knihomolkajanca komentáře u knih

Od knihy Dívka, had, trn jsem neměla mnoho očekávání. O to více mě překvapila tím, že mě od začátku dokázala zaujmout a vtáhnout do děje. Cizokrajná atmosféra pro mě byla příjemnou změnou a autorce se ji dařilo dobře budovat nejen díky použití exotických výrazů a jmen, ale i zakomponováním částí mýtů a legend smíchaných se špetkou historie.

Jak už to u pohádek bývá zvykem, kniha je psána er-formou. Přesto jsem však k Soraye měla blízko. Soraya je hrdinka, která celý život touží po společnosti, po lásce a lidském doteku. Když spatří možnost, že by tohle všechno mohla získat, nedokáže přemýšlet nad něčím jiným a zmítá se ve svých protichůdných pocitech. Strach, bezmoc, vztek, ale i odhodlání nebo láska – to všechno budete se Sorayou prožívat. Ano, je to trochu jako na horské dráze, ale díky tomu na mě Soraya působila lidsky a uvěřitelně.

Celkově jsou postavy silnou stránkou knihy, protože nebyly černobílé, poháněly je různé motivace a stejně jako v opravdovém světě se dopouštěly chyb.
Celý svět je propracovaný v takové míře, v jaké bych to u pohádky nečekala. Často se totiž ukázalo, že i zdánlivé maličkosti dokážou naprosto změnit směr příběhu. Zvraty jsem nedokázala předvídat, ale ke konci jsem se nemohla ubránit dojmu, že je zápletka možná až trochu moc překombinovaná, a kdyby jen jedna z postav byla trochu zvídavější, vše by se zhroutilo jako domino.

Ocenila bych o něco více akce, která by mě udržovala ve větším napětí a nutila do čtení. Když jsem totiž knihu odložila, neměla jsem úplně potřebu se k ní vracet.

S každou stránkou je kniha temnější a temnější, na své si ale přijdou i milovníci romantiky. LGBTQ+ YA romantická linka nepůsobí úplně prvoplánově a líbil se mi způsob, jakým byla v knize prezentována a přijímána okolím.

Sečteno a podtrženo, Dívka, had, trn má vše, co správná pohádka potřebuje, a to včetně lákavé obálky. Myslím, že nadchne zejména mladší čtenáře, ale vzhledem k temnému nádechu se jí nemusí bát ani dospělí toužící po oddechové četbě.

Hodnocení: 70%
Za knihu k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský

21.12.2021

Na konci Reborn si autor nachystal docela napínavou scénku, kdy se naši hlavní hrdinové Leon, Freya a Grace rozdělili. Hodně lidí toto rozdělení hodnotilo v recenzích dost negativně, ale já v tom takový problém neviděla. Všechny dějové linky mi totiž přišly dost zajímavé, i když mě trochu mrzelo, že k rozdělení došlo tak ultimátním způsobem. Přeci jen jsem našim hrdinům fandila a přála si, aby zase došlo k jejich shledání.

Jako nejzajímavější mi asi přišla dějová linka Grace, jelikož její přístup byl v příběhu novinkou a čtenář se o viru hodně dozví. U Freyi jsem tak trochu tušila, kterým směrem se to bude vyvíjet a na koho narazí. Trochu škoda je dějové linky Leona, kde se autor docela opakoval a potenciál zde zůstal poněkud nevyužit. Situace, do kterých se Leon dostal, už jsme znali z předchozích dílů, a přestože představa toho, co prožíval, byla hrozná, nepřišla žádná překvapení.

Toto opakovaní bylo bohužel patrné u více scén v knize, takže si myslím, že by možná příběhu zase tolik neuškodilo, kdyby byl třeba o padesát stran kratší. Naopak ale oceňuji, že autor nesklouzl k nějakému klišoidnímu závěru příběhu, kdy se