Keyna komentáře u knih

Po Podbrdských ženách a Deníku Věrky Kohnové je tato kniha velké zklamání. Příběh sám o sobě zajímavý, zvláště když autorka používá skutečné události ve svých knihách. Ale to, co dokázala vykreslit v Podbrdských ženách, se tady ani omylem neopakuje. Postavy nesympatické, obzvlášť hlavní hrdinka pro mě nesnesitelná. Je to delší dobu, co jsem knihu četla, ale stále ve mně přetrvává pocit nepříjemna, když si na Eugenii vzpomenu. Stále ji něco vadilo, věčně utrápená, děti pro ni byly spíš na obtíž, cítila potřebu se někam zašívat, aby mohla být sama...čekala jsem statečnou ženu, která se chopí vedení známého hotelu, ale to v podstatě nehrálo v této knize příliš velkou roli.

15.11.2024

(SPOILER) Kniha se četla hodně dobře, napsaná fantasticky. Ale ač jsem o tom hodně přemýšlela, snažila se vcítit a překonat předsudek, tak to nedokážu. Sice fyzicky ani psychicky neublížil, ale lítost jsem k hlavní postavě necítila, protože když si člověk představí, že pokukuje (i když neškodně) po jeho dítěti, je mu z toho zle. Chápu, že se tak narodil, že se ovládal, neměl úmysl ublížit, přesto i ony neškodné náznaky, kterých se dopouštěl, mi byly vlastně odporné. Ale tím neshazuji knihu samotnou, je dobře, že je napsána, že je to neobvyklé téma a rozhodně bylo citlivě zpracované!

(SPOILER) Knihu jsem objevila v antikvariátu a vůbec jsem netušila, o čem je. Hned od první stránky mi bylo jasné, že to bude zajímavé čtení. Velice smutné a silně depresivní. Chvílema, při popisu vražd dětí vlastními matkami, se mi až chtělo tyto pasáže přeskakovat. Celou dobu jsem čekala rozuzlení, ale v duchu jsem si říkala, že vlastně není možné vymyslet uspokojivý závěr, protože většina teorií, proč matka Elišky udělala, co udělala, byla v knize nastíněna. Neuměla jsem si představit, co navíc by autorka vymyslela, aby to celé zaklaplo. Hlavní hrdinky mi bylo líto, protože ač to roky vypadalo, že bude moci žít normálním životem, rodinná zátěž ji přece jen dohnala. Pro sebe jsem si to uzavřela tím, že se zabít nedokázala, v hodně pomotané hlavě si nějak ještě srovnala, že pokud se nezbaví minulosti, špatně to dopadne a tak zničila vše, co jí minulost připomínalo a nechala si pouze fotku, na které se matka dívá na ni. Možná v sobě našla smíření a pochopení, proč matka udělala ten hrůzný čin a to jí částečně osvobodilo. Toť můj závěr :)

2 15.11.2024

Ač čtu od dětství docela hodně, příběhy Anny ze Zeleného domu se mi dlouho vyhýbaly. První knihu jsem koupila babičce, která byla nadšená, a tak jsem se k ní po letech dostala i já. A byla jsem neskutečně překvapená, jak nádherný příběh to je. Po přečtení jsem měla pocit, že život je ve skutečnosti ještě krásnější, že je potřeba si vážit každého paprsku slunce a rozkvetlé kytičky. Úplně se mi ta Annina čistota a opravdovost vryly do srdce a doslova mě celý příběh pohladil po duši. Pokračuji dál v četbě dalších dílů a stále se opakuje to stejné pohlazení. Navíc jsem zakoupila sérii s ilustracemi Ivony Knechtlové, díky nimž dostala Anna i tu nejlíbeznější tvář. Vřele doporučuji těm, kteří rádi sní a mají rádi knihy plné něhy, laskavosti a humoru.

11 21.10.2024

Krásná kniha plná emocí, smutku, bolesti ale i naděje. Určitě nejlepší je ta část, kdy se matka s dcerkou schovávají v seníku a doslova bojují o holý život. Co vše je matka schopna udělat pro své dítě, aby mu alespoň trochu zvýšila šanci na přežití na úkor sebe samé. Ukázka toho, jak těžká doba to byla, jak moc lidi vytrpěli a vlastně i svědectví o tom, kolik odvahy museli prokázat nejen ti, co byli obětmi, ale i ti, kteří Židům poskytli úkryt. I když tady v této knize to hlavní hrdinka opravdu neměla zadarmo. Příběh je to velmi dojemný a zvlášť pro maminky, které mají děti v podobném věku jako je dcera hlavní hrdinky, je to skutečně srdceryvné čtení, kdy jsem se neubránila potokům slz.

3 21.10.2024

(SPOILER) Kniha mě ve výsledku příliš nenadchla. Z popisu pro mě byla těžko představitelná situace v onom lese, kde žili Rusové, kam chodila Linda nakupovat...Zároveň vztah Vojty a Lindy byl pro mě špatně uvěřitelný - co na něm tolik milovala? Dále mi vadilo, že ač dokážu pochopit onen strach ze samoty v opuštěném domě uprostřed lesa, vykreslená situace předcházející osudnému momentu, kdy Linda použila zbraň, pro mě nebyla úplně tak odstrašující, abych si řekla ano, tu zbraň použila oprávněně. Onou situací bylo, že se k nim na pozemek dobýval jakýsi voják, ale k ničemu dramatickému nedošlo. Vadilo mi, že Linda vinila za to, co se stalo, pouze komunisty (ano, kdyby tady nebyli, nemuselo k takové situaci vůbec dojít), ale nikdo na ni neútočil se zbraní v ruce, nesnažil se ji znásilnit, zabít...a ona přesto vystřelila a ať byly její důvody jakékoliv, zbraň držela a použila pouze ona. Nejzajímavější byla část ve vězení, kdy byla odloučená od své dcery. Ale zase - čekala bych totální vyždímání emocí, protože to je situace, která je naprosto srdcervoucí, ale ani zde se tento pocit u mě nedostavil. Celkově kniha přečtena rychle, rozhodně měla spád, rozhodně zajímavé téma, ale dle mého ne zcela využito.

6 21.10.2024

Do knihy jsem se nemohla začíst, což se mi nestává. Nebavila mě, věty mi nešly číst, ztrácela jsem se v nich. Pak jsem překonala úvodní část a začala ta o Ellenině dětství v Absalomu a v tu chvíli mě kniha dostala. Ano, kniha je plná pasáží, které jsou zbytečné, které jsem přeskakovala, protože mi nedávaly smysl, ale zároveň tam byly pasáže, které jsem četla znovu a znovu a slzy mi tekly proudem a nešlo to zastavit. U knih nebrečím, ale odloučení mladé ženy, která se dočasně stala matkou a malé holčičky, bylo napsané tak sugestivně, že mě až bolelo u srdce. Kniha se mi líbila a s lehkými výhradami k vypravěčskému stylu ji mohu doporučit.

3 08.12.2020