_Knihomolka_
komentáře u knih
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
(SPOILER) I když se jede pořád podle stejné kostry, (hlavní hrdince se zboří kariéra, nebo vztah, kvůli tomu jede za novou příležitostí do nějaké cizí země, -kde se vždy autorka rozepíše o místním jídle, památkách a přírodě- , a potká tam muže svých snů) já tyhle příběhy miluju, protože každý z nich je i přesto originální a mistrně vystavěný. Každý se odehrává v jiné zemi a s jinými sympatickými hlavními postavami.
Vždy si nechávám tyto romantické útěky na dny, kdy mám více času na čtení, a nemusím knížku přelouskat za dva dny, abych ty všechny krásné pocity z ní mohla dostatečně vstřebat a vrátit se k oblíbeným pasážím. Už se nemůžu dočkat Domku v Irsku, kde bude ústřední postavou Minina sestra Hannah :).
Kroniky prachu
Lin Rina
Tato kniha si zaslouží jednoznačně pět hvězdiček z pěti. Líbila se mi, už když jsem viděla tu její nádhernou obálku, a doufala jsem, že mě nezklame. A také že nezklamala. Kniha má romantickou linku, odehrává se ve starší době v Londýně, místy je i napínavá a autorka skvěle do děje zakomponovala postavy, které jsou velmi sympatické, a dokázala skvěle vystihnout jejich charakteristiku a vzhled. Proto jsem se do knihy dokázala vžít a prožívala jsem to, co hlavní hrdinka knihy Animant . Je to ta nejlepší kniha kterou jsem kdy četla. Doporučuji všem romantickým duším.
Vražda Rogera Ackroyda
Agatha Christie
"Provedu vás stejnou cestou, kterou jsem absolvoval já. Budete mě následovat krok za krokem a sám uvidíte, že všechna fakta neoddiskutovatelně ukazují na jediného člověka."
Opět jsem se nepoučila a autorka mě po celou dobu fikaně tahala za nos. Ani Poirot se od minulého setkání nezměnil, a proto jsem měla také co dělat, abych mu a jeho malým šedým buňkám mozkovým v jejich logických úvahách stačila. Na příští Agathinu návštěvu se musím hold lépe připravit :).
Ukrajina na dosah: Kronika války v mozaice lidských příběhů
Irina Korotyč
"Nebyl to požár, nebylo to tornádo, nespadl sem meteorit. Byli to Rusové, občané Ruské federace. Pamatujeme si to..."
Na autorku této knihy se nedívám jen jako na novinářku, která knihu vydala za účelem zisku, nýbrž jako na silnou a obdivuhodnou ženu, jež se pokusila přispět k tomu, aby se z lidí nestávala pouhá čísla. Se spoustou věcí tu jde do hloubky, přikládá neuvěřitelné příběhy Ukrajinců, autentické fotografie a nezapomíná poukazovat ani na kontrast mezi ukrajinskými a ruskými médii (kniha obsahuje i články z jednotlivých médií a je vážně směšné, kam až je ruská propaganda schopná zajít).
Nevhodný návrh
Julia Quinn
Absolutně se ztotožňuji s komentáři pode mnou v tom, že kniha byla podobná pohádce o Popelce. To však zhruba ve čtvrtině románu vyprchalo a děj se začal vyvíjet jiným směrem, za což jsem autorce v duchu poděkovala, protože jsem se obávala toho, že by pak dílo postrádalo patřičnou čtivost a originalitu. Ke konci jsem ke svému překvapení měla před sebou obzvlášť sympatický pár a nejspíš i nejpovedenější příběh ze série :).
Námi to končí
Colleen Hoover
"Life is a funny thing. We only get so many years to live it, so we have to do everything we can to make sure those years are as full as they can be. We shouldnt waste time on things that might happen someday, or maybe even never."
Toto je mé třetí setkání s Collen. Poprvé ani podruhé mě její díla moc neoslovila (9. listopad - nic moc počtení a Odvrácená tvář lásky, která byla téměř o ničem). Autorce jsem však chtěla dát ještě poslední šanci v podobě knihy Námi to končí. Tento příběh jsem kupodivu zhltla za jedno jediné odpoledne. Byl napsán jinak, než ostatní její knihy a nejspíš díky tomu si získal nejen mojí pozornost, ale částečně i mé srdce...
