Klaris 99 komentáře u knih
Opravdu moc spoilerů pozor !!!
Zase začnu obálkou. Na začátku se mi moc nelíbila, nechápala jsem co to tam letí za divného orla, ale až jsem četla a pochopila, že to není divný orel, ale fénix hned jsem se na ni dívala jinýma očima. Krásná zelená a věrohodný fénix, pěkná kombinace.
Lokeš není nedobrota, ale hnusný slizký, zablešený osel. Zabil mi pana Kadama a to mně tak chytlo, že jsem plakala a zárověn se cítila naštvaná. Kdyby se mi dostal pod ruky dlouho by nebyl mezi živými, i když nevím jak bych to uděla, když ani pobodání,oběšení a spálení nestačilo. A jsem ráda, že je po něm.:D
Nemůžu si pomoct, ale u celé knihy jsem měla pocit, že Collen chce abychom si víc zamilovali Rena(a taky se jí to u mně povedlo,a le Kišan je taky neskutečné zlatíčko), protože Kišana tak nějak zhazovala. Vždycky to byl Ren, který zachránil Kelsey a vždycky na ni myslel a Kišan zase na něco jiného. Např tygři po probuzení z nezvědomí.,,Kelsey jsi v pořádku?´´ Ren, ,,Kde je ten bič?,´´Kišan, a tak to bylo mockrát, protože já už jsem si říkala, že mám Kišana radši a Collen to udělá takle. A že bude s Renem naznačovala celou knihu.
Co jsem si, ale hrozně zamilovala, byl Ohnivý svět(nevím jak to jinak nazvat), prostě Rákšasové a fénix a ohnivý bič, prostě všechno super.
Zakončení knihy a vlastně celé série, bylo kvalitní. Collen měla všechno naplánované předem a vše do sebe zapadalo. Kišana mi bylo líto, ale jak jsem nad tím uvažovala, skončil opravdu dobře, myslím, že do naší doby moc nepasoval a tam byl jako ryba ve vodě.
A indická svatba v Japonsku? co víc si přát.
Opravdu hezky zakončená série a doufám, že to co Collen píše už není pokračování děje jako takového, ale třeba z pohledu Kišana, nebo tak.
Určitě se v budoucnu budu k této sérii vracet, protože je za čím.:D
Ničím mě to nepřekvapilo, přijde mi to stejné, jako předešlé díly, neustále se opakující zápletka, reakce, a tak dál.
Předem upozorňuji: ,,Stačí přečíst poslední větu, ta vlastně celý komentář vystihuje´´´:D
První stříbrná kniha snů, byla pro mě nejočekávanější knihou tohoto roku. Když se mi jí podařilo vyhrát v nakladatelství Cooboo, tak jsem byla štěstím bez sebe. Je to kniha s překrásnou obálkou, je to kniha od Cooboo, napsal ji Kerstin Gierová, má tématiku snů a ještě to byla výhra. Prostě kniha měla všechny předpoklady k tomu, aby se mi líbila.
A ona se mi líbila, ale......
Když hodnotím knihu pěti hvězdičkami, mám u čtení knihy takový zvláštní pocit a každá úžasná kniha má svůj. Nevím, jak to přesně popsat, ale je to něco, co mě doprovází celou knihu a když si na ni vzpomenu, ten pocit se dostaví také. U Stříbrné se pocit nedostavil, ani během četby, ani když si na vzpomenu. Takže proto jsem se rozhodla, že knihu ohodnotím 4 hvězdičkami, ale tajně doufám, že u dalších dílů se pocit dostaví.
A teď jdu chválit, nebo alespoň trošku. :D
Můj největší problém byl, že jsem od knihy chtěla to, co jsem měla od Drahokamů.Děj nebyl, tak propracovaný, protě mi přišlo, že se tam dohromady nic nestalo, až na konci se děj mírně rozvinul, a tak doufám,že konec dal dalšímu dílu dobrou půdu, na které se Kerstin bude dařit. Nápad byl samozřejmě originální, snové dveřea tajný démon, něco pro mně.
Vím, že si asi trochu protiřečím, ale mé pocity ze Stříbrné prostě jsou, jaké jsou.
