanouškem knih od této autorky, vadí mi hlavní hrdinové, se kterýma se úplně nedokážu ztotožnit. Verity bohužel není úplně výjimkou, ale naštěstí kniha není tak úplně o hlavní hrdince a hrdinovi v první řadě. Myslím, že psaní suspense thrillerů Colleen sedne mnohem víc, než romantický žánr, měla by se jich držet. Konec se mi úplně nelíbil, ale vlastně docela pobavil, protože jsem se líp vyrovnala s tím, že je to celé fikce. Pro matku malého dítěte, je to totiž docela děsivé čtení :-) Souhlasím s Colleen v sekci Acknowledgements, kde děkuje svým synům a říká, ať tu knihu v žádném případě nečtou :-D
Bohužel jsem se zklamala nejen v seriálu, ale i v knižní předloze. Phillippa Gregory historií Tudorovců určitě velice dobře zná a ví, co jsou fakta a co jsou domněnky. Pro svoji tvorbu však popouští silně uzdu fantazií a oné domněnky vydává za pravdu a naopak. Vztah Jindřicha a Alžběty byl dle názoru historiků šťastný, nicméně Phillippa se rozhodla rozcupovat tento fakt na kousky a vytvořit příběh trochu jiný. Dostáváme tak docela depresivní dílo, kde hlavní hrdinka - Alžběta je zmítaná okolnostmi, dle svých slov neustále "neví co dělat" a její manžel je král "na baterky" a to i v soukromí. To už se mi, přiznávám, více zamlouvá seriálové zpracování, které je sice pojato dost feministicky, ale diváka uspokojí víc, než knižní předloha.
Taková motivační Mary Kay agitka. Možná by to i byla dobrá motivační kniha, nebýt toho, že paní Mary Kay Ash je na můj vkus neuvěřitelně povrchní osoba. V momentě, kdy kritizuje svoji doktorku za to, že nepoužívá make-up, jak by správná žena měla, knihu odkládám... Ano, vím že od doby, kdy Mary Kay stála na počátku své slávy, se věci změnily a dnes už neplatí, co tehdá, ale domnívat se, že make-up je klíčem k úspěchu, je opravdu naivní a povrchní. Na tom bohužel koneckonců stojí teorie MK dodnes.
Za přečtení této knihy vděčím a děkuji tomu člověku, který ji zapomněl na letišti v Londýně :-) První polovina knihy spíš působí romanticky, i přes dosti nudný styl psaní. O to je pak větší překvapení, když se ze zpočátku něžného hrdiny vyklube manipulativní žárlivec. Velice smutný příběh a rozhodně zajímavý námět, ale ze zpracování už tak nadšená nejsem.
Lehce zdlouhavé, ale díky skvělému humoru Lucy Score, který mě naprosto sedl, mi to tak hrozně dlouhé ani nepřišlo. Ocenila jsem věkové starší hrdiny, i když musím uznat, že se občas chovali na 15. Jejich vzájemná komunikace a zralost ve vztahu to vzápětí vyvracela, proto jsem hodná a dávám plný počet *. :-)
Děkuji LJ Shen, že mi znechutila čokoládové tyčinky :-D Kecám, nevím co by se muselo stát, aby se mi znechutila čokoládu, nicméně tohle se jí vůbec nepovedlo a za tím si stojím.
(SPOILER) Ani ne tak příběh o válce, jako spíš o lásce.
Čtení jsem docela dlouho oddalovala v obavách, že bude trochu nudné podobně, jako některá jiná Hemingwayova díla. To naštěstí nebyl ten případ. Čtení "odsejpalo" a stránky se rychle otáčely. Na celém příběhu mi ale dost vadila Catherine, konkrétně dialogy mezi Catherine a Frederickem. Často měla dost hloupé poznámky a mám trošku podezření, že se Hemingway snažil, aby byla zajímavá a čtenář možná za těmi jednoduchými slovy hledal víc, ale to se tak úplně nepovedlo. Působila na mě, jako primitivní koketka, což se na sestru opečovávající vojáky za První světové války rozhodně nehodilo. Kniha končí dost náhle a nečekaně a i přestože jsem věděla, jak to celé dopadne, nebyla jsem připravena. Frederic se musel cítit, jako po probuzení ze sna - konec války, ale s koncem války i konec jeho naleznutého štěstí. A možná to je vlastně cílem celého díla - uvědomit si, že v jednom momentě člověk něco získá i tam, kde by to nečekal, aby o to vzápětí přišel a mohl začít někde jinde, znovu...