Krámek se starožitnostmi
Paula Brackston
Nemůžu ani uvěřit tomu, jak ten příběh rychle utekl. Když jsem totiž šla z knihovny domů, prohlížela jsem si tuto knihu, s tím, že jsem si říkala, že jí budu mít asi tak na týden, ale to jsem se hodně spletla. Hned od první strany mě totiž její příběh naprosto pohltil. Pak jsem už jenom četla a četla a nedokázala jsem knížku skoro pustit z rukou. Ale ten konec... To jsem si říkala - Cože? To je jako všechno? Jak to bude pokračovat?
Prostě a jednoduše, nemůžu se dočkat pokračování.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Další úžasný příběh od Julie Caplinové plný lásky, zvratů, cestování, japonských tradic, jedinečné přírody a vynikajících jídel. Do příběhu jsem se, stejně tak jako u ostatních, které jsem od ní četla, hned zamilovala a do tohoto obzvlášť. Moc se mi líbilo, jak autorka opět skvěle popsala zdejší tradice, včetně tradičního čajového rituálu, památky, včetně hory Fudži, vztah Fiony a Gabea, nebo pohostinnost lidí v Japonsku. Také musím vyzdvihnout těch pár poznámek o postavách, které byly v Kavárně v Kodani ( moc ráda jsem se o nich dozvěděla zase něco víc a ráda jsem si na jejich výlet do Dánska zavzpomínala). Jediné, co mi na knize svým způsobem vadilo bylo to, že byla napsána v er-formě, jak tomu bylo i v některých ostatních knihách od Caplinové, ale i tak musím dát pěti hvězdiček z pěti :)...
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Popravdě jsem si myslela, tedy hlavně podle té novější obálky, že to bude nějaký strašidelný román, do kterého se vůbec nezačtu. Ale přestože kniha měla zvláštní atmosféru, užila jsem si ji od začátku až do konce, protože jsem od ní dostala vše, co jsem čekala. Velkou bezmeznou lásku, přátelství, pýchu, utrpení, nenávist a dokonce i smrt.
Je proto škoda, že někdo tak talentovaný, jako Emili Bronteová, musel zemřít v pouhých třiceti letech, a tudíž nestihl napsat další takové skvělé knihy, jako byla právě tahle.
Maminka
Jaroslav Seifert
"Co by byl bez vzpomínky náš život? Co by byl?"
Milé, sentimentální a nostalgické básně, které se každého svým způsobem dotknou. Věřím, že až budu starší, ukáží se mi tyto verše v celé své kráse.
Jeptiška
Denis Diderot
Vždy mě dokáže zaujmout, jak daný spisovatel uměl pomocí krátkého smyšleného příběhu zkritizovat svou dobu a přesto skrze nějakou maličkost ukázat i to dobré, co jeho časy mohly nabídnout. A zde tomu nebylo jinak. Jako jedna z mála maturitních knih se mi Jeptiška četla hezky, vše bylo srozumitelné a dokázala jsem se v příběhu správně orientovat. Zkrátka a dobře, nelituji toho, že jsem si ji vybrala.
Ptáci a jiné povídky
Daphne du Maurier
Jaká škoda, že jsem o paní Maurier nezaslechla dříve. Přestože hororové povídky jako takové moc nevyhledávám, tyto jsem si, až na jednu výjimku, skutečně užila (ze všeho nejvíce Modré čočky a Ptáky). Svůj náhlý zájem však připisuji novému rozměru, který autorka příběhům dala - skryté myšlenky a možnost čtení mezi řádky...
Lakomec
Molière (p)
Přestože je Lakomec drama ze 17. století, dokáže člověka dostat v každé době. Nechybí mu totiž ten správný důvtip, hlavní hrdina, kterého si, i přes jeho zkažený charakter, dozajista oblíbíte, vyšperkované dialogy a na závěr ani pointa. Díky tomu patří mezi mé oblíbené klasiky a jasnou volbu k maturitě.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Jméno Darcy Coates zelo na mém seznamu autorů, od nichž si chci něco přečíst, už dobrých pár měsíců, a tak už jsem ani nevěřila, že se k ní tento rok dostanu. Ke knize jsem se naštěstí dokopala dnes a zhltla jí jako malinu (díky deštivému počasí, což je doba pro horory jako stvořená, se četla sama). No na to, že to měla být četba, u které mě nejednou zamrazí, jsem byla až podezřele klidná, což mě občas děsilo i víc, než samotný příběh :D.
Jinak od autorky se chystám ještě na Kořist, ale mám takové neblahé tušení, že mě Strašidelné domy budou zase nějakou dobu míjet.
