Kikina182 komentáře u knih
Nádherný dobrodružný příběh plný magie, který je ještě povedenější než první díl. Je pravdou, že osnova příběhu se trochu podobá prvnímu dílu, ale to vůbec nevadí. Díky tomu, jak se odvíjí, je vidět, že j to úplně jiný příběh, který je zkrátka skvělý. Navíc mu tentokrát opravdu nemám co vytknout. V prvním díle bylo pár logických chybek, ale tady dávalo všechno perfektní smysl. Určitě tedy můžu doporučit, ať už jste četli nebo nečetli první díl.
Z prvního dílu jsem byla nadšená, ale o druhém to bohužel říct nemůžu. Přijde mi, že autorka chtěla nutně napsat dva díly, ale vlastně moc nevěděla, o čem by měl ten druhý být. Začátek, konec a pár scén uprostřed je skvělých, ale jinak se kniha táhne a děj je trochu zacyklený, což je neskutečná škoda. Za mě by autorka udělala lépe, kdyby spojila oba dva díly do jedné knihy a odpustila si tu zbytečnou omáčku kolem.
Smrtící terapie má zajímavý námět, ale zpracování pro mě bylo bohužel zklamání. Všechno, od způsobu jakým autorky knihu psaly až po to, jak násilně se snažily čtenáře svést ze stopy, co za tím vším skutečně je, akorát přispělo k tomu, že přesně věděla, kam bude celý příběh směřovat. A zrovna předvídatelnost je něco, co si thriller, zkrátka dovolit nemůže. Jenže tahle kniha byla až na pár detailů kompletně předvídatelná. Na druhou stranu ale musím uznat, že mám v tomhle žánru načteno opravdu hodně věcí, což určitě přispělo k tomu, že jsem tak rychle rozklíčovala, kam všechno směřuje. Pokud by knihu četlo někdo, kdo má s tímhle žánrem mnohem míň zkušeností, možná by pro něj byla nepředvídatelná a napínavá, to nedokážu posoudit.
Příběh mateřídoušky je krásná kniha, ve které se dva příběhy, jeden z minulosti a druhý ze současnosti, pojí v jeden celek.
Současná dějová linie se zabývá manželskými problémy, ale také především tím, jak skloubit roli matky s rolí ženy. Tato témata autorka skvěle zpracovala a ačkoli nemůžu soudit na základě zkušeností, řekla bych, že se jí skvěle podařilo vystihnout boj, který vřel uvnitř hlavní hrdinky a znázornit emoce, který jí, a nejen jí, zmítaly.
Dějová linka zabývající se minulostí byla také krásně zpracovaná a nechybělo v ní plno zajímavých věcí z historie, o kterých jsem neměla nejmenší tušení. Jen mě mrzí, že v některých scénách autorka nešla úplně chronologicky a jiné shrnula, čímž byla daná část ochuzena o emotivnost, kterou byl zbytek příběhu nasáklý.
Tyto dvě dějové linky jsou vlastně propojené magickým prvkem (dal by se však i vysvětlit), což se mi moc líbí. Stejně jako celá atmosféra tajemna a záhada, jejíž rozuzlení mě na konci příjemně překvapilo.
Příběh mateřídoušky tak můžu určitě doporučit. Ačkoli je mému srdci stále bližší autorčina předchozí kniha Příběh akvamarínu, tak tenhle příběh je z hlediska provedení ještě o trochu lepší.
Předchozí díl skončil v tak neskutečně napínavém momentě, že jsem se dalšího nemohla dočkat. Bylo to dlouhé čekání, ale po přečtení můžu říct, že za to tenhle díl rozhodně stál! Je to zkrátka pecka! Hromada akce, napětí a nebezpečí. O překvapivé zvraty tady není nouze a kniha je tak nepředvídatelná, že jsem většinu knihy měla nervy na dranc. Ale samozřejmě nechyběla ani erotika a láska, jak je u této série zvykem. Zkrátka to bylo perfektní čtení a já se už moc těším na další díl.
Kniha Hrátky v zákulisí je prezentovaná jako příběh, ve kterém není nouze o peprné scény. A musím uznat, že milostných scén je tu opravdu hodně. Řekla bych, že zabírají asi tak polovinu knihy. Bohužel mi ale přišly s výjimkou asi dvou nebo tří obyčejné a všechny na jeden způsob, takže mě hodně rychle začaly nudit.
Příběh samotný je příjemný, ale bohužel na něm není nic zvláštního. Zajímavé bylo povolání hlavní hrdinky i její minulost, ale ani jedna z těchto linek nebyla nijak výrazněji rozebrána, což mě moc mrzí, protože to mohlo dostat knihu na úplně jinou úroveň.
Za mě se tedy jedná o oddechovku, která mě neurazila, ale zároveň ani nenadchla. Čekala jsem víc. Ale pokud hledáte něco, u čeho vypnout, určitě to není špatná volba.
Nejspíš se budu opakovat, ale každý díl je prostě lepší a lepší. Opět jsem dostala mnohem víc dobrodružství, akce, napětí a nechybělo mnoho překvapivých zápletek, z nichž mi mnohé vyrazily dech. K tomu připočítejte skvěl vývoj postav a úžasná kniha je na světě. Jestli jste ještě neobjevily kouzlo téhle série, tak je ten nejlepší čas se do ní pustit. Stojí za to.
