Kirsch
komentáře u knih
Zemři, blázne
Karl Zuchardt
Ač obsáhlý, tak velmi čtivý román. Postav v něm sice vystupuje dost, ale není těžké je vzájemně rozlišit. Ten ostrý protifeudální a zastřeně tak protikapitalistický podtón může sice někdy rušit, ale zase to není až tak do očí bijící. Zajímavé je, jak autor navzdory svojí době v podstatě kritizuje protestantství a naopak katolictví je podáno relativně kladně (byť samozřejmě opět někdy probleskne kritika přílišného hromadění majetku některými preláty či kláštery). A samotná postava Thomase Mora je vykreslena velmi dojemně a působivě, člověk se jen diví, že takováto poměrně otevřená kritika soudních frašek s předem danými výsledky a dalšího ohýbání toho, co je legální, vůbec mohla v NDR vznikout a v ČSSR vyjít. Jen mi přišlo kompozičně mírně nevyvážené, že zpočátku je hlavní postavou šašek Johnny a Thomas More je spíše v pozadí, pak se to najednou otočí, aniž by dějově bylo nějak pořádně vysvětleno, proč se vlastně Johnny stáhnul. Ale to je jen detail. Škoda, že toho od autora nevyšlo v češtině více, záběr jeho historické tvorby, co jsem tak koukal, je docela široký, od Caesara k Napoleonovi, jistě by si jeho další knihy své čtenář u nás našly.
Včeličky - Království pod lipou
Jiřina Parmová
Moc milá knížka, pro děti tak do 6-7 let akorát rozsahem dlouhá. Když jsem ji nedávno objevil v antikvariátu v bedně "Knihy á 5,-", neodolal jsem a koupil. To už mi pravda děj přišel o dost jednodušší a méně propracovaný, ale už dávno nejsem cílová skupina čtenářů :-)
Pergamenová listina
Karl Holter
Pozapomenutý norský spisovatel (to berte trochu s rezervou, o norské literatuře až takový přehled nemám), jehož knihu získanou už těžko říct kde jsem si vzal s sebou jako čtení do vlaku. Což se ukázalo jako šťastná volba, neboť k vyvrcholení spletitých osudů hlavních postav - norských horalů cca někdy kolem roku 1830 - dojde právě během vánočních svátků, kdy se v jejich myslích mísí křesťanské a prastaré pohanské tradice. Soudě dle názvů dalších knih, které autor napsal (ale které v češtině dostupné nejsou), se autor k dalším osudům svých hrdinů ještě minimálně dvakrát vrátil. Zajímavé jsou i životní peripetie samotného autora, původně působil jako divadelní a filmový herec, tímto svým literárním debutem vyhrál hned nějakou literární cenu, ale o pár let později se na prahu šedesátky přidal během okupace k Němcům a dokonce se aktivně přihlásil k vojenské službě. Poslali ho k obleženému Leningradu, kde působil jako válečný dopisovatel (po válce o těchto svých zkušenostech dokonce napsal knihu, ovšem až poté, co si odseděl něco málo přes tři roky ve vězení). Slovenským soudruhům ale tato skrvna v kádrovém profilu moc nevadila a román vyšel v roce 1977 slovensky (české vydání z pera Hugo Kosterky vyšlo ještě ve 30. letech, nedlouho po vydání originálu).
Ztracení chlapci
Gina Perry
O psychologii jako vědě jsem nikdy moc vysoké mínění neměl a tohle mě taky úplně nepřimělo názor změnit. Ale jako dlouholetý vedoucí na letních táborech jsem ocenil možnost zavzpomínat na mládí, i když mnohé z toho, co se na popisovaných táborech dělo, by dnes neprošlo. Životopis M. Sherifa mi tam ovšem přišel jako poněkud zbytečná část, rozhodně by mohl být alespoň kratší. Ale jak už tu někdo psal, rozhodně je nutné ocenit práci, jakou si autorka dala se sháněním materiálu.
Satanovo srdce
Carmen Carter
Tak tohle bylo trošku slabší, téměř půlka knihy byly všelijaké snové pasáže (šest stran o tom, jak se Picardovi zdá, jak jako mladý kadet běží maraton...?1?) a samotná posádka Enterprise vlastně tak nějak stojí celou dobu v pozadí. A samozřejmě z pohledu dneška jsou v překladu místa, která trochu skřípou (Romulánci, sg. od slova Ferengové Ferenga, úhybné pohyby a hlavně teda čaj Šedý hrabě, ten pobavil hodně), ale v roce 1995 bez internetu a ustálené terminologie jistě nebyl překlad snadný úkol.
Hoši s plnovousem
Antonín Jaroslav Urban
Velmi zajímavý pohled na chlapecké radosti a starosti v dobách závěru existence habsburské monarchie. Trochu jako Foglar, jen o cca 20-30 let dříve, kdy ještě i taková dnes obyčejná věc jako zahrát si fotbal mohla mít pro člověka ve škole závažné následky. Zajímavé jsou i pasáže dokreslující samostatnost dnešních pražských čtvrtí - kdo si dnes dokáže představit, že by se mu celníci hrabali během jízdy tramvají v zavazadlech? Jen ten motiv s politickou agitací byl až příliš podmíněný dobou vydání knihy, ale budiž.
Policejní hodina
Géza Včelička (p)
Zajímavý pohled na život nižších sociálních vrstev na přelomu 19. a 20. století. Autor jasně ukazuje, jak tehdy život opravu byl tvrdý a nesnadný, což i dnešnímu čtenáři umožní snáze pochopit, proč měly komunistické myšlenky posléze takovou podporu. Zároveň autor zařazuje do textu i zmínky o významných dobových událostech, čímž atmosféru doby opět podtrhuje. Jen ten závěr mi přišel takový nedotažený, jako kdyby si autor řekl, že už napsal dost stránek, tak to může odevzdat do tisku.