KillHurt komentáře u knih
Závěr rozkolu elitní trojice Avengers. Co do emocí a vývoji postav se jedná o epickou záležitost. Rádoby epický děj a scény díky tomu jdou stranou a stávají se pouze kulisami. Srší z toho jistá nevyváženost a možná bych byl raději, kdyby byl tento počin komornější a s větším nimráním v psyche hrdinů. Asi si přeji na tento žánr trochu moc.
Já snad vezmu YA žánr na milost nebo co? Snažil jsem se tento díl v knihovně ignoroval, protože se mi do něj hrubě nechtělo. Mé zodpovědné já mě však přinutilo si komiks půjčit a přečíst. A světe div se... je to svěží příběh s mladými hrdiny, který stojí nohama na zemi - teda tak, jak je to v komiksu se supráky jen možné - a obstojně vyplňuje mezeru v znalostech postav Marvelu. Fajn.
Nebylo to špatné a narazil jsem na pár svěžích nápadů. Bohužel absence Goscinnyho je citelná a vytratila se jistá svěžest. Přesto se jedná o kvalitní a vtipnou zábavu.
To, že minulá část bude ještě surovější než filmové zpracování, mě trošičku překvapilo. Připravil jsem se, že závěr bude o poznání depresivnější a smutnější. I jako připravený jsem byl překvapený. King nenechal na Edgecombovi nit suchou a oproti filmu mu ještě naložil další životní příkoří. Zelená míle skončila a já měl v očích slzy jako hrachy. Znalost filmové adaptace mi nepomohla. Výborně. Děkuji.
Cestu kolem Gálie miluju a jedna z mých prvních filmových vzpomínek je na komedii Tajný závod (1976), takže se mi autoři tématem trefili do vkusu. Jen ten konec je trošičku urychlený a bez větší pointy.
Je vidět, že noví autoři (Ferri a Conrad) se toho opravdu nebojí a zvládli výborně vypointovat takhle skvělou historickou konspirační teorii. Budu rád, když v tom budou takhle pokračovat.
Těžko říct, jestli jsem Věštce vícekrát viděl na VHS a nebo četl. Vzpomínám si, že mě strašně štvalo, že film není úplně stejný jako komiks a navíc že se i jinak jmenuje.
Bývorně. Tady je nadsázka už mimo kategorie. Taky proč si neuvařit ragú z Caesarova vavřínového věnce, že? Výborné hlášky a skvělé vtipy s dobrou pointou.
Další díl, který mám doma už od dětství. Vážně uvažuji o tom, že právě tento sešit se ve velkém založil o můj smysl pro humor. Některé hlášky cituji i po skoro 25 letech. Dnes je ten sešit opravdu notně ohmataný.
Tak tohle je klasika nad všechny klasiky. Asterix a Kleopatra je tak zprofanovaný příběh (díky animovaného i filmového zpracování), že jde u některých lidí vysledovat, jak mají v sobě zakořeněné některé historické nepřesnosti, které vnímají jako fakta. Tento díl je vpravdě epický a vůbec se nedivím, že si ho filmaři vybrali k adaptaci.
Cesta kolem Galie je vůbec první díl, který jsem četl a vlastnil. Ještě dnes ho mám doma ve sbírce jako vydání z roku 1993. Dodnes patří mezi mé nejoblíbenější příběhy.
Nedokážu to popsat, ale tenhle díl mi přišel takový pošmourný jako by spolu zápolil Asterixův humor s Gótskou vážností a surovostí, i když po letech dokážu vidět světlé chvilky, tak pořád se Asterix a Gótové řadí mezi mé méně oblíbené díly, ale vím, že to není kvalitou. Asi mi jen nesedl příběh.
A jsme na vrcholu. Kadence gagů nemá obdoby. Jedna vypointovaná situace střídá druhou a vše vrcholí gladiátorskými "hrami".
Asterix získává na obrátkách. Hledání zlatého srpu už je tím dobrodružství, na které jsem od Asterixe zvyklý. A hlavně Dostal Obelix dostatek prostoru.
Pomalý rozjezd úžasné série. Kresba je ještě trochu neučesaná a děj není úplně k popukání. Přesto se jedná o začátek nesmrtelné klasiky.
1. díl v rukou nových autorů. Tady byli Ferri a Conrad ještě pod dohledem Uderza. Asterixe miluju a na klasické díly nenechám dopustit, ale z pár předcházejících dílů (nejvíc v Nebe mu padá na hlavu) jde již poznat, že Uderzovi dochází dech. V tomto díle jsem rád, že spojil síly s mladší krví a předal pochodeň. Noví autoři se chopili výzvy se ctí a Piktové připomínají starší díly z doby největší slávy. Navíc se povedlo implementovat modernější nádech.
A pomaličku se blížíme do finále. Karty jsou rozdány. Už víme koho nenávidět a koho milovat. Teď je třeba vše dotáhnout do hořkého konce. I když díky filmu vím, co bude dál a jak to skončí, tak si tyhle malé dávky Kinga opravdu užívám a to tak moc, že jsem si už půjčil Čtyři roční doby.
Zbraňový fetiš. Check. Násilí. Check. Krásný holky. Check. Humor. Check. Nekonečný příval monster na odstřel. Check. Boj za záchranu světa. Check. Co víc si přát?
Lovci monster mají výborně vystavěný svět, který skvěle funguje a hlavně není jen kulisou. Má svou historii, intriky, živoucí postavy a taky (ne)živoucí bestiář. I když Owenův origin je jak přes kopírák se spoustou dalších gerojů, dobře ho dokresluje jeho historie a rodinná "anamnéza" a čtenář se ho velice rychle naučí mít rád. Jeho boj s netvory i o srdce Julie nelze sledovat s klidem, člověk mu musí fandit. Taky záporák je patřičně odporný. Trochu se bojím, že byl trošku "over power" a v dalších dílech to bude jen horší, ale snad mě autor mile překvapí. Nejedná se o žádné veledílo, ale je to slušná akčňárna, která navíc není úplně prostoduchá a dělá čest svému žánru.
Pozor spoiler!!! V knize se objevuje řada zajímavých momentů, které jsou mnohdy dokonce i velmi napínavé. Bohužel jsem v tomto třetím díle už asi ztratil velký podíl své naivity a začaly mě štvát některé autorovy logické lapsy (viz lidské pižmo upíři cítí jen, když je to vhodné pro děj, "nepřekonatelná"upíří chuť na glupaní maso ad.). Bohužel celý pocit zklamání ze třetího dílu nezachránil ani závěr ve stylu Battlestar Galacticy. Velké plus za to, že se Fukuda se svými postavami rozhodně nemaže.
Propracovanost alternativní historie Země je obdivuhodná. Stejně jako napojení na skutečnou historii. Příběh rychle odsýpá a prvotní zmatení z velkého počtu postav zaniká velmi záhy. Můj osobní problém, že nejsem schopen sledovat všechny technické reálie, mi už kdysi pomohly vyřešit knihy Davida Webera. Jednoduše technický žargon nechávám plout a občas se v něčem chytnu. Právě má znalost Weberových románů je, aspoň v mých očích, největší slabinou této knihy. Při tomto srovnání příběh prvního dílu Českých zemí s Honorverse neobstojí a zdá se být poněkud plytkým a ledabylým. Naštěstí jsem si předem zakázal srovnávat Koutouče a Webera a nakonec jsem si knihu výborně užil. Těším se na pokračování.