Krásný příběh plný ještě krásnějších ilustrací. Pro malé děti je tohle perfektní kniha, která by je mohla přivést ke čtení, ale zároveň by jim mohla dát i něco do života. Je o strachu a o tom, jak se s ním vyrovnat a něco takového potřebují děti slyšet. Kniha by se ale mohla líbit i dospělým a připomenout jim pár věcí, na které už dávno zapomněli.
Kostra příběhu, který kniha předkládá, je stejná jako u mnoha jiných příběhů, díky čemuž jsem při čtení měla pocit známosti. Zároveň však kvůli tomu není příběh neoriginální. Naopak! To, co je na kostře navršeno, je totiž něco naprosto úžasného.
V první řadě musím zmínit mytologii, která je neuvěřitelně zajímavá, ale zároveň perfektně splývá s příběhem. Je to jeho pevná součást, takže to člověku nepřijde jako výklad, ale ty informace, které získá jsou skoro výkladové.
A děj je prostě úžasný! Plný dobrodružství, nebezpečí a nechybí ani romantická linka, ze které jsem obzvlášť nadšená. Chemie mezi hlavními hrdiny je skoro hmatatelná a ten jejich vztah na mě působil neuvěřitelně roztomile, i když dějově je všechno možné, jen ne roztomilý.
Za mě tedy velké doporučení. Tuhle knihu rozhodně stojí za to číst a já už se nemůžu dočkat pokračování.
Šest rudých jeřábů je sice retelling na jednu z klasických pohádek bratří Grimmů, ale to knize ani v nejmenším neubírá na originálnosti. Naopak. Kombinace klasické pohádky a asijské mytologie je perfektní kombinace, která funguje a moc se mi zamlouvá. Navíc je vše krásně vysvětleno, jelikož je kniha plná popisů, díky kterým je člověk vždy v obraze, ale zároveň může i nasát atmosféru celého příběhu. Já už se moc těším na druhý díl a rozhodně doporučuji.
Píseň sirény je temný retelling na Malou mořskou vílu, ve kterém ale nechybí láska. Příběh je rámcově podobný Malé mořské víle, ale zároveň je úplně jiný, jelikož je inspirován i dalšími věcmi a nechybí spousta originálních nápadů. A co se týká milostné linky, tak ta je opředená tajemstvím a nenávistí a navíc je to slow-burn romance. Každý kousek knihy, od stylu psaní, přes příběh až po postavy a jejich vývoj je skvěle promyšlený s důrazem na detail. Díky tomu vznikl opravdu úžasný příběh, který ale zároveň působí atmosférou známa. Rozhodně můžu doporučit.
Myslím, že na světě neexistuje dost superlativů na to, abych dokázala vyjádřit, jak naprosto úžasná tahle kniha je. Tohle je totiž láska na první přečtení. Moc se mi líbí, že vyjadřování postav perfektně sedí k tomu, že se kniha odehrává v roce 1882, ale zároveň je kniha čtivá a stránky ubíhají pod rukama v podstatě sami. A příběh? Moc se mi líbí detektivní zápletka, je zajímavá a plná překvapení. Ale nejvíc nadšená jsem že vztahu mezi hlavními hrdiny. Obě postavy jsou silné osobnosti a jejich interakce jsou zkrátka úžasné, navíc je v knize jasně viditelné, jak to mezi nimi jiskří. Už se hrozně moc těším na druhý díl. Jsem zvědavá na novou detektivní zápletku, ale ze všeho nejvíc se těším na to, jak se bude vyvíjet jejich vztah.
Námět knihy se mi moc líbil, ale zpracování mě trochu zklamalo. Na to, že se jedná o knihu, která označena jako psychologická, mi v ní úplně psychologický rozbor postav, nebo přinejmenším hlavní hrdinky, úplně chyběl. Navíc kniha úplně vybízela k nějaké etické diskuzi, ale i ta v knize chyběla. Plus jsem čekala, že bude příběh surovější, takhle mi spíše připadal jako young adult literatura, i když se o YA nejedná. Ale četla se dobře, stránky mi ubíhaly před očima a nechyběla ani troška napětí. Hlavně rozuzlení a konec knihy se mi moc líbily. Celkově je to ale spíš průměr, což je neskutečná škoda, protože by se z tohoto příběhu dalo dostat mnohem víc.
Příběh akvamarínu je nádherná kniha, ve které se mísí mnoho žánrů a témat. Dokonce se v ní objevují i takové zápletky, které bych v příběhu vůbec nečekala, ale perfektně do příběhu pasují. Ostatně všechno v příběhu do sebe perfektně zapadá a tvoří to krásný celek. Dějově se mi kniha opravdu moc líbí. Je tu romantika, nadpřirozený prvek, hodně historie, ale tím to rozhodně nekončí. Je tu ještě mnoho dalších zajímavých věcí. K tomu autorka vytvořila sadu sympatických postav, které jsem si moc oblíbila a neměla jsem nejmenší problém se do nich vžít. A četla se prakticky sama. Už se moc těším, až si od autorky přečtu něco dalšího.
