kattyV
komentáře u knih
Gottland
Mariusz Szczygieł
Byla jsem poměrně rozčarovaná. Rozhovory, které jsem s autorem četla v novinách se mi vždy zdály zajímavé, na knihu jsem se těšila, ale... Nevím, připadá mi, že to o nás Češích zase tak moc nevypovídá. Třeba kapitolka o Gottovi. Já vím, že ho mnozí mají rádi a nedají na něho dopustit, ale fronty v jeho muzeu? Nebyli tam cizinci? Je ještě vůbec otevřené? Řekla bych, že nám zase takové uctívání idolů moc není vlastní. Spíše si ze všeho děláme legraci. Takže spíše zklamání.
Kukly
John Wyndham (p)
Úžasná protitotalitní kniha. Názor hrdinova strýce, že to co je správné je jen věcí dohody (tento motiv se ostatně objevuje i ve dni trifidů), je prostě úžasný. Je skvělé si uvědomit, že i ty nejsprávnější společenské normy, které považujeme ze nezpochybnitelné platí dnes a tady. Může nastat situace, kdy už nebudou správné.
Děj se odehrává někdy v budoucnosti po blíže neurčené katastrofě (patrně atomové). Některé oblasti byly méně zasažené, takže lidstvo žije více méně normálně, jen tak trochu středověkým způsobem. Průšvih je v tom, že některé oblasti nejsou tak docela v pořádku, díky ozáření se zde vyskytuje řada mutací, ať už jde o lidi, ovce nebo obilí. A mutace se občas vyskytnou i v oblastech zdánlivě čistých, kde se všechno řídí jedinou správnou normou. Věci mají jedinou možnou podobu a jakákoliv odlišnost znamená zhoubu. Mutace u obilí znamená jeho spálení, mutace u narozeného dítěte jeho smrt. A jediný prstík navíc na noze dívenky znamená vyhnanství do oblastí, kde se příliš dobře žít nedá. Hlavní hrdina je kluk, vyrůstající na farmě svého rigidního otce, který ctí normu nade vše. Všechno vypadá vcelku v pořádku, než u sebe objeví zcela zvláštní mutaci - schopnost domlouvat se myšlenkami. A není sám. V okolí se najde celá skupinka takových dětí. Na pohled zcela podle normy, ale vnitřně naprosto jiní. V okamžiku odhalení na ně nastává hon.
Detektiv
Arthur Hailey
Je to detektivka a není to detektivka. Je to prostě klasický Hailey z prostředí detektivů. Děj se rozvíjí, pátrání pokračuje a jednoho z vrahů vám možná bude i trochu líto nebo přinejmenším pochopíte jeho motiv.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Vždycky přemýšlím, zda se mi více líbí Jana Eyrová nebo Větrná hůrka. Asi by člověk neměl srovnávat jen proto, že to napsaly sestry. Ale řekla bych, že Větrná hůrka je romantičtější a dramatičtější. Více si dovedu představit přírodu a většina hrdinů je mnohem rozporuplnější. V každém případě, jedna z knih prověřená věky.
Ranhojič
Noah Gordon
Fascinující kniha o spalující touze po vědění. Chci vědět! A dozvím se přes veškeré zákazy. Robert nechápe, proč jako křesťan nemůže studovat lékařství v arabském světě - proto předstírá, že je žid. Nechápe zákaz pitev, který mu brání v poznání a následně pak záchraně lidských životů - proto tajně pitvá a posunuje své vědění. Bojuje se zákazy, bojuje s mocí a nakonec skromně vítězí - i útěk může být vítězstvím. Se svou Mary prchá z arabského světa, prchá před katolickou zvůlí z Londýna a usazuje se na skotské vysočině, kde prostě a jednoduše léčí. A to bylo nakonec jeho přání. Je prvním z dlouhé linie lékařů rodu Cole.
Noční cirkus
Erin Morgenstern
Noční cirkus mne okouzlil. Je možné souhlasit s názorem, že to není kniha moc akční (musí každá kniha nutně být akční??), ale o to je poetičtější od samotného začátku do překvapivého závěru. Ve svých představách jsem noční cirkus nejednou navštívila a přeji to i vám.
