Kiki22 komentáře u knih
Některé dopisy byly skvělé, u jiných jsem se musela nutit ke čtení. Fajn kniha do vlaku, ale nenadchla mě.
Konečně jsem se dočkala dílu, který je zasvěcený hlavně Wolfimu a Sněhurce, pro ty dva mám slabost už od začátku. Cesta Mauglího k Wolfimu mě nijak zvlášť nebrala, zato Wolfiho mise do Domoviny byla skvělá. Vše teda proběhlo až podezřele hladce, ale to mi vlastně neva, protože už jsem ho hrozně moc chtěla vidět u Sněhu a vlčat :-D Příběh naťukává nové potenciální dějové linky, ať už mstu Nepřítele, Popelku, nebo Oblačná království. Jen jsem tedy nečetla na konci ty popisy, jak se komiks vlastně vytvářel, to mě nebavilo.
Nové mýty, nová kultura, supermocní džinové, pozlátko arabských pohádek. Je to takové jinačí, ale pěkně to rozšiřuje mytickou rodinku. A lovestory dřeváčků Rodneyho a June je dost cute, i když vykoupená špionážní misí.
Modrák ála Zorro byl super! Konečně se podíváme i do Domoviny, ukáže se totožnost Nepřítele, potkáme pravou Karkulku nebo Sněhovou královnu. Bavila mě i epizoda o Jackovi a jeho kariéře filmového producenta. Jen mi vadilo, že kresba byla v tomto případě jiná.
Skvělý to bylo! Hodně se mi líbilo rozpracování prostředí, kočičí a psí ženské hrdinky byly prostě ultimátní krásky a drsňák se smyslem pro spravedlnost Blacksad jako hlavní hrdina mě bavil. Obsáhlo to i rasové, náboženské nebo politické milníky 20. století, paráda!
Za mě zatím asi nejslabší díl, vlastně se tam nic moc neudálo, nicméně pořád je to dost dobré. Rozvíjí se vztahy, pozornost si uzurpuje Wolfi, Sněhurka a jejich létající mimča. Takové poklidnější to tentokrát je. Děda Severák mě taky baví.
Natálie je určitě hodně zajímavá, ale i složitá osobnost - o to víc jsem si tuto knížku z jejího života chtěla přečíst. Popisuje svoje pády na hubu, svoje faily, snahy, rozporuplné pocity, v tomhle je fakt pravá ženská. Myslím, že v určitých věcech se tam vidíme každá. Není to jen smutný, ale taky ironický a vtipný a hlavně s dobrým koncem :-) Pěkně, čtivě napsáno a grafika naprosto skvělá!
"Nějaká harmonie mi může vlízt na záda... seru na to. A vůbec..."
"Člověk má spát vždycky jenom s tím, s kým by nešel na potrat."
"Je dobrý se zklidnit. Musíme se zklidnit. Každej si najde svý drama, je jich na prodej mraky. Ale když jim nebudeme věnovat tolik prostoru, možná nebudou tak důležitý."
Náboženská tematika mi připadala hodně zajímavá, dost jsem to hltala. Všechno to tajemství a spekulace kolem Ježíše a Ráchel nebo božského původu Ježíše, do toho zmizení Mošeho, vztah Bjorna a Rebeky - za mě povedené. Jen mě hrozně štvalo, že jsem nebyla schopná rozlišit, co se ještě zakládá na nějakých náboženských pramenech a co už je čistá spekulace.
Hodně reálné, úžasně napsané, příběh o lásce, jaká by měla být. Nejistota, vnitřní boj rozumu a citů, nalomená psychika. Emmi a Leo mě neskutečně vzali za srdce. Bod dotyku Emmi je pro mě snad ta nejromantičtější věc, o jaké jsem četla. Knihu jsem si koupila hlavně proto, že mě zajímala její forma - jaké to bude, když je to celé jen jako korespondence? Báječné!
