KillHurt komentáře u knih
Trošku mi to připomínalo Forresta Gumpa. Akorát místní idioti netuší, že jsou idioti. Za to podceňují inteligenci jen proto, že ji projevuje žena a ještě navíc černoška. Našel jsem místa, kdy jsem se opravdu smál nahlas, ať už kvůli dobře vypointovaným vtipům nebo absurdním situacím. Postavy jsou jistě originální, i když Číňanky podléhají určitým stereotypům. Závěr je možná o ždibec delší než by měl být. Geniálnosti Gumpa to nedosahuje, ale je to obstojný a hlavně zábavný román, který stojí za to si přečíst.
Nejsem úplně objektivní soudce. Od Pratchetta mám doma skoro všechno a čtu ho už od 13. Tahle série se mi líbí čím dál tím víc. Děj už není tak komorní a spíše řeší globálnější dosah Vkročení. Postav je poměrně hodně a některé měly málo prostoru, aby si je člověk zapamatoval nebo oblíbil. Ani Jošua a Lobsang nehrají prim a jejich prostor byl dosti omezen. Nových a hlavně skvělých nápadů přibývá a jsem opravdu zvědav, co se z toho vyvine.
I tento díl si drží standarty série. Nechybělo bombastické zakončení Ezekielovy linky s pořádným twistem.
Peterovy příběhy vracející se ke Gwen mají vždy něco do sebe. I tady se autorům povedlo spojit akční linku s nostalgií a vzpomenout jednu výjimečnou postavu.
Nechci a nebudu srovnávat. Artemis by to jen zbytečně uškodilo a to si nezaslouží... Kecám bez toho to nepůjde. Autor se vypsal a děj je o dost jednolitější a epizodickost není tak do očí bijící, i když i tady má hlavní postava jasně stanovené úkoly, které musí splnit. Bohužel krom toho, že je geniální, má taky velkou smůlu a seznam věcí k řešení se stále zvětšuje. Na druhou stranu je to fajn, protože Jazz je všeumělka první třídy. Díky smůle a zbytečnému spěchu je aspoň uvěřitelná. Hrozba není tak velká jako v Marťanovi a vždy je zažehnána velmi rychle a nekompromisně. Většina postav není černá ani bílá.... teda co se týče naklonění ke zlu či k dobru. Co se týče diverzity, tak tady se toho autor opravdu nebál. Jestli tohle někdy natočí, tak internetové diskuze prasknou ve švech. Ale já jsem za to rád. Jen houšť.
I přesto, že jsem první díl četl skoro před čtyřmi lety, jsem se v ději neztrácel a zážitek jsem měl poměrně konzistentní. Vítám, že se autor nepouští to typických fantasy klišé. Zvraty z prvního dílu nejsou jenom návnady ke koupi pokračování, ale rozvíjí nové příběhové linky, které jsou dostatečně nosné. Autor se s postavami nemaže a nebojí se je obětovat pro motivaci ostatních. Druhý díl zamával s nastolenými pravidly a posunul hlavní i vedlejší postavy do nových rovin, u kterých upřímně nevím, jak se vyvinou.
Twist vedle twistu a konečně pár zodpovězených otázek. Vše se vyvíjí a postavy pomalu docházejí ke zlomovým okamžikům. K těm příběhovým i k těm osobním.
Deadpoola nemám načteného, ale tohle mi nepřišlo jako obvyklá nóta hlaškujícího žoldáka. Akce je tu dost pro ty, kteří nad tím nechtějí přemýšlet. Na druhou stranu je tu i dost věcí k zamyšlení. Bylo to zajímavé. Čekal jsem něco jiného. Přesto jsem nebyl zklamán.
Poněkud nezajímavé. Což je škoda, protože většina děje se odehrává na Marsu v prostředí starých civilizací s mýtickými silami. Čekal jsem víc.
Knihy Roba Granta jsem už kdysi četl. Očividně mu sci-fi sedí a tak jsem byl zvědavý na tvorbu z jiného žánru. Moc jsem nečekal, ale kupodivu se z toho vyklubala solidní taškařice, která je i k zasmání. Mile mě překvapilo, že všechny tři postavy procházejí skvěle vykresleným psychologickým vývojem, který je navíc logicky zakotvený v realitě. Navíc kniha jako celek lze zařadit i do sociální kritiky.
Pohádka mého dětství, kterou jsem viděl snad 100x. Na výšce jsem si přečetl i knihu, ke které jsem se horko těžko doštrachal, protože byla všude v té době vyprodaná. A teď jsem si udělal radost komiksem, který mi nepokazil jedinou nostalgickou vzpomínku. Jde znát vliv knihy i filmového zpracování a díky tomu vzniká úchvatné spojení, které udělá radost fanouškům všech zpracování. Kresba je úchvatná a děj rozhodně nestrádá, i když se autoři nevyhnuli škrtům. Ke komiksu se určitě vrátím, stejně jako ke knize či filmu.
Tak jsem si myslel, že ve filmu byla poprava Dela dostatečně naturalisticky zobrazena. Na knihu to nemá.
Fajn. Očividně pěkný a vypracovaný svět, který se nám odhaluje pouze postupně, stejně jako minulost hlavních hrdinů. To mám rád. První díl je jen nástřelem, který lehce zvládne uvést čtenáře do problematiky a nestřelit několik linek, které budou rozpracovány později a zakončeny tu v příštím díle tu v díle XY. Opět jsem se bál intenzivní srdcebolné romatiky. Naštěstí je dávkována formou postupného prohlubování důvěry a oddanosti. Dám nevěstě ještě šanci.
Ještě že mám načtené komiksy před i po tomto příběhu jinak by mě z toho vyšuměného konce trefil šlak. Mark Millar zkrátka umí a tečka.
První Iron-manův příběh = super (samozřejmě s ohledem na dobu, kdy vyšel poprvé). Další příběh o boji člověka s technikou už taky poznal zlovolný zub času a v kontrastu s novějšími příběhy - komiksovými i jinými - se zdá poněkud nemastný neslaný. Přesto také potěšil. Nicméně mám dočteno, prosím další nášup a jedeme dál. V kontextu doby za 4.
Druhá část můj pocit zmaru o trošičku vylepšila. Z první části už jsem znal postavy a dokonce jsem byl je jakž takž zařadit v historii Marvel komiksu. Přesto jsem se několikrát přistihl, jak se snažím najít souvislost na předchozích stranách a nedaří se mi to, protože ona souvislost je v dávno vydaných komiksech, které nemám šanci přečíst (jak časově, tak dostupností). Věřím, že pro hardcore fanouška je toto opravdu skvostné dílo. Já nejsem hardcore fanoušek.
Jsem rád, že jsem tuhle bichli přelouskal. Dnes se člověk nevyhne různým článkům, videím a komentářům, které porovnávají události v MCU se stěžejními událostmi v komiksech. Tady najdete těchto opravdu epických momentů hromadu. Potěšila mě opravdu masivní akce Avengerů v úvodu, kdy se dostali ke slovu skoro všichni přeživší hrdinové působící v tomto týmu. Další děj už jen gradoval a dotvářel načatou linku. Často to nedlám, ale k tomuhle komiksu se chci aspoň ještě jednou vrátit.
Opět obrat o 180°. Postav ubylo a příběh je více zaměřený na Willa, jeho první kroky na vlastním lénu a jeho první velký úkol. Do příběhu je přidáno trocha tajemna. Vše končí nervy drásajícím cliffhangerem. Divím se, že jsem po dalším dílu nehmátl hned po dočtení tohoto. Celá kniha jako vždy ubývala velice rychle a to i přes pár hluchých míst, které rád odpustím. Autor zvládá nenápadně čtenářům předkládat detaily o hraničářích i o historii celé země, čímž dokresluje celkový obraz svého světa.
Mysticismus není můj šálek čaje. Tady však nemůžu jinak než být nadšený, stejně jako u dalších děl Jodorowského. Kresba také nezklamala. Napsal bych toho víc, ale moc to nejde. Ono se to prostě musí přečíst.
!!!POZOR SPOILER!!! Zvolil jsem opačnou strategii než většina čtenářů. Dlouho se chci podívat na Ready Player One, ale nemůžu, protože si chci nejprve přečíst knihu. No a na tu v knihovně nemám štěstí, ale našel jsem tam Armadu. A proto je moje první setkání s Clinem právě tato kniha. Dostavil se mi stejný pocit jako z Marťana od Weira. Autor zvolenému tématu opravdu rozumí. Na rozdíl od Marťana tohle není hard sci-fi a autor si to moc dobře uvědomuje. Celý příběh působí jako arkáda a tím má taky být. Odkazy na 80. a 90. léta jsou super a jako 80-sátkové dítě jsem si přímo rochnil. Kniha má pro mě i další přesah. Jako malý jsem si taky představoval, že se táta někdy znovu objeví s úžasnou historkou, proto těch pět hvězd i přes drobné výhrady. Jdu si sehnat Ready Player One.