klodnerovic komentáře u knih

Označuji jako přečtené, byť jsem nedočetla ... Rozhodně ale ne pro to, že by se mi kniha nelíbila. Špatné načasování. Snad to dopadne příště.

Než zazvoní zvonec aneb S na třetí. Srandovní, smělá, skvělá. Skrátka super knížka! Jasně, správně se píše zkrátka, ale … rozumíš mi, viď? Dostala se mi pod kůži. To slovíčkaření! Ty slovní přestřelky mezi Melounem a Olivou! Princ Radek, hodný Honza a ty tři treperendy s modrou krví! A ta mistrnost, se kterou Radek Habáň píše o citech a pocitech! A ten jeho ostrovtip! Přála bych si umět psát tak jako on. Fakt že jo. Jo a taky by bylo super, kdyby napsal pokračování. Zajímalo by mě, jak to dopadlo s hledáním princova bratra a mezi kým přeskočila jiskra. Meloun a Oliva jsou jasní, ale … Můj ty světe! Takhle to přeci skončit nemůže!

31.07.2017

"Že co?" ptám se, kdykoliv si na tuto knihu vzpomenu. Nemůžu pochopit, kde se vzala. Co do formy by se jí dalo ledasco vytknout. Hlavní hrdina je až nereálně uvědomělý a to, že boj co boj probíhá vždy stejně, taky není nic, co by potěšilo, ale ... co do obsahu jde o pecku peckovatou. Možná že to teď trochu přeženu, ale ... druhé zpovědní zrcadlo, které by bylo takto srozumitelné, lidské a čtivé, jsem v rukou ještě nedržela. Takže ... doporučiji. Všem;-).

Tak takhle jsem se u knížku už dlouho nenasmála. Nalezené dítě, z něhož si adoptivní rodiče udělají služku, tajemstvím obestřený dům v sousedství a jeho pozoruhodní obyvatelé, ultramoderně oháklá čarodějnice, mluvící kocour, chodící klíče a obchod, víly a vílové a růžovící králíčci... to vše a mnohem víc na pouhých 175 stranách. Vřele dopouručuji. Dětem i jejich, dospělým, na víly nevěřícím rodičům ;-).

Děkuji Bohu, že mi nedal vyrůst ze slabosti pro dětské knihy. Kdyby se tak stalo, nepoznala bych Justýnku a jejího asistenčního jednorožce a ani by mě to nemrzelo, protože bych nevěděla, že by mě to mrzet mohlo a mělo. Proč? Protože Justýnka je zkrátka skvělá. Je jí asi tak sedm let, nejvíce si počte v atlasech a trpí akutním nedostatkem fantazie. Naštěstí má ale starostlivou maminku, které není o krok. Což je její jediné štěstí, neboť lékárna ve Fialkové ulici, kde jí má vyzvednout předepsané medikamenty, se nachází na opačném konci města. Proč? No, přeci proto, aby si to maminka užila se vším všudy. Z lékárny si totiž odvádí asistenčního jednorožce, jehož hříva a ocas hrají všemi barvami duhy. Ale což!? Ať si lidé myslí, co chtějí. Hlavně, když Justýnce pomůže, že!? Víc už ale neprozradím, protože s touhle miloučkou, na krásné ilustrace bohatou knížkou se jistě budete chtít seznámit sami ;-).

1 05.06.2017

Přestože kniha splnila veškerá moje očekávání - sáhla jsem po ní coby po oddechovce, u které bych si mohla případně i trochu pobrečet -, cosi mi na ní vadilo. Nebyla jsem s to definovat co, ale dnes, týden po dočtení, mi to došlo. Byla to nereálnost, s níž byly vykresleny vztahy mezi hlavní hrdinkou, její sestrou a jejich společnými kamarády. Yael a její věčné "Nemůžu. Mám moc práce." je sice pěkně s ... štvalo, ale stejně jí vždycky odpustili. Což od nich, potažmo od autorky bylo hezké, ale ... Vážně? Jako bychom všichni nevěděli, že ve skutečnosti to je trochu jinak. Jinak ... se mi ale "Lituji, čekají mě..." líbilo. S výjimkou konce. Ten autorka poněkud obyla. Ale kdo ví? Třeba si jen připravovala půdu pro případné pokračování ;-).

