kattyV komentáře u knih
Skvělá inspirace pro zahradníky. můžete si vybírat podle barvy, podmínek pro růst a výšky, kterou máte na své zahradě. A podle návodných symbolů se snadno zorientujete, kdy kterou rostlinu vysít a kdy už ji můžete zasadit na zahradu. vždy tak v půlce února jí začínám listovat a přemýšlet, co si tento rok na zahradě vypěstuju.
Tato kniha se mi líbila asi nejvíc z těch, které jsem od autorky četla.. Jen se k ní nemohu dostat podruhé. Ale až na ni narazím, s chutí si ji znovu přečtu. Polepšený Rupert je holt polepšený Rupert, který se pod vlivem milované Taggie mění k nepoznání.
Všechny knihy této autorky jsou velmi čtivé, zaplněné řadou postav. Ještěže je na začátku jejich seznam, jinak bychom se mohli ztratit. Někteří z hrdinů prochází většinou knih - jedním z nich je i Rupert, v této knize dost nesnesitelný, samolibý a sobecký. V dalších knihách se jeho charakter poměrně dost vylepší. Hlavně díky vlivu jeho milované ženy Taggie, se kterou se setkáme v románě Rivalové.
Má velká oblíbenkyně Richenza - Eliška Rejčka v plné parádě. V této knize v mých sympatiích dokonce překonává i Jindřicha z Lipé. A to už je co říct.
Kniha, ve kreé Jindřich z Lipé trochu ustupuje do pozadí a hlavním hrdinou se stává neurozený Oldřich Pluh, který se snaží dostat se na výsluní.
Trochu jiný pohled na "slabého" krále Václava II.
Souhlasím, všechny knihy, kde se vyskytne Jindřich z Lipé jsem si užila.
Díky autorce znám období českých dějin od Přemysla Otakara II. po Karla IV. velmi důvěrně. Mám své oblíbené historické postavy jako Elišku Rejčku a Jindřicha z Lipé nebo právě otce vlasti. Ale i příběh Přemysla Otakara a jeho lásky je fajn. Vážně příjemné seznámení s historií.
Sice jsem knihu nečetla jako desetiletá, ale určitě by se mi moclíbila. Užila jsem si ji i jako dospělá, ale přece jen je trochu jednodušší než jiné knihy této autorky, takže pro dospívající i menší dívenky jako dělaná. Ale v každém případě souhlasím, Kateřina je náramně sympatická, Petr z Rožmberka určitě přitažlivý, ale Jindřích y Lipé je Jindřich z Lipé.
Kytice bývala povinnou četbou, nevím, zda to platí ještě dnes. Ale je fakt, že tato povinná četba mne dost bavila. Mnohé básně umím ještě dnes nazpaměť.
Může obsahovat spoilery!
Klasika ze všech klasik nejklasičtější. Tolik let a stále stejně dobrá. Je zvláštní, ajk ji člověk prožívá - úplně jinak jsem vnímala část s malou Janou a úplně jinak část s Janou dospělou. A pořád mne trápí ten morální problém, kdy Jana odmítne žít s panem Rochesterem jen tak na hromádce, když se on nemůže rozvést se svou bláznivou ženou. To by dnes nikdo neřešil A mne to dilema fakt drásalo. Rozhodla se správně? Chtěla být v souladu se svou morálkou, no jo a co z toho....
Knížka, kterou můžete otevřít kdykoli na kterékoli straně. Pár jich přečíst, nasát trochu lepší nálady a zase ji zavřít. Už ji příliš dobře znám, na to, abych ji posté četla celou. Ale pár stránek vždy potěší. Navíc se mimořádně povedlo i filmové zpracování. Když čtu knihu teď, postavy vidím, jako ty filmové. Všechna čest. to se tu tak známé knihy podaří málokdy.
V tomto díle se podle mne podaří Harrymu konečně dospět. Protože dospělí jsme tehdy až svým milovaným dospělým kolem sebe dovolíme mít chyby, odpustíme jim je a milujeme je i s nimi.
Mimo jiné se mi tady líbí i další myšlenka - Brumbál říká Harrymu něco v tom smyslu, že opravdu dobrým vůdcem není ten, kdo jím chce být, ale ten kdo se jím stane pod tlakem vnějších okolností. Brumbál tím myslí Harryho, ale pro mne to platí ještě mnohem více o Nevillovi. Protože z toho "nemožného" nešikovného a vcelku nezajímavého chlapečka v mých očích vyrostl opravdový vůdce a hrdina.
Asi nejdrsnější díl. Už opravdu přituhuje, zlo je silné a začíná vyhrávat. A svým způsobem je to taková příprava na poslední díl. Mnohé se vyjasní, ale zdaleka ne vše se vyřeší.
Musím říct, že tady mi Harry poněkud lezl na nervy. Ta jeho pubertální naštvanost byla dost protivná. Ale po třetím přečtení jsem si zvykla a vychutnávala si světlé okamžiky - Brumbálovu armádu, Harryho vzrůstající samostatnost i boj proti Umbridgeové.
Zlo nabírá na síle a konce už ne vždy jsou dobré.
Poslední z dílů, který bych s klidem doporučila i malým dětem. Dobro ještě pořád vítězí i když už tady začínají pochybnosti, zda je jeho vítězství opravdové.
Starostí přibývá, ale ještě pořád je to kniha pro děti. Ale já jako dospěla jsem si s ní vzala jednu myšlenku pro život - O tom, jací doopravdy jsme nerozhodují naše schopnosti, ale naše volby.
Takže se snažím volit tak, abych si zachovala spokojenou a klidnou mysl.
První z knih o malém kouzelníkovi jsem nějakou náhodou koupila dětem ještě dříve, než se z ní stal celosvětový fenomén. A hned tehdy se zalíbila mně i dětem. Ty postupně rostly s dalšími díly, což bylo fajn, protože je to temnější a temnější a mám pocit, že poslední díl už může některé malé děti trochu vyděsit.
Ale tento první je ještě docela přívětivý, dobro zvítězí a vše je v pořádku. Vždycky přemýšlím, zda to autorka opravdu ž při psanáí prvního dílu měla tak dobře promyšleno, co bude dál, nebo to po jeho úspěchu chytře navázala. Ať tak či tak, je to opravdu geniální, protože některé drobné narážky z dílu prvního se vysvětlí někdy v pátém nebo úplně posledním :o)))
Můj oblíbený díl, protože nás provází mým oblíbeným dějiným obdobím. České země jsou v této době dost často ve schopných rukou (i když ne vždy). Díky tomu se můžeme zamyslet, jak se v dějinách země střídají úspěšná a neúspěšná období a jak málokdy mají schopní otcové schopné syny.
Líbí se mi také, jak autor ukazuje jiný pohled na mnohé historické osobnosti, než který máme často zasutý v hlavě. Takže třeba Václav II, nebyl slaboch, ale schopný panovník a Jan Lucemburský sice strávil většinou života někde jinde než v Čechách, ale dokázal se postarat o to, aby na České země neútočil žádný vnější nepřítel.