Já čekala, že na mně někde vybafne Gideon s Xemeriusem na zádech a Gwendolin do toho začne zpívat. Bohužel nic takového se nestalo. Ale i tak jsem s výběrem postav spokojená. Liv je sympaťačka, Henry taktéž, ale Gideon je Gideon.:D
Když jsem knihu konečně začala pobírat, jako to co nemá s Drahokamy nic společného, jen autorku, tak výsledný úsudek,je kladný.
A než se do toho zamotám úplně, tak jen řeknu: ,,Na další díly se těším, ale nebylo to to, co jsem očekávala.´´ :D
Když jsme si kamarádkou prohlíželi všechny možné knižní weby, narazily jsme náhodou na tuto knihu. Já si jí sice všimla první(za to může ta opravdu podařená obálka),ale knihu si koupila moje kamarádka.
Jak se mi dostala do ruky, po prvních padesáti stránách jsem byla ráda, že jsem si ji nekoupila já. Ale pak se začal děj rozvíjet. Puk se Zimním princátkem jsou opravdu podařená dvojka. Grimalkin je taková záhadná podlá kočka, ale svým způsobem ho mám ráda. Kniha se stupňovala a nabírala na kvalitě.Konec ve mně zanechal velké otazníky, a tak jsem byla ráda, že si kamarádka koupila obě dvě.
Takže dobrý nápad, sympatické postavy, trocha vtipu, hezká obálka, ale taky pomalý rozjezd, sem tam nuda. Čtyři hvězdy si určitě zaslouží.:)
Na komentář ke knize Překroč svůj stín jsem si schválně počkala, protože jsem ji chtěla porovnat s jinými knihami z žánru new adult a teď když jsem přečtla tři můžu říct, že zatím Stín žádná z nich nepřekonala. A teď se trochu pokusím vysvětlit proč tomu tak je.
Stín pro mě měl něco co mě při četbě pohánělo dál a bylo to právě to jakoby tajemství, které o Echo zatím nebylo prozrazeno. Styl psaní byl opravdu skvělý. Tentokrát bylo opravdu poznat, že kapitolu vypráví jiná osoba než v kapitole předešlé a neměla jsem problém si zapamatovat co odehrálo u koho a proč nebo co, jednoduše jsem neměla z toho hokej.
Postavy můžu hodnotit kladně Noah měl až hmatatelnou duši a osobnost.(je tak úžasně vymyšlen, že mi přijde jako bych ho znala) a Echo byla až nechutně smutná a divná, ale líbila se mi.:D
Teď ale musím zmínit, že se mi taky něco nelíbilo. Nelíbilo se mi to, že se v knize hodně nadávalo, sprostě naráželo a řešily se hnusné věci. Chápu, že tím autorka chtěla vykreslit atmosféru, ale něco si mohla odpustit. A taky jsem se pěkně naštvala při záležitosti s matkou. Čekala jsem něco mnohem drsnějšího a originálnějšího a ono to bylo prostě takové plané, jestli víte, jak to myslím?
Takže Překroč svůj stín je kniha plná nadávek, sprostých narážek a hnusných věcí, ale je to kniha, která jako by měla skutečný příběh a postavy. Kniha určitě stojí za ten čas, který člověk stráví při četbě.
1. Je mi 15 a nelíbilo se mi to, ale pravda, že menším holkám se to líbit může, vždyť jsem taky tak před třemi lety milovala románky.
2.bylo to hrozně krátké, děj se neztačil rozvinout a já marně hledala něco hlubšího, ale děj byl hrozně jednoduchý a téměř bez zápletky.
3. Proč mi všichni přišli divní? Jen Jean mě dostal, ale i tak byl divný(hezky divný). Amélie byla taky daleko od reality, ale nejdivnější ze všech byl Rafael. To jako na konci dolézal. Nebylo to co mi přímo vadilo,ale někdy v rozhodování a naivitě byla ta divnost cítit, ale co každý jsem jiný.
4. Sina neuměla francouzky. Vždyť skoro všemu rozumněla. Autorka sice někdy připomínala, že neví jestli rozumí přesně, aby se neřeklo, ale Sina pak plynule mluvila francouzky a nikdo ji nezastavil, takže co si mám vzít?