Ikona
Frederick Forsyth
Já ji mám naopak asi nejraději. Nebo přinejmenším patří mezi tři mě nejoblíbenější knihy tohoto autora.
Atlas mraků
David Mitchell
"Duše plujou věkama, jako plujou oblaka po obloze, a i dyž tvar ani barva ani velikost mraků nezůstane nikdá stejná, porád je to mrak – a s duší je to zrovna tak. Kdo dokáže říct, vodkaď to kerej mrak přifouklo nebo kam se duše zejtra poděje? Jen Sonmi na východě a západě a kompas a atlas mraků."
Jednotlivé příběhy se odvíjejí od roku 1850, kdy se seriózní notář píše deník při své cestě po Tichém oceánu, jeho deník se dostane do ruky vyděděnému, nepříliš morálnímu hudebnímu skladateli obstarávající si své živobytí u postaršího skladatele v Belgii ve 30. letech 20. století. Jeho dopisy se dostanou do ruky mladé novinářce, která bojuje s mocnou korporací v Americe 70. let.. Kniha o ní se dostane do ruky vyděšenému nakladateli, který se před vyděrači omylem ukryje do domova důchodců, kde vrchní sestra poněkud připomíná vrchní sestru z Přeletu přes kukaččí hnízdo. Dokončit shlédnutí filmu o něm je posledním přáním geneticky modifikovaná jídlonošky čekající na smrt. A právě ona se stává mytickou bytostí, ke které se modlí mladý Zachry, ostrovan žijící za soumraku civilizace.
Kromě tohoto posledního příběhu jsou všechny rozděleny na polovinu, takže kniha se nese jakýmsi obloukem od roku 1850 až do vzdálené budoucnosti a zase zpět. V náznacích pozdějších příběhů odhadujeme jak dopadne ten příběh předchozí, abychom pak zjistili, nakolik bylo naše tušení správné.
A duši putující dějinami a nejrůznějšími těly a bytostmi pak můžeme poznat jen podle drobného mateřského znamení ve tvaru komety.
Každý z příběhu je jiný, psaný jazykem "své" doby a svého vypravěče. Přesto jsou spolu hluboce propojeny.
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Bylo to čtivé, bylo to z reálného českého prostředí, podezřelých přiměřeně, stopy dostatečně dávkované, to jsou plusy. Mínusem pro mě byly postavy - všechny ženské byly chudinky závislé na mužských a všichni chlapi hajzlové. No dobře, možná malinko zjednodušuji, ale opravdu jen malinko. I sám detektiv, který jako jediný je vcelku sympaťák, má opravdu podivný vztah ke svému autu.
Devět měst
Thornton Wilder
Teofil North je unavený vyučováním na chlapecké škole, a proto dává na jaře roku 1926 výpověď. Vydává se na cesty a náhodou se octne v Newportu, kde před pár lety strávil nějaký čas. S radostí se vydává znovu objevovat devět měst Newportských - město prvních usedlíků ze sedmnáctého století, město krásných budov ze století osmnáctého, město námořnictva, město boháčů, město jejich služebnictva, město novinářů a příživníků a konečně město střední vrstvy.
Theofil nemá peněz nazbyt, takže si dá inzerát, že může připravit studenty na střední i vysokou školu, hlasitě předčítat i učit tenis. Díky tomu se setkává s řadou nejrůznějších lidí a nedokáže se nezaplést do jejich osudů.
Dražby
Dick Francis (p)
Zlomte nejsilnějšího jedince a s ostaními už to bude snadné. Ne vždy je výhodné být tím silným a je těžké nedat se zlomit.
Čokoláda
Joanne Harris
Kouzelná kniha se zvláštní náladou a vnitřní poezií. Autorka dokáže psát velmi charakteristickým způsobem, který je k rozpoznání - už se mi stalo, že jsem vzala do ruky knihu a hned z prvních řádku jsem měla podobný pocit a náladu jako z Čokolády- A ejhle, bylo to Ostružinové víno.
Příroda v ČSSR
Jiří Čihař
Užitečná encyklopedie. Kdykoli potkám na zahradě nebo na výletě nějakého mně neznámého brouka, ještěrku či žábu, tady naleznu odpověď, o jakou potvůrku se jedná.
