Kizuizi
komentáře u knih
Konzultant
Antonín Mazáč
PARÁDA! Tohle napínavé a mrazivé (místy dost brutální) čtení mě naprosto dostalo.
Tonda Mazáč očividně odhodil všechny zábrany a rozjel to ve velkém stylu nejen v brutálnosti činů, ale také nešetřil peprnější slovní zásobou.
Ani tentokrát mě Saša Kraus nezklamal jeho humor mi vyhovuje, jsem ráda že není ani za superhrdinu a přizná, když ho něco bolí. Stejně tak Andrea Šimečková, i když ta je zase za takovou tu paličatou ženskou, co nedbá dobře míněných rad a do všeho se vrhá po hlavě. A naštěstí nechybí ani můj oblíbený šéfredaktor (to je taky ďábel :)).
Dcera kostí
Andrea Stewart
Naprosto skvělá a velmi originální fantasy, u které bych nutně potřebovala další díl. Dobře, uznávám že začátek byl malinkato zmatený, ale nic co by se nedalo překousnout. Problém může někomu dělat i poměrně velké množství postav, ale to zvládnete! Je to čtivé, skvělé a jsou tam i zvířátka! (I když záhadná :) )
Kruh pochybností
Tracy Buchanan
Kruh pochybností je zajímavý psychothriller, který čtenáři ukáže nejen úskalí adopční rodiny, ale také odlišnost života v malé komunitě, kdy si vlastně všichni „vidí až do talíře“. A svůj prostor zde dostávají i sociální sítě, díky nimž se pomluvy šíří rychlostí blesku.
Není to rychlé, není to dechberoucí, ale rozhodně je to překvapivé, možná i šokující. Kruh pochybností bych doporučila spíše ženám, nevím totiž, jak by se mužům líbilo občasné „ženské tlachání“ :) .
Penzion
Robin Morgan-Bentley
Svižné, čtivé a v podstatě neodložitelné! Je to přesně ta kniha, kvůli které nejdete spát, dokud ji nedočtete. Střídání postav i času je dobře vymyšlené, téma je mrazivé a lákavé, no a závěr? Ten je naprosto perfektní a dost šokující. Takto si představuju psychothriller, a když nad tím tak přemýšlím, vlastně knize nemám vůbec co vytknout.
Dívka, kterou spolklo moře
Axie Oh
Kdybych měla knihu popsat jedním slovem, nejspíš bych řekla, že je nádherná, ale i tak je to naprosto nedostačující výraz. Dívka, kterou spolklo moře je úchvatná „pohádka“ o tom, jak se někdo dokáže obětovat pro druhé, o nesobeckosti lidského jedince, o tužbách a přáních, o lásce i utrpení.
Od první strany až do konce jsem se nemohla odtrhnout. Úžasný podvodní svět, který autorka vytvořila, mě lapil a já odmítla vyplavat. Fascinující prvky i postavy mě uchvátily, a já se ani nechtěla loučit. Tohle se nedá popsat, to si musíte „prožít“.
Svižný děj, nádherné prostředí, důraz na rodinné vazby, láska k bližním. Hodně důležitá je tady právě rodina jako taková, a Mina, byť je mladá dívka, je silná a odhodlaná jít si za svým cílem – pomoci (nejen) své rodině. Je to krásný příběh, místy i smutný, ale to mu jen dodává na síle.
Temné a kruté lži
Ginny Myers Sain
Ohó, tohle je naprosto skvělá kniha! Čtivý příběh hned vtáhne do děje a tak těch 400 stran uteče jako nic. Začátek je pomalejší, nic moc se sice neděje, ale už ten je zahalen do tajemného a ponurého hávu, a tak nutí čtenáře spekulovat, co se vlastně na tom ostrově, v těch hnusných bažinách, mohlo stát. A pak přijde smršť; zvraty, na povrch vyplouvají dávná tajemství a na řadu přichází otázka, jestli vážně není lepší některé věci nechat „spát“.
Úžasná temná atmosféra, gradující napínavý děj, velmi lehká romantická linka, skvěle vymyšlený příběh. Kdybych chtěla, mohla bych se rýpat v tom, že mi občas někdo z „dětí“ malinko lezl na nerva, mohla bych tam najít nějakou drobnost, která se mi nelíbila (občas se opakující detaily), ale já NECHCI! Tenhle příběh se mi tak líbil, že mu neprominu jen to, že už skončil.
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Příběh je to vlastně obyčejný – je o tom, že ať je člověk malý nebo velký, tlustý nebo hubený, prostě jakýkoliv, má právo na rodinu a lásku. „Obyčejný“ příběh lidství, ozvláštněný magickými tvory, musí ale většinu čtenářů chytit za srdce. Skoro až neskutečně lehká forma psaní o vážných tématech, několik životních mouder, dojímavých momentů, lehce romantická linka, a nechybí ani humorné pasáže – ano, tohle všechno najdete na necelých 400 stranách příběhu.