5. Co bylo na konci? To byla jako zápletka? No, každopádně jsem se těšila až to zkončí a já začnu číst něco jiného, ale oddech to byl docela příjemný a já jsem vlastně od 150 stránkového dívčího románu ani víc nečekala.
6. Pokud si chce někdo přečíst tuto knihu, jako porovnání s Polibkem pro Annu, tak to nedělejte Anna je 100krát lepší.:D
Nepříjemně moc spoilerů, pokud nechcete vědět všechno, tak nečíst, ale bohužel to jinak zkritizovat nešlo.!!!
Toto opravdu napsal John Green? Možná to bylo překladatelem, ale autorův styl psaní, ten který si mi u hvězd tolik líbil, byl najednou fuč. Tentokrát autor vše moc rozebíral a popisoval věci, které ani nemusel. Nudné pasáže přibývali a přibývali, a děj neměl žadný hluboký smysl, prostě jen povrchní záležitosti a myšlenky.
S dějem jsem spokojená nebyla, kromě toho, že se Aljaška pravděpodobně zabila, tak se tam nic nestalo. Bylo to pořád stejné, jen ,,Jdeme kouřit a uděláme nějakou kanadu?´´. Nic zajímavého se na začátku absolutně nedělo, nechtělo se mi číst a čtení mi trvalo hrozně dlouho. Po smrti se to zlepšilo, protože jsem chtěla vědět, proč to Aljaška udělala. A když mi autor dal jen námět na přemýšlení, proč asi? Tak jsem myslela, že mu vrazím. Ne, že kniha mě naprosto nezaujala, ale měla i otevřený konec. Grrr.:D
Postavy z knihy byly takové nijaké. Ani jedna si mě nedokázala získat. A Váleček mi lezl na nervy ze všech nejvíc. Jako by ho ani nezajímalo, že Aljaška zemřela, myslej jen na to, že mu slíbila pokračování a on byl z toho mimo. Jako by říkal,, Já jsem malý, rozmazlený jedináček a rozbilo se mi autíčko se sladkým nákladem, teď nemůžu ty bonbonky sníst, béé:(´´ Prostě i toto byl velký nedostatek knihy, nesympatické postavy.
No, ale zase něco bylo vážně vtipné a nad něčím jsem se zamyslela i když ne často a obálka je moc hezká, tak přece tam bylo nějaké plus, ale Hvězdy jsou mnohem lepší ve všech směrech.
Doufám, že se John Green ještě blýskne, protože tato kniha byla o ničem a Hvězdy se budou těžko překonávat, ale držím mu palce a těším se na další povedená i nepovedená díla.:D
Na fotkách se mi obálka moc nelíbila, ale jak jsem ji dostala do ruky tak si ji zamilovala stejně tak, jako u Divergence. Nechápala jsem proč je tam znak Mírumilovných, ale je moc pěkný tak proč ne?
Nevěděla jsem co od Rezistence čekat. Díky obálce jsem tušila, že tu budou důležití Mírumilovní, a taky, že se asi systém frakcí rozpadne, ale potom, jak Rothová ukončila Divegenci(velmi nezajímě a tak nějak málo neuzavřeně) ,bez jakékoli napínavosti, nebo nápovědy, jsem absolutně netušila co se bude dít.
A pak se toho dělo až moc, že mi některé informace a události spývaly do sebe.Takový malý mix a říkala jsem si ,,A to bylo tehdy, nebo tehdy a to zabilyi toho nebo toho? Věci, které se událi, jsem sice chápala, ale někdy jsem fakt dlouho vzpomínala, nebo listovala v knížce.
Vymyšlené to, ale bylo skvěle.
čekala jsem zklamání, prostě druhé díly trilogijí jsou nanic, takové nudné informativní a připravují nás na trojku, nebo je druhý díl dobrý a vše se v něm vyřeší a trojka je o ničem. Toto byl sice první případ, ale rozhodně nebyl nudný. Všechny nedořešené věci z 1 se vysvětlili a frakce krásně představily. Takže s dějem jsem docela spokojená.
