kedlubajz komentáře u knih

Bible všech romantických snílků. Jó mít tak takové Pemberley, možná by se dívky i na moje málomluvné mručounství dívaly smířlivěji..

12 03.11.2021

Na "To" se krásně hodí okřídlený citát "Ta kniha je především dlouhá. A to tak dlouhá, že kdyby byla snad o polovinu kratší, tak by furt byla dost dlouhá."

"To" zamýšlel King zřejmě skutečně jako svůj opus magnum rozprávěnek z Maine. A tak v něm kombinuje a znásobuje všechny ctnosti i nectnosti svého psaní. Máme tady zastoupeny snad všechny klasické Kingovské motivy - partu outsiderských teenagerů i jejich kontrapartu šikanátorů, zahnívající maloměsto, alkoholismus, patologické rodinné vztahy a samozřejmě tajemné nadpřirozené zlo, morfované do, ehm, klauna. King dovede psát tuze poutavě a rochňat se ve svých postavách, takže v momentech, kdy se soustředí na hlavní partu a její interakce, knížka táhne. Jestli ale něco tentokrát rozhodně postrádal, byl to příčetný editor, který by mu vyškrtl pár set stran balastu, kdy se děj vleče, dozvídáme se další nudné kapitoly z dějin Derry, které děj nijak neposouvají, a stránky se natahují a natahují. Vyvrcholení v podobě dětského gangbangu je asi tou úplně nejbizarnější scénou, jakou jsem kdy v knihách četl (zajímavé, že fanoušci knížky tuhle pasáž většinou moc nezmiňují..dokonce se tu projevuje jistá kolektivní amnézie, stejně jako u postav v knížce:) ).

Jedna z prvních kingovek a pro mě (až na povídky) pořád nejlepší, co jsem od něj četl. Je vidět, že autor byl ještě stále mlád a dovedl kočírovat své grafomanské tendence tak, aby z nich vylopotil dobře promyšlený a ucelený příběh s parádní atmosférou a propracovanými postavami. Je pravda, že v tomto případě mi to nedá, aby mi při vzpomínkách na knihu neprobleskl i film, jehož některé obrazy nejde vymazat z hlavy. Vzácný příklad, kdy kniha i film jsou vynikající, každý svým způsobem.

9 15.03.2023

Nebyla to žádná sláva, ale jako zajímavá jednohubka to pobaví. Autor vydával román postupně na internetu, i na základě fanouškovských diskuzí - a opravdu to celé působí jako takové ruské fan-fiction na pokračování. Předností je samozřejmě samotné téma. Moskevské metro alá jedno velké ruské post-apo je určitě zajímavé prostředí, ze kterého by šlo vytěžit o dost víc. Takhle je k vidění epizodický děj, kde neskutečně hloupý a naivní hrdina pobíhá od jedné stanice ke druhé a stále se nechává někým zachraňovat. Cestou potkává klasické penzum variací na lidskou civilizaci, viděno z ruského pohledu. Takže nemůžou chybět komunisté, fašisté, satanisté, jehovisté, kapitalisté i brahmáni.. palec na horu za Čingischána. Celé je to psané trochu dětským způsobem (zajímavostí je prakticky naprostá absence ženských postav) a prokládané pořádnou dávkou ruského patosu a patřičně zprzněného alternativního výkladu dějin.

9 25.01.2021

Broušený diamant celého žánru. Autor sice vypadá jak dědeček hříbeček, ale jeho cit pro jazyk je naprosto výjimečný (poklona i překladateli). Některé pasáže jsou až vysloveně lyricky krásné. Román má daleko od klasického fantasy hack&slash či epických mytologických podkladů (přestože svět je tu barvitý a kouzly a legendami prošpikovaný až na strop). Postaven je především na vynikajících postavách, popisech a zahuštěném pozvolně plynoucím ději, který se nebojí zpomalit, aby vytěžil z kouzla okamžiku maximum. Krom Kvotheho je zde i několik vysloveně pamětihodných vedlejších postav, namátkou Auri či Elodin (ale i ty zdánlivě obyčejnější, namátkou Simmon a Fela). Kniha je protkána pavučinou malých vodítek a symbolů, které vás nechají stále hádat. Nebojí se básnit, filozofovat i srdceryvně romántyčkovat.
Celkově o něco slabší je časová linka v Koteho hospodě, včetně úplného začátku. Nejpozději od nástupu na univerzitu vás ale knížka nemá šanci pustit.