03.06.2017

Knížce, v níž se hlavní hrdinka jmenuje stejně jako já, nemůžu nedát jinak než za pět (hvězdiček). Ale nemyslete si, kdyby si je nezasloužila i z jiných, podstatnějších důvodů, nedostala by je.

Pokud se na knihu Hledá se hvězda teprve chystáš, dál nečti.
Příběh o hledání hvězdy, která vlastně hvězdou vůbec nebyla, o kašpárkovi, který nebyl kašpárkem, o knížeti, který nebyl knížetem, princezně, co se jmenovala Princezna, a poněkud netečném králi Vaškovi, tak to tu ještě nebylo. Stejně tak jako tu ještě nebyla dobrodružná pohádková detektivka pro princezny. Přečetla bych si další. Obzvlášť pokud by byla z dílny paní Brodecké. Hledá se hvězda předčila mé očekávání. Nabídla mi vše, co jsem si od ní slibovala: chvíle, kdy jsem společně s hlavními hrdiny prožívala dobrodružství, chvíle, kdy jsem si říkala „Šmankote, to je ale pohádka!“, uspokojení z toho, že detektiv v utajení zůstal (poměrně dlouho) v utajení, i chvíle, kdy jsem musela uznat, že se jedná o detektivku pro princezny. I když … skoro bych řekla, že by si ji mohli přečíst, a to i s chutí, i kluci. Výjevy z bitvy by se jim jistě líbily. Stejně tak jako by se jim líbilo pátrání po hvězdě, co nebyla hvězdou ;-).

1 22.05.2017

Myšlenka - chlapík, který má všeho dost a vyřeší to tím, že uteče do lesa - dobrá, provedení slabší. Proto ...

1 18.05.2017

Milá/milý Hun, nesouhlasím. Rozhodně se nejedná o pohádku. Alespoň ne pro děti. Třebaže se jedná o dílko, které jim mohlo být původně určeno. Souhlasím ale s tím, že jde o dílko inteligentní. K tomu ale dodávám, že nad to je také humorné a laskavé. Takže, dostane-li se vám tato kniha do ruky, neváhejte a přečtěte si ji :-).

2 11.05.2017

Dosud jsem se, co se komentářů týče, držela zpátky. Nejsem totiž žádný znalec. Ale že jsem člověk, který se stejně tak jako Gaarderův Loutkář často cítí jako osamělý outseider, překročím svůj vlastní stín a něco vám o něm povím.
Milovníky příběhů, které mají spád, nenadchne. Není bystřinou, která by byla s každou další větou dravější a dravější, je poklidnou, majestátní řekou, jejíž hlubiny a proud dokážou pohltit. Otevřete jej, přečtete první stránku, druhou stránku, třetí, čtvrtou a u sté si řeknete „Aha, už tomu začínám rozmět.“ Čte dál, abyste se dozvěděli i to ostatní a … ouha, nic z toho, čemu jste už rozuměli neplatí. Zato vám ale dochází, že to, co se vám na první přečtení zdálo skoro až neučelné či zbytečné, vůbec neučelné nebylo, dochází vám, že to, aby vám to došlo až ex post bylo autorovým záměrem.
Zkrátka a dobře, jde o mistrně promyšlený příběh, který mimo jiné nabízí sondu do toho, jak neblahý dopad na nás může mít skutečnost, že nám nebylo dopřáno luxusu vyrůstat a žít v kruhu (milující) rodiny.
Ale teď už k tomu jinému … Toho, co mě v Loutkáři oslovilo, bylo moc a moc, ale hned po jeho, tj. Jakobově, příběhu mě nejvíc zaujal jeho jazyk. Takovýchto randez-vous s češtinou bych uvítala více ;-).

19 08.05.2017

"Jestliže se totiž první lásky většinou jeví počestnější a jak se říká čistší, jestliže se přinejmenším rozvíjejí, pak to totiž není, jak se lidé domnívají, způsobeno jemnocitem či nesmělostí, nýbrž tím, že srdce, překvapené neznámým citem, se tak říkajíc na každém kroku zastavuje, aby vychutnalo okouzlení, které zakouší a jež má nad nedotčeným srdcem takovou moc, že je celé zaplňuje, takže srdce zapomíná na všechny ostatní rozkoše" stálo na rukou psaném, okřídlenými srdíčky dozdobeném lístku, který si do knihy kdysi kdosi založil a já jej dnes objevila. Inu, asi si to přečtu ;-).