kejty91 komentáře u knih

Velmi hezká kniha. Líbila se mi jako ta první a nemůžu se dočkat té třetí.

1 07.04.2015

Kniha se čte docela svižně, lehce. Není třeba debatovat nad tím, co si z toho mám teda odnést. Příběhy jsou opravdu poučné ale člověk se stejně většinou poučí tím, že se sám spálí. Nejde si vše pamatovat.
Rozveselilo mě, když jsem zjistila, jak říct někomu, že jsem znuděná z toho, co povídá. Stačí říct, cítím se málo zapojený a hned jste z toho venku.

Hodnocení 3 z 5 jsem dala proto, že jsem četla už lepší autorovy knihy a tady mě celou dobu dráždil právě název knihy - Máma a smysl života. Myslela jsem, že v tom najdu více než poučení, že máma je prostě máma a máme ji jen jednu a ona nás miluje za každých okolností, i když mi ji pohrdáme nebo na ni nemáme čas. Tyto věci mi již samotný vztah s mou mamkou ukázal sám, nepotřebovala jsem to číst. Mě kniha neobohatila a prostě ten název...mno...mě to rozčiluje. S mámou to má velmi málo společného. Máma je první člověk, kterého registrujeme, bereme jako někoho blízkého ale tady, byly zmíňky o matkách velmi chatrné, hodně skryté. Teď když se zpětně dívám na knihu, tak to vidím, v průběhu mi to tam však chybělo.

Ale to nemění nic na to, že i přestože mě tato kniha nenadchla, nadala mi nic nového bych ji nedoporučovala. To ne, samozřejmě když někdo bude chtít někoho z této oblasti, ráda doporučím.

Yalom je člověk, který ze sebe nedělá ultra super nadčlověka, píše jako člověk a dělá chyby jako člověk. A tento způsob psaní se mi líbí.

1 11.03.2015

Vždy se snažím v knize najít a zapamatovat si alespoň jednu věc, kterou bych si ráda vzala do života.
Tady bych ráda citovala, to, co mi promluvilo do duše: "V tom okamžiku nebude velkou otázkou lidské bytosti: "Jak jsem žil?" Ale naopak: "Jak jsem miloval?"Konečnou zkouškou veškerého hledání spásy bude láska.Nebude bráno, co jsme udělali, v co jsme věřili, čeho jsme dosáhli. Nic z toho nebude požadováno. Požadováno bude, jak jsme milovali bližního svého"

Mé úspěchy zůstanou mými úspěchy, lásku můžu nabídnout každému bližnímu.

Nicméně jsou to rozumné fejetony, ve kterých jde vidět Coelhův rozhled.

Obdivuji a šířím dále

1 26.02.2015

POvídky jsou krátké a čtivé. Taková je prostě samotná podstata povídek.

Vůbec mě nezaráží věci, o kterých autor píše. Člověk místo toho, aby se stával lepším se spíše ještě více kazíme. Věřím tomu, že v době, kdy to autor sepsal a nechal si to vydat to mělo velký ohlas a bylo to něco šíleného. "Každý to vidí a přitom nikdo nic nevidí." Dnes už to nepřekvapí.

1 14.02.2015

kniha je zajímavá - striktní držení se určitě není potřebné ale není na škodu vypěstovat u dítěte jiné návyky, než jaké jsou dnes běžné...a mnoho rad nesouvisí jen s dětstvím, lze se jimi řídit i v dospělosti.
Já osobně knihu oceňuji!

No v první řadě, jsem od knihy čekala něco jiného podle názvu. Knihu jsem dostala darem, nevybrala jsem si ji sama, akorát jsem řekla, že chci něco, kde je romantika, což může dopadnout i tímto výběrem.

Já osobně se umění moc nevěnuji, spíše jsem orientovaná na jiné oblasti jako psychologii, sociologii. Musím tedy říct, že mě osobně kniha neoslovila a spíše zklamala, čímž však netvrdím, že bych ji nedoporučila, to ne - jen je to pro jinou oblast lidí. Jak jsem si poznamenala myšlenku: "Nechci svým hodnocením ovlivňovat zainteresované čtenáře."