Vikomt, který mě miloval
Julia Quinn
Ani příběh o Antonym a Kate nebyl vůbec špatný. Antony mi přirostl k srdci už od doby, co jsem ho viděla v seriálu Vévoda a já, a proto jsem se nemohla dočkat, až si přečtu o něm a další blížící se plesové sezóně, kdy si vybere svou polovičku tentokrát on. Spolu s Kate byli skvěle sehraná dvojka, které nechyběla soutěživost, humor, ani ta správná jiskra. S nadšením jsem hltala každou stranu a teď mě nezbývá nic jiného, než si pustit film :).
Po stopách Jacka Rozparovače
Kerri Maniscalco
Hlavní hrdinka, která se straní plesů, světu šatů, drbů a hledání toho pravého ( jemuž se však na své cestě stejně nevyhne :)) a naopak dává přednost forenzní vědě, jak geniální. Autorka si mě získala doslova od první věty. No koho by nezaujala pitva mrtvoly hned v první kapitole, jež je ještě k tomu vykreslena tak, že se člověku před očima promítá skoro jako film :D? Jinak téma, jímž je pátrání po identitě Jacka Rozparovače, mě moc potěšilo. Proto se nemůžu dočkat dalších Keriíných děl, které se rovněž nesou v detektivním duchu a zaměřují se na fakta týkající se nějaké "známé osobnosti", která se nechvalně zapsala do historie.
Sofiin svět
Jostein Gaarder
Jsem moc ráda, že jsem od knihy dostala odpovědi na spoustu svých otázek a něco nového jsem se zase dozvěděla. Nejdříve jsem se ale obávala toho, že kniha na mě bude moc odborná a bude mít strukturu školní učebnice. V tom jsem se naštěstí mýlila. Autor totiž knihu pojal formou vyprávění určené pro patnáctiletou zvídavou Sofii, takže vše bylo srozumitelné. Také jsem Gaardena obdivovala v tom, že do knihy zahrnul velkou většinu informací (provázené trochou té filozofie), které by měl člověk znát, nebo o nich mít alespoň nějaké to povědomí.
Nové začátky
Lilly Lucas
Další skvělá contemporary do sbírky, kterou bych zařadila k těm nejlepším, stejně tak, jako její autorku. Vztah, který mezi Lenou a Ryanem panoval, by se dal označit jako typická romantika ve stylu "hate to love". Jinak, co se týče autorek, které píší vesměs romantické knížky, jako například Mona Kasten, Bianca Losivoni, Kasie West, Brigid Kemmerer a další, tak mi jejich příběhy začínají pomalu splývat dohromady, i když se snažím střídat žánry :). Nicméně všechny jejich díla jsou skvělými oddechovkami, které pohladí na duši, včetně těchto Nových začátků.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Takový průměrný příběh. Celou dobu, co jsem knížku četla, jsem čekala, že se tam stane něco, co by Ovemu životu dodalo trochu toho elánu. Sice se tam objevilo pár takových změn v podobě nových sousedů a opuštěného kocoura, kterého se Ove poté ujal, ale i přesto se příběh vyvíjel stále stejným způsobem. Jediný důvod, proč jsem knížku dočetla, je ten, že nemám ráda nedočtené knihy.
Ale myslím si, že jsem ještě nenarazila na toho správného Fredrika Backmana, o kterém všichni mluví, takže to ještě zkusím s knížkou Lidé a jejich úzkosti a uvidím.
Zkáza Ďáblova akru
Ransom Riggs
Velkolepé ukončení podivné série. Jakože fakt wow! Tohle pokračování bylo napínavé na každé straně, vše nádherně popsané a vysvětlené a ten konec! (ten mě teda až dojal). No prostě nemám slov. Je mi líto, že už toto dobrodružství s podivnými dětmi a se slečnou Peregrinovou končí. Jsem zvědavá, jestli Ransom Riggs napíše ještě nějakou takovou fantasy sérii v podobném duchu, ale doufám, že ano.
Co se jinak týče celé série, ta byla opravdu dobře promyšlená (je vidět, že si na ní dal autor hodně záležet), děj rychle ubíhal, byl dobrodružný, fantasy a místy i romantický a nechyběli tu ani ty úžasně tajuplné fotografie. Nejvíce se mi z této série líbil první, čtvrtý a tento šestý díl a jako nejslabší mi přišel asi pátý.
Ps.: Pokud nejsi podivný, tak se Tě tato kniha netýká a když si jí nepřečteš, o nic nepříjdeš. Pouze pro podivné :).