Moderní poezii mám moc ráda, ale často nesplňuje moje očekávání, obzvlášť ta česká. Ale Adéla Chrástecká se svou básnickou sbírkou mou smůlu prolomila. Její poezie je úžasná! A i když mám raději kratší básně a Adéla píše spíše ty delší, vůbec mi to nevadilo. Autorka totiž přesně vystihla, jak má moderní poezie vypadat - hezky znít, být nositelem autorčiných emocí a myšlenek, ale především nechat čtenáře, aby do básní promítl svoje pocity. Tyhle básně totiž pro nikoho nebudou mít stejný význam. I pro jednoho člověka v různých obdobích života budou mít různý význam. Protože kniha z autorčina pohledu možná je o lásce, ale z mého, byla o něčem úplně jiném. A to je přesně smysl moderní poezie a to, co mám na ní tak ráda. Za sebe tedy autorce opravdu tleskám. Určitě se ke knize ještě vrátím a doufám, že jí brzy vyjde něco dalšího.
Nádherná kniha! Je plná emocí a má v sobě neuvěřitelnou sílu a velké poselství. A ty úžasné citáty! Pokud hledáte dynamickou knihu, kde se střídá akce za akcí, tak to asi nebude ta pravá kniha pro vás. Ale pokud máte rádi klidnější příběhy, které jsou spíše k zamyšlení a hořkosladké příběhy, tak tohle je za mě určitě skvělá volba! Kromě několika maličkostí, nemám knize naprosto co vytknout, a i ty se hodně brzy srovnaly. Za mě tedy úžasná kniha, kterou moc doporučuji a určitě se k ní v budoucnu někdy vrátím. Momentálně ale doufám, že brzy autorce vyjde něco nového. Jaksi stačila tahle jedna kniha a už jsem si na jejích příbězích vypěstovala závislost.
Železná vdova je kniha s neuvěřitelným žánrovým i tematickým rozsahem. Na první pohled to vypadá, že k sobě jednotlivé části zkrátka nemůžou sednout, ale opak je pravdou. Tvoří to komplexní a především originální příběh. Nechybí ani detailní popis postav, i když osobně jsem měla trochu problém se v nich zorientovat, protože čínská jména mi zní všechna podobně. To ale není ani v nejmenším nedostatkem knihy, ale mým. Docela dost mě v knize ale štvala hlavní hrdinka. Byla opravdu nesnesitelná a celému příběhu tak přidala jistou pachuť hořkosti.
Musím se přiznat, že po přečtení anotace jsem byla vůči knize skeptická. Kniha sice zněla originálně, ale nebyla jsem si jistá, zda je to téma pro mě. Nakonec jsem jí ale dala šanci a ani v nejmenším tohle nelituji!
Kniha je originální a skvěle promyšlená. Soustředí se najednou na několik směrů příběhu, které tvoří krásný celek a až do konce příběhu není jasné, jak se celá věc s panenským početím má, ale ani další osudy hrdinů. Je zkrátka nepředvídatelná a hodně návyková, protože jsem nedokázala přestat číst, dokud jsem se neocitla na konci, který byl za mě opravdu geniálně vymyšlený.
Podtrženo sečteno, tuhle knihu rozhodně doporučuji! Dost pochybuji, že na světě existuje příběh, který by byl tomuto podobný. Takže pokud hledáte jedinečný společenský román, tohle je ta pravá volba.
Králova mlha je krásný a nenáročný fantasy příběh. Skvěle se čte a všechno je důkladně popsáno, aniž by byl v knize přehršel popisů.
Příběh má navíc takovou klasickou atmosféru hrdinských výprav, ale zároveň je v mnoha věcech originální. Jediné, co mě mrzí, je, že mezi některými scénami není přechod a kniha tak občas působí, jako by se v ní něco stalo zásahem boha ze stroje, což nepůsobí příliš dobře.
Moc se mi líbila rozmanitost postav, ale bohužel mi u nich chyběla nějaká větší sonda do jejich nitra, která by je udělala skutečnějšími.
Knihu jsem si užila a už se moc těším na druhý díl. Pokud máte rádi lehčí a oddechové fantasy, určitě vám příběh můžu doporučit.
Moderní poezii mám ráda především proto, že nemá žádný absolutní význam, ale každý si v ní najde něco úplně jiného. Básně, které obsahuje kniha Myšlenky pod polštář, mi však přijdou jako podivná syntéza klasické a moderní poezie. Ano, v básních si každý může najít něco svého, ale zároveň na mě kniha působí jako autorčina veršovaná autobiografie. Přesně na první přečtení vidím, co autorka při sepisování básní cítila. To na mě působí neskutečně rušivě a zároveň je to něco, co podle mě do moderní poezie úplně nepatří. Ale až na to se mi kniha líbila. Hodně mi dala a věřím, že v budoucnu ještě dá. Určitě vám ji můžu doporučit, ale tak dobrá jako například básnická sbírka O princezně, která se zachránila sama od Amandy Lovelace zkrátka není.