Knihomlok2015 komentáře u knih

SPOILER Čí odvaha je větší? Dívky, která vědomě riskuje život v odboji a ohrožuje tak především jen svůj vlastní život nebo matky, která prakticky vězněm ve svém vlastním domě zažívá snad ještě krutější zvěrstva a ví, že v sázce je mnohem víc než jen její vlastní smrt? To mi nenáleží soudit a ono to vlastně v téhle knize není to podstatné. Podstatné je, že odvaha stejně jako mnoho jiných věcí se nedá změřit tím, jestli zachráníte necelých dvacet životů nebo víc než stovku, že odvaha má mnoho stránek a stínů, že nezáleží na tom, jak moc jsou vaše činy vidět, ale na tom, zda je vůbec vykonáte. Že je tohle příběh, který musí být napsán a přečten, aby v nás vzbudil tu naději, že i každý sebemenší čin se počítá, a že je lepší udělat něco, než neudělat vůbec nic. Protože by přeci nemělo záležet jenom na tom, jestli přežijeme, ale i na tom jak. („Rány se zacelí. Láska přetrvá. My přežijeme“)
Pro mě prostě jedno z velkých (proti)válečných děl, které se může hrdě postavit k takových skvostům, jako je Pianista i Zlodějka knih. O to hlubší, že se odehrává ve skrytu všech těch velkých krvavých bitev a ukazuje nám hrdiny v situaci, ve které, ač bych to nikdy nechtěla zažít, se určitě můžu ocitnout mnohem reálněji, než se jednou budu ohánět puškou někde na bojišti. A řekněme si to rovnou, chtěla bych mít alespoň polovinu odvahy, jakou měla Vianne.

7 22.01.2018

Tak objektivní komentář ode mě tentokrát nečekejte a dost možná ani příliš racionální, protože tuhle knížku (potažmo trilogii) miluju už nějakých dvanáct let. (a to co milujeme, prostě milujeme a rozum do toho nemá co kecat, že:-) A i přesto, že ty roky na ní už zanechaly nějaký ten šrám, ostatně ty desítky dalších skvělých knížek taky, a sama určitě má stovky svých vlastních chyb a neduhů, to všechno jsou jen pouhé kosmetické vady, protože pořád ještě je to příběh, který stojí za to číst i po dvanácti letech stále znovu, znovu a znovu.
A ty poslední tři slova jsou prostě ..... (však vy víte:-)
PS: Raději se ani nezmiňuju o té rozpadající se trosce, která hyzdí mou jinak velmi spořádanou knihovnu vlivem opakovaného čtení - to lepidlo je prostě marný a po včerejšku mám z dvou půlek knihy najednou tři třetiny - díky bohu alespoň za to, že ještě drží nějaké ty jednotlivě se osamostňující rebelantské listy.

2 16.01.2018

Rozhodně nejlepší díl série. Ale musím se přiznat, že to bylo spíš kvůli prostředí, jaké pan spisovatel zvolil. (ty vraždy mě spíš rušily) Naopak opravdu hodně mě totiž bavilo objevovat jak to vlastně fungovalo v 18. století na universitách, v nemocnicích, u profesorů a bytných. A tak trochu nostalgicky mi to připomnělo, že ještě nejsem zdaleka ve věku, kdy by se nedalo znovu něco studovat. (možná to tiché volání taky jednou vyslyším jako Julius Klingenthal - ostatně jak tahle knížka přesvědčivě hlásá, na splnění svého snu, není člověk nikdy příliš starý, ať už si ostatní říkají co chtějí)

1 14.01.2018

Páni tak tohle je taková bláznivá blbina, až je to vlastně geniální.
I přes ten krvavej svinčík na konci světa, sperma, masturbaci, kouření, drogy, sex, rokenrol a alkohol je to vlastně jen velmi intimní historie jednoho mladýho šestnáctiletýho kluka (a jeho polské rodiny). PS: Jako zástupce opačnýho pohlaví v tom asi nikdy nebudu mít úplně jasno, ale jestli kluky v jeho letech opravdu vzrušuje naprosto všechno, co se kolem nich v tu chvíli děje, tak musím ocenit, že dělají někdy něco jinýho než sex:-) (né že by z toho někdy vyrostli, co?)

