kh123 komentáře u knih
Velmi obdivuji autorčin styl a také předvídavost. Dvě stě let starý příběh z britské společnosti, v němž se objevují dialogy, které by mohly zaznít i dnes. Přitom nádherně ilustruje způsob života, morálku, společenské normy té doby, kdy ženám v podstatě nezbývalo nic jiného, než se dobře vdát a kolem tohoto cíle se často točilo konání celé rodiny. A Elizabeth je přitom sympatická, civilní, rozumná, samostatně přemýšlející, příjemně ironická. Ostatní postavy jsou různorodé, krásně dotvářejí obrázek doby. Ale co je nejdůležitější, prostě se to dobře čte a před koncem jsem se opravdu netěšila, až se budu muset s příběhem rozloučit.
Tuhle knihu jsem poprvé přečetla asi ve 13 letech a od té doby každý rok aspoň jednou nebo třeba jen kousek, když potřebuji rozveselit a pořád mě neomrzela a myslím, že neomrzí. Dialog, kdy chce teta Kateřina spravovat stěžňovou plachtu, je pro mě vzorem logiky a ..... komiky :-) anglický a zároveň český humor... prostě nemá chybu!
Nemá chybu, stejně jako předchozí díly. Čiší z ní nehraná laskavost a tolerance, znalost duší lidských i zvířecích.
Prvních 60 stran jsem se přemlouvala ke čtení díky technickým podrobnostem a pak najednou jsem se nemohla odtrhnout! "Marťan" má vtip, nápady, napětí ... hlavní hrdina se možná jevil až trochu moc pozitivní, ale i to k němu patří ... paráda.
Nadhera. Jako kdyby byla napsana vcera. Silny pribeh, uzasne lidske postavy....chtela bych vedet, jak se jim darilo dal...
Po precteni knihy jsem pochopila nektere casti filmu trochu jinak, nez predtim. Kniha i film jsou uzasne, i kdyz atmosfera se trochu lisi. Doporucuji oboji.
Krásně ujeté, krásně zobrazující bezvýznamnost planetky Země a jejích obyvatel, krásně nenápadně nápadně vtipné ...
Ten nový svět je vymyšlený dobře. Je to ale příběh, který se pro mě příliš táhl, vadilo mi, že jsem se občas ztrácela ve jménech a termínech a planetách, přestože třeba Pána prstenu mám moc ráda ... Na druhou stranu jsem se bála při představě, že by to na naší planetě došlo až k filtršatům a občas jsem při čtení dostávala žízeň, takže Duna něco do sebe určitě má.
Tenhle příběh nejde jen tak popsat. Je zároveň mrazivý a dojemný, neuvěřitelný a bohužel snadno uvěřitelný, dobře napsaný a úplně prostě převyprávěný, něco v něm jde zdánlivě snadno a zároveň by jediné špatně zvolené slovíčko mohlo všechno zhatit... stojí za přečtení pedagogům i nepedagogům...
Zvláštní... mrazivé prostředí, ve kterém jde v každé minutě o život, je v knize popsané sugestivně. Příběh je v druhé polovině- na lodi- jaksi uměle natažený, ale i tak stojí za přečtení těm, kteří rádi poznávají neobyčejné postavy, duše.
Bohužel se nemohu vyhnout srovnání, protože jsem nedávno dočetla "Jako zabít ptáčka". I když doba se trochu liší, hlavní myšlenka je podobná a H. Lee ze srovnání vychází o mnoho lépe, pravdivěji. Černobílý svět ale ukazuje zase jiný pohled, srovnání hospodyně vs. paničky je originálně pojaté, hlavní postava sympatická, napsané je to také pěkně, možná jen trochu rozvláčně. Jeden z motivů v souvislosti s Minny mě nenadchl, ale patřil k zápletce, budiž. Myslím, že se u Černobílého světa čtenář nudit nebude, příběh ho vtáhne.
Při střídání vypravěčů bych čekala nějaký obsahový a stylový rozdíl v jednotlivých kapitolách, ale celá kniha jede monotónně v jednom tahu, což je trochu zklamání...
Sbírka pohádek, které nejsou tak docela pohádkami. Šťastný konec se v nich pokaždé nenajde, a i tak není šťastný bezpodmínečně, např. král vládl stejně jen tři roky a pak umřel unaven svým těžkým osudem. Ale ani jednou jsem neměla pocit, že by konec měl být jiný. Autorův krásný malebný jazyk přispívá k tomu, že pohádky nejsou nudně mravoučné, ale čtenář se nad nimi určitě zamyslí. Jsou nadčasové a inspirující, přestože vznikly před drahnou dobou. Doporučuji.
Vlčí léto laponského mlynáře mě potěšilo pohledem autora- proč se pozastavovat nad lidskými zvláštnostmi, které nikomu neubližují? Tolerance, kterou sousedé laponského mlynáře nemají ... vždyť každý jsme prostě jiný... líbí se mi samostatnost a vytrvalost mlynáře, to, že po každé ráně, která ho postihne, zase vstane... škoda, že strach z odlišnosti je u lidí z vesnice tak vytrvalý... líbí se mi,že příběh má spád, střídá prostředí, je tam láska, přátelství, humor... konec je pro autora typický, neobvyklý... tahle knížka rozhodně stojí za přečtení!
Příběh zdánlivě jednoduchý, ale plný dobrého černého humoru, poznámky, které se tváří vážně a přitom sarkasticky komentují zaslepené myšlení mladých příživníků...epilog vše zdárně završil, pobavila jsem se...výborná kniha
Moje pocity po přečtení jsou rozpačité. Dějová linka ve vesmíru a minulost hlavního hrdiny k sobě nějak neladí. Není to ani plnokrevná sci-fi, ani román o vyrovnávání se s traumatem z dětství v komunistickém Československu. Také se nemůžu zbavit dojmu, že přestože je příběh plný úvah hlavního hrdiny nad životem jeho i jako takovým, jde tak nějak po povrchu a že už jsem něco podobného někdy a někde četla. Možná by knize prospělo, kdyby nebyla románem, ale kratší novelou.
Fantasy román Filuta je "pohádka o Popelce", která si musela svůj pohádkový osud setsakramentsky zasloužit v prostředí mezi těmi nejchudšími z nejchudších. Zeměplocha to není, ale taky má své kvality, jazykové i obsahové, humor ani romantika nechybí, hrdinové jsou sympatičtí a každý svým způsobem originální.
Od pana Durrella jsem dodnes znala jen jeho "zvířecí a rodinné" příběhy. Tahle sbírka mě překvapila svou různorodostí, každá z povídek je jiná, jinak zajímavá, humorná, morbidní, strašidelná.... Kdybych měla vybrat jednu, kterou si určitě zapamatuji, bude to "Zrcadlo".
Skoro škoda času na knihu, kde není ani jedna z postav sympatická, příběh není nijak nápaditý... Vhled do psychologie člověka, který měl život opravdu složitý, neměl žádnou citovou jistotu "v zádech", je určitě zajímavý, ale nějak nepřesvědčivý.
Zaujal mě už název a po přečtení dodávám, že tuto knihu by si měl přečíst každý učitel (učitelka) začínající, ale i "životem znavený", možná mu zase dodá křídla.