_Knihomolka_ komentáře u knih
(SPOILER) Moc krásná knížka, ze které na člověka dýchá láska a historie. Jsem z ní opravdu nadšená, protože se na ní autorka pořádně vyřádila. Vyjádřila v ní hlavně svou nevšední kreativní stránku - příběh byl totiž rozdělen do čtyř forem dění. Ze začátku se setkáváme s emailem, kde si Josephine píše se svou nejlepší kamarádkou, pak se zprávami určené její matce i kamarádu Oliverovi a s dopisy a románem, které napsal v 19. století Elias, adresované Josephine. To vše se po celou dobu střídalo a knížku to ozvláštnilo a jaksi odlehčilo. S každou kapitolou navíc jsem byla zvědavější, jak příběh nakonec skončí. Kdyby se nějakým způsobem opravdu Josephine setkala s Eliasem, hodnotila bych ji asi lépe. Ale i tak jsem byla ráda, že se dala dohromady s Oliverem, který mě také dost přirostl k srdci.
* Někomu příběh připomínal Kroniky prachu, jinému zase historické romány od Austenové. Já bych ho však připodobnila k Větrné hůrce :).
Knih o tomto těžkém období teď u nás vychází poměrně dost, ale i tak jsem dala nejdříve přednost téhle, která vyšla před rokem, protože autorka vychází ze skutečného příběhu. Ačkoliv se jedná o velmi těžké téma, kniha se mi v podání Sharon Cameron četla dobře. Cením také poznámky o poválečném životě postav a jejich fotografie. Při čtení se mi opět potvrdilo, že to, co se teď děje na Ukrajině napadené Ruskem je úplně stejné jako to, co bylo prováděno za druhé světové války zemím - lidem - Němci v čele s Hitlerem. Víc není co dodat. Tohle je kapitola sama pro sebe.
Předvídatelný romantický příběh s tragickou minulostí jednoho z hrdinů na způsob Mony Kasten. Jak mi stránky ubíhaly pod rukama, opravdu jsem měla občas pocit, že čtu nějaký díl ze série Znovu od Mony Kasten, protože většina románů od obdobných autorek, jako například Laura Kneidl nebo Bianca Losivoni, se zaměřuje na podobná témata, včetně toho, že má vždy alespoň jeden z hlavních hrdinů, ne-li oba dva, za sebou nějakou nehezkou minulost. Jinak tato knížka byla naopak originální tím, že se po většinu příběhu odehrávala v lékařském prostřední.
(SPOILER) Knížku jsem si vybrala hlavně kvůli nádherné obálce a nadějné anotaci na skvělý a nezapomenutelný příběh. Když jsem jí začínala číst, myslela jsem si, že to bude jednoduše takový pohodový a odpočinkový román, což slibně vypadalo do takové sté strany. Ale pak to autorka rázem obrátila tak, že jsme se nestačila divit. Je to sice výjimečný a krásný příběh, na který jen tak nezapomenu, ale něco mi tam přesto nešlo do hlavy- přišlo mi dost nespravedlivý, vůči Belle, že se hned po její smrti dal Aron dohromady s Dannie. To bylo, jako kdyby předtím Bellu moc nemiloval a jenom čekal na nějakou záminku, aby mohl být s jinou...
A nakonec by mě taky zajímalo, co mě čeká za pět let ;).
Druhý díl se nevyrovnal prvnímu, přesto byl ale krásný. Příběh by se dal charakterizovat jako nádherný, dojemný a emotivní. Už od začátku jsem si zamilovala hlavní postavy, Chaseho a Hailee, které se museli potýkat s různými problémy a ztrátami, jeden druhému byli oporou a vzájemně se doplňovali. No a také musím dát velké plus za PLAYLISTY, které byly v obou knížkách, a díky nimž jsem si každý díl spojila s jednou písničkou, která mi ho bude připomínat...
Strmý pád a Prudký vzlet jsou to jedny z nejlepších knížek, které jsem kdy četla, a proto se už těším na další výtvory od Bianci.
Kniha na mě byla trochu více pomalejší, ale dalo se to. Příběh byl předvídatelný, prostředí hezky popsané a postavy byly, až na výjimky, sympatické.
"Vezměte biskupovi jeho zástěru nebo sluhovi jeho klobouk a premování, co z nich bude? Lidé. Pouzí lidé. Vážnost a dokonce i svatost jsou někdy více závislé na kabátu a vestě, nežli si někteří lidé dovedou představiti."
Velmi vřelé a dojemné čtení, které pohladí na duši. Každou řádku jsem si vychutnala plnými doušky, jen mi občas orientaci v textu ztěžoval starší jazyk a některé výrazy z archaické češtiny a zlodějského argotu.
Toto je úplně první kniha od Sepetysové, se kterou jsme si nepadly do noty. Popravdě jsem ji kolem sté strany odložila, jelikož se mi zrovna dvakrát nezamlouvala. Vždy se totiž těším, až mi autorčiny příběhy ukáží i historické okénko své doby, ale mám pocit, že v Potrhaných křídlech se hřály na výslunní zejména příběh a realita vykřičených domů a na náležité historické momenty nezbyl prostor, což mě velmi mrzí.