2 07.01.2018

Tak grafická podoba téhle knihy by snad nemohla být vymazlenější, za to příběh v ní je tak nějak nedomazlenej. Začít slovy není to špatné by mělo mluvit za vše, přesto ještě něco málo dodám.
Nedostalo mě to prostě do kolen, ať už proto, že ty flashbacky (který jinak vítám v jakémkoliv množství) byly tak nějak nedotažený nebo proto, že i přesto, že se spisovatelka očividně snažila o něco na způsob Dannyho dvanáctky (mimochodem tohle by se mohla učit od Lynche), zatímco v tom filmu to bezchybně fungovalo, tady mi jen slova přemýšlivej pohled nestačila - prostě nestačí přijít s něčím geniálním jen tak ze vzduchu. Jo a já vím, že je to knížka pro náctileté, ale opravdu si všichni v tom věku myslí, že v pětadvaceti už jsou všichni důchodci dávno za zenitem neschopní jakékoliv akce k tomu?

1 04.01.2018

Od jisté doby mám na Sandersona tak nějak jinej metr než na všechny ostatní "pisálky" světa.
A i když vzhledem k ostatním je tahle knížka ještě pořád hodně dobrá (Joel je opravdu milovánihodná postava a já doufám, že se to ještě rozjede) - tak nějak dokazuje, že i takovem spisovatelskej bůh jako Sanderson je taky někdy jenom člověk. (anebo prostě jen milují otec, syn ??? - protože darovat někomu nikdysenevzdávající hlavní postavu jedné knihy, je alespoň pro mě opravdu obrovsky láskyplné gesto, říkající víc, než se zdá)
Takže příště naviděnou.

2 01.01.2018

Smekám...

4 31.12.2017

Zatím je ten příběh až moc přímočarej - (ne)chce se mi to říct, ale dokonce až příliš jednoduchej (ono možná volbou vypravěče to ani jinak nejde) - naštěstí někdo mnohem chytřejší než já, už hodně dávno řekl, že v jednoduchosti je přeci taky krása - a krása v téhle knize rozhodně je.
A já teď už jen doufám, že v dalším díle se nám to začne přeci jen trochu víc zamotávat (poslední kapitoly vzbudily velké naděje), a taky že proboha paní spisovatelka nechytne ten podvratný virus, který v poslední době řádí mezi spisovateli jako mor, a nezačne mám pětadvacítku nadšeně likvidovat.

3 29.12.2017

No dobře, ve skutečnosti jen 4 a 3/4 hvězdičky - přeci jen jsem se k tomu konci dostala po více stránkách než mi bylo milé. Ale i tak to stálo za to. Gwenna byla prostě božská mrcha, Blecha a jeho letka horší/lepší než jakákoliv otravná havěť, Valyn a Kaden zůstanou v mém srdci navždy, a to jak jsem křečovitě držela pěsti někomu tak uboze zbabělému jako byl Rychlý Jak se mi nestalo už hodně dlouho. (o ostatních kettralech nemluvě - mimochodem taky vám Gent přišel jako to nejmíň využitá postava v celý knize? - já prostě ještě i teď pořád čekám, odkud se znenadání vynoří)
Jo a dvě malá pozastavení k tomu.
Nevím jak vás ostatní, ale mě opravdu hodně pobavila chybka vyskytující se ve vyprávění o tom, odkud vlastně Blecha pochází, a jak se dostal ke kettralům. Protože opravdu usměvavý je fakt, že zatímco Blecha přišel do Hnízda odněkud z Ganaboi (na mapě ostrov Basc), Finn Černobrk, ač v té době jeho nejlepší přítel - prostě z Ganaboy. (a fakt to tak na straně 459 prakticky vychází:-)
A pak se ještě musím zastavit nad kapitolou 50 - to prostě musím - protože ten její začátek a konec - ten strohý výčet těch, kteří přežili, aby zemřeli (jak zemřeli), to prostě bylo ve své temné mrazivosti horší než ty nejkrvavější bitvy v celé knize - protože to bylo tak zbavené všech citů, že to zarazilo i mě samotnou - prostě jen obyčejný seznam. A když eliminujete lidi jen na seznam, je to mnohem horší než smrt samotná.
A já sakra vím, že by to mohlo dopadnout hodně špatně, ale já se s nimi nechci rozloučit - já chci prostě pokračování. :-(

5 28.12.2017

Dobře, na pár chyb jsem taky narazila (počítám jen ty, které mě vyhodí z rytmu - jinak je vlastně nevnímám), dobře trochu mě začínají děsit ti objevující se bohové, dobře nenávidím Adare a Kadenova linka je někdy opravdu hodně taková utlumená, ale i tak mě to prostě neodradí, protože je to pořád kur....sky dobré a já se nemůžu dočkat, jak to vlastně dopadne.

26.12.2017

Jen tak dál, to je všechno, co k tomu můžu říct.
Jen tak dál.

1 24.12.2017

Rozhodně stálo za to dostat se až na konec, protože i přes nesourodou směsici vzpomínek, myšlenek a kousků papírků s nápovědami, (a opravdu se nedivím, že někoho to odradilo číst dál) ten konec byl prostě svou mrazivostí zapomenutého naprosto promyšlenou perlou.

1 18.12.2017

Bohužel pro mě trochu zklamání. Tak nějak mi to připadalo jako né příliš vydařená a ani příliš promyšlená prvotina jen velmi málo vypsaného autora. Ale je možné, že to z velké části bylo i tím, že jsem se těšila na příběhy až po Příslibu krve a né před ním.

1 16.12.2017

Páni úplně první komentář - trochu se mi právě zpotily prsty nad klávesnicí. Ale i tak mě to neodradí, protože opravdu je co chválit. Teda tak trochu. Ne, fakt je to velmi příjemné čtení a ubíhá rychle a lehce, má to prostě spád i nápad, ale...
Prostě je mi líto, že ti nejlepší nedošli šťastného konce a dokonce i toho, že jeden z těch né až tak dobrých zemřel. Sakra kdybych nevěděla, že na konci druhého dílu vlastně vyhynulo celé lidstvo, chtěla bych, aby to zůstalo v tamté časové rovině.

10.12.2017

Jsem si skoro jistá, že jsem se znovu bezhlavě zamilovala.
Teď už jen doufám, že mi v dalších dílech nezlomí srdce jak paní spisovatelka tak ani jediná z postav.

5 02.12.2017

Nebylo to vůbec špatné, ale asi bych uvítala, kdyby byla Peterova linka přeci jen o něco rozvětvenější.

28.11.2017

Je to opravdu zvláštní kniha - nudná i zábavná, hloubavá i povrchní, braková i filozofická, krátká i dlouhá, to všechno zároveň a měla rozhodně potenciál k tomu, aby byla skvělá. Ale to bych se nesměla pročíst až na samý konec. (neboli "Bůh je mrtev, ale ironie se má pořád čile k světu") Ten konec mě totiž bez přípravy připravil o postavu blízkou mému srdci a zatím nejsem schopná to autorovi odpustit, protože jsem si ji i přes všechny ty chyby opravdu zamilovala . (a ještě k tomu způsobem jakým to udělal).

26.11.2017

Jak mě první díl opravdu bavil, tak tohle pokračovaní bych si klidně nechala ujít. Už to prostě nebylo ono, bylo to nedotažené, jako by sešité horkou jehlou, příliš šablonovité a klouzající po povrchu, některé události prostě jen tak vyšuměly v pozadí i přesto, že měli patřit k těm nejzásadnějším - a co bylo ještě horší stalo se tak bez jediného vysvětlení nebo hlubšího citu, který měli vyvolat, postavami, které se chovali až tak nepochopitelně, že to z nich dělalo spíš karikatury než vyvíjející se charaktery. Vlastně jediné, co mě udržovalo při odhodlání to dočíst, byla zvědavost jaké karty nakonec zůstanou hlavním hrdinům v rukou a i přesto, že pro ně takhle hra dopadla vítězně, já mám spíš pocit, že to skončilo velmi neuspokojivou plichtou (alespoň pro čtenáře). Mimochodem ukončit kletbu, která je nosnou linkou celé první knihy a hybným článkem toho kolotoče něčím tak ... tak uboze jednoduchým beze slova vysvětlení, téměř jako by jen tak mimochodem, je prostě ... grrrrrr.

1 21.11.2017

Jsem okouzlena. Je to sice více(méně) „jenom“ pohádka, ale taková, která pohladí po duši a roztepe srdce v tom nejlahodnějším rytmu.
Takže bych se nebránila ani tomu slůvku dokonalá, ale to by mě nesmělo tak rozčilovat to slovo kluk v souvislosti s jednou z hlavních postav. (jako fakt kluk? – není to náhodou urážka jeho majestátu?)

1 20.11.2017

No jo, je to jen taková jednohubka. (ostatně přečtená za jeden večer) Ale jednohubka z poctivého čerstvého rohlíku, s pěknou vrstvou pekelně česnekové pomazánky a pořádným kusem pár let zavařeného ananasu. A takové já mám moc ráda. Takže ano do druhé dílu rozhodně jdu.

1 28.10.2017