9 18.05.2017

Poctivá Kingovka, která se řadí k jeho nejhororovějším. Vzpomínka na indiánský hřbitov a cestu k němu ve mě i po letech zůstává a je jedním z nejlepších Kingovských imaginativních momentů vůbec. Jinak mi z děje stále zůstává na patře vrcholně nepříjemný pocit. Přiznám se bez mučení, že mám rád dobré konce. Tady se ho ale opravdu nedočkáte, to tedy né..

7 03.11.2021

Rána z nebe. Město schodů je pro mě jednou z nejoriginálnějších knih, kterou jsem za poslední dobu přečetl. Jestli ne stylem, tak určitě světem a postavami, které nám autor představuje. Možná je to tím, že jsem odkojen veskrze euroamerickou literaturou a tolkienovsko-howardovským fantasy, zatímco tady se inspirace očividně čerpá z Indie a okolí. Každopádně objevovat město mrtvých bohů a svět jejich zázraků byla čirá rozkoš. Hlavní postavy také nejsou ze šablony klasických hrdinů a člověk chvíli pátrá, co si o nich má myslet. Oproti tomu příběhová linka po čase začne krystalizovat do veskrze klasického pátrání a zastavování zloducha, ale rozhodně ubíhá svižně a zajímavě až do konce. Velké doporučení.

6 19.01.2022

Kinga mám nejradši, když píše povídky. Krátký formát ho nutí téma zhustit, jít rovnou k věci a vynechat jím oblíbenou vatu. Zůstávají jeho skvělé nápady a úderný styl psaní. Kvalita povídek v Noční směně je pravda hodně kolísající. Některé jsou snad až nechtěně směšné (Mandl:-D), pak se tu ale najdou opravdové perly, jako Nekuřáci, Římsa či titulní Noční směna, která je pěknou poctou Lovercraftovi. Takže povšechně vřele doporučuju.

6 03.11.2021

Těšil jsem se na ni jako malý kluk, ale bohužel. Výsledek vypadá, jakoby se Sapkowski snažil mermomocí psát jako Sapkowski - a moc se mu to nedařilo. Spousta motivů z minulých knih, ale zde tak nějak v křeči. Formát je podobný povídkám, ale bez jejich údernosti a vypointovanosti. Epice pentalogie se samozřejmě také neblíží. Číst se to bez úhony dá, ale Zaklínač to sakra není

6 29.11.2019

Clarissa toho nemá ve svém věku a postavení zrovna moc na práci. Dnešek však bude výjimkou. Organizuje večírek.. Že to nezní jako moc zajímavá premisa románu? Asi ani není. Sledujeme postupně jeden docela obyčejný den a v něm docela obyčejné lidi a jejich osudy, které se bez zřejmějšího smyslu různě protínají. Čas plyne a já si začínám říkat, jestli se nakonec vůbec nějakého toho večírku a rozuzlení dočkám. Inu večírek proběhne, rozuzlení se nekoná, ale já jsem přesto nadšen. Mám totiž pocit, že v tom banálním dnu jsem s postavami prožil v jejich myšlenkách celý jejich život. Knížka je nádherně osobní tím nejobyčejnějším způsobem. Jste svědky vzpomínek na dávná dilemata, rozhodnutí a emoce, které postavám přirozeně putují hlavou. Vzpomínky na mládí a nekonečné možnosti se mísí s hořkosladkou realitou pokročilého věku. Sledujeme myšlenkové pochody podobné těm, které zažíváme sami každý den. A celé to prostě baví. Taková realističtější podoba „Po čem ženy touží“, ve které se můžete voyersky dívat jiným lidem do hlavy. Kdo chce hledat nějaký vyšší smysl, asi si ho po svém najde. Já ale nejsem ten případ. Byl jsem prostě jen okouzlen obyčejností v její nejintimnější podobě. Kolkolem báječný zážitek.

