Kikina182 komentáře u knih
Bohužel se nemůžu přidat k nadšením reakcím, které se objevují u nás i v zahraničí. Kniha poukazuje na pár důležitých věcí. Na to, jak je důležité nezavírat oči před sexuálním obtěžováním a také klade důraz na dívčí sílu a sílu v jednotě. Bohužel jsou ale některé části knihy vykreslené dost nerealisticky a také jsem celou dobu, co jsem knihu četla, měla pocit, jako kdyby mě autorka poštvávala proti klukům/mužům obecně a nikoli jen proti násilníkům. Nejspíš to autorka neměla v plánu, ale bohužel to tak vyznělo. A obávám se, že by si mladé čtenářky mohly vzít z této knihy kromě pozitivních věcí i dost pokřivený pohled na svět. Není to sice úplně špatná kniha, ale podle mě může být i dost škodlivá.
Nikdy jsem si nemyslela, že vyjde pokračování Nedej se, ale stalo se a já jsem opravdu nadšená. nezdárný syn je v mnohem jiný než první díl. Především už příběh tolik nepřipomíná Harryho Pottera, za což byla kniha mnohokrát kritizována. A zároveň se vymaňuje ze stereotypu, že padouch je poražen a všichni žijí šťastně až do smrti. Naopak se věnuje problémům, které přicházejí po porážce.
Za mě je to opravdu úžasná knihy. Objektivně se podle mě bez pochyb vyrovná prvnímu dílu, i když osobně se mi o malinko víc líbí Nedej se. Nejspíš proto, že byl v mém srdci tak dlouho, že ho jen tak něco nepřekoná. Ani pokračování.
Colleen je zkrátka Colleen. Její knihy jsou neuvěřitelné čtivé a člověka zkrátka nepustí. Ale i v případě téhle mi tu chyběla originálnost na kterou jsem u autorky zvyklá a neskutečně mě iritovala jedna z hlavních postav. Byla nesnesitelná a její změny povah byly i lehce nereálné. Ale i přesto jsem si knížku užila a moc se mi líbila. Je tedy přídvídatelnější a lehčí než autorčiny předešlé knihy, ale to není na škodu. Určitě doporučuji.
Dům soli a smutku je jeden z mála retellingů, který se soustředí na méně známější pohádku. Jedná se o převyprávění pohádky Roztrhané střevíce od bratří Grimmů a podle mě moc povedené. Autorka v knize skvěle zpracovala původní téma, ale přidala k tomu i mnoho dalších originálních zápletek. Spolu to pak vytvořilo skvěle promyšlený celek, který byl podtržen čtivým stylem psaním. Jediné z čeho jsem v případě této knihy rozpačitá je epilog. Na jednu stranu jsem ráda, že autorka knihu ukončila tak, jak ji ukončila, ale zároveň mi přijde, že se tím protiví celkové atmosféře knihy. Ale kromě epilogu nemám knize co vytknout a určitě vám ji moc doporučuji.
První díl Jeden z nás lže se mi moc líbil, ale byl trochu předvídatelný. Od tohoto dílu jsem čekala něco podobného, ale kniha mě neskutečně překvapila. Je čtivá, zajímavá a hlavně nepředvídatelná. Neměla jsem skoro vůbec tušení o tom, kdo je za to všechno zodpovědný a poslední stránka knihy mi absolutně vyrazila dech. A spolu s postavami a jejich zajímavými životnými problémy to bylo zkrátka perfektní.
Colleen Hoover je brilantní autorka a její nejnovější kniha Pravda, nebo lež mě v tom jen utvrdila. I když je to její prvotina ze žánru psychothriller, tak to skoro není poznat. Trochu škobrtla v první kapitole, která na mě působila nereálně, ale to podle mě nebylo kvůli změně žánru. Jinak je kniha naprosto úžasná. Všechno dává smysl a skvěle to do sebe zapadá. Autorka mě celou dobu udržovala v neustálém napětí a nedala mi možnost přijít na to, co se v příběhu děje dřív, než jsem se dostala na poslední stránku. Rozhodně doporučuji všem fanouškům Colleen Hoover a psychothrillerů.
Stavitelé snů je podle mě zatím nejlepší autorčina série, ale třetí díl je z ní bohužel nejhorší. Autorka sice měla skvělý nápad, ale nedokázala ho rozpracovat tak, jako obvykle. V jedné chvíli se celý příběh převrátil a byl mimo. Především pak povaha postav se šíleně změnila a jejich rozhodnutí ani chování nedávali vzhledem k jejich předchozím skutkům smysl.