Mě samotné v té knize chybělo něco, čemu by porozuměl i naprostý laik jako jsem já, proto ji řadím spíše pro lidi s jasným rozhledem v této oblasti. Nepochybuji o tom, že autor je jistě v této oblasti znalý člověk a dle knihy mi přijde, že má neuvěřitelně velký rozhled v několika oblastech - výtvarné umění, hudba, architektura, literatura, filosofie, politika, sociologie - jelikož autor dává příklady, odkazy na knihy a jiné umělecké výtvory mnoha lidí o kterých jsem já sama nikdy neslyšela. Někdy mi však přišlo, že autor zbytečně rozebírá některé věci jen aby měl o čem dále psát - fakt ho obdivuji, že dokázal napsat přes 200 stran o romantickém řádu, co mi příjde jako zbytečnost, která by se dala zkrátit na 50 stran a měla bych z toho daleko více informací a daleko lepší pocit z knihy.
Ze všeho nejdůležitější je poznamenat, že autor se zabývá Foucaultovým epistémé, které se snaží rozebrat v několika rovinách.
Kniha sebou přináší mnoho zajímavých myšlenek, které se však vážou k něčemu a není možné si je zapamatovat o prvním přečtení, tzn. pokud chci z knihy něco vědět, nezbývá mi, než se k ní zase za čas vrátit.

1 25.01.2015

No, to byl teda příběh. Přečetla jsem ho během dvou dnů - nedalo se odrhnout, chtěla jsem vědět, co bude nakonci. Jsem naivní ale opravdu jsem čekala nějaký šťastný konec. Bohužel, u tak zničeného dítěte mě mohlo napadnout, že to nejde očekávat. Místy jsem se musela zastavovat a rozdýchavat to, co jsem zrovna přečetla a pak jsem dále s (ne)chutí pokračovala.

Jak jsem četla nakonci, za vše může strach a lhostejnost dospělých.

Lidi, přečtěte si to a uvědomte si, že je to skutečné a každý může pomoct i když to bude znamenat nějaké riziko, holt někdy musíme rozhodovat i o špatných věcech.

Ubohá Jodie...a spousta dalších dětí.

1 25.12.2014

kniha byla obsáhlá - věnovala se několika druhům duševních onemocněních většinou z pohledu psychoanalýzy - mě osobně bavily kapitoly o schizofrenii, psychosomatice, začátek knihy věnující se dějinám nemocí duše a konec knihy věnující se zneužívání psychiatrie na poli politiky, např. v oblasti holocaustu, který začal, když si Němci prosadily, že začnou vyhlazovat jako první duševně nemocné lidi a vygradovalo to postupně na vyšší level.

Kniha má co nabídnout poctivému čtenáři.

1 28.11.2014

ááááách

Pro mě - krásná ale nebezpečná kniha - našla jsem v ní mnoho krásných chvil, o kterých bych taky dokázala snít ...
miluju takovéto knihy, které mísí erotiku s běžným životem a trochou životních mouder.

Z počátku jsem knihu četla abych si doplnila sérii, na konci knihy tj 284 strany se mi chtělo plakat, když příběh končil. Samozřejmě našlo se tam pár věcí, které mi šli proti srsti - jako např. když Julietta žádala Sawyera, aby ji nechal na pokoji ale mužská ješitnost toto nebrala v potaz na druhé straně v tom zase spatřuji dobývání ženy, které je pro mě vzrušující.
Dále mě podráždilo, když jsem se až na 182 straně dozvěděla, z jakého důvodu se kniha jmenuje tak, jak se jmenuje. Pro mě to trvalo strašně moc dlouho - ostatní jsem prokoukla hned a nezapomenu na první díl, který byl famózní.

Na co jsem zatím nepřišla je, jak se daří autorce psát takovéto romány - je to umění nebo zkušenost?