5 09.02.2022

S podobnými dobrodružně epizodickými knížkami mám ten problém, že většinou neudrží mou pozornost. První fází je zájem nad daným tématem a rychle klokotajícím dějem, ten ale postupně upadá, když si člověk uvědomí narůstající stereotypnost a to, že autor je spíš vypravěčem než spisovatelem. K tomu u mě došlo nejpozději po ostrovním vězení. Nejživěji se mi do paměti vryla pasáž s indiány (a nutno podotknout, že pokud se náš hrdina opravdu dobrovolně rozhodl tuhle pohádku opustit, své další strasti si plně zasloužil;))

5 19.01.2022

Je dost matoucí řadit tuhle knihu do kategorie "román". Mnohem spíš je to roztáhlá osobní úvaha nad historií a psaním historických románů doplněná o barvitě pojatou literaturu faktu k příběhu H a parašutistů. Podstatné ale je, že pro milovníky historie je to zábavné i poučné zároveň. Takové pěkné svěží okno do zahraniční recepce nám známé události. Autor si za tu práci a nadšení, s jakými se pustil do oživování českého mýtotvorného příběhu, zaslouží palec nahoru.

5 14.01.2022

Rozkošná historická fabulace, která trpí pár zásadními mouchami, ale postupem času je přebíjí dalšími a dalšími dobovými atrakcemi, které chrlí na čtenáře. Málo co nabízí tak velký potenciál směšnosti jako prostředí západních intelektuálů a studentů po roce 68. Autor ho tu zasvěceně čerpá plnými doušky, přidává brakovou detektivní linii alá Umberto Eco (který tu má též svou povedenou epizodku) a celé to nechává gradovat až do literárních i doslovných orgií na americké konferenci. Binet má výhodu v tom, že osudy mnoha protagonistů jsou tak bizarní, že často není dopředu zřejmé, co jsou fakta a co už výmysl (viz třeba konec Althusserovi ženy..). Každopádně vymýšlet a domýšlet se rozhodně nezdráhá, což působí obzvlášť komicky pro čtenáře jeho prvního dílka HHhH (které veskrze strávil úvahami nad svou obsesí dodržovat v historickém románu maximální historickou věrnost). Největší slabinu má tahle intelektuální taškařice ve svých dvou hlavních protagonistech - vyšetřovatelích. Ty - na rozdíl od skutečných postav - působí dost vykonstruovaně a nevěrohodně. Možná je to i záměr, ostatně i sám hlavní protagonista Simon Herzog začne v poslední třetině uvažovat, jestli už papírem nešustí přespříliš a nepropadl se do románu. Takže je asi i logické, že závěr v jeho podání působí spíš rozpačitě.

5 11.01.2022

Knížka se snaží mermomocí upoutat - pěknou obálkou, mystifikací autorky, i její stylizací do šablony klasické blbé teenegarky. Dotud pěkný marketingový počin. Problém nastává ve chvíli, když zjistíte, že za úvodním příjemně provokativním balastem se neskrývá nic víc (tedy nejpozději druhou kapitolou). Kniha nemá žádný příběh ani myšlenku, a její "kapitoly" jsou jen obšlehnuté různě vypreparované pasáže z červených knihoven. Ty bohužel nenabízí ani onen oddych ženského braku, jelikož nerozvíjí žádný příběh, nýbrž mají pouze nahrávat autorčiným deníkovým intermezzům, které pokračují ve stejném duchu jako předmluva. Což je po čase nesmírně ubíjející. Zbyde tedy jenom neupřímné exhibování autorky, která se asi snaží o něco "cool" postmoderního. Takže krátce a stručně - varuju vás, je to o hovně.

Zábavná a čtivá knížka s koncem, který nutí k zamyšlení nad životem. Příjemně to ubíhá a člověk má pocit, že spoustu podobných věcí už vlastně někde četl.. halt píseček britské subreálné fantastiky je malý.

