kiki11 komentáře u knih

Další super detektivka, kde Chris Carter posunul své hranice brutality - větší krvák jsem asi ještě nečetla. :D Opět ale skvěle napsané, napínavé, nervydrásající... Ty kratké kapitoly, které končí tak, že musíte okamžitě číst dál, protože se prostě musíte dozvědět, jak to bude pokračovat, mě neskutečně štvaly, vždycky jsem chtěla dočíst kapitolu a jít něco dělat, ale ne, to se prostě nedalo. :D Na druhou stranu díky nim stránky úžasně ubíhaly (opět) a četlo se to skoro samo.

Jednu věc jsem ale nechápala a do poslední stránky jsem doufala, že bude vysvětlena - nebyla, ale hezky ji osvětlila ve svém komentáři Shaxx, za což děkuji.
Jinak opět super čtení, už se těším na další díl.

41 25.05.2023

Za mě rozhodně jedna z nejlepších knih, které jsem četla. S napětím jsem očekávala až se objeví na pultech knihkupectví a nemohla jsem se dočkat až se do ní pustím. Ze zdejších komentářů jsem tušila nějaké nečekané rozuzlení příběhu, takže jsem pro jistotu moc nepročítala recenze, abych nenarazila na nějaký spoiler a teď jsem za to ráda, protože konec mi přímo vyrazil dech. Nečekala jsem takový závěr, ani jsem vlastně nevěděla co je hlavním tématem knihy, takže jsem byla docela překvapená. Paní Mornštajnová opět nezklamala, opět se jí podařilo vtáhnout čtenáře do děje na maximum, že zapomene při čtení na okolní svět. Tohle je jedna z těch knih, které mi budou ještě nějakou dobu ležet v hlavě. Mohu jedině doporučit.

41 22.04.2023

Knížky Darcy Coates jsem si opravdu oblíbila. Jsou to spíš takové strašidelné pohádky než horory, je tam plno milionkrát použitých motivů, ale mně to nevadí a vždycky si u jejích knížek odpočinu. Domy plné duchů jsou sice ohrané téma, ale přesto moje nejoblíbenější. Postavy byly opět sympatické, Daniel byl neskutečně naivní, ale hodný a jeho láska ke kočkám byla úžasná. Opět se knížka četla úplně sama, byla jsem napnutá od začátku až do konce, takže jsem ochotná zavřít oči nad nějakou tou logickou chybičkou, která se občas vloudila, a hodnotím plným počtem. Už se těším na další strašidelný dům.

40 08.03.2021

Janu Eyrovou jsem četla naposledy k maturitě a teď mi to nedalo a musela jsem si ji přečíst znovu. Málokterý příběh mi tolik přirostl k srdci jako ten Jany a pana Rochestera. I přes to, že je to tak starý příběh, stále má čtenáři co nabídnout a čte se tak lehce, že jen co začnete, jste na konci. Srdcovka všech srdcovek. Vím s jistotou, že ji někdy budu číst znovu.

40 04.10.2020

Jsou knihy, na které se nezapomíná. Jsou knihy, které v čtenáři ulpí na hodně dlouhou dobu. Jednou z nich je Zlodějka knih.

Začala jsem ji číst před deseti měsíci. Přečetla jsem asi osmdesát stránek, pak mě ale zaujal popis jiné knížky, kterou jsem si chtěla přečíst, a Zlodějka zůstala nedočtená. Ne že by mě vyloženě nebavila, ale asi mě odradil pomalejší rozjezd. Přečetla jsem spoustu jiných knih, pak jsem se k ní ale vrátila.

Tentokrát jsem se začetla a už se neodtrhla.

Asi nikdy jsem nečetla knížku napsanou zajímavějším stylem. Líbilo se mi, jak si autor hraje se slovy, jaké používá obraty, symboliku, spoustu metafor, personifikace a dalších básnických prostředků. Vypravěčka v podobě Smrti dělá knihu zajímavou a neotřelou.

Určitě nejsem jediná, komu konec zlomil srdce. Věděla jsem, jak to skončí, protože jsem viděla jako první film, přesto jsem se neubránila slzám.

Ani se mi nechce rozečítat další knihu, přestože jsem se na ni těšila, protože se na ni stejně nebudu moct soustředit. Zlodějka ve mně bude doznívat nejméně několik týdnů.

40 29.07.2018

Příjemná a vtipná jednohubka na upršené odpoledne, která dokáže pobavit i přesto, že byla napsaná před tolika lety. Čteno v rámci ČV (kniha vydaná před více jak sto lety). Ráda se podívám i na českou verzi filmu.