1 29.10.2014

kniha se mi líbila ale nenadchla mě...asi jsem se na ni tak moc těšila, že jsem očekávala nějaké "dílo"...každopádně ale Coelho je pan spisovatel.

téma je v současné společnosti zcela běžné ... jediné co mě překvapilo byla reakce manžela ... takovéto rozhodnutí a tolerance se opravdu nevidí běžně (je to vzácnost) a to na knize obdivuji - každopádně, kdo si to může vzít do scénaře svého života a myslet si, že jeho partner/ka je jako manžel Lindy....? asi nikdo.

1 11.10.2014

ačkoli se mi zdál zpočátku název knihy zajímavý i divný zároveň, nakonec Murakami vysvětlil jeho obsah. Moc jsem sympatizovala s panem Nakatou až do chvíle, či kapitoly (17), kdy se potkal s Džonym Wolkrem - tuhle kapitolu jsem přečetla letem světem, nedokázala jsem číst o tom co se tam dělo.

KLetba, kterou si sebou nesl Kafka bylaopředena mnoha tajemstvími, kterým ne úplně 100% věřím...Ach ten Murakami

knihu mohu vřele doporučit! Murakami je svůj, má podivné názvy svých děl ale obsah v nich je velmi krásný.

1 23.09.2014

La mala dona ... úžasná kniha, bravůrně napsaná - myslím, že je vidět, že autor je s touto profesí spjatý ... polovinu knihy jsem myslela, že to bude fakt nějaký upír, pak jak se odkrývala pravda jsem si myslela, že E. nebude nikdy chycena a nakonec jsem si myslela, že ji zastřelí a Corva najdou, ale ani jedno z toho se nestalo...pro mě nečekané zvraty díky nimž mám po knize knižní kocovinu a cítím tu nespravedlnost světa

autor zde narážel i Dickense či Poa - důmyslně spjaté s celou atmosférou tohoto historického thilleru.

1 09.09.2014

mě jako milovnici koček se kniha moc líbila a hodně jsem se u ní nasmála, kolik situací jsem už i já sama zažila se svým kocourem. Bojim se jen jedné věci, až nastane u miláčka jeho chvíle. To je ta láska...

1 05.09.2014

já prostě musím dát plný počet hvězdiček...opravdu mile překvapila

myslím, že ve mě podnítila touhu sehnat si další knihy o J.K.J. (navíc i proto, že sehnat jeho knihy je prý umění)

každá povídka z jiné "kapsy" ... každá o něčem jiném, krátká a výstižná ... vše nakonec vysvětleno, to mám ráda.

1 31.08.2014

Z knihy jsem měla smíšené pocity, jelikož své očekávání jsem měla velké. Čekala jsem, že se toho dozvím hodně hodně (věcí) ale kniha mi dala jen to málo, co mohla.

Možná, že to nebyla však chyba knihy, autora, ale čtenáře. Možná, že v této době toho nemám vědět tolik, než kolik mi nabízí. TA jsem měla na škole a jejím základům rozumím, tak proto to očekávání, protože jsem nešla do něčeho nového.

Sám autor píše, že kniha by měla sloužit především jako učebnice psychoterapie ale že tuší, že po knize sáhnou i laici, kteří se z ní něco budou chtít dovědět a proto je psána i jazykem laikům srozumitelným s tím, že občas budou muset použít představivost. Opravdu, mohu říct, že je třeba použít víc než to.

Na konci knihy je uveden slovníček pojmů, které se v knize vyskytují a já při pročítání pojmů jsem měla dojem, že mi bohatě stačil na to, abych si udělala obrázek o knize, kterou jsem četla a nemusela jsem přelouskávat čtyřista stran, které mi stejně moc neřekly o tom, co řeknu, když pozdravím.

Každopádně knihu neodsuzuji a čekám, že mi v budoucnu toho poví více a těším se na ni.

1 06.08.2014

Tady opravdu nevím co napsat - zda - li se kniha líbila nebo ne. Hodnocení dávám tedy průměrné ale pocity mám velmi smíšené.