Není to špatná kniha. Do poloviny byla naopak velmi dobrá, ale pak se bohužel všechno pokazilo. Je to krásná oddechovka na jedno odpoledne, ale na rozdíl od prvních dvou dílů nic, k čemu bych se chtěla vracet.
Samantha Young je brilantní autorka! Všechny její knížky jsou úžasné, ale tahle byla opravdu něco. Přijde mi, jako kdyby autorka s každou další knihou překonávala sebe samu. Tahle knížka má totiž úplně všechno, co bylo v předchozích knihách, ale ještě hodně věcí navíc. A spolu s originálním a oddechovým příběhem je to zkrátka dokonalost. Nemůžu jinak, než doporučit!
Vzpurná mě neskutečně překvapila! Čekala jsem knihu, kde půjde především o to, aby hlavní hrdinka utekla před svatbou, takže spíše něco oddechovějšího. Příběh je ale mnohem lepší. Je tu hodně dějových linií, které vyprávějí nejrůznější příběhy, jež se vzájemně prolínají a působí jako jeden. Je to kniha se složitým příběhem, který mě naprosto pohltil. A to jak svou úžasnou promyšleností, tak i stylem psaní autorů, díky kterému jsem naprosto jasně vnímala atmosféru a měla jsem dojem, jako kdybych všechno v knize sama prožívala.
První série od Audrey Carlanové mě zklamala a tak jsem k téhle přistupovala obezřetně. Naštěstí to nebylo třeba. Věčná vášeň je podle mě skvělá kniha se zajímavou zápletkou, která ale bohužel není tolik rozepsaná a využitá, jak by měla. Rychlý konec a naprosto neuvěřitelný zvrat na konci knihy také zrovna nepomáhá, ale i přes tyto dějové nedostatky je to hezká kniha. Nejedná se o peckovou, ale spíše lehce nadprůměrnou knihu, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla a určitě se pustím do dalších dílů.
Spolupráce Johna Greena, Maureen Johnsonové a Lauren Myracleové dopadla opravdu skvěle. Autoři vytvořily tři oddělené příběhy, které se vlastně propojují v jeden příběh a udělali to tak skvěle, že nebýt trochu rozdílného stylu psaní, nikdo nepozná, že všechno nevymyslel jen jeden člověk.
Všechno na sebe totiž perfektně navazuje. A tím nemyslím jen děj, ale i postavy. Každý autor si vytvořil svoje postavy, jenže ty se pak prolínaly i do příběhů ostatních. Ale všem se nějak povedlo zachovat jejich osobnosti přesně tak, jak je vymyslel jejich tvůrce a to podle mě muselo být na celé knize nejtěžší.
Za mě je to doopravdy skvělé. Příběhy se skvěle čtou, jsou opravdu zajímavé a do zimního počasí jako dělané. Tahle kniha skutečně dokáže člověka zahřát u srdce, pobavit a dát mu naději.
Nejnovější kniha Nicholase Sparkse je pro mě záhadou. Rozhodně se mi na této knize líbil autorův styl psaní. Sice psal vždycky skvěle, ale v téhle knize, jako kdyby svůj styl popostrčil na další úroveň. Pořád v něm jde neodmyslitelně poznat Sparks s hromadou detailů a popisů. Ale zároveň, jako by psal mnohem lehčeji, jednodušeji a tak je kniha ještě čtivější, než je u něj obvyklé.
Naopak u děje podle mě udělal krok zpátky. Nemůžu říct, že by nebyl krásný a dokonce je v něm vidět i stopa jeho originality. Ale příběh mi nepřijde tak jedinečný, jako to u něj obvykle bývá. Rozhodně je krásný a zahřeje u srdce, ale chybí mi tu typické Sparksovské převraty a místy mi přijde příběh malinko naivní a neuvěřitelný.
Celkově je to ale opravdu krásná kniha, kterou vám můžu určitě doporučit. Jen bych řekla, že některá jeho dřívější díla jsou mnohem originálnější a povedenější.
Měla jsem od téhle knihy velká očekávání, ale ve výsledku jsem byla lehce zklamaná. Autorka je skvělá básnířka, to je bez pochyb. Dokáže dát do několika málo slov opravdu hodně podtextu, který člověk vidí, jen když skutečně chce. A navíc do slov, která zní spolu opravdu skvěle. Jenže problém v téhle sbírce je, že podtext básní nebyl proměnlivý. Básně by podle mě měly člověka lehce směrovat, ale nevnucovat jim žádnou myšlenku. A v případě této knihy autorka neustále propagovala svoji pravdu. Tedy že všichni muži jsou zlí a všechny ženy skvělé. S čímž rozhodně nesouhlasím a to, že mi to vnucovala mi celou knihu bohužel zkazilo. Kromě tohoto není sbírka špatná, ale její první byla mnohem lepší.