Ale co se týče postav, tak vůbec ne. Ty, které jsem měla ráda se změnily ke zlu, nebo zemřeli.A ti zlí byly najednou docela hodní, takže jsem trochu nepobrala, co tím autorka chtěla dosáhnout. Jen Čtyřka a Christina se snad nezměnily. A Tris jsem chápala v dosti věcech sice její potřeba se obětovat šla nějak kolem mě, ale jinak ji chápu, kdybych byla na jejím místě zkončila bych někde v blázinci u Sečtělých.
Konec byl napínavý líbílo se mi jak se to vyvinulo a těším se na další díl.:)
Začnu tím, že se mi obálka tentokrát vůbec nelíbila, ale ten obsah byl opět velmi působivý. Co to melu, ne působivý, ale úžasný.
Ještě se pořád nemůžu rozhodnout, který tým jsem, ale jsem stále toho názoru, že Kelsey má být s Renem, protože už mě vytáčí ta tahanice o Kelsey a chci, aby už skončila. Sice nevím co bude potom s Kišanem, ale přeju mu z toho co může mít to nejlepší, protože ho mám opravdu velice ráda.
Samotný děj se sice točil kolem vztahů, ale když se Kelsey soustředila jen na lámání kletby, tak jsem se nemohla odtrhnout.
Draci byly velice dobře vymyšlení a byla s nima sranda(hlavně to převezení zlatého draka), a taky to bylo to nejzajímavější.
Hrozně se mi taky líbil Wes a Rendi. To jak Rendi řekla, že nesnáší kočky mi vehnalo pocit, dobře tak Renovi, když se chová jak trdlo a mimochodem Ren mi přišel v této knize celkově takový trochu horší.
Uplně soucítím s Kelsyiným strachem ze žraloků a potápění, takže jsem se v téhle knize více spojila a víc ji pochopila(měla jsem mín chvilek, kdy jsem měla chut jí vylískat).
No a konec? Lokeš je pěkný nedobrota a doufám, že Kelsey nic neudělá. Taky nevím, kde zmizela Nilima s panem Kadamem a docela mě to zajímá. Doufám, že v příštím díle se nebudou tolik řešit vztahy, a taky doufám, že to doře dopadne a kniha vyjde co nejdřív.
Doporučuju celou sérii všem co si chcou alespon trochu odpočinout od dystopií a chtějí se zasmát i trochu si pobrečet. TEN KDO TO OZNAČÍ ZA ODPAD TAK AT SI MNĚ NEPŘEJE!!!
Prvních 150 stran mi přišlo tak nějak jako z levného románu. Pořád samé vztahy a jejich vyústění, ale bylo to takové, že jsem chtěla vědět jak to dopadne(ale moc mě to štvalo:(). Od té doby kdy Lokeš unesl Rena(i když mi ho bylo strašně líto), to bylo prostě lepší. Zase začali řešit zlomení kletby a tím to dostávalo na kvalitě.
Ráj mi přišel mnohem lepší než Kiškinda,všechny ty víly, Sylvánci a dýně.:D
Kišana jsem si oblíbila stejně jako Rena, ale Kelsey je prostě Renova. Ren se z toho určitě nějak dostane a Kelsey bude mít možnost výběru.Jejda jak mi bude jednoho z nich líto, protože oba jsem si oblíbila, tak jak už dlouho žádného knižního hrdinu.
Nevím jestli mi chce Collen uhnát srdeční příhodu, nebo pětku z literatury. Já prostě musím číst dál a dál, hryzat si napětím nehty a klepat se jak ratlík(no jo moc to prožívám, ale já tak prožívám skoro všechno a vidím, že nejsem sama:D). Mám číst knihu na referát, ale já se k ní nedostanu dokud nedočtu i třetí díl. A tím chci jen říct, že to odpad určitě není, a že obě knihy mi přinesli něco z indické kultury a mytologie. A čtu to ráda, zvedne mito náladu a s napětím budu očekávat co se stane. Doporučuju.:D
Kniha se mi líblila, protože byla originální a akční. Rozdělení do frakcí má něco do sebe a celkově to bylo spracováno dobře. A ty simulace byly úžasné, hlavně ta s těma vránama.(jo a já bych byla asi mírumilovná, je to takové nejvíc v pohodě, teda aspon myslím, uvidíme co bude dál)
Tris se docela dala, protože to nebyla žádná namyšlená sobecká kvočna.