4 02.08.2021

Kniha, ve které nejdříve bádáte nad tím, co má tohle probůh znamenat, a pokládáte si okřídlenou otázku: "To je dneska moderní?"
Následně se smíříte s tím, že lepší už to asi nebude, ale děj se kupodivu přeci jen trochu pohne vpřed a znenadání vám naservíruje i ten slibovaný globalizační sex (když už láska absentuje). No nic, aspoň jsem se dozvěděl něco o Islandu. Každopádně ve výsledku vlastně vloženého času nelituji. Když už nemůžu knihu nazvat dobrou, řeknu aspoň, že je zajímavá. Jen ten hlavní hrdina (autor?) je tak nějak naprosto nesnesitelný. Nechtěl bych žít ve světě, kde všechno působí tak hnusně, jako jeho optikou.

3 25.02.2024

Pro dystopii jsem měl ve svém srdci vždycky schované místo, od šáhlého Maxe a Fallout, až po kotletí Spad. Asi i proto jsem skočil po téhle knížce v knihkupectví naslepo jako šváb na pivo. Ale ouha.. no prostě se nepovedlo. V prvé řadě je knížka opravdu depka. Jasně, od post-apo nečekáte žádný velký ohňostroj radosti. Tady je ale zkažené tak nějak všechno, včetně všech postav. Ty před vámi defilují jako zosobnění všech špatných lidských vlastností, toxických vztahů a hnusu a vybrat si mezi nimi někoho, komu byste aspoň trochu fandili či se s ním ztotožnili, bylo pro mě jaksi nemožné. A to nemám rád. Když odhlédnu od této řekněme "subjektivní" preference, zbývá mi knížka, která jakoby na začátku slibovala nějaký zajímavý svět, zápletku a tajemství z minulosti, ale nic z toho prostě nakonec nedoručí. To platí i o ústředním "hledání švába". Chápu, že byl záměr to zamotat tak, aby byl čtenář v průběhu na pochybách a na konci se dočkal velkého odhalení, ve výsledku to ale působí nepromyšleně a nedotaženě. Jako celá kniha.

3 15.03.2023

Ach Druuno, tak co s tebou? Výtvarně jsi asi to nejlepší, co jsem v komiksu vůbec kdy viděl. Z každé stránky dýchá umělecké dílo, kresba je nesmírně krásná a atmosferická, ať už se jedná o tvé ladné křivky nebo o fantasmagorický sci-fi svět všech škál hnusnosti. Jaká škoda, že ti autor nepřimíchal do vínku aspoň trochu souvislého příběhu a samostatnější osobnosti. Hrome nemuselo by jí být moc, aspoň co by se za nehet Barbarelly vešlo. Takhle je to s tebou zážitek jaksi nenaplněný, polovičatý. Ale i tak pro tebe budu mít ve skrytu duše vždycky slabost.

3 03.11.2021

Zatraceně poctivý kus románové literatury. Můj první od Reverteho, ze kterého se stal jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Krásné postavy, duchaplné psaní, bibliofilské prostředí. A jedna extra hvězda navíc za bitvu u Waterloo.

3 26.01.2021

Gaelská variace na "moderní" román plný proudu myšlenek, snů a vzpomínek, kterými nás nechá nahlédnout do mizejícího světa starousedlíků kdesi na skotském konci světa. Knížka má zvláštní nostalgickou atmosféru i shovívavý humor, kterým vykresluje tři osobité charaktery. Člověk skoro nahmatá skotskou mlhu nad vřesovištěm. Podtrhují to různě troušené gaelské verše, které krásně navozují bardskou tradici zdejších horalů. Hodně jsem u četby vzpomněl na Marquéze a magický realismus, Konec podzimu je ale stylově přeci jen o dost osobnějším vyobrazením venkovského osudu. Zároveň jsem se nemohl zbavit dojmu, že v tom zavrtání do postav se autor držel jaksi zkrátka. Že neobjevil všechno, co mohlo být objeveno a neodhalil nám skutečnou pravdu o svých protagonistech. Spíš jen hladivě klouzal po nostalgickém povrchu. Další paní Dallowayová se tedy nekoná, ale čtvrtou hvězdu přeci přidám, už za ten pionýrský počin českého překladu.

2 08.02.2022