Colleen Hoover je podle mě sázka na jistotu a její nejnovější kniha mi to jen a jen potvrdila. To nejlepší v nás je trochu netradičně psáno ve dvou časových linií, ale rozhodně to byl skvělý tah. Díky tomu jsem byla napnutá až do samotného konce. A samotní příběh je jako obvykle neskutečně emotivní, srdcervoucí a úžasně napsaný! Navíc v téhle knize byly opravdu skvělé a občas i vtipné hlášky, které mě donutily k zamyšlení nad zajímavými věcmi a vytvořily mi úsměv na tváři. Nejnadšenější jsem ale z konce, který je jiný, než by kdokoli čekal, ale podle mě je perfektní a řekla bych, že částečně i právě proto. Rozhodně doporučuji. Colleen nikdy nezklame!
Na knihu Co když jsme to my jsem byla opravdu hodně zvědavá, protože na ní spolupracovali dva skvělí autoři. A můžu říct, že jejich spolupráce dopadla skvěle. Z LGBT young adult je u mě na prvním místě Já, Simon právě od spoluautorky této knihy, ale tahle jí šlape na paty. Je to opravdu nádherný a dojemný příběh, ale nejvíc se mi líbí, jak je reálný. Nic se tu nevyřeší jako mávnutím kouzelného proutku, nic není dokonalé dokonalým způsobem, ale takovým tím nedokonalým. A když k tomu přidám, že je opravdu čtivě napsaný, rozhodně se mu nedá odolat. Za sebe určitě doporučuji. Je to skvělá kniha a doufám, že tohle duo v budoucnu napíše ještě něco dalšího.
Nejspíš jsem toho od téhle knihy čekala hodně. Autorčina série After se mi moc líbila a měla jsem dojem, že Sestry Springovy by mohla být ještě lepší, ale po přečtení musím říct, že je spíš horší. Tahle kniha je předvídatelná, vleklá a vzhledem k tomu jaké je století v některých věcech i dost podivná. Má samozřejmě i světlé stránky, především příběh Jo. Ale jinak mě bohužel moc nezaujala. Ani styl psaní se moc nepodobá tomu, který znám z After, což mě mrzí asi ze všeho nejvíc. Možná, že kdyby byla míň obsáhlejší, zalíbila by se mi mnohem víc. Z tohoto příběhu jsem bohužel zklamaná.
Bez rozloučení je svým způsobem jiná kniha než autorčina série Dublin Street, ale zároveň je svým způsobem stejná. Autorka v této knize pracovala s tématy, které byly závažnější než v předchozí sérii, ale nevynechala ani typickou milostnou zápletku. Ale rozhodně se nejedná o horší nebo lepší knihu, než autorčiny předchozí. Je zkrátka jiná, ale rozhodně moc povedená a já se k ní stejně jako ke všem ostatním knihám od Samanthy Young moc ráda vrátím. A rozhodně můžu i doporučit a to ať se vám předchozí autorčiny knihy líbily nebo nikoli. Tahle by podle mě mohla zaujmout mnohem víc lidí.
Další díl ze série Kroniky železného druida je stejně skvělý, jako všechny předchozí díly. I tentokrát Kevin Hearne pracuje se známými motivy a postavami, ale tématům dává naprosto nový rozměr, staré postavy se vyvíjejí a samozřejmě se objevují i úplně nové. Všechno dohromady je to opravdu skvělý mix. Navíc je tahle kniha i pořádně emotivní, což je u této série tak trochu novinka, ale rozhodně pozitivní. Napálený je zkrátka pecka.
Na tuhle knížku jsem se hrozně moc těšila, ale nakonec jsem byla v celku zklamaná. Není to tak, že by kniha nebyla skvělá, ona je, ale já zkrátka čekala něco mnohem víc. Čekala jsem jedinečný příběh s úžasnou zápletkou jako tomu bylo v případě Simona, ale přestože příběh Leah byl zajímavý, tak mi nějak nefungoval. Líbí se mi a rozhodně stojí za přečtení, ale zkrátka tam něco chybí. Nějaké pojítko, chemie, o které nebylo v předchozích autorčiných knihách nouze.
Kniha pro mě byla opravdu příjemným překvapením. Když jsem si četla anotaci, viděla jsem v ní potenciál, ale nějak jsem nechtěla věřit, že by se mohlo jednat o skutečně originální knihu. Spíš jsem počítala s hezkým průměrnějším příběhem, ale naprosto jsem se spletla. Tahle kniha si rozhodně nezaslouží víc než pět hvězdiček. Možná se na první pohled může zdát, že je stejná jako mnoho knih před ní, ale ona je jiná a naprosto skvělá. Rozhodně doporučuji.