No a Čtyřka. To pravé jméno jsem věděla asi tak v třetině knihy, protože Marcusův syn přeběhl do jiné frakce a tajemný bezejmený no jasně že Tobias. Ale to jméno mi nějak neleze do úst. Je to prostě úžasný Čtyřka. Konec trochu smutný, ale určitě zajímavý. S Hunger Games to ještě srovnávat nebudu, protože je to přeci první díl ne? Nevím co bude dál.
Těším se jak na druhý díl, tak i na film. Doufám, že se povede.:D
No, tak to už bylo i na mě moc. Myslela jsem, že Pandemonium nemá v čem překvapit, ale překvapilo. Bylo tam mnohem víc akce(kterou v knize potřebuju, aby mě uchvátila) a propracované oba děje, jak minulost, tak i budoucnost. Sice jsem si musela hlídat, abych nezapomněla co se dělo v milosti, po tom co jsem dočetla kapitolu v budoucnosti,nebo naopak, ale zvádnout se to dalo.
Líbilo se mi, jak se Lena vnitřně vyvíjela a zlepšovala.
Docela mě zaujala Raven a chtěla bych se o ní dozvědět víc(někde sem četla, že jejímu příběhu Lauren věnovala malou knihu),protože mi bylo strašně líto Blue, no a vlastně i Raven.
Juliana jsem vnímala jako vetřelce, který tam jen mrčí a zavazá. Ale potom se nějak zlepšil a docela jsem mu to s Lenou přála a doufala jsem, aby se Alex neobjevil a nebyl z toho zase ten trapný trojúhelník.
Ale objevil se a svým způsobem zkazil.
No, ale at už si Lena vybere kteréhokoliv bude mi opět mi toho druhého líto(nesnáším trojúhelníky). Na Rekviem se těším i když má být nejhorší. Těším jak to všechno dopadne. Doporučuju.:D
Myslela jsem, že si z nás autorka dělá srandu a každou chvíli to rozbalí a začne se něco dít , ale bohužel. Pokaždé,když někdo řekl slovo Vzpoura, měla jsem chuť do něčeho kopnout. Absolutně mě to nebavilo, přečetla jsem to prostě jen proto, že knihy neodkládám nedočtené. Žádná kniha se mi nikdy tak zle nečetla. No a konec? Jakože nic moc, ale byla jsem ráda, že konečně skončila nedokonalá série s dokanalými obálkami.
Možná obsahuje spoilery.
Obálka je úžasná(takže kdo rád hezké obálky směle do toho) a s Percym( píše se to tak?) to nemá ni společného.:D
Proroctví byla kniha, která mě po dlouhé době nezanechala klidnou. Žila jsem životy hlavních hrdinů, a to se často nestává. Většinou jen čtu životní příběhy, ale tady jsem se tak jednoduše vžila do hlavních hrdinů, že to bylo až neuvěřitelné. Bylo to prostě něco pro mě hned od začátku, ale že mě kniha chytí takovým způsobem se mi a ni nesnilo.
Ze začátku jsem měla drobné pochyby, protože mi styl autorčina psaní byl cizí. Vadilo mi, že příběh není psaný ich formou. Zvykla jsem si, ale chviličku to trvalo v momeňtě kdy jsem přestala vnímat co se děje kolem mě, tak ta kniha mě už nepustila. Mohl na mě mluvit kdo chtěl a já jsem se jen zabývala tím jak se děj bude dál vyvíjet.
Postavy jsem si oblíbila snad všechny(záporáky ne, ale i tak byly dobře vymyšlení), protože měli ducha, každá měla sebe sama. Nebyly to jen bezmyšlenkovité opičky, které udělali tu věc, která se jim hodila. Museli přemýšlet a vzdát se věcí a rozvíjet svou osobnost.
