KillHurt komentáře u knih
Hawkeyův origin je už dost ohlodaný časem, ale přesto jsem byl rád, že jsem si ho mohl přečíst. V důsledku však působí lépe než mladší epizodka z lukostřelcova života, která mě svým obsahem až tak nezaujala. Z rozvoj vztahu mezi Hawkeyem a Mockingbird však dávám palec nahoru. Jde vidět, že superhrdinové byli mnohem civilnější. Nejednalo se o nadlidi, kteří zachraňují planety k snídani, ale o obyčejné lidičky, kteří se musí nějak živit.
Pokračování se veze na stejné vlně jako první část. Gangsterka plná pomsty a hry o moc se střetává se světem superzlosynů. Ikonické postavy se střídají jak na běžícím pásu. Závěr je překvapivý, možná až moc.
Přidám se k ostatním a přiznám se, že se mi kresba z počátku nelíbila. Po pár stránkách jsem si zvykl a nechal jsem se unášet klasickou noirovou detektivkou. Komorní gangsterka se mění ve sled superpadouchů a naopak. Postavy mají komplikované vztahy a chvíli trvá než je čtenář schopen je rozplést.
Už si začínám zvykat na tempo jednotlivých dílů Meče pravdy. Většinou rychle schroustám první půlku, pak mi kniha leží měsíc až tři na nočním stolku a nato bryskně dojedu zbytek. V celku dává smysl rozdělení knih na dvě části ve starších edicích. Děj není tak bohatý na putování, jako tomu bylo v předcházejících dílech. Cesta Kahlan a Zedda je na pozadí a Richard se z Aydindrilu "sotva hne". Vyvrcholení knihy přišlo náhle a opět bylo epické. Líbí se mi, že příběh už není tak zaměřený na hlavní postavy, ale postupně se rozvíjí a vnímá celý svět ze širší perspektivy. Postupně se objevuje politika, boj o moc, čím dál větší boje a více faktů, historie a dalších reálií celého světa. Plus nové postavy z minulého dílu fungují skvěle i na dále. Opět se těším na další díl.
Věřím, že je Busiek geniální autor, který se vypracoval z geeka s encyklopedickými znalostmi Marvelu na světového komiksového autora. Věřím, že v komiksu je spousta pomrknutí na pravověrné fanoušky. Já bohužel takové znalosti nemám a proto si nedokážu patřičně Na věky věků užít. Hrne se na mě spousta postav, o kterých jsem nikdy nečetl ani neslyšel, i s jejich životními epickými příběhy. To se nedá pobrat. Snad mi dojem vylepší druhá část.
Krátka Thorova epizodka ve vesmíru, která by se dala zařadit prakticky do jakékoliv jeho životní fáze. Thor stojí proti mocným vesmírným entitám a právě díky tomu dobře vyzní jeho vlastní moc, síla i charakter. Je to pěkné, je to zajímavé a je to jednohubka, bez které se dá obejít.
Ha. Začíná přituhovat a konečně se ukazuje proč je Paul ze svého životního příběhu tak zdrchaný. Děj eskaluje s každou knihou. King dokáže v každé části nenápadně shrnout děj a ukotvit postavy zpět do příběhu. Vyprávění starého pána, kterému už paměť moc neslouží zvládá King skvěle a dokáže ho používat jako velké plus celého příběhu.
Co to bylo? Příběhové tempo kleslo ze stovky na nulu a pomalu se plouží až do poslední kapitoly. Čtvrtý díl je... jak to nazvat... meditativní, filosofický, zaměřený na postavy? Sám nevím. Rozhodně se jedná o úplně jiného Stopařova průvodce než v předcházejících dílech. Není to úplně špatné. Člověk zkrátka musí mít na tento díl správnou náladu a to já jsem zřejmě neměl. Jak už tu bylo několikrát napsáno: V tomhle díle se vůbec nic nestane. Jsem zvědav, co předvede díl pátý. Po tomto jsem připraven na cokoliv.
Celé to je jedno velké deux ex machina, ale díky nepřetržité akci na to člověk ani moc nemyslí. Děj je nenáročný a jen lehce se stará o své hlavní postavy. Arrowa řadím mezi ty podařenější komiksy ze Znovuzrození.
Soubor krátkých bajek s ponaučením na závěr. Ideální formát pro děti před spaním. Kniha je krásně ilustrovaná a to na každé straně.
