klodnerovic komentáře u knih
Uf. Předešlé knihy JH se mi líbily, ale Slon v Polívce mě lehce vyvádí z míry. Dle ilustrací bych si myslela, že to bude pro +- 8letá děcka, ale četnost slov debžot/ka (a dalších "sprostých" slov), do očí bijící kontrast mezi Enci intelektuálkou a Enci ranařkou, popisy Lůlových nechuťáren, babička, co rodině krade jídlo, říkají "ne ne, tohle bude pro starší". Jenže přijmou to např. 10letí prepuberťáci? Skousnou všechny ty nepravděpodobné zápletky? Nedokážu posoudit.
Kapitoly vyprávěné Mitchem, potažmo to, jak autorka popisuje jeho emoce, jsou - za mě - ne moc uvěřitelné/tak trochu úsměvné, ale jinak jde o fajn čtení. Ztratit blízkou osobu lze různými způsoby, vyrovnat se ztrátou zrovna tak. Nemějte obavy, nejde výhradně o srdcervoucí dojemný příběh, chvílemi se i zasmějete.
Moje první kniha od Hartla. Jsem ráda, že jsem vyčkala. Protože ať už si od něj dále přečtu cokoliv, první dojem udělal dobrý. Líbí se mi, že jde o docela obyčejný, že nejde o nic překombinovaného, nic co by se snažilo být za každou cenu vtipné. A taky ilustrace. A taky myslím, že by se z knihy dál vybrat vhodný úryvek k recitaci.
Asi do sté strany jsem oscilovala mezi tím, zda knihu odložit, nebo číst dál a zjistit, proč se hlavní hrdinka chová tak, jak se chová. Zvědavost zvítězila a musím říct, že nelituji. Ztráta blízkých osob, ztráta sama sebe, zrada, hledání sebe sama, nová přátelství, splnění si snu, nový začátek a ... horké vafle a ledové koupele. Vlastně docela hezký příběh. Jen ho asi neocení čtenáři, kteří od knihy čekají, že bude mít spád od začátku do konce.
Jsem rozpolcená. Knihu jsem přečetla v podstatě na jeden zátah, ale chvílemi mi vadilo, že mi autorka nenechala žádný prostor k tomu, abych si něco domyslela, iritovalo mě, jak se bílo americké prostředí s českými obraty a pobouřilo mě, jak autorka odbyla konec. Jestli by některá část knihy snesla více filozofování, tak konec, přitom působí dojmem, že ho vypráví nezúčastněný vypravěč. Kniha vyšla pod pseudonymem. Zajímalo by mě, zda autorka sledovala Chicago Fire. Proto(že) Casey .. !? Uf :D
Čtivé, ale ... trochu "užvaněné". Kniha by klidně mohla být o třetinu kratší. Co oceňuji je, že se při čtení pobavíte. Nad příhodami a hemzy hlavní hrdinky a nad vtipy, který je v knize tak akorát, ale asi tak stokrát víc, než v jiných, podobných románech. Taky oceňuji, že hlavní hrdinka je švadlena. Ne další úspěšná foodblogerka, právnička, plánovačka svateb či knihovnice. Příjemná změna. Jen by nemusela mít tak dlouhé vedení. Čímž se vracím k rozsahu knihy. Hlavní hrdina je téměř dokonalý chlap. A voják, které ho čeká ještě min. rok v armádě. Tak si říkám, jestli nám autorka nenabídne pokračování Ruronova příběhu.
Řekla bych, že ze slabého originálu se podařilo udělat ještě slabší překlad a že někdo strašně odflákl svoji práci. Jak tiráž obvykle nestuduji, tentokrát mi to nedalo. Skutečnost, že ze slova korektora vypadlo písmenko t, mluví za vše. Nešlo o první ani poslední chybu (v knize jich je plno), ale o poslední, kterou jsem objevila. Po přečtení knihy na rubu titulní strany. Uf. Jak knihy z knihovny opatruji jako oko v hlavě, v případě této jsem přemýšlela nad tím, jestli ji "náhodu" nezapomenout na dovolené. Těžký batoh, slabá kniha...
O málo které knize bezprostředně po přečtení řeknu "tak tuto si někdy přečtu znova". Ani o této jsem to neřekla, ale k některým pasážím jsem se vrátila hned druhý den. Tak moc se mi líbila.
Ze začátku jsem se u knihy smála nahlas, později i slzička ukápla. Fakt hezká knížka.