Ráda si jednou za čas "prolistuji" nějakou knihu z maturitní četby, obzvlášť takovou, která se jeví stále aktuálně a je pro čtenáře nějakým způsobem přínosná. Těch, jež splňují nejméně tyto dva požadavky mi prošlo pod rukama už nesčetně a po dnešním dnu se k ním zajisté zařadí i Čapkovo R.U.R. V této knize mě zaujala především alarmující vize týkající se robotů a také neméně důležité filozofické úvahy.
Předchozí kniha od paní Trhoňové se mi zamlouvala malinko více, ale ani tahle nebyla špatná. Tentokrát jsem byla poučena o moukách typu T a pekařských procentech, což se vždycky hodí :).
Po přečtení Hany a Černé a purpurové, jsem nevěřila, že narazím na román, který jim bude schopný konkurovat. Nyní ale otevřeně uznávám, že jsem se hluboce, ale hluboce mýlila. Kouzelník z Osvětimi je spolu se dvěma výše uvedenými knihami jeden z nejlepších příběhů pojednávající o druhé světové válce. Všechny tři totiž skýtají krásný jazyk, mají svou osobitost, potrpí si na kvalitu a zahrnují i faktické informace.
Knihu nelze hodnotit jinak, než plným počtem. Paní Fourová mě toho opět hodně naučila, něco připomněla, přehledně mi také nastínila kulinářskou alchymii a na konec nezapomněla napsat ani pár řádek o tom, okolo čeho se tu vlastně stále točíme - o zdravém přístupu k jídlu. Přesto tím nejcennějším, co mi autorka dala, pro mě zůstávají tři věci - to, že si teď díky ní umím sama zčásti upravit poměry surovin u receptů, vyznat se v pestré paletě potravin a správně číst obaly.
"Do očí se mi derou slzy. Jsem vděčná, že žiju, existuju, jsem. Že mám dvě zdravé nohy, svobodu a v duši neutuchající touhu život prožít. Protože život není samozřejmost, ale dar."
Obdobně jako u Rendla mě autorka lapila na nádherný jazyk a jedinečně zvěčněné okamžiky z cest. Přesto však cestopisu musím vytknout jednu maličkost. Tou je za mě nedostatek informací a zajímavých postřehů k jednotlivým zemím. Opravdu jich tu bylo žalostně málo, ale věřím, že tuto nedokonalost příště autorka vypiluje, jelikož kniha jako celek byla krásná, úctyhodná a inspirativní.
"Místo abychom hledali krásu v dokonalosti, hledejme ji v nedokonalém. Základem je "přijmout", že existují jisté věci, nad kterými nemáme moc. To je například důvod, proč Japonec ocení šálek nepravidelného tvaru s vinoucí se prasklinou."
- wabi sabi
Nemůžu říct, že bych z knihy byla úplně paf, ale něco mi po sobě skutečně zanechala - jedno příjemně strávené odpoledne, hlavu plnou otázek souvisejících se smyslem života a sebepřijetím a také pár hezkých citátů...
Rokem 1950 jsem vstoupila do série Můj rok a díky tomu, že jsem hned zprvu narazila na tak kvalitní kousek, určitě se s ní neloučím. Paní Breuerová totiž čtenáři nabízí unikátní a nestranný pohled do dob komunismu, přikládá zachovalé fotografie, vysvětlivky a ke konci knihy dokonce uvádí v jednotlivých dnech roku 1950 události z různých koutů světa.
Šest podobných příběhů z úst šesti různých žen. U čtení mi občas naskakovala husí kůže, jindy se mi otevírala kudla v kapse, průběžně jsem si udělala obrázek muslimského způsobu života a zejména si ucelila názor na místní muže. Doporučuji jako četbu pro ženy - nejen pro ty, které mají slabost pro muslimy...
"Words can hurt, help or heal. There´s power
in everything you write and say. Your
message is significant: be wise with it."
Zde si každý přijde na své, protože kniha je velmi motivační, ale hlavně univerzální - obsahuje autorovy životní zkušenosti, příběhy těch, kterým pomáhal, povzbuzující citáty sladěné s ilustracemi a zajímavé výzkumy spojené s duševním zdravím člověka.
Doporučuji.
Ani u mé druhé knížky od Darcy Coates se nemůžu ubránit pocitu zklamání. Už nějaký ten pátek mi stále vrtá hlavou, co je na jejích románech tak strašidelného, protože ani u tohoto jsem tomu na kloub bohužel nepřišla (což ale neznamená, že nebudu hledat dál :)). Mě spíše autorčiny knihy lákají svými originálnímu tématy a tím, jak dokáže čtenářům příběh nastínit občas až nebezpečně realisticky, i když tu jde obecně o duchařinu.
Couchsurfing je určitě jeden z nejlepších způsobů, jak nahlédnout pod pokličku Ruského tajemna. Autor, jakožto zkušený novinář a cestovatel, dokázal z výletu vytěžit maximum, skvěle rozebíral ruskou propagandu a rozporuplné informace, kterým se úspěšně snažil přijít na kloub a co se týče samotného Putina, na něm nenechal nit suchou. Fotografie na tom byly kvalitou o něco hůře, ale s tím se už nedá nic dělat. Nicméně se těším, až se s Orthem vydám i do jiných lokalit :).