36 16.03.2021

Viktorie Hanišová je skvělá spisovatelka, vztah matky a nevlastní romské dcery se jí podařilo zpracovat opravdu mistrně. Stejně jako u Houbařky je příběh zajímavě poskládán - některé kapitoly se odehrávají v přítomnosti a jiné jsou psány retrospektivně, kdy nám autorka předkládá úryvky vzpomínek a různých situací, které v průběhu vyprávění vysvětluje, takže se čtenář od knížky nedokáže odtrhnout a musí se dozvědět, jak to bylo dál. Vůbec bych neřekla, že se jedná o autorčinu prvotinu, protože je tato knížka opravdu velmi povedená. Už se těším na další dílo paní Hanišové.

36 31.01.2021

Nevím, proč je tu tolik negativních komentářů, protože já jsem nadšená. Čtivé, svižné a napínavé od začátku do konce, jeden zvrat stíhá druhý a čtenář nemá žádný prostor k tomu, aby se nudil. Že autorka často rekapituluje věci, které se udály, mi vůbec nevadilo, knížka je aspoň hezky přehledná a čtenář si všechno v hlavě pěkně urovná. Další skvělá detektivka, díky které přidávám autorku k oblíbeným a už si brousím zuby na další.

36 13.07.2020

Pamatuji si, že jsme tuto knihu četli poprvé asi ve čtvrté třídě jako povinnou četbu. Už je to ale pěkná řádka let, takže jsem si ani nevzpomínala, jestli mě tehdy příběh bavil nebo ne, jen jsem si vybavovala pár jmen postav. Tak jsem se rozhodla si ji v dospělosti připomenout - a rozhodně nelituji. :) Myslím, že pan Štorch popsal život v pravěku velmi věrohodně, věřím, že to přesně takto bylo. Rozhodně se jedná o zajímavou, dobrodružnou a velmi poučnou knížku - už chápu, proč je to povinná četba. :)

35 22.03.2023

U knížek Colleen Hooverové mi vadí to, že se ve většině případů celý příběh točí jen kolem vztahu hlavních hrdinů a téměř nic jiného se neřeší. Opět tu bylo na můj vkus až moc sexu, na druhou stranu ale byly tyto scény popsány něžně a s citem. Co mě ale u Colleen vždycky dostane, je neuvěřitelně silný konec. To je taková nálož emocí, že to pokaždé prořvu. :) Díky tomu jsem se opět nechala zviklat na čtyři hvězdy, přestože jsem celou dobu byla rozhodnutá dát tři. Co však musím vyzdvihnout, tak je to linka z minulosti, ta mě hodně bavila a vlastně jsem se během čtení na tyto kapitoly těšila nejvíc. I když jsem očekávala, že vysvětlení bude smutné.

Jako celek se mi tato knížka líbila a až budu mít někdy náladu na romantiku, klidně sáhnu po dalším díle této autorky.

35 05.03.2021

Moje první kniha o osobním rozvoji. V poslední době jsem zažívala dost těžké a psychicky náročné situace a potřebovala jsem nějaké to nakopnutí, takže jsem sáhla po dosud mnou neprobádaném žánru. A jsem nadšená!

Tolik moudrých a motivujících myšlenek v tak útlé knížce. Zvedla mi náladu a ukázala jiný pohled na svět, který moc ráda zkusím aplikovat v běžném životě. Čtení jsem si neskutečně užívala, bylo to takové milé a příjemné pohlazení po duši. Určitě se k ní moc ráda vrátím až mi bude zase těžko.

34 08.10.2021

Moje nejoblíbenější knížka ze všech, kterou jsem jako jedinou četla čtyřikrát. Nedokážu popsat co se mi na ní tak líbí, ale prostě vždycky koncem podzimu, když začíná venku mrznout, dostanu chuť si ji znovu přečíst. Asi proto, že je to pořádně mrazivý příběh a tak nějak se k tomu počasí venku hodí. A pořád mě baví úplně stejně.

32 18.11.2022

Jsem ráda, že se mi dostala do ruky další Karikova knížka, protože tenhle autor mě fakt baví. Od začátku mě příběh vtáhnul, Karika umí skvěle pracovat s napětím a dokáže čtenáře přikovat ke stránkám na několik hodin. Konec mě celkem překvapil, ale jako celek se mi tahle kniha nelíbila tolik jako třeba Trhlina nebo Strach. Rozhodně si ale ráda přečtu od tohoto autora něco dalšího.