Věřím, že se mělo jednat (a jedná) o kulervoucí event. Bohužel moje znalost Marvel Universa jen jako čtenáře UKK nedostačuje k tomu, abych si Invazi dostatečně užil. Znalost některých dalších reálií byla naopak mnohdy i na škodu, protože jsem si některá překvapení vlastně vyspoileroval předem. Bylo fajn vidět některé postavy znovu naživu. Bohužel u některých jsem ani nevěděl, že jsou mrtvé a nebo pohřešované. Příběhová linka tak na mě působí roztříštěně a bez nápadů. V určité době a v určitém kontextu to muselo být super. Teď a tady na to řeknu jen: "Ehhh"
Zjišťuji, že staré komiksy s prvním objevením hrdinů jsou sice zajímavé a rád si je přečtu, ale opravdu mě nebaví. Zbytek knihy popisuje dvě Loganovy životní etapy. Jednu z dávné minulosti a jednu ze současnosti a obě se týkají Mystique. Osobně si myslím, že Mystique, její povaha a osobnost měly víc prostoru než samotný Wolverine. Možná to bylo tím, že se jednalo o moje první větší setkání s modrou mutantkou v komiksové podobě. Celkově příběh funguje jako dobrá sonda do psychiky obou postav a jejich vzájemného vztahu.
Pěkné převyprávění pohádek z různých zemí od různých autorů (Ezop, Andersen atd.) i těch lidových. Syn byl z některých opravdu nadšený. Ilustrace jsou taky moc pěkné a hezky dokreslují příběhy. Pohádky z téhle knížky se před spinkáním u nás staly povinností.
Vyprávění je stále ve fázi přípravy. Postupně se seznamujeme s postavami a autor skvěle rozvíjí atmosféru na Zelené míli. Je to trošičku zdlouhavé, ale neztrácí to na zajímavosti. Šup sem s další částí.
Nedokázal jsem si představit, že by se zpracování této legendy ujal někdo lepší než právě Sakai. Zvládl svůj úkol na výbornou i bez antropomorfních zvířátek a potvrdil, že japonské příběhy má v malíčku, stejně jako ostatní reálie. Kresba je dech beroucí a opravdu místy připomíná díla starý japonských malířů. Jsem rád, že se omezili na vyprávění bez fantaskních prvků, tak příběh získává na autentičnosti.
Strukturou příběhu je druhý díl hodně podobný tomu prvnímu. První půlka je hodně rozvláčná, vše se postupně připravuje a spřádá. V druhé půlce se děj vyhrotí a závěr je strhující. Díky tomu jsem se přes prvních 300 stran dostával dost dlouho, zbytek šel jako po másle. Po celou dobu jsem si myslel, že se autor rozhodl děj rozdělit do více knih a díky tomu mě rychlý konec poněkud překvapil. Po prvním díle jsem si myslel, že není možné, aby nebezpečí bylo větší a hlavní postavy ultimátnější hrdinové. Druhý díl mě přesvědčil o opaku. Už mám rozečtenou Krvavou církev a zažívám obdobné pocity. Čtenář je v obdobné situaci jako Richard a postupně se dozvídá o celém světě, který je zde mnohem propracovaný a postupně udává prostor pro další vývoj příběhů.
Druhý díl přímo dějově navazuje na díl první a drží si konzistentní kvalitu. Rozdělení hlavního děje flashbacky z minulosti hlavních postav vůbec není na škodu ani nepůsobí rušivě. Naopak dokreslují postavy a udržují napětí. Akce je stále dost. Ustoupila však trošičku do pozadí a dala prostor postavám a jejich vzájemným vztahům. Příčetná Harley byla pěkným zpestřením.
Do přečtení jsem nechápal, co čtenáři na Moon Knightovi vidí. Teď nechápu jak to, že jeho potenciál není podle dnešních trendů využíván více. Asi se nejedná o typického superhrdinu současného střihu, ale komornější film by se určitě neztratil. Kresba je pěkná, přehledná a pěkně si hraje se symboly. Příběhy jsou krátké, úderné a dobře rozkrývají povahu a osobnost Knighta.
Líbí se mi formát románu na pokračování. Bohužel jsem přišel o většinu napětí, protože jsem film viděl už několikrát. Aspoň si díly dávkuji postupně a z knihovny si je půjčuji po jednom do měsíce. Kniha samozřejmě skvěle dokresluje a obkecává děje, které jsem už věděl z filmu. Úplně si nejsem jistý, jestli zmatenost vypravěče je opravdu dána jeho věkem a nebo King psal román rychle chtěl si obhájit některé chyby v časové ose příběhu.
Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi pro černokněžníka víc líbí formát románu nebo povídek. Hlavně jsem rád za každé pokračování. Rogan je při síle a jeho špičkování s Goryvladem rozhodně nepokulhává. Nové epizodní postavy rozhodně nejsou odfláknuté a neztrácejí na zajímavosti. Díky za kvalitní domácí historickou fantasy.