KlariN komentáře u knih
Michael Connelly a Harry Bosch potřetí, a zase radikálně jinak, tentokrát pevně rozkročeni mezi soudním dramatem a procedurálním krimi thrillerem. Případ Panenkář se vrací, a našeho oblíbeného detektiva opět čekají perné dny. Záživné čtení, jež vychází z těch nejlepších žánrových tradic. Drobné mínusy tentokrát představují poněkud stereotypní milostný vztah, lehce předvídatelné vršení falešných stop, a nepříliš výrazné finále. Jinak ovšem, radost!
Vtahující start série.
Håkan Nesser je frajer, jenž exceluje v exkurzech do hlav svých hrdinů, pregnantně vystižených vyšetřovacích procesech, často i zcela odzbrojujícím humorem.
Budu se vracet!
John Grisham na vlně sociální kritiky.
Sympatický ústřední hrdina, přehledná i atraktivní zápletka, a osvěžující přítomnost nadhledu. Lze doporučit!
Pohodová letní atmosféra prosvětluje tragický případ, jenž navždy fatálně poznamenal několik lidských životů, napříč generacemi. Nesser opět ukazuje policisty jako komplexní lidské bytosti plné pochyb i osobních selhání. Nadhled opět přítomen v ideálním poměru k temnotě. Má obliba k sérii pozvolna sílí. Rozhodně doporučuji.
Velmi, velmi líná práce. Grisham sází na rutinu a vůbec se přitom nesnaží. Promarněná příležitost.
Vzdálený, a podstatně údernější příbuzný Schnitzlerova Reje, jenž je kaleidoskopickým hypno-tripem do útrob Tokia druhé poloviny devadesátých let. Tísnivá, a ve scénách sexu i násilí mimořádně explicitní tryzna za bezbřehou bolest lidského osamění. Kombinace šokujících výjevů a vypravěčské lakoničnosti je zdrojem intenzivního zážitku, který je stejnou stejnou měrou fascinující i destruktivní. Senzitivním osobám posílám důrazné varování: tato kniha se do vás otiskne jak cejch.
Velmi pozvolný start je předehrou pro intenzivní exkurz do hlubin osobnosti člověka, jemuž náboženský kult vezme svobodu lidského bytí. Ursula K. Le Guin je mistrná vypravěčka, která do fantasy hávu halí enormní množství podnětných myšlenek. Literatura pokorně sloužící humanismu. Zážitek.
Čistý průměr. Horác a Vašátko zase spolu. Nejlepší je hned úvodní povídka, která výtečně kombinuje tradiční hororový motiv prokletého fetiše s atmosférou staré Prahy, záměnou identity a pokusem o dokonalý zločin. Trochu zamrzí skutečnost, že finále Prošková uplete dle svého mnohokrát již osvědčeného receptu. Navazující duo si rozmarně pohrává s kloubením krimi a medicíny. Ideální k pohodové relaxaci.
Znamení smrťáka rozhodně patří k nejlepším horácovským povídkám, a disponuje vynikající atmosférou jihomoravského maloměsta, pod jejíž zdánlivou idyličností bují temnota, agrese a averze k jinakosti. Autorka příběh graciézně graduje, a skvěle definuje postoje různých reprezentantů tehdejší společnosti k alternativní mládeži. Ve svém vyústění nadčasový redneck thriller v detailech překvapivě podobný exploatačním filmovým klasikám typu Texaský masakr motorovou pilou. Tady by to bylo na čtyři silné hvězdy žhnoucí.
Průměr celku bohužel značně snižují Kopistnaté prsty, z nichž přes vachrlatou detektivní zápletku uboze trčí konstrukt dívčího románku, jehož hrdinkou je navíc naivní sebestředná husa, která se zamiluje do manipulativního ubožáka, a vlastním přičiněním málem o vlastní život přijde. Že se tak nestane ovšem dopředu víme, neboť autorka si židli vlastních záměrů ukázkově podtrhla užitím ichformy. Nespolehlivý vypravěč se v tomto případě nekoná, jen úmorná doslovnost. Škoda.
Vašátko a Horác po čtvrté a pořád skvěle. Dosud tematicky nejpestřejší povídková sada vyniká precizní definicí prostředí, vynikající, mnohdy tísnivou atmosférou, i nepovrchním, avšak velmi často odzbrojujícím humorem. Dobové kontroverze mohou dnes sice působit decentně úsměvně, pravdou ovšem je, že Prošková v mnohém předběhla svou dobu. I proto její příběhy s grácií odolávají času.
Jack Reacher, jak ho máme rádi. Tentokrát však mnohem víc připomíná hutný noir, než military porno. Velmi příjemná oddechovka, prodchnutá autorovým suchým humorem.
Pohodové thrillerové béčko, zdařile okořeněné přírodovědnou perspektivou.
Hlavní hrdina je z rodu sympatických (skoro)autistů a udržuje si příjemný nadhled. Přestřelené finále zručně přepne do frenetické akce, kde už není místo pro kontakty s realitou. K dalším dílům časem pokusím obrátit svou pozornost. Potenciál tu nepochybně je.
Pohodová, velmi nadsazená odpočinková četba s nezbytnou dávkou maskulinní romantiky. Nemám zásadnější problém.
Funkční a zábavné zpřítomnění tematiky amerického rasismu na půdě čtivé urban fantasy. Ideová spřízněnost s Neilem Gaimanem i Stephenem Kingem zřejmá. Zdejším plénem značně nepochopená, protože často nepozorně čtená, viz. například hloupě dehonestující komentář mulderky, přesto však výjimečná kniha. Je dobře, že k českému překladu došlo. Ignoranci nevnímavých navzdory.
Do vlaku ideální. Silné v líčení atmosféry poválečné Ameriky i voodoo divočin, méně již v akci. James v rozjezdu.
Je mi to velmi líto, ale Joëlu Dickerovi se bohužel nepodařilo navázat na velmi slušnou Pravdu o případu Harryho Queberta, a z jeho autorské dílny tentokrát vzešel kolosální paskvil, a varovné memento přebujelých ambicí. Jalové, extrémně přepálené charaktery, nulové vykreslení propletence vztahů, zvraty vycucané z prstu a Hitchcocka a tuctový příběh, který se spisovateli rozpadá pod rukama. Dočteno výhradně za účelem komentáře. Velká ostuda pro jinak pravidelně excelující Argo, od něhož jsem horší knihu ještě nečetl. Radím velkým obloukem se jí vyhnout!
Velmi příjemný návrat. Je dobrý si občas připomenout vlastní kořeny jedné z nejslavnějších popkulturních ikon. Ideální četba do vlaku!
Podraz ze second handu. Michal Najman je sice pořád sympatický antihrdina, ale na Pavlu Frýbortovi je vidět, že snaživě plnil objednávku doby. Pokračování Veksláka hrdě kráčí ve stopách tradičních mantinelů brakovějších pokračování - a tak je dvojka větší, explozivnější, zdánlivě komplikovanější ale především hloupější. Po letech velmi úsměvné, leč často nezáměrně. Ale coby odpočinkový retro-výplach výplach funguje stále. Nesporným mínusem je zjevná autorova neznalost dobového žargonu, i základní terminologie. Jako příklad např. pasáž o varování před nebezpečnou drogou cracks :-D!
Jednorázový výlet do normalizační krimi? Proč ne. Do tramvaje ideální. A po dočtení jí tam rovnou i odložit. Decentní plus za vydařené ilustrace.
Velmi osvěžující smysl pro humor i nepřéhlednutelný sociální apel. Vsuvky filozofující mrtvoly vynikající. Komplexní rozporuplné charaktery, a velmi dobře prokomponovaná zápletka. Všudypřítomný smutek, i snaha o hledání světla. Dílčí mínus za poněkud překotné finále a decentní autorovy dějotvorné zvůle.