Mámin seznam
John St. Greene
Z této knihy jsem skutečně v rozpacích. Autor několikrát zmiňuje myšlenku, že člověk by měl žít na hraně - nezabírá pak tolik místa. Mně na hraně připadá toto kniha - na hraně mezi dojemností a naprostým kýčem. Možná, že film podle ní bude opravdu dobrý, samotná myšlenka má docela hloubku, ale bohužel, spousta vět, které jsem si přečetla vyznívala naprosto frázovitě. Je to absurdní - kniha je psána podle skutečné události, ale možná právě proto zní nepravdivě.
Souhlasím s Lenorou, výroky typu "naši drazí chlapečci", "ta nejlepší máma" a podobně mne dost iritovaly. Navíc, autor neustále zdůrazňuje jak se svou ženou milovali dobrodružství a vzrušení. Postupně přijdete na to, že dobrodružství znamená odjet do exotické země, ubytovat se v luxusním hotelu a potápět se nad korálovými útesy. Bydlení v karavanu považuje za zvláštní úchylku, protože - "Nikdy jsem nepochopil, proč bych měl spát na poli v krabici, když můžu jet domů, do své pohodlné postele." Bojím se pomyslet na to, co by říkal bydlení pod stanem nebo nedej bože pod širákem, protože "dovolenou si představuji tak, že člověka rozmazlují a plní mu všechna přání."
Takže, když to shrnu. Myšlenka, že umírající maminka napíše pro svého manžela a své syny seznam, jak by si na světě měli poradit bez ní, má sílu. A nejvíce mne dojímaly ty nejprostší pokyny - "Dávejte si pusu na rozloučenou i když se loučíte jen na krátkou chvíli." , "Hledejte čtyřlístky na obvyklých místech." Nebo ty pro život důležité - "Nauč je prosím říkat, co mají na mysli.", "Prosím, nauč je vážit si žen a nechodit s více dívkami najednou.". I věty, které psala o sobě byly hezké: "Maminka se ráda procházela podél moře.", "Maminka zbožňovala můry, hady a slepýše, pomerančové sušenky Club, džem a želé, citronový krém." Nakonec i ty přání zaměřené na hmotný prospěch se u umírající matky, která chce pro své syny to nejlepší dá pochopit. Horší už to je s horečným úsilím manžela, který se pustí do jejich horečného plnění, takže v průběhu jediného roku pořídí chlapečkům loď, vystaví v domě hernu i s tajnou chodbou, uspořádá bombastickou oslavu narozenin a dovolenou v Egyptě... Neměl být taky na seznamu pokyn - Mějte sílu žít úplně obyčejný život? No a nejhorší je ten nadnesený a patetický způsob, jak je to napsané.
Takže z toho všeho mi vychází tři hvězdičky a to možná ještě krapet přidávám.
Do černého
Dick Francis (p)
Jedna z mých oblíbených aneb jak přežít na "mírumilovném" anglickém venkově.
Encyklopedie záhonových rostlin
Hanneke van Dijk
Až vás přestane bavit vysévat rok co rok do sadbovačů semínka letniček, prolistujte tuto encyklopedii a najděte si na svou zahradu trvalky. Nekvetou možná tak barvitě a dlouho, ale zato přežijí zimu a příští rok, jako když je najdete. V encyklopedii objevíte rostliny prpo suchá i vlhká místa, na slunce i do stínu.
Kytice
Karel Jaromír Erben
Kytice bývala povinnou četbou, nevím, zda to platí ještě dnes. Ale je fakt, že tato povinná četba mne dost bavila. Mnohé básně umím ještě dnes nazpaměť.
Britská kočka
Esther Verhoef Verhallen
Tato kniha nemůže v mé knihovně chybět. Všímáte si, jak je kočka na obálce podobná té naší? I když naše Kája je ještě lépe živená :))))
V Brooklynu roste strom
Betty Smith (p)
Jak je ten život nespravedlivý. Nelly miluje svého nezodpovědného otce, který je veselý a bezstarostný a pouze si "váží" své matky, která se stará o to, aby rodina neumřela hlady. Nechápe, že matka by nebyla tak tvrdá, kdyby ji k tomu život nedonutil. Naštěstí si do života odnese to nejlepší od obou rodičů. Nezdolnost své matky a životní radost svého otce. Mimochodem, Fanny to byla čtenářka!!
