Knihomlok2015 komentáře u knih

Tohle mi chybí dneska v době SMS, smajlíků, telefonů a bůhvíčeho dalšího nejvíc - obyčejný dopis, ve kterém vám někdo otevře svou duši a daruje svoje srdce. Prostě nádherná kniha.

5 06.04.2016

Tak první díl jsem nekomentovala, protože jsem tak nějak nevěděla, co si vlastně myslet. Celou dobu mi to přišlo tak nějak naivní (a to prokleté slovo maminka mi lezlo na nervy jako dlouho nic jiného) A teď když už mám za sebou i druhý díl, si to myslím pořád - ALE je to opravdu čtivé a El Capitan, Bradwell a Pressia si dávno ukradli mé srdce. Takže natěšení na třetí díl opravdu obrovské.

1 29.03.2016

Co napsat o knize, která mi ze začátku připadala vlastně dokonalá? Věže, falanga, internát, klaustrofobie, Rusko, Panamerika, Evropa, Indie, Pakistán, Čína, Barcelona, miliardy nesmrtelných a sta tisíce umírajících odklizených z očí, hlavní hrdina, kterého musíte i přes jeho očividné chyby milovat a všechny ty maličkosti nutící vás přemýšlet nejen o budoucnosti, ale i o dnešku. (ten svět byl prostě dokonale a mrazivě-uvěřitelně vymyšlený) Glukhovsky se mi trefil přesně do vkusu. Přesto, kdyby se mě někdo zeptal, jak bych tu knihu popsala jediným slovem, teď po dočtení by to bylo (stejně jako mnoho jiných níže v komentářích) slovo zkrátit.
A možná, ale opravdu jen možná, bych ještě dodala, že těch posledních cca 150 stran na té dokonalosti přeci jen zanechalo nějakou tu prasklinu navíc. Asi je to spíš jen můj problém, ale i když jsem Janovi víceméně věřila všechny ty proměny v průběhu prakticky několika týdnů (kniha se odehrává v rozmezí jednoho roku a z toho sedm měsíců uběhne na třech stránkách jen tak jako by mimochodem – hodně velká spisovatelská berlička, která mě na pěknou chvíli vykolejila, když do té doby jsme sledovali vše skoro po hodinových úsecích) tak nějak mi tam prostě nesedlo to náboženství a i konec samotný mi připadal uspěchanější (a trochu nemastný-neslaný), než bych po šesti stech stranách čekala. Ale co já vím, třeba to byl autorův záměr, jak říct, že budoucnost je vždycky nejistá a dostaneme se k ní vždy rychleji než je nám milé.

2 18.03.2016

Tak trochu Babička pozdravuje a omlouvá se, tak trochu Násobky sedmi - jediné co kazilo tu kouzelnou atmosféru byl na můj vkus místy až příliš strohý jazyk (chvíli mi trvalo si na to zvyknout) A protože jsem si nepřečetla originální název ani medailonek o autorce, dost mě překvapilo v jakéže to zemi se kniha nakonec odehrává - do kapitoly s madlenkami to totiž mohlo být prakticky kdekoliv.

02.03.2016

Takže takhle. Předem avizuju, že můj šálek kávy je fantasy. Ale protože jsem chtěla najít pod stromečkem nějaký tvrdý dárek, dostalo se ke mně i Silo. (když je knížka dobře napsaná, na žánru přece nezáleží ne?)
A dostalo mě? Bohužel musím říct, že úplně ne. Né že bych se celou dobu nudila (těch prvních 200 táhnoucích se stran byla pro mě ale opravdu zatěžkávají zkouška), né že bych se skoro nezamilovala do pár opravdu skvělých postav (kdyby měli trochu víc času a prostoru), né že bych nechtěla vědět, jak to vlastně dopadne a konec nepřečetla vlastně za dva dny. (ten nebyl úplně špatnej – zvlášť Sólo to zachraňoval jak se jen dalo) Ale celou tu dobu, jsem si připadala jako bych tu knížku četla s ochranným oblekem na těle, odříznutá od emocí jak jen nejvíc to jde, jako by ony byly tím největším toxinem obklopující sila.
Sotva moje srdce zaplesalo nad pěkně se rozvíjející postavou hodnou toho nejjemnějšího čtenářského hýčkaní, autor ji prostě (čtěte sprostě) a jednoduše odpravil (hlavně na začátku mě pěkně párkrát dožral, vůbec za tu první smrt jsem měla chuť mu vyškrábat oči – a neospravedlňuje to ani fakt, že tím se to všechno dalo do pohybu), a i když Jules byla holka s ostrými lokty a bystrou myslí, tak nějak jsem pořád čekala na něco, co jsem nakonec vlastně nedostala.
A co je horší na další díl mě mnohem víc nalákaly komentáře tady na databázi, než kniha samotná a to je myslím trochu málo na jakýkoliv žánr. Takže to chvíli nechám uležet, počkám až vyjde i trojka, pročtu pár dalších komentářů a pak se teprve uvidí, jestli se do toho pustím ještě dvakrát.

3 01.03.2016

Tak jo. Stejně jako u prvního dílu k té hřejivé absolutní spokojenosti opět malý chloupek chyběl. Vordové a „TO“ velké tajemství o kterém všichni čtenáři vědí už od prvního dílu – oboje mě tak trochu iritovalo. (o to víc by mě ale překvapilo, kdyby to nakonec bylo úplně jinak) Naštěstí se naskytlo několik dalších otázek k vyřešení a pár postav, jejichž tajemství i minulost skrývá autor mnohem lépe než tu Isaninu a ony tak mají opravdu velký potenciál získat si čtenářovu pozornost a později i srdce. (dost by mě potěšilo i další účinkování jednoho velmi neortodoxního velvyslance) K tomu se ještě několik záporáků z prvního dílu ukázalo být mnohem víc barevnějších než jen obyčejně černobílých a dostalo tak opravdu velký prostor, ve kterém by mohli ještě hodně překvapit.
A právě v tom byla a je největší přednost téhle knížky, opravdu hodně nalákala k dalšímu čtení, jen kdyby bylo co číst, protože ať se mi to zdá dost nepochopitelné, očividně se mnohem lépe prodávají knihy o vlkodlacích, kožoměncích a bůhvíčem ještě, bojující v ulicích Chicaga než tohle povedené dílko inspirované Římem. (což mě v té souvislosti hodně nalákalo na Jiskru v popelu a už se nemůžu dočkat, až ji budu mít doma) Za to tady je třetí díl už dlouho v nedohlednu, a že by Fantom Print vydal všech šest dílů, to už je myslím situace pohybující se hluboko za hranicemi jakéhokoliv zázraku.

1 17.02.2016

No, není to úplně ohromují pecka, ale jako základní kámen série to obstojí i před menším zemětřesením - takže zbývá těšit se, co se bude dít dál.

08.02.2016

Další důkaz toho, že Host si opravdu umí vybírat. Jen tak dál. Pro mě opravdu velmi příjemné překvapení - a to jsem velmi dlouho váhala, jestli si ji pořídit.

3 31.01.2016