Zafón má zláštní nadání - přečtu sto stran, a přitom to ani nestihnu postřehnout! Musím číst dál a dál. Mě Andělská hra bavila asi ještě víc než Stín větru. Ten nádech magického realismu mě uchvátil! Bylo to tajemné, napínavé, krvavé a taky psycho. Mnohokrát jsem měla opravdu tísnivý pocit, když jsem si představovala lesklé oči Andrease Corelliho. Tolikrát nevíte, co je pravda, kdo se pomátl. Je to úžasné a na mě to funguje. Hodně mě zajímá, jaký bude další díl,
Neohrožená May Doddová jako autorka deníků ze života mezi Šajeny, je skvělá! Oblíbila jsem si všechny svérázné ženské postavičky od malířky Helen přes bojácnou Marthu a divokou Phemie až k malé Sáře. Do Johna Bourka by se snad taky musela zamilovat každá. Jejich osudy se mě na konci výrazně dotkly. Kniha ukazuje pokrytectví civilizace a výhody, strasti i naprosté šílenosti divošského způsobu života. Je ale taky poměrně nevyvážená, místy se hrozně táhne, až jsem ztrácela pozornost. Ve výsledku téma skvělé, provedení trošku vázlo.
Čtivé, ale taky plné překlepů a chybek, to mě dost rušilo. Začátek s tématem domácího násilí spojeného se sexem mi přišel trošičku vykradený ze Sedmilhářek, ale na druhou stranu byl dovedený mnohem dál. Ta ledová krutost Grahama a Elizy vůči vlastním dětem byla děsivá. Obrovské plus vidím ve vylíčení krásného prostředí, vztahu tety Emily k synovci Zanovi a neteři Britt, vztahu mezi Zanem a Darby i popisu zahradničení, úplně jsem cítila rašelinu, mulč, květiny...
Konečně se dozvídáme něco o odchodu z Domoviny! Líbila se mi lovestory mezi Karkulkou a Modrákem, Wolfiho a Sněhurku žeru už dávno, takže už se těším, jak budou vypadat jejich děti :-D I bitva o Mýtov byla pěkně vylíčena, jen mě hrozně iritovalo opakování slova masouni.
V podstatě nic moc nového jsem se tam nedověděla, jsou to víceméně věci, ke kterým se člověk dobere i sám (i když odečítání při vzteku je pro mě novinka). Je to ale napsáno čtivě, pochopitelně a je fajn si některé skutečnosti připomenout.
Nakonec jsem to dočetla, ale nějak jsem knize nemohla přijít na chuť, prostě ne. Sem tam byla zajímavá myšlenka, ale celé se to ztrácelo ve výčtu stanic metra, bylo to hrozně rozvláčné. Jediný fajn byl prvek tajemna v podobě občas se zjevujícího mrtvého muže a teorie o tom, že ti, co umřou pod koly vlaku, v tunelech bloudí navěky. " ... jsem si jistý, že to, co mě nejvíc strachuje, jsem já sám."
Dějově kniha vlastně není žádným zázrakem, ale způsob vyprávění mi velmi vyhovoval. Snaha o zlehčení a časté citáty, to mě bavilo. Vývoj Beátiny psychiky byl sice naznačen, ale podle mě ne dost na to, aby vysvětlil její finální jednání. "Bylo to víc než radost. Byla to radost a strach zároveň. Strach, že to skončí. Strach, že to neskončí."
Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se do knížky začetla, dokonce jsem váhala, jestli to nevzdat. Nicméně pak jsem přivykla jazyku a příběh se rozvinul. Příběh o nešťastném milostném trojúhelníku mezi Robertem, stárnoucí uštěpačnou a poněkud trapnou Klárou a mladinkou čistou dušičkou Janou. Až mi kolikrát bylo líto vlastně všech postav.
Opravdu neotřelá kniha psaná neotřelým, ale hodně uvěřitelným jazykem naprosto vystihujícím vypravěčku, kterou je dospívající selská dívka Mary. Její prostota, přímost a upřímnost mě dostávaly. Víc snad ani říkat nebudu, kam ten příběh na konci dospěl, jsem absolutně nečekala.
Já vám nevím, přečetla jsem 50 stran a končím, vůbec mě to nebere. Knížka mi připadala zajímavá přebalem, formátem i tématem spojení sexu a násilí v dějinách, ale nakonec jsem se nedokázala ani zorientovat v postavách. Navíc mě šíleně rozčilují neustálé pravopisné chyby.
Stejně jako u jiných knih od Mornštajnové přečteno jedním dechem. Dva příběhy, dva vypravěči - otec Svatopluk a dcera Bohdana, kteří si absolutně nedokážou porozumět. Až pak jednoho dne dokážou, aspoň trochu. Do toho tajemná Blanka... Autorka zachycuje, jak určité situace formují člověka, brilantně rozpracovává psychologii svých dvou hlavních postav. Jazyk je úžasný a moc mě bavilo, jak vždy poslední věta/slovo jedné kapitoly, bylo i první větou/slovem kapitoly následující.