Tak to byl balzám na duši. Čtivé a poučné. A laskavé. Absenci morálky u zvířat navzdory.
Docela fajn čtení, ale ... některé dialogy, zejména mezi hlavní hrdinkou a jejími kamarádkami, na mě působily dojmem, že se mezi sebou nebaví osmnáctiletí, ale o poznání starší lidé - té uvědomělosti a ambicí tam na mě bylo too much. A co se fakt nepovedlo - nikoliv autorce - byla velikost, respektive malost písma.
Co se týče postav, Marina a Jakub byli dobří, Erika si mě získala.
Náročné na čtení, ale zajímavé. A syrové. Jako - v případě MŠ - vždy.
(SPOILER) To, že je knížka poklad, je zřejmé. Popisy přírody a dobrodružství v přírodě mě nijak neobtěžovaly. Naopak, díky nim jsem si upamatovala, že byly časy, kdy jsem s chutí sahala po encyklopediích. Chvíle jsem se u knížky pochechtávala - Mojenka a chovatelák - chvílemi se kutálely slzy. Nic naplat, jde o knížku o rakovi.
Co zbývá zjistit je, jaké děti knihu zvládnou. Asi bych spíše doporučovala ke společnému čtení. S rodiči. I v případě odolných jedinců. Protože v situaci, ve které se ocitla Mojenka, se bohužel může ocitnout v podstatě kterékoliv dítě, a vždy to bude na ... houby. Ať držíme notu přírodní prózy.
To je přesně to, co jsem hledala. Ne moc dlouhé příběhy, které pobaví a na které půjde navázat nějakou tou srandaaktivitou. Druháčci těšte se! :D
Musím konstatovat, že jsem lehce zklamaná. Těch pár chybek - vypadnutých písmenek bych byla s to přejít, ale těch momentů "Cože? Vždyť to nedává smysl." tam na můj vkus bylo až příliš. Přečtení nelituji, ale knihu pošlu dál.
Skvěle zpracovaná kniha! Co do obsahu i do provedení! Desky v barvách obecního znaku -"detail", ale působivý, dvousloupcové uspořádání textu - zásadní záležitost, přispívá k vyšší přehlednosti, rozbíjí masu textu, čtení rychleji ubíhá, fotky - další zásadní záležitost. Je jich tak akorát, jsou (v drtivé většině případů) dostatečně velké, i bez lupy je poznat, co, kdo na nich je, a jsou opatřené srozumitelnými popisky. Jazykové stránce také není co vytknout. Jedinou chybku jsem zaregistrovala v přílohách, v přehledu duchovních - pan farář Husák se nejmenuje Pavel, ale Marek.
Závěrem jedna citace a krátký komentář:
"V roce 1954 byl zaveden obecní rozhlas a od roku 1957 byly v hostinci U Šimků na č. 1 promítány jednou měsíčně filmy. Od konce padesátých let se pak v kulturním životě Sulkovce začíná stále více uplatňovat fenomén televizního vysílání s jeho zábavními funkcemi, tedy s typickými estrádami, koncerty populárních zpěváků a pozdějšími televizními seriály. Začalo to prvním televizním přijímačem, který zakoupil místní národní výbor v roce 1959. Ve staré škole ho mohla volně využívat veřejnost." (s. 86) - V Sulkovci zkrátka byli a jsou pokrokoví. Neznám mnoho dalších obcí, kde by MNV pro občany obce pořídil telku, na kterou mohli chodit společně koukat :-).
Zebří žebra, Bobří ocas, O dvanácti mě-mě-mě-mě-mě-mě-mě-mě-mě-mě-měsíčkách, Básnička o černé - ty mě oslovily nejvíce. Ty a ilustrace Antonína Sládka.
(SPOILER) Příběh super - hráč rugby, servírka, oba kupu starostí, láska největší, dokud nepřijde na podraz, na dítě a rozhodnutí, kterému by, myslím, nechtěl čelit nikdo. Jazykově trošinku slabší. Chvílemi jsem se ztrácela v tom, kdo zrovna mluví, o čím myšlenku jde. Ale třeba jsem tento problém měla jen já. Takže těm, kteří mají toto "romantické" čtení rádi, doporučuji.
Z domácí knihovny nedám. Do knihovny dokoupím.
Rozhodně jsem nečetla naposledy.
Kniha se mi líbila po všech stránkách.