Bohužel jsem skončila někde okolo 50%. Vykreslování fantasy světa bylo sice zajímavé, ale bylo ho trochu moc a na úkor příběhů a postav. Obávám se, že i kdybych tento díl dokončila, nový bych už ani nezačala z nedostatku motivace. Škoda :-(
Příjemná slow-burn romantika z vědeckého prostředí. Jednu hvězdičků ubírám za lehce předvídatelný děj - celé drama je způsobeno klasickým nedorozuměním a nebýt polibku Olivie, říkám si, vzdychal by Adam po Olivií dodnes na tajnačku? Řekla bych, že ano. :-)
Zajímavý fakt - kniha byla původně napsána jako Kylo Ren a Rey fanfic. Bohužel kromě fyzické podoby hrdinů toho moc ze Starwars nezbylo, ale Ali Hazelwood to vyneslo potřebný úspěch.
Pro fanoušky parfémů... Nepodává žádné nutně nové informace, ale je pěkné to mít vše na jednom místě, v jedné knize, jako průvodce. Zpracování je pěkné, plné hezkých obrázků a líbí se mi, že kniha působí, že nestárne. Vše co platilo před 10 lety, platí stále.
Moc pěkné vydání s krásnými fotografiemi. Něco málo o kávě tuším a jsem ráda, že se naše informace a názory na kávu s autorkou v mnohém shodly. Bylo tak pro mě mnohem snažší se začíst a "věřit" jí naprosto vše, co napsala :-) Knihu hodlám využívat i do budoucna, jako průvodce pro mě coby amatérského baristy.
Jedinou výtku bych směřovala k chybám v knize. Editor si s ní rozhodně moc práce nedal...
Osobní vystupování Martiny Kopecké mi z nějakého důvodu není moc příjemné. Možná je to vysoko posazený hlas, který na mě působí až ezotericky. :-D
Knihu jsem si po vydání chtěla přečíst a po prolistování pár stránek v knihkupectví jsem se rozhodla si ji nekoupit, nečekala jsem, že mě něčím překvapí nebo nadchne. Muž ovšem už zaregistroval zájem, takže dárek k svátku byl jasný. :-)
Musím říct, že z nulového očekávání mě kniha ledasčím překvapila. Po stránce víry a vysvětlování křesťanských názorů jsem s Martinou zajedno, takže už to že s ní v mnohém souhlasím, na mě dělalo dobrý dojem. Nahlédnutí do jejího soukromí bylo rozhodně zájímavé a mnohdy i zábavné. I když musím říct, že to někdy působilo trochu nuceně.Nejvíc se všeho se mi líbí, že boří mýty v církevním světě, zejména ten, že žena funkci farářky zastávat nemůže.
S LJ to mám takové rozpolcené, buď je schopná dle mého názoru napsat naprosto geniální knížku nebo to stojí za velký kulový.... A většina spadá u mě do slabšího průměru. V poslední době jsme četla jen o hlavních hrdinech, co se chovali k hrdinkám doslova hnusně (hrdinky jako správné rohožky si to nechají líbit) a v posledních kapitolách otočili o 180 s tím jak vlastně hrdinku milují od prvního setkání...
Rozzlobený Bůh je naštěstí na druhé straně spektra a pro mě asi nejlepší knížkou od Shen. Četla jsem ji v originále, když vyšla a od té doby ji ještě přečetla minimálně 3x. Líbí se mi, že Vaughn se za každou cenu snaží být drsňák, ale z každého jeho počinu jde vidět, jak je citlivý, co se Lenory týče. Myslím, že jako potomek Viciouse a Emilia je popsán dokonale. Na první pohled celej táta, ale uvnitř citlivej kluk s talentem po mámě. Len nebyla nějak extra úžasná hrdinka, ale líbilo se mi, že po sobě nenechala šlapat. Pokud jste knihu četli, asi víte která scéna mě dopálila, ale Lenořina odpověď za to stála :)