KejtlinM komentáře u knih
Tak jako málokterá kniha, která prošla mojí knihovnou, má tato neuvěřitelně silnou dohru v pocitech, které člověka tak nějak tíží po dočtení poslední stránky. Měla jsem potřebu další a další strany dolepovat a dočíst se víc o příbězích postav, jejichž životy byly plné démonů minulosti, špatných rozhodnutí a nesplněných přání. Tiché roky je kniha, která se špatně odkládá a špatně se k ní vrací.
Asi desetkrát jsem něco rozepsala a pokaždé mi to přišlo málo. Tato kniha je plná emocí, poučení a náhledů do života lidí, kteří prožili Černobyl. Je napsaná z pohledu starých lidí, matek a otců, dětí... Nějakým zvláštním způsobem to na mě dolehlo emotivněji než knihy o válce. Možná proto, že tato katastrofa je do budoucna "zakonzervovaná" stále ve své strašidelné podobě na svém místě.
Zamilovala jsem se do Juana Salvadora stejně tak jako do celé knihy. Krásný příběh o muži, který má za přítele tučňáka. A hlavně krásný příběh o tom, jak jedno zachráněné zvíře může změnit život desítkám lidí a pomoct jim v cestě za hledáním sama sebe. Děkuji autorovi za knihu, která si našla místo nejen v mé knihovně.
Prvořadě obdivuji autorčinu odvahu. Knihu provází silný příběh silné ženy. Kniha je velice čtivá, občas jsem musela zatlačit slzičku. Na doporučení od kamarádky jsem se hned po dočtení podívala také na film. Knihu určitě ještě někdy znovu otevřu. Má své místo v mé knihovně.
Úžasná kniha. U pasáže s leteckým palivem si vždy vzpomenu na otevřeného a zavřeného hroznýše. Lehkost se kterou je kniha napsaná, průnik do hlavy malého kluka, pro kterého je svět místo plné nových dobrodružství, je pro mě místo k zamyšlení, jak se dospělák kouká na spoustu věcí šedě a bez zájmu. Pan Svěrák je neuvěřitelný člověk. Jeho tvorbu si hluboko v sobě uchová nejeden čtenář.
Tak nevím. I přes přečtené recenze jsem se na knihu těšila, ale... Rozhodně bych neřekla, že je špatná. Spíš jiná. Jiná, než na co jsem od autorky zvyklá, vzhledem k tomu, že její knihy čtu tak nějak pozpátku od nejnovější po nejstarší. Do ,,To prší moře" jsem se zamilovala a už odcestovala do rukou kamarádek. Tato poputuje bohužel pouze zpět do knihovny.
Ráda kupuji lidem knížky, které si chci sama přečíst. Do této jsem ke všemu dostala krásné věnování na přednášce ve Scale ,,Díky za všechno, ať je kniha pro kohokoliv." Přestože jsem se na zmíněné přednášce díky kouzlu autora zasmála víc než u knihy, každou stránku jsem si náramně užila. Byl to příjemně strávený čas s velice milou a vtipnou knihou.
Měla jsem trošku problém se začíst. Mám asi jiný smysl pro humor, ale snad pouze u dvou kapitol jsem se doopravdy nasmála.
První autorova kniha, kterou jsem s přestávkami četla neskutečně dlouho. Ono vykreslit víc jak patnáct let života, se nedá zvládnout v knize délky Krteček a kalhotky, ale víc jak 400 stránek deprese je na mě bohužel moc. Kniha je skvěle napsaná, příběh trošku předvídatelný, občas se opalující. Škoda. Třeba by se mi kniha trefila do jiné časové osy mého života, ale to už se nedozvím.
Já jsem si knihu užila. Je to výborný kus k čaji, do autobusu i do postele. Člověk s představivostí se dle mého názoru u knihy zasměje. Postavy jsou, pravda, docela nesympatické, ale i v tom jsem našla kouzlo této knihy. Nic tam vlastně není tak, jak by si člověk přál, a o to je to náročnější. Věřím, že kniha nebude bavit čtenáře, kteří se chtějí začíst a čekat na to, že se hlavní hrdinka na konci probudí zpocená a oddechne si, že všechno špatné v jejím životě byl vlastně jenom sen.
Šestá hlídka je naprosto nepřekonatelná. Knížka mě provázela krušnýma chvilkama na cestách a vždycky jsem se těšila zpět do kajuty, až budu moct pokračovat ve čtení. Všechno do sebe krásně zapadlo a celá knížka mi leží stále v hlavě. Báječné počtení :)
Kniha o sebestředné ženě, která hledá samu sebe, místo, kde může žít, někoho, kdo se o ni postará atd. atd. Chápu, že tuto knihu napsala. Autorka má evidentně mnoho vnitřních démonů = psychických problémů a nedokáže se vyrovnat s žádnou situací a náhlou změnou bez možnosti užívání léků nebo někoho, kdo za ní bude stát a tahat za provázky. Stránku po stránce jsem trpěla. Zpověď člověka, který je dostatečně zahleděný sám do sebe a do svého mystického světa je pro mě moc velké sousto. K autorce se již nevrátím. O pocitech, které tato kniha vyvolává, by se dala napsat kniha...
Kniha mě každý den naladila na bezstarostou vlnu. Hezky se četla, zasmála jsem se a občas trochu zasnila. Při nedostatku podzimního sluníčka mi zvlášť vyhovuje se aspoň v představách dostat na místa, kde je teplo. Příběh je docela předvídatelný, ale i tak se mi zdála kniha milá a těšila jsem se, až se mi moje domněnky potvrdí.
Jsem ráda za knihy, u kterých se musí také přemýšlet. Častěji si vybírám ty, které jsou jednodušší a pohodlnější. Nebylo to čtení, které by mě připoutalo, ale jsem ráda, že jsem po této knize sáhla. Bukowski je výborný spisovatel, jen mi moc nesedí vulgární styl literatury. Rozhodně to není kniha na ranní jízdu autobusem do práce. Člověk tam (po hodině) zvládl dojet úplně bez nálady a s hlavou plnou myšlenek.