Přiznávám, že TOHLE jsem opravdu nečekala a klobou dolu před autorem. Asi je zbytečné ke knize psát víc – bylo toho napsáno už dost, a hlavně, tohle si prostě musíte přečíst sami, protože ty pocity vlastně ani moc nejdou popsat.
Jako stín
Helen Fields
Ó tohle bylo skvělé čtení! Napínavé, zajímavé, no a konec? Ten byl skoro „infarktový“! Uznávám, že jsem si místy říkala, jestli to není trošilinku přehnané, ale ono se vlastně všechno postupně vysvětlilo a hned to dávalo větší smysl. Jo tohle bylo hodně dobré.
Nedokončený rukopis
Franck Thilliez
Nedokončený rukopis je brutální a zvrhlý (jak je už tak nějak u autora zvykem), ale VYNIKAJICÍ příběh. Je to taková kniha v knize (a ještě i částečně o knize) – již v úvodu je vše vysvětleno.
Franck Thilliez je mistr iluzí, jinak ho asi nazvat nemohu. Příběh obestře tajemstvím, ale vlastně se jen celou dobu snaží odlákat čtenářovu pozornost – stejně jako postavy v příběhu.
Příběh je brutální, plný extrémností a je i poměrně komplikovaný, ale má velmi dobře vypracované postavy, a rozhodně zde není nouze o zvraty. A já si myslím (ó ne, já to dokonce vím!), že si tuhle knihu prostě potřebujete přečíst!
Poznámka: Na tuto knihu najdete odkazy v další autorově knize Černá smrt – doporučuji přečíst tedy v pořadí: 1. Nedokončený rukopis, 2. Černá smrt. (Knihy na sebe NENAVAZUJÍ, ale... inu to pochopíte po přečtení.)
Snoubenky smrti
Jean Christophe Grangé
Zprvu jsem si nedokázala ani představit, jak může fungovat spojení gestapáka, psychoanalytika a psychiatričky - ale ono to funguje naprosto parádně. A že bych snad fandila gestapákovi? Ó ano, i to se očividně může stát. Šmankote, tohle je teda kniha, která se rozhodně zařadí mezi mé top letoška.
Excelentní postavy (každá je jiná, každá má své klady i zápory), strhující příběh (naděje, strach, bezmoc, touha) a napínavý děj. Snoubenky smrti Vás doslova vcucnou a nenechají vydechnout až do poslední strany.
616 stran není málo, ale když se začtete, stránky jen letí – já ji přečetla v podstatě za dva večery (tak trochu na úkor spánku), protože jsem od příběhu nechtěla odejít.
Kámen, nůžky, papír
Alice Feeney
Kámen, nůžky, papír je kniha plná sněhu, mrazu, ale také velmi vypjatých a mrazivých (nemyslím teď počasí) momentů. Naprosto skvělý příběh, který by neměl uniknout Vaší pozornosti.
Kapka jedu
Antonín Mazáč
Kapka jedu je pořádná jízda! Svižné, akční, napínavé čtení, kde na čtenáře čekají sympatické postavy, ale také přiměřená dávka humoru. Autor se odvázal a nebál se použít i ostřejších slovíček, která zde naprosto trefně sedí (jak p...oklice na hrnec). A co se celkové délky příběhu týká, je vážně tak akorát.
Perfektně sladěná je i obálka, která dává tušit příběh laděný do žánru gangsterky. A pokud se bojíte, že to bude samé „pif paf“, a říkáte si, že proto to číst nebudete, tak tento argument můžete zapomenout. Max totiž nemá rád střelné zbraně, a já jsem mu za to vděčna, protože jsem si tak užila pár pěkných „nakládaček“.
Štvaná zvěř
M. A. Bennett
Zábavné čtení a řekla bych, že pro mládež i celkem netradiční. Líbí se mi i myšlenka, která „maže“ existenci moderních vymožeností, ale zároveň se jejich využití snaží ospravedlnit. Pro mne, jakožto staršího čtenáře, byla kniha velmi příjemnou oddechovkou, a jsem docela hodně zvědavá na další díly.
Žena v ohni
Lisa Barr
Možná by někdo řekl, že kniha, která je hlavně o obrazech (a ještě k tomu ztracených), může být nudná, ale opravdu není. Černý trh s uměním, manipulace, vydírání, úplatky, sex, drogy, alkohol... ano tohle všechno se tu objevuje a je z toho naprosto skvělá kniha. A musím se přiznat, že jsem ji ani nechtěla odkládat. A ten konec je prostě... prostě až dojemný.
