Kizuizi
komentáře u knih
Moře klidu
Emily St. John Mandel
Moře klidu je neskutečně čtivý román, který své čtenáře vezme na výlet nejen časem, ale také vesmírem. Vyprávění čtenáře seznamuje s životem několika postav, které nejen že jsou každá úplně jiná, ale také žijí v jiných letech, dokonce na jiných planetách.
Tenhle román je jako ovoce – postupně zjistíte jak je šťavnatý, že má několik vrstev a vy je postupně musíte odhalit. Možná se vám některé dílky rozpadnou, ale když je opět k sobě přiložíte zjistíte, že všechno společně souvisí a stačí k tomu jeden maličkatý detail.
Z pekla štěstí
Martina Hohenberger
Z pekla štěstí je fantasy příběh, který se odehrává v současnosti nejen v uličkách Prahy, ale také ve smyšleném městě plném čarodějů. Příběh je sice kraťoučký, je však velmi čtivý a z mého pohledu je ze všech knih, které jsem od autorky četla, nejpovedenější.
Stejně jako v předchozích příbězích se mi nejvíc líbí svět, hlavně město Hekabra, které na mapách rozhodně nenajdete. Tohle městečko je plné čarodějů a obyčejný smrtelník se sem sám od sebe nikdy nepodívá.
Hraniční vody
William Kent Krueger
Hraniční vody je naprosto skvělá detektivka, která čtenáře vtáhne už po prvních stránkách. Jejím základem je prostředí divočiny, indiánská rezervace, doba bez všudepřítomných mobilních telefonů a hlavně sympatická postava hlavního hrdiny. A když k tomu přidáte napínavý příběh, ve kterém jde i o život, spokojenost je zaručena.
Moc se mi líbí prostředí, jsem nadšená z indiánských zvyků a „povídek“, perfektně jsou vykreslené postavy a jejich charakterové vlastnosti. Děj je přiměřeně dlouhý a občas se objeví krvavé scény, které parádně podtrhují naléhavost okamžiku. Tahle kniha nemá vůbec nic co bych jí vytkla a rovnou říkám, že tenhle díl je ještě lepší než předchozí. Připravte se na to, že budete zbožňovat klaďase a nesnášet padouchy, zvané „Majimanitu“.
Suopan: Stezka stromů
Jan Mašata
Z toho co jsem od autora četla, se mi tohle dílko líbilo nejvíc. Nejlépe na mne působilo a i jsem měla pocit, že na mne některé kapitoly působí vyloženě uklidňujícím dojmem.
Ještě musím zmínit, že kniha obsahuje i ilustrace – ty sem tak parádně sedí! Opravdu jsem velmi spokojená a doufám, že Honza půjde dál tímto směrem.
Stačí podpis
Claudia Lux
Stačí podpis ale tak trochu klame začátkem, který spadá do katogorie humoristických (no spíše sarkastických) děl, ovšem pak se to tak nějak nenápadně promění skoro v psychothriller. I přes mé počáteční obavy se to četlo v podstatě samo a já jsem brzo zjistila, že mě to opravdu neskutečně baví.
Mám chuť začít klasickým „Bylo nebylo jedno peklo...“, jenže tohle prostě není klasické peklo, jak ho známe třeba z pohádek. Sice je tu například ďábelská šéfová, ale čerta tu hledáte marně. Jedno je však naprosto jisté – do tohodle Pekla se prostě dostat nechcete! Tady totiž nehrozí nějaké „lenošení“ u ohníčku, tady se trpí a maká a pokud si po pekelně náročné šichtě chcete dopřát něco ostřejšího, dostanete jen a pouze „jägera“ (fujtajbl).
Když teď tohle píšu, tak mám chuť si to přečíst znovu - fakt mě to nadchlo, moc se mi to líbilo a je to tak skvěle napsané! Děj je rozdělen mezi několik vypravěčů, takže nejen že se dozvíte, jak to vypadá v Pekle, ale podíváte se i do normálního života jedné rodiny. A protože tahle rodina moc zajímá Lofofora, jistě je vám jasné, že tam asi bude nějaký háček.
Stačí podpis opravdu mohu doporučit, ke konci už je to slušný psycho! A určitě si z toho vezmete i nejedno ponaučení (minimálně to, že je dobré číst ty zpropadené smlouvy...).