Hlavní hrdinka nebyla nějak výrazná, docela sympatická, ale nijak zvlášť si mě nezískala. To bylo asi tím, že jsem jí záviděla Lukase, ten je někde na žebříčku mých oblíbených postav hodně vysoko, dokonce se vleze i do první desítky. Aby ne, vždyť zas někdo s komplexem superhrdiny s modrýma očima a ještě umí létat.:D
K ději nemůžu říct nic špatného. Většinou, když se v knize střídají části z obyčejného života a fantasy života, tak mě ten obyčejný nebaví, ale tady byl supr.
Zvraty, napětí a strach, to kniha všech pro mě obsahovala. Konec byl opět čekací a tentokrát bude čekání opravdu trpké.
Asi jste už pochopily, že si mi kniha líbila, tak vám jen řeknu, že se podle mě nemáte řídit v pořizování této knihy, protože to téma bylo pro mě jak dělané a mě se to prostě nemohlo nelíbit. Na další díly se ohromně těším a doufám, že vy se budete těšit taky, protože ta kniha je opravdu dobrá.(teda mě se líbí) :D
Takže se mi dostala do ruky Lola a já se na ni tak strašně těšila, že mě zklamala. Pořád jsem ji srovnávala s Annou a ona na Annu prostě jednoduše neměla. Příběh jako takový mě nezaujal a u Anny jo, což jsem se sama divila, protože dívčím románům moc neholduju a dávám jim nejvíc tři hvězdičky. Lole jsem dala 4, takže to znamená, že měla i své světlé stránky, jen prostě po Anně to bylo trochu pokazené očekávání.
1. světlá stránka: ty oblečky jak já jsem se někdy smála a přitom Lole dávala uznání, jak to hezky dokáže skombinovat. s tím autorka opravdu pohrála myslím, žebych to líp nezvládla, i když mám dost střeštěnou fantazii.
2. světlá stránka: Cricket. Ani nevíte jak jsem jim s Lolou fandila( škaredý Max:( be be bee) a že to bylo tak jak bylo, tak jsem úplně spokojená.( já někomu fandila chápete? já velký odpúrce vlezlé neupřímné romantiky). Cricket byl opravdu super ty jeho vlasy, kalhoty.... á jejda:D
Obdivuji autorku, že dokáže kluky vykreslit, tak že nejsou dokonalý, ale přitom úžasní. Dokonalý důkaz toho, že nedokonalosti nás dělají dokonalými.
3. světlá stránka: tátové. Jéé já mám tak ráda. Usvědčila jsem si to, že chci mít nějakého ,,teplého´´ kámoše. Fakt super rozvrácené rodiny se objevují v knihách docela často, ale takhle to, ale rozvráceno pořádně. A to se mi líbí:D
4. světlá stránka: Anna a ESC. Musím se přiznat, že jejich budoucnost mě zajímala trochu víc než osud Loly, ale co už.:D
Jo přece jen to bylo docela v pohodě, ale já fakt raději sledovala přběh tech dvou než Loly, ale bylo to hezké. A těším se na Islu protože tu už trochu znám:D
Od této knihy jsem vůbec nic nečekala, a možná proto mně příjemně překvapila.
Dějové vzraty a měnění postav dosáhlo toho, že kniha sice byla pořád o tom stejném, ale pořád o něčem jiném. Tedy děj sice semtam kolísal, ale to co mi to celkově přineslo, převažuje slabá místa.
Vlastně nevím co tady mám pořádně napsat, protože tak smíšené pocity jsem po přečtení žádné knihy neměla. Buď to bylo jé to je super to chci doma, nebo to byla, ale i blbost, a taky je tu průměr. Ale tato kniha, byla všechno. jak průměr, tak super, ale blbost, a teď co si mám vybrat. Doufám, že si mi to za další díly trochu vyjasní a doufám, že se všechno vyjasní protože ten konec.,, Achich ouvej".
Každopádně četba mě bavila, lehký styl psaní a přitom taková hlubokomyslnost, sice na konci mě to trochu zklamalo, ruku na srdce, nebylo to moc opravdové.
Postavy se měnily, jako aprílové počasí: teď je Alyson sympatická, teď zase ne.a je Willem hodný nebo ne. Jé Melánie je zase jiná a teď je dokonce lesba. ,,To snad mluví za vše.:D Jediný ¨Dee si mně získal, tím jeho tričkem s jednorožcem a super humorem.
