kejty91
komentáře u knih

Ten příběh si vás musí vybrat. Ne každý miluje, mnoho lidí tekutě pluje tím, co mu aktuálně vyhovuje a neváhá přikročit k soudnímu oddělení, když je to nezbytné. Nevím, jestli se dětské lásky ještě dějí. Pro mě to je tedy něco kouzelného. Mnoho ze situací jsem zažila jako např. lásku jako malá holka ztratila a pak ji v životě ještě mnohokrát hledala. Ubohý ale ten, kdo neriskoval (nehledal, nevybíral, nerozmlouval,...).. A přitom to je vždy o tom najít jen klid srdce. Ten klid je však vykoupen očistcem emocí. Tak mnoho myslíme a málo cítíme a tohle heslo se mnohokrát odehrálo. Samozřejmě nejít do vztahu s každým ale nedá příležitost vysoké míře přitažlivosti a přiblížení se vlastnímnu ideálu partnera. Je třeba řídit se srdcem a zároveň nepředvídat, jakým způsobem se to má udát. Knihou se prolíná křesťanská nauka, nicméně jsou to spíše jen střípky a vzhledem k tomu, že příběh se vytváří jednak z životních situací ale i fiktivních až zázračných situací, je snadné to v rámci příběhu přijmout. Příběh je nadsázkou, určitou satisfakcí, žádné veledílo ale důvtipný příběh.

Mě téma tolik neoslovilo. Nevím, resp. neumím určit do jaké míry je dílo autentické - protože anotace hovoří o skutečém případu ale autor se zminuje, že většinu příběhu vystavěl na svých myšlenkách. Popis chování Lily po "přeměně" byl chválihodný. Nečekala bych, že by byla proměna/výměna tak dalekosáhlá. Samozřejmě najít životní štěstí je potřeba ale má to občas velmi zidealizované situace.
Nepochopila jsem přesně důvod, proč se Greta zminuje o svém prvním manželovi...To v tom kontextu, že to sním taky nevyšlo?
Knihu hodnotím jako průměrnou.


Autorův průměr. A nebo to tak prostě hodnotí ŽENA, která přečetla před touto knihou víc než dost knih na téma rozkladu lidských fyzických či psychických sil, takže ji to tolik neohromilo.
Ten rozklad prostě nebyl takový, jaký bych čekala. Teda týkal se spíše pouze jednoho člověka, který měl mindrák a kompenzoval si ho na svých podřízených.
Navíc ta nejasnost postav, kdy jednou autor psal o poručíkovi, pak Culverovi, pak kdovíjak dál (sama už nevím). Prostě ztrácela jsem se.
A tak samo ubíhal děj. Jednou byla noc, pak den? Jednou se kapitán obořil na plukovníka, podruhé byl suspendován? WTF? Já tomu prostě asi nemůžu rozumět. Chápu, že vycházel z vlastních zážitků ale jestli je upravil a nebo ne, je pro mě záhadou.
Já mám z čtení smíšené pocity a vzhledem k tomu, že je to autorova druhá přečtená kniha, tak třetí pravděpodobně rozhodne, jak oblíbený bude u mě.


Zjišťuji, že krátké texty nejsou pro mě. Já se potřebuji nad osudy několika postav bavit delší dobu.
Ony, ty povídky byly vesměs ty lepší no i přesto jsem po dočtení zklamaná a knihu řadím mezi nedoporučuji, nebaví.
A taky v rámci jedné povídky zkoušet se věnovat více situacím mi přišlo jako nereálné, nedávalo to smysl - proč to dělat - stačí rozpracovat jednu událost.
Bylo to syrové fantasy a je pravdou, že kdyby to nemělo v názvu slova jako liška a znepokojivé asi bych nad tím mávla rukou a nezajímalo by mě to.


Knihu jsem četla se zájmem. Rozhodně má , co nabídnout. Osvěží paměť těm, co na něco zapomněli a dodá nové způsoby naopak těm, co o tom neslyšeli, nevěděli, apod. Kniha se věnuje nejen ženskému ale i mužskému orgasmu. Což je vhodné. Mnoho žen vzruší více, když vidí co s partnerem umí udělat. A sama má pak kvalitnější orgasmus. Ano, doporučuji. Krátké, svižné, realistické a humorné.

Nevím, čím začít. Všechno je to takové ... Ikdyž jsem po pár letech udělala re-reading stejně jsem zase očekávala jiné věci. Zajímalo by mě, s jakým časovým rozestupem autorka od ukončení práce sepíše knihu...Zní to tak hodnověrně - zvláště při tom, jak sepisuje konverzaci toho, kdo co, jak řekl. Je to nepopsatelné.
Vnímáte i vy ostatní to, co se tu snažím popsat?
Ona je tak pragmatická a přitom tak empatická. Každý dělá chyby - i odborníci. I ona. A klidně tu chybu napíše o sobě.
K soudům těch dětí - Jsou to zajímavé osudy. Je dobře, že se najdou lidé, kteří jsou dospělí ale zároveň rozumí dětem. Občas to bývá bariérou. Dospělí zapomínají, že byli dětmi - vždyť i tak, po dětech kdekdo chce ať se chovají dospěle, ať přemýšlí, ať ..ať ...ať. Nehledě na to, že dokázala pracovat s nedobrovolným a mlčícím či poněkud agresivním klientem - což vyžaduje různé strategie práce.
Velká inspirace.


Přestože se lidstvo vyvíjí v "umění milovat" jsme stále stejní již staletí. Pořád platí psát dopisy (sms, emaily,apod.), chodit na večeře a společensky se bavit, být vytrvalý i výmluvný. Platí, že každá žena se někomu líbí. Dbát o vlastní vzhled ale i ducha. Nechat ženu, ať se bojí o muže, ať žárlí (trochu). Pěstuje se tím láska...POřád stále všechno se dá využít.
To samé i pro rady ženám.
Oddychové čtení, na které je ale potřeba se soustředit. Člověk se i pobaví, poučí. Něco si připomene.
Hezké. Milé. Minimalistické.


Mnoho dnešních prvků současné společnosti se promítá i v tomto díle. Mě zaujal pohled na multikulturalitu a přesvědčení, že prostě dva rasově různí lidé se k sobě nemohou hodit.
Dále taky chování Jaga je velmi iritující. Hlavně, že pravda vyšla najevo. I když mnohdy velmi pozdě.
Nadčasové - je vidět, že v mnohých věcech se lidstvo nevyvíjí vůbec.


Tak to se mu zase povedlo. Tak nelogický začátek ale nakonec to stejně chcete dočíst. Něco fascinujícího. Opět prolínání příběhů několika lidí zároveň. Já toho autora asi miluju. A knihu za sebe doporučuji.


Já se zamilovala. Začínala jsem s pocity, kdo ví jaké to bude ale později mě ten děj zaujal natolik, že jsem to přečetla v co nejkratší době.
Markéta mi byla příjemná i když měla svůj osud. Život je komplikovaný a stejné to bylo i zde - žádné dlouhodobé jistoty.
Výborné a doporučuji.


Bylo to dobré. Krátké a dobrodružné. Hlavně, že to prý mají tak všechny knihovny. Haha. K večeru do knihovny nelezu.


Kniha je psaná beletristickou formou hlavně o tom, jaké to je nevědět, co se s milovaným člověkem stalo. Ta beznaděj něco o něm zjistit a strach, že to má ten nejhorší možný konec, který si můžeme domyslet je ochromující. Je to hrůza.
Další vyprávění o tom, jak hloupé lidské stádičko dělá něco ne z vlastního rozhodnutí ale na příkaz... Z lidí mi bývá velmi smutno...

Než se seznámíte s hrdiny, jste trochu rozpačití ale nakonci - alespoň já mám ten pocit - vždy mě napadne, jak to bez těch lidí já zvládnu. Tak mě nakonec bavilo si o nich číst, že mám pokaždé z knihy J. Probst knižní kocovinu.
Děj je ve většině případů ten samý - tudíž předvídatelný konec ale prostě i tak, knihy si vždy zhltnu. Příjemné odreagování. Nic přehnaného.


Je to opravdu něco neuvěřitelného. Kdybych někdy měla možnost měla bych tolik otázek na Murakamiho tvorbu. Kde bere náměty. Chodí k němu snad taky nějací Little People? A proč to většinou končí tak smutně. Co jsem od něho četla a pamatuji si děj, tak mi přijde, že konce se nikdy nevyvedou pozitivně. Jak je možné, že si nedokáže pomoct a píše takové dlouhé knihy? Čtou se výborně ale prostě, co za tím je???
Četla jsem i kroniku ptáčka na klíček a ta mi přišla lepší. A co s tím. Je to jedno.
Doporučuji jak knihu, tak autora samotného.


Celou dobu jsem přemýšlela, jestli je kniha založená na faktech nebo na smyšlenkách autora. Kniha mi na konci odhalila pravdu. Autor studoval zhruba 7 let různé materiály k tématu, aby sepsal dílo, za než dostal ocenění a jeho kniha (snad i knihy) se překladají do desítky jazyků.
Kniha ve mě zanechala stopu. Neustále jsem si říkala. jak sakra kdysi lidé žili a co všechno museli vytrpět. Na stránky o táborech smrti jsem byla připravená (četla jsem nejednu knihu) ale na tuto lidskou beznaděj již od narození jsem připravená nebyla a bolelo mě, co jsem četla.
Opravdu těžko vše popsat, tak, jak bych si přála.
A obálka - pro mě nádherná. K obsahu se hodí.
Doporučuji!


Kniha mě naučila - nesuď knihu podle názvu.
Mě samotnou by nenapadlo, že za tak divným názvem se může skrývat tak vyčerpávající, ohromující, fascinující děj.
Kde chodí Murakami na takové příběhy, nepochopím (ale ráda bych to věděla). Co kniha, to originál (např. kronika ptáčka na klíček, kafka na pobřeží, sputnik, má láska, apod.). Jak přišel na svět bez zvuků, tři různé světy v jednom vědomí, kalkulátory, kodmany či pokoutníky.
Bylo mi moc líto hlavního hrdiny ale nepřišlo mi, že by byl vhozen až na samé dno. Podle mě jiní hrdinové, jiných jeho knih toho zažily mnohem více, mnohem horší věci. A ten otevřeně neotevřený konec, který se do poslední chvíle neustále mění je děsivý.
Nejvíce nepříjemná postava pro mě konkrétně byl profesor.


Opravdu vřele nedoporučuji číst knihu na etapy jako jsem to dělala já. Knihu si nevychutnáte, zajímavé historky pozapomínáte a celkově se pak s knihou trápíte.
Obsahově byla kniha zajímavá, určitě bych neváhala doporučit, pokud by ji někdo číst chtěl ale jak píšu ...


KNiha velmi dobře pojednává o tom, co je deprese a jaké má projevy. Líbilo se mi, stejně jako dr. Syřišťové, jak Styron popsal ambulantní péči u dr. Golda - k ničemu, jež mu zhoršila duševní zdraví. Někteří lidé jsou opravdu na špatném místě.


známá, nepřekvapila ... jazyk, kterým je psána mě občas nudil, ne všemu jsem rozuměla.