Celou dobu, kdy jsem knihu četla jsem si říkala, že mě to nebaví (aspoň ne do té míry jakou jsem čekala). Film, který je od roku 2009 natočen, jsem kdysi viděla (asi před třemi lety) a pamatuju si z něho více než z této knihy. Tady po přečtení si pamatuji jen to, jak se Julia snažila za jeden rok uvařit, úpect atd. extrémně moc receptů a jak po 90% celé knihy jen nádavala, byla hysterická a depresivní, že to nestihne do termínu a nebo, že se jí ten recept zrovna nepodařil. (být já její manžel, asi ji zabiju a nebo zabiju sebe).

Oproti filmu je to rozdíl. Ve filmu bylo vše ukázano jako chutné!
Film ale je v mnoha ohledech změněn, jelikož podle toho, co Julie napsala, nedalo by se podle toho nic moc dobrého natočit.

Každopádně tu knihu miluju a nejkrásnější na tom všem je ta její obálka! Pro mě určitě!
Na závěr malá ukázka:
"Teď to bude pro některé z vás možná trochu moc, ale já věřím, že telecí játra jsou to nejvíc sexy jídlo, jaké existuje. Tohle je závěr, ke kterému jsem došla relativně nedávno, protože jako každý druhý na téhle planetě jsem strávila většinu svého života nenáviděním jater. Důvodem, proč lidi nesnáší játra, je fakt, že když je jíte, musíte se s nimi nejdříve smířit - jako se musíte smířit s opravdu mystickým sexem. Pamatujete si, když vám bylo devatenáct a dělali jste to, jako by to byla sportovní disciplína? Tak játra jsou opakem. U jater musíte zpomalit. Musíte překonat všechno, co je trošku odpudivé, trošku strašidelné a trošku moc. Když je koupíte u řezníka, když je připravujete na pánvi, když je jíte, pomalu, nikdy se nemůžete dostat přes tu jejich divokou krvelačnost. Játra vám probudí chuťové buňky, o kterých jste ani nevěděli, že je máte, a je těžké se tomu otevřít." cit. str. 209

Po přečtení jsem měla chuť smažené játry v ústech a pocit, který mám, když se musím smířit s tím, že je dneska "toto" na oběd, abych se vůbec najedla"

1 31.07.2014

kniha sem i líbila, ale tím, že je krátká, člověk nemá čas si k ní vybudovat "pouto" a taky ten konec....proč Murakami máloco dokončí...proč nechává otevřené konce????

ale jako oddechovka po tlustších knihách od Murakamiho je to super!

1 15.07.2014

Myslela jsem, že mě kniha nebude bavit ale to jsem se spletla. Chvílemi byla "nudná" ale po těchto chvílích přišly ty, které knihu vygradovaly.

Když jsem koukala do svých starých zápisků ze střední, o této knize jsem se u autora nezmínily - jen o spalovači mrtvol a o panu theodorovi mundstockovi- proto ten prvotní názor, ale nyní bych už asi nedala na tento "první dojem".

Ani ne tak detektivka jako psychologická kniha. Akorát, kdyby se tolikrát neopisovalo, kdo co jednou řekl, možná by byla kniha kratší.

1 10.07.2014

kniha mi představila některé ze svých mnoha mouder, které jsem si poznačila. Co se týče obsahu, nečekala jsem, že knihu budu přelouskávat tak dlouho...asi jsem dlouho uvažovala nad tím, "co tím chce básník říct". Rozhodně to nejde srovnávat s jinými knihami autora ale má své kouzlo, které musí každý za sebe objevit.

1 15.06.2014

knihu jsem dočetla, téměř jedním dechem. Nedalo se odpoutat a mám z ní knižní kocovinu. Vřele všem doporučuji. Detektivky nesleduji a tak děj byl pro mě stále o hledání něčeho nového, něčeho co bych fakt nečekala. A navíc to je hooodně ze života (některých). I když jsi téměř na dně, pokud máš někoho blízkého, vzchopíš se a jedeš dál (v tomhle případě byly touto zázračnou energií děti). A taky oceňuji jednotlivé kapitoly a vyprávění jednotlivých osob v nich - kapitoly se jmenují jen Velká - Liza - Mosey.

1 12.06.2014