32 14.01.2022

Moje první kniha od této autorky, ale určitě ne poslední. Dějově velmi podobné Deseti malým černouškům, i když ne tak geniálně vymyšlené, ale přesto velmi dobré, napínavé a nervy drásající od začátku do konce. Atmosféra připomínající starou dobrou Agathu byla super. Autorka čtenáře zdařile mate řadou slepých uliček a i když jsem měla vytipovaného vraha, nakonec bylo vše úplně jinak. Příjemná detektivka, už se těším na další.

32 04.07.2020

Trhlina je jednou z těch knih, kdy po přečtení několik minut jen sedíte a tupě zíráte do zdi. Alespoň já jsem to takhle měla. Nevím, jestli je příběh pravdivý nebo ne, bylo tam pár nesrovnalostí, každopádně možnost, že se to stalo je fakt děsivá, což jen umocnilo můj pocit z celé knížky a můžu říct, že jsem se po celou dobu čtení dost bála, často mi běhal mráz po zádech a rozhodně jsem se této knížce vyhýbala před spaním. Autor umí psát perfektně, stupňuje napětí takovým způsobem, že jsem si ohryzala skoro všechny nehty a kdybych na to měla čas, přečetla bych celou knihu na jeden zátah. Další věc, kterou musím pochválit, je nádherná obálka, díky které mě kniha zaujala a vůbec jsem se k ní dostala. Čtení mě moc bavilo a ráda si přečtu další autorovo dílo.

32 01.01.2020

Babička je kniha, která se hned po prvním přečtení stala mojí srdcovkou a rozhodně si ji přečtu znovu.

Božena Němcová nás seznamuje s tím, jak v minulosti žili lidé na vesnici, seznamuje nás se zvyky, které dříve dodržovali a které jsou dnes již zapomenuty. Postavu babičky vykresluje jako moudrou a hospodárnou ženu, která měla pro každého dobrou radu a proto mi byla už začátku tak sympatická.

Kniha je místy velmi dojemná a na konci jsem si u ní i pobrečela. :)

PS: Beru, že každý má právo na svůj názor, ale ty odpady tady jaksi nechápu. No, jak řekla sama babička - není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem.

32 17.09.2016

Hotýlek je (zatím) mou poslední knihou ze seznamu od Aleny Mornštajnové. Hana, Slepá mapa a Tiché roky nasadily hodně vysokou laťku, která se jen velice těžko překonává, takže v porovnání s nimi se mi Hotýlek líbil o chlup méně. Přesto jsem si ale životní příběhy několika generací užila a autorka opět ukázala, jak skvěle dokáže psát, jak úžasně dokáže vykreslit charaktery postav a vtáhnout čtenáře do děje. Takže už teď se nemůžu dočkat její další tvorby.

31 22.02.2020

Tento díl se mi líbil o maličko méně než ty předešlé. Začátek byl zdlouhavější než obvykle a taky mi tam chyběl Carlos Garcia. Později se ale příběh rozjel a druhou polovinu jsem zvládla na jeden zátah. Sice opět napínavé a zajímavé, ale pro mě zatím nejslabší díl série. Mám raději tu klasiku, na kterou jsem zvyklá z předešlých knih.

30 03.06.2023

Jelikož mám dílo sester Brontëových moc ráda, byla jsem nadšená, když jsem se dostala k této knížce a mohla se dozvědět mnoho zajímavých informací o životě těchto výjimečných spisovatelek. Autorce se podařilo jejich příběhy popsat výstižně, autenticky, čtivě a navíc s citem, takže jsem hltala stránku za stránkou a mrzelo mě, že už jsem u konce.

Sestry Brontëovy mi jsou povahově tak blízké, v mnoha věcech jsem je naprosto chápala a během čtení jsem přemýšlela o tom, jak by bylo zajímavé se s nimi setkat. Byly to složité osobnosti s hlubokým vnitřním světem, což mi je hodně sympatické. Jen mě tolik mrzí, že jejich životy vyhasly tak brzy, a že nestihly napsat víc krásných knížek.

30 04.01.2022

Už dlouho jsem si chtěla tolik vychvalovanou Dívku v ledu přečíst a jsem ráda, že se mi konečně dostala do ruky. Díky tak pozitivním ohlasům jsem čekala nějakou bombu a té se mi dostalo. Už po prvních pár stránkách jsem věděla, že si přečtu i další autorovu tvorbu a že ho zařadím mezi své oblíbence. Od začátku má příběh spád, je napínavý, ani jediná stránka mě nenudila a ke konci jsem si nervozitou div neokousala nehty. :D Vraha jsem uhodla někde ve třech čtvrtinách, ale nevadilo mi, že jsem nebyla tak úplně překvapená, protože až do konce bylo stále co odhalovat. Moje první detektivka od Roberta Bryndzy mě moc bavila a ráda si přečtu jeho další tvorbu.

30 26.10.2019