Jak říkám, tako kniha mě opravdu příjemně překvapila a těším se na další z pohledu Willema.:D
Tento díl se mi líbil o trošičku víc než díl předchozí.(1 je stále nejlepší) Sice linie děje je pořád stejná, ale tentokrát mi celá kniha přišla zajímavá a napínavá. Děj se mi líbil asi z pohledu Horáce a Halta, protože některé Haltovy poznámky byly úžasné a Horác je sice méně inteligentí, ale hodý a statečný.
Evanlyn, na to, že je princezna se chová úplně nomálně, jak se na konci postarala o Willa mně dostalo. Chci, aby byl Will s Evanlyn, ale někde jsem četla, že má být s Alyss. A já jïm to tak přála.:(
Celkový dojem je takový, že nelituju, že jsem se do hraničáře pustila, protože ono se to tak dobře čte a když nemám co číst, nebo mám v poličce samé zamilované knihy, tak je hraničář úplně ideální.
Těším se na další díly a doufám, že už budu rozdávat jen 4 body a možná i víc.:D
Dlouho jsem hledala něco podobného sérii Drahokamy a myslela jsem, že jsem našla. Ano cesta časem, středověké večírky, ale v tom podobnost končí. To byl vlastně největší problém, že jsem ji pořád porovnávala s touto úžasnou sérií, které nedosahuje ani po kotníky.
Děj nebyl úplně dechberoucí a napínavý, ale svým způsobem strašně milý a hezký. A taky mi to v něčem připomínalo Polibek pro Annu, takovou tou jednoduchostí a přitom propracovanost.
Autorka knihu zasadila do překrásné doby a překrásného místa.Florencie 16. století, co víc si přát a ještě bylo hezky vykresleno, tak to jedna hvězda.
Druhou hvězdičku si zaslouží autorčin styl psaní, byl tak jednoduchý a přitom vševykreslující.
Postavy jsem si oblíbila skoro všechny a jejich jména byla tak super. Cat byla taková normalní neurazí, nenadchne.A Lorenzo? Ten byl takový milučký:...jé. Ten taky dostává hvězdičku.
Konec. No Lorenzo se náhle převtělil do Lukase(?) to bylo trochu, teda až moc přeslazené, ale to poslední slovo vás donutí číst i další díl i kdyby ten před ním byl sebehorší. Takže to dostává čvrtou hvězdu.
Pět jsem dát nemohla , protože to nemělo to něco navíc, ale pěkné to bylo, taková sladká oddychovka ze šestnáctého století.:D
Tuto knihu jem dostala, jako většina, za povinnou četbu. Ze začátku jsem myslela, že se nedostanu ani na stranu padesát, ale zatla jsem zuby a přečetla jsem ji.
Prostě je kniha pro menší kluky, která velkou holku asi moc nechytne.
Jak říkám do padesáti stram jsem měla krizi a usínala jsem u ní, ale pak už se děj trochu zlepšil a někdy jsem se musela i smát.
Nedělám to často, ale tentokrát musím říct, že seriálová podoba je lepší.
První musím vychválit obálku, protože je opravdu krásná a promyšlená a roztomilá a ty oči.
No a samotná kniha? Od začátku mě chytla a nepřestala překvapovat. Autorčin styl psaní je mi velmi blízký. Je vtipný, roztomilý, a taky nervy drásající. Vím, že Kelsey moc mluví a popiseje každý detail, ale tady mi nevadilo. Bylo to takové jiné popisování, a tak strašně odlišné od nudného popisování Deliria.
Ren když je tygr je to nejmilejší stvoření, když je člověk je mi hrozně sympatický a jednoduše úžasný. Jeho bráška se ještě moc neukázal, ale zdá se mi, že bude taky úžasný.
Ty hádky ke konci mě trochu sklamaly, protože se mi nelíbí když Kelsey chová jako maminka od telátka(jako jinak je celkem sympatická, ale v téhle situaci?). A samotný konec se dal čekat a doufám, že se to ve 2 zlepší.