KlariN komentáře u knih
(SPOILER) V podstatě duchařské Čelisti a nepříliš obratný pokus o jižanský horor, kořeněný trochou feministických tendencí. Protože mužské postavy jsou zde výhradně naivní potravou pro močálové monstrum. Finále je ve své pitomosti (Jak zabít něco, co už mrtvé je? Prostě se zabít taky, a zabít to znovu) až roztomilé. Hlavní hrdina nefunkční kompilát tradičních postpubertálních atributů a totální naivity. Zásadní lidské selhání nevyřešeno. Jako neškodná relaxační četba svou úlohu splnit může. Zájemcům o plnokrevné strašení však doporučuji se porozhlédnout jinde.
C. J. Tudor je vynikající studentkou žánrových špiček. K jejím nesporným přednostem patří hra s atmosférou, schopnost bezprostřední definice bezútěšnosti, sarkastický humor, i postupné narůstání plíživého děsu. Nanejvýš sympatická je i autorčina inklinace ke stručnosti. Od románového debutu je zde patrný kvalitativní progres, i větší proměna od pouhého, byť atraktivního eklekticismu směrem k vlastnímu tvůrčímu rukopisu, byť i zde je zejména kingovská inspirativní stopa (Řbitov zviřátek!) intenzivně přítomna. Decentní mínus uděluji za zjevnou neodvahu pouštět se na pole prokomponovaných vztahů - vedlejší postavy zde nezřídka působí jen jako oživlé kulisy, nepříliš vhodné k interakci. Jinak ovšem doporučuji vřele!
Fanoušci Kříďáka se dočkají i laškovného pomrknutí.
Famózní vyvrcholení příběhu Lyry, Willa, a jejich přátel i protivníků. Jeden z nejemotivnějších závěrů v dějinách literatury. Nádhera!
Detektivkou je Černá voda sice jen na cca prvním stu, a posledních 150 z více než pěti set stran, leč vynikajícím románem nepřestává být ani na větu. Jistě, nedává čtenáři nic zadarmo, ale tak to u vynikající literatury zkrátka bývá. Kerstin Ekmanová napsala mnohovrstevnatý skvost, který je pronikavou studií skandinávských společenských specifik, i dílem s komplexním přesahem, jenž tematicky precizně spojuje feminismus, moderní parafráze mýtů, ekologii i hledání podstaty rodičovské lásky i kořenů zla. Hvězda od vrcholu je za některé iritující odbočky - sice nebyly nezáživné, ale přišly v nedobrý moment. Ale i to je samozřejmě autorčin záměr.
King s grácií, razantně i s trochou smutku uzavírá detektivní trilogii. Velmi dobrá práce, maestro!
Vynikající temporytmus, autor sice nezapře řadu různorodých inspiračních ale skoro nikdy nepřestává bavit. Lze doporučit.
Jedny z nejlepších Kingových kratších věcí spolu v jednom svazku. Co víc si přát?
Výborná první půle. Skvělá přirovnání, hořký humor. Jinak spíš sled epizod, než konzistentní drama. Autor nezapře svou formální zdatnost, ale anotace tradičně lže. Jde spíš o profesní román šmrncnutý noirem, než o proklamovanou krimi.
Inspektor Fawley a jeho tým se představují, a s nimi i britská spisovatelka Cara Hunter. Její předností je vynikající smysl pro temporytmus, schopnost plynule střídat nejrůznější styly i vyprávěčské perspektivy, i slabost pro charaktery převážně civilní, ale rovněž komplexní a často i sympatické. I přes velký počet postav podezřelých, i členů vyšetřovacího týmů, je děj přehledný a poskytuje čtenáři dostatek indicií i svobody k jeho vlastnímu uvažování. Debut je velkým příslibem do budoucna, a ocenit nutno i velmi dobrou úroveň překladu Markéty Polochové. Host (opět!) boduje!
Bez debat jeden z nejsilnějších českých románů devadesátých let, a dosud jediná kniha, ze které jsem bez přehánění (cca v necelých sedmnácti letech) zkolaboval. Vtáhla mně totiž natolik, že jsem v šíleném letním parnu jaksi zapomněl jíst i pít. Druhé komplexní čtení, jež se odehrálo o více než dvacet let později, již sice poněkud postrádalo podobný moment totálního odtržení od okolní reality, pořád jde ale o vtahující autorský exkurz nejen do devadesátých let, vnímané vyšinutou optikou jedné rozporuplné lidské bytosti, ale i nejrůznějších časových i jazykových vrstev. Esence literatury 20. století a magický realismus velmi specifické ražby. Kdo to s domácí literární tvorbou myslí alespoň trochu vážně, nesmí Sestru minout. Sice vám nedá nic zdarma, a je dosti možné, že vás bude svou roztříštěností i záměrně iritovat, ale nakonec budete za svou snahu královsky odměněni. Velká krása!
Až na několik dílčích nelogičností kvalitativní vzestup. Erika řeší starý případ, vrací se ke spolupráci s osvědčenými kolegy, a možná, že (konečnšě!) pomalu zapomíná na Marka. Velmi příjemná záležitost. Autor má zjevnou slabost pro dětská dvojčata i šibeniční profesní humor, a s nadhledem řeší řadu ožehavých společenských fenoménů. Díky!
Nedopatřením jsem vlítnul rovnou do páté knihy série. Neurážející, celkem v pohodě detektivka, ve které mně kromě permanentních reminiscencí na předešlé díly prudila především milostná linie hlavní hrdinky, a jejího aktuálně těžce zkoušeného partnera. Čistý průměr.
Harry Bosch podruhé, a lehce jinak. Atraktivní vhled do drogové přeshraniční problematiky, i temnot policajtských duší. Parádní práce s napětím, nadsázkou i erotickým dusnem. Famózní vystižení kontrastu mezi Amerikou a Mexikem. Brutálně groteskní události na papežově statku jako součást vyvrcholení tragické životní odysey. Connelly se brilantně hlásí k odkazu Ed McBaina. Potěcha!
Henning Mankell je klasik žánru, a jestliže to čtenářka či čtenář myslí se skandinávskou krimi vážně, dříve nebo později se musí s s Kurtem Wallanderem setkat. Jeho první příběh nese všechny základní rysy velikánovy literární tvorby: Sociální uvědomělost, nečernobílé postavy, melancholickou atmosféru, i ultra černý humor. Klenot.
Na dialogy sporé, vypravěčsky však opulentní. Jedna z nejpřirozenějších definicí magie v dějinách fantasy vůbec. Důležitý milník žánru.
Čistý průměr, vhodný do vlaku, či na koupaliště.
Příjemně civilní, sympaticky realistické ústřední vyšetřovatelské duo.
Lehce zapomenutelná domácí pohoda.
Dokážu si představit televizní adaptaci pro nedělní večer.
Poměrně působivá románová studie krize středního věku. Silné popisy přírody i vnitřních stavů hlavního hrdiny, zřejmá poetická návaznost na románovou tvorbu Jacka Londona. Vazba na venkov a přírodu je nepovrchní, a záměrně vzdálená rychle pomíjejícím trendům. Mínusem jsou nepropracované ženské postavy, spíš zbytnělé vlastnosti, než komplexní charaktery.
Strhující. Dobrodružství Malcolma, Lyry, Alice i ostatních skvostných postav je dalším triumfem Pullmanova excelentního vypravěčství. Klaním se uctivě o těším se na další díly. A taky jak jeho knihy jednou budu číst svým dětem.
I druhý případ Aarona Falka je neurážející žánrovkou se solidní atmosférou, obratně propojenou dvojicí střídajících se vyprávěcích linií i poměrně logickým chováním přehledně načrtnutých postav. Zvedám tedy palec opatrně vzhůru a jsem zvědav na další směřování dosud vyrovnané série.