knihaknihakniha komentáře u knih

Knihu jsem přečetla asi jako noviny - získat informaci o díle, o kterém se mluví.
Nedokázala jsem jí uvěřit, ani jsem se o to nesnažila.
Sadistické scény , pohanské rituály, zaostalost, scény hodné středověku a chlapec předhozený tomu všemu...
Mohu si to vůbec pustit do života?
Čeho je moc, toho je příliš.
Často poslouchám a čtu vzpomínky těch, kteří prožili válečné hrůzy, protože si myslím, že by lidé neměli zapomínat. A tito lidé mívají ve slovech jiskřičku světla. V této knize jsem ji také našla - německý voják nechal odsouzeného chlapce utéct...
Knihu neodmítám, styl jednoduchých až strohých vět vede čtenáře přímo a nekompromisně do hrůzné situace a nedá se uniknout.
Ale té temnoty je příliš...
Hvězdičkami nehodnotím. Nechci dílo ponižovat jen proto, že se už k němu nechci vracet.

Nádherná kniha, která donutí zpomalit a nechat plynou čas mezi močály a lidskou touhou a hrdostí - v tom pravém slova smyslu. Kniha plyne zvolna, ale přesto příběh táhne v předtuše čehosi nečekaného, co přijde... Poetický jazyk knihy obohacený o verše hlavní hrdinky, to je, pro mě osobně, něco, co převyšuje mnohé současné "jenom příběhy".
Skvělý překlad Jany Hlávkové !!!

10 09.10.2021

Kniha se ke mně dostala po několika týdnech rezervací v knihovně. Dočetla jsem ji do necelé poloviny a končím. Zdá se mi, že je to trochu víc pánské čtení s hláškami o sexu, popíjení s macho vulgaritami. Možná jsem ji nedokázala přijmout jako zábavu a nic jiného mi nenabídla. Tak jsem si řekla, že je na ni škoda času.

10 07.02.2020

V úvodních kapitolách knihy jsem v popisech socialistického způsobu života nacházela mnohé, čím jsem sama v té době žila.. Ale uprostřed čtení jsem se na straně 69 zastavila a dostavil se pocit, že vlastně nevím, proč pokračovat dál. Literární fikce na téma "co by bylo, kdyby" mě přestala zajímat a příběh mi začal být trochu nepříjemný. Možná je to kvůli tomu, že socialistických manýrů jsem si užila dostatek, tohle téma jsem sama v sobě ráda uzavřela a vyprávění naopak graduje do tíživých výšin - mně osobně nepříjemných... Tento můj názor nemusí ovšem nic vypovídat o kvalitě díla.

9 09.10.2021

Číst knihy které nepřekvapí a neurazí mě prostě nebaví. Takovým je pro mě i tento titul, který bych románem nenazvala. Jednotlivé příběhy spolu sice souvisí, ale rozvinutý příběh chybí. Ženský svět, který popisují jednotlivé kapitoly, je mi spíše nepříjemný. Ani ne tak svými příběhy z často těžkých sociálních i životních situací, ale přílišnou lidovostí, prostořekostí a někdy až cynismem. Mám raději knihy, které nabízejí řešení nebo prostě jen povzbudí nebo rozesmutní, ale nejsou vyumělkované. Jsou knihy, ke kterým se ráda vracím, ale tato to nebude.
Ale chápu, že mnohým čtenářům mohou příběhy rezonovat s vlastní životní situací a třeba i pomoci svým humorem.

9 18.12.2018

Dle mého názoru výborná kniha. Vydána před padesáti lety a přesto mrazivě aktuální.
Jedinec, který dospěl do stádia, kdy začne své dosud výhodné kompromisy nenávidět a kdy začne pohrdat sám sebou. Salto mortale...
Výborná sociální studie, často s autobiografickými prvky E.K.

7 20.09.2017

Knihu odkládám na straně 100, těch výmyslů už je na mě moc.
Mám pocit, že autor parazituje na příběhu vily Tugendhat i na lidech s ní spjatých.
Proč je jméno architekta Ludwig Mies van der Rohe změněno na Reiner von Abta včetně původních vlastníků? Některá jména jsou naopak zachována : Václav Kaprál, Vítězslava Kaprálová.
Ani ryba ani rak.
Podobně si pohrál M. Forman s historickou skutečností v Amadeovi a těžko přesvědčovat mnohé, že vztah Salieriho k Mozartovi byl zcela jiný.
Ctím dokument nebo román - nikoliv polodokumetární román.

Romai Gary jako jediný získal Goncourtovu cenu dvakrát, ta se uděluje pouze jednou. Podruhé jako pseudonym Émile Ajar za Život před sebou. Jeho identita byla odhalena až po smrti v jeho dopise na rozloučenou.
Krásná, nostalgická kniha Příslib úsvitu je bolavě sentimentální, ale zároveň skvostně humorná, retrospektivně se v ní Gary vrací k poutům mateřské lásky i k vlastním životním prohrám.
Skvěle načetl pro Český rozhlas Igor Bareš..

3 16.12.2015

Příběh s reáliemi Blízkého východu. Příběh komplikovaný, pro mě nevěrohodný, mnohdy nelogický. Spíše ho chápu jako jakési poselství o dětech a jejich dětství ve světě ovlivněném radikálním náboženstvím.
Kniha upoutává aktuálností, styl mě nezaujal.