kejty91
komentáře u knih

knihu jsem dočetla, téměř jedním dechem. Nedalo se odpoutat a mám z ní knižní kocovinu. Vřele všem doporučuji. Detektivky nesleduji a tak děj byl pro mě stále o hledání něčeho nového, něčeho co bych fakt nečekala. A navíc to je hooodně ze života (některých). I když jsi téměř na dně, pokud máš někoho blízkého, vzchopíš se a jedeš dál (v tomhle případě byly touto zázračnou energií děti). A taky oceňuji jednotlivé kapitoly a vyprávění jednotlivých osob v nich - kapitoly se jmenují jen Velká - Liza - Mosey.


"o čem mluvím, když mluvím o běhání je zvláštní dílo, napsané zvláštním člověkem". také bych to takto shrnula. Kniha mě v určitých částech upoutala, v určitých poučila a v určitých mě zklamala. Každopádně je docela krátká a pro ty tři zmiňované skupiny, pro které ji Murakami zřejmě psal a já se mohu chlubit tím, že v jedné jsem, se čte velmi dobře. I když samozřejměna Sputnik, má láska nebo Norské dřevo to nemá. Autor se tu aspoň v první třetině trochu otevřel. Po celou dobu čtení mi vadilo, jak málo se zmiňuje o své manželce, na závěr mi to však bylo vyjasněno.Knihu mohu doporučit.


u knihy bylo poznat, že není psaní Austenovou v té době, ale i tak měla kniha trochu její nádech. Místy byla nudná, místy byla zajímavá. Jelikož byla krátká přečetla jsem ji jedním dechem. Líbila se mi ale na Austen to prostě nemá.


kniha je zajímavá svým obsahem ale co do stylu psaní je zmatená. čtenář musí být bystrý aby postřehl ty přechody, jinak se ztrácí a čte jen proto aby ten kousek přečetl a zase se chytl (taky jsem hodně dosazovala a porovnávala situace a herce z filmu, což mi mnohdy pomohlo zorientovat se v postavách). Zaznívají tam různá moudra. Tím se pro mě kniha stala přínosnou. Ale při čtení jsem měla strašnou chuť se napít!
nejvíce se mi samozřejmě líbila báseň "žít jako člověk" :-))

kniha se četla jedním dechem, byla moc hezká a doporučuji ji těm, kteří obdivují stejně jako já toto umění/tuto kulturu.

poučná kniha, většinu věcí by si člověk dokázal zjistit nebo na ně sám přišel ale pro citace do nějaké práce se to hodí. knihy od této autorky se mi líbí. vřele doporučuji.

kniha měla téměř totožný děj jako první díl - manželská smlouva - téma falešného manželství autorku asi baví ale asi postřehla, že to baví i ostatní....děj byl krásná romantika plná zvratů...knihu vřele doporučuji, jedině, co mě zklamalo byl konec.


líbila se mi ta nechutnost a ta možnost představy, že by tohle mohla být realita...ženské jsou bláznivé svině :-))


kniha se četla obtížně ale něco přece jen dala a to třeba, že "duchovní pokrok nejde vždy ruku v ruce s moudrostí. Místy byla kniha nudná a místy opět čtivá. Ano, Coelho tu přiznává, že i když už prošel mnoho cest a nejedním duchovním pokrokem, tak přesto je to člověk, který zapomíná a který má právo se mýlit.


nic moc - kniha mluvila jen v obecných pojmech, nic co by mě nějak obohatilo, jsem v ní nenašla.

Ke knize se často vracím. Je to ten typ knihy, která je tak zničená, tím jak je stále používána, že bych se styděla, kdybych ji měla někomu ukázat. Hlavně první z povídek, které autor "místy" uvádí je nezapomenutelná - o Vasilijovi.


Kniha mě bavila, takhle nějak bych si to představovala u sebe. Knihu vřele doporučuji.


Kniha je zajímavá. Do poslední chvíle jsem věřila tomu co bylo a závěr mě opravdu dostal. Manželka 22 má opravdu fantastického muže. I samotná Manželka 22 byla žena na svém místě. Manželksé i finanční problémy v manželství jsou přirozené. Ale způsob s jakým se s tím vypořádali bylo hezké. Přirozeně, že neposlouchala svou kamarádku a chtěla někoho, kdo se o ní zajímá. Kdo v životě nebilancuje? Jde o to ale nebýt natolik zabedněný a vidět i toho druhého. Chce to mít porozumění, aby se dalo zachránit, co se maličko pokazilo. Nebýt těmi, kteří rozbité, pokažené věci vyhazují ale opravují.


Knihu jsem nedočetla. Ritus mě pohltil a přečetla jsme to, dá se říct jedním dechem. Této knize chyběl ze začátku ten potřebný adrenalin, kvůli kterého se chcete dozvědět, jak to bude na konci.


Kniha je úžasná, ilustrace jsou velmi povedené. Často se ke knize vracím i teď, v dospělosti.


Kniha ve mě zanechala vzpomínku a určité emoce. Jsem ráda, že jsem ji měla možnost přečíst a vřele doporučuji. Myslím, že chytne každého "svým způsobem".


Kniha mě velmi pobavila. Byla opravdu psaná tak, jak žití s kočkami probíhá.