Napínavé, zajímavé a místy velmi vášnivé vyprávění nás zavede i do různých koutů světa, chvilkama nás vrátí do minulosti, a udrží napětí až do posledního řádku.
Krvavé stíny
Jérôme Loubry
Krvavé stíny jsou ovšem naprosto parádní, excelentní a boží! Je to jedna z těch „wow“ knih, u kterých nedýcháte, nejíte, nespíte dokud ji prostě nedočtete, a potom sedíte, koukáte a říkáte si – cože???
Myslím, že jsem našla jednu z top knih tohoto roku, protože tohle je vážně pecka! Pokud chcete něco, u čeho Vám bude běhat mráz po zádech (protože mně ten mráz po zádech běhal), rozhodně si Krvavé stíny přečtěte!
Bouře
Kristina Ohlsson
Bouře je naprosto skvělá kniha, která se do těchto podzimních dní náramně hodí. Má velmi příjemný styl vyprávění, který je doplněn mrazivou atmosférou skrývaných tajemství, ale také několika vážnými tématy, jako je například domácí násilí, nebo nevěra. Nechybí ani sympatické postavy, a myslím si, že Augusta si každý čtenář velmi rychle oblíbí.
Příběh je ponurý, jak se od severských knih dá očekávat, ale vše je to tak akorát. Stejně tak tu čtenář najde i velmi málo krvavých scén, a tak se do knihy mohou s radostí začíst i ti, kteří mají rádi poklidnější detektivní série.
Vyděšená k smrti
Rachel Amphlett
je to parádní čtení! Krátké kapitoly, žádné zbytečné odbočky, svižný a napínavý děj – já ji přečetla za jedno odpoledne, protože patří mezi neodložitelné knihy.
Vyděšená k smrti by těm, kteří mají rádi dobré thrillery, určitě neměla uniknout. Téma je poněkud znepokojivé, a bohužel i děsivě reálné, ovšem i přesto se to čte velice lehce.
Hodně se mi líbily postavy, které jsou podle mne velmi zdařilé. V průběhu vyšetřování se stihneme seznámit i více s hlavní hrdinkou (dozvíme se více nejen o jejím profesním, ale i soukromém životě), která mi je velmi sympatická. Nehraje si na chytrolínku, ani není jako superhrdinka, prostě normální ženská, což velmi oceňuji.
Jestli bude série s Kay Hunterovou pokračovat tímto stylem, rozhodně se máme na co těšit!
Jenom nestvůra
Vanessa Len
Nějak se nemohu ovládnout a musím konstatovat, že tohle je prostě boží! Doufala jsem, že se mi bude knížka líbit, ale že mě až tak chytí, to jsem nečekala. A je jenom jedna věc, kterou jí mohu vytknout – a tím je absence dalšího dílu.
Jenom nestvůra má snad všechny lákadla, která může kniha mít – skvělou obálku, Londýn, cestování časem, a taky pár svůdných mladíků (slečny jsou tam taky, nebojte!). A samozřejmě i naprosto boží příběh, který je tak úžasně vymyšlený, že možná nebudete chtít, aby skončil. Milé, vtipné, svižné, ale i napínavé čtení si jistě užijí všichni bez rozdílu věku.
Vražda na hřišti
Catherine Shepherd
Tahle série patří k těm, u kterých jdu na jistotu. Kvalita je v podstatě pořád na stejné úrovni (zatím mne malinkato zklamal jen jeden díl), obálky jsou perfektní a skvěle k sobě ladí, ale hlavně mi vyhovuje styl vyprávění.
Příběh nás seznamuje nejen s postupem vyšetřování, ale také s příběhem oběti i pachatele. Čtenář má tak možnost postupně si vše poskládat do celkového obrazu a sám si může tipnout, kdo pachatel vlastně je.
Vražda na hřišti je svižná a napínavá detektivka. Krátké kapitoly, žádné zbytečné odbočky, děj je lehce prostoupen i osobní linkou hlavní vyšetřovatelské dvojice. A i když jsou případy násilné, neřadí se kniha mezi krváky (i toto zůstává stejné, jako u předchozích dílů).
Pohřbené kosti
Lisa Regan
Kniha Pohřbené kosti je prostě parádní! Krátké a svižné kapitoly, napínavý děj a stránky jen mizí... Detektivní linka je prostoupena i lehce romantickou, ale říkám Vám rovnou, že na růžích tu ustláno nemá nikdo. Opět jedna z těch knih, která „se čte sama“, a prostě od ní nebudete chtít odejít.
Myslím si, že dalších slov netřeba, protože tohle si musíte přečíst sami. Knihy ze série se sice dají číst odděleně, ale já si dovolím to nedoporučit. Prostě se nemůžete se ochudit o celkový vývoj Josiina života!