Usedlost
Maria Turtschaninoff
Usedlost je poetická, povznášející, originální. Přečtěte si ji, protože ta kniha je prostě kouzelná. Vím že moje vyjádření je nedostatečné, za což se omlouvám, ale stále nenacházím vhodných slov, která by vypověděla o její jedinečnosti.
Císařovna kostí
Andrea Stewart
Císařovna kostí ve mně zprvu nezanechala takové nadšení jako první díl, a to hlavně proto, že začátek je jen a pouze o politice. Jistě, Lin potřebuje potvrdit svou pozici, přesvědčit guvernéry že není jako její otec, ale přišlo mi to prostě zdlouhavé. Ale - když už jsem si začínala zoufat, přišel zlom a já opět nadšeně hltala každou stránku. Ten konec to už byla přímo smršť a já NUTNĚ potřebuju pokračování!
Mrzí mě, že to nikde není vidět, protože je to skvělé! Ano, není to dokonalé, má to své mouchy, ale je to čtivé, zábavné, obálky jsou úchvatné a no prostě si to přečtěte, uvidíte sami. A já zas budu (velmi) netrpělivě čekat na to pokračování...
Elena to ví
Claudia Piñeiro
Musím se přiznat, že asi jako vícero lidí, kteří si přečtou anotaci, jsem čekala detektivku. Ohromně jsem se spletla, protože i když tu detektivní nádech je, je to vlastně taková niterní zpověď, která se čtenáři dostane pod kůži.
Elena to ví je zpovědí, a to hned v několika směrech. Je zpovědí o vztahu matka-dcera, který by nejspíš každému úplně nevyhovoval, ale Eleně a Ritě asi ano. Je zpovědí o nemoci (o té ku*vě nemoci), která postupně ovládá člověka, aniž by se o to sám prosil. A je zpovědí o mateřství, o tom jak pro každou ženu znamená mateřství něco jiného, o tom jak každá to své dítě zná nebo nezná, o tom že by každá měla mít právo výběru.
Elena to ví je útlounká knížka se silným příběhem, ze které může i mrazit a já vám ji mohu jedině doporučit. Trochu se však bojím toho, že mnoho čtenářů tohle čtení vzdá, protože bude čekat "odlehčenou detektivku" a už u prvních stran pochopí, že to tak není. Také se bojím nepochopení toho, co příběh chce říct, proto si dovolím doporučit ji spíš starším čtenářům.
Ostrov
Samuel Bjørk (p)
Ostrov je opět velmi čtivá kniha - kapitoly jsou celkem krátké, děj je svižný a napínavý a stránky tak ubíhají neuvěřitelnou rychlostí. Je stejně skvělá jako předchozí díly, ale přijde mi tak nějak víc pozitivnější. Jistě, hodně velký podíl na tom má chování Mii, ale tenhle díl prostě (i přes násilné činy) vyzařuje takovou nějakou pohodičku, a já jsem naprosto spokojená.
Temných míst je tu i tak dost (brutální vraždy, temná minulost některých postav), avšak radost z opětovného setkání vyšetřovatelského tandemu prostě převyšuje. Munch je typicky svůj - nabručený, neklidný, avšak autoritativní; Mia tu ukazuje svojí příjemnější stránku, ale ani jí nechybí nic ze zápalu, který provazel každé předchozí vyšetřování. Oni jsou skvělá dvojice - každý je jiný, ale výborně se doplňují, a hlavně občas nechybí lehký humor, který tam vyloženě sedne a dokonale odlehčí.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
Yrsa umí velmi dobře do knih zakomponovat mysteriózní prvky, které ale (většinou) mají naprosto logické vysvětlení. Samozřejmě že to vysvětlení přichází až ke konci, kdy už si čtenář není jistý vůbec ničím a v podstatě má pocit, že už sám slyší podivné kroky, nebo vidí podezřelé stíny. Ani zde tomu není jinak, a já jsem velmi nadšená.
Malinko míň nadšená jsem z vyšetřovací linky, protože policisté tu nevypadají úplně zdatní. Ale! Na druhou stranu jsou to většinou "nováčci", kteří s násilnou smrtí do kontaktu ještě nepřišli, takže jim to vlastně mohu odpustit.
Není úniku je čtivá kniha, ze které Vás bude mrazit, a to nejen kvůli množství sněhu. Je to místy brutální, malinkato nechutné, plné (ne)čekaných zvratů a naprosto skvělé! A upřímně řečeno - být na místě hlavní hrdinky, byla bych pryč hned první den...
Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
Až najdu klíč je velmi čtivá záležitost, ale rozhodně nečekejte zběsile akční, nebo dechberoucí děj. Všechno je to hlavně o rozhovorech, o pátrání v minulosti, o pozorování lidských reakcí.
Líbila se mi atmosféra, stejně tak prostředí, i rozkrývání temných tajemství. Už méně mi sedla Julie - i když by se její chování dalo pochopit, prostě mi na ní něco drobně vadí. Ale ještě to s ní nevzdávám a už teď jsem velmi zvědavá, jaký bude další díl!
Vyvrhel
Anthony Ryan
Vyvrhel není zrovna hubená knížka, má přes 630 stran, ale já ji přečetla za dva večery. Ano, dalo by se říct, že jsem ji zhltla, a to i přesto, že je úplně jiná, než jeho trilogie Stín krkavce. Začátek knihy je velmi pomalý a vlastně se nám zde představuje hlavní hrdina Alwyn. Popisuje tu jak se dostal do zbojnické tlupy, či jak se učil jejich řemeslu a velký prostor tu mají i jeho myšlenky.
Na akčnosti přidá kniha až v druhé půlce, ale i když se tu objeví velká a krvavá bitva, i konec knihy je pomalejšího rázu.
Mně osobně Vyvrhel přišel velmi čtivý (jinak bych to četla asi déle, že), a i když jsem čekala něco akčnějšího, neskutečně mě to bavilo. Dokonce mi nevadil ani náboženský podtext, který mi k té době prostě sedl.
Anthony Ryan je opravdu velmi dobrý vypravěč, protože jsem úplně viděla ty společenské rozdíly, trpěla jsem když trpěl Alwyn, byla jsem znechucena z formy soudu tehdejší doby (ty jejich popravy, no fuj) a radovala se, když se vrátili z bitvy. Moc se mi líbilo "zapojení" nadpřirozených sil, protože celému příběhu to dodalo takový správný šmrnc a doufám, že tenhle prvek bude zachován i nadále.
Cyklus vlkodlaka
Stephen King
Musím říct, že smekám. I na těch pár stran (je jich ještě míň než 136, jelikož hodně místa zabírají ilustrace) dokázal autor "umístit" něco, co nejen že vyvolá úžasně napjatou atmosféru od první stránky, ale čtenář není ochuzen ani o popisy míst, lidí, dokonce i myšlenkových pochodů některých obyvatel. Ano, oproti jiným knihám je to opravdu velmi lehounké, ale prostě je to tam.
A nyní se dostávám k té stěžejní věci, kterou jsou ilustrace od Bernieho Wrightsona, ke kterým mohu dodat jen jedno: je to nádhera! Knížka je rozdělena na dvanáct měsíců a každý měsíc je započat dvoustránkovou černobílou ilustrací, plus je každý z měsíců doplněn ještě barevným celostránkovým obrázkem. Já se pokaždé "zastavila" a doslova se kochala tou atmosférou, která ze všech ilustrací sálá. (A musím pochválit nakladatele, že použil křídový papír, na kterém tohle všechno nádherně vynikne.)
Dopad
Victor Pavic Lundberg
Dopad je, alespoň dle mého názoru, velmi zajímavou knihou, která čtenářům poodhalí nejen novinářskou práci (autor je novinář a je i znát že ví, o čem píše), přivede je k zajímavému amatérskému vyšetřování, ale také otevře téma osobních pocitů po traumatické záležitosti.
Ne každému asi styl knihy sedne, ale já jsem naprosto spokojená. Temný příběh, který rozplétá hned několik tajemných událostí se mi moc líbil. Zaujaly mě postavy a jejich pohnuté osudy, i když jsou zde i "vodítka" že o některých věcech se dozvíme více v pokračování. Poutavá je i vyšetřovací linka, kde není žádný detektiv, jen se skládají dohromady nalezené střípky, které byly při starém vyšetřování přehlédnuty.
Vypůjčený čas
Zuzana Strachotová
Kniha Vypůjčený čas mě ovšem naprosto dostala a musím konstatovat, že je to prostě "peckovní" čtení! Čtivý a napínavý příběh, který se do detailů popasoval s vymoženostmi i nedostatky budoucnosti, mě "vcucnul" už od první stánky a v podstatě mě nenechal knihu odložit. Nezajímalo mě okolí, nepotřebovala jsem jíst ani pít, možná jsem i místy ani nedýchala, potřebovala jsem jen vědět, jak tohle všechno dopadne.
Nemůžu jinak, musím to napsat - je to prostě BOŽÍ! Bála jsem se, že to možná bude moc odborné (co je robot vím, ale zde jsou i bioroidi), ale je to tak dobře napsané, že i já pochopila vše. A nejlepší na tom všem je, že se u knihy i usmějete (tedy aspoň já ano, protože je tu i pár odkazů k mému oblíbenému filmu Demolition Man).
A i když věřím, že se autorka s knihou jistě hodně natrápila, za sebe říkám, že výsledek je parádní a jsem moc ráda, že spatřil světlo světa!
My všichni neřádi
Amanda Foody
Já jsem naprosto nadšená - líbí se mi svět, postavy, to jak se tu pracuje s mágií, jsem nadšená z čarotvůrců... je to prostě skvělé! Děj je napínavý, svižný, akční, a není nouze o nečekané zvraty a různá překvápka. Nechybí ani lehce romantická linka, ale rozhodně nečekejte pohádku - je to drsné, krvavé, občas drobátko nechutné. Přece jen je to boj o život...
Korunní princezny
Catherine Doyle
Tohle bylo tak skvělé! Čtivé, napínavé, místy romantické a nechybí tomu ani humor nebo magie. A je to tak pohádkové! Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, jak dobře se četla a kdybych neměla jiné povinnosti, nejspíš bych ji slupla jak malinu na posezení.
Noční návštěvník
Jeffery Deaver
J. Deaver je můj oblíbenec, proto jsem byla velmi zvědavá, jak na mne bude tohle vyprávění působit. Bylo to skvělé, napínavé a prostě boží. Dobře, jsem nucena konstatovat, že nám Lincoln za ty roky nějak vyměkl, ale mně to vlastně ani nevadí. Postava Zámečníka je velmi dobře vymyšlená a já jsem se zas dozvěděla něco nového o zámcích.
Co se mi ale hodně líbilo, bylo téma sociálních sítí. Není to poprvé, co autor toto téma nakousl a opět si myslím, že Jeffery velmi dobře popisuje to, na co by si každý jedinec měl dávat pozor může to mít totiž jinak nemilé následky.
Pasažéři
John Marrs
Tohle bylo parádní! Už od prvních stránek jsem byla vtažena a tahle divoká jízda mě nepustila, dokud jsem nedočetla. A ano, vážně to byla jízda šílená a smrtící. Místy mi běhal i mráz po zádech při představě, že bych v nějakém takovém autě seděla.
Pasažeři je ideální kniha, pokud hledáte něco velmi svižného a s nádechem sci-fi prvku. Taky vám nesmí vadit trocha morbidností a můžete si být jistí, že po téhle knize začnete přemýšlet, jestli do nějakého vozu, který bude bez řidiče, vůbec někdy nastoupíte. Je to napínavé, až přímo ďábelské čtení, s velmi zajímavým rozuzlením.
Kořist
Yrsa Sigurðardóttir
Dobrá zpráva pro ty, co se s autorkou chtějí seznámit, ale nechtějí číst série Kořist je samostatný román. Na čtenáře čekají dvě časové linky, které se střídají (co se děje teď, a co se dělo před týdnem) a myslím si, že už z prvních kapitol musí být každému jasné, že to bude hodně mrazivé čtení. Napínavé, tajemné, dechberoucí.
Kořist je jiná než autorčiny série (které také občas obsahují mysteriózní prvky), je spíš ve stylu knihy Pamatuji si vás všechny. Je určitě vhodná pro všechny, kteří jsou smutní, že končí zima (ono vás to smutnění přejde), pro každého kdo se nebojí trochy napětí (je to prostě mystery - BAF), a hlavně pro ty, kteří milují dobré příběhy s naprosto výborným koncem (jako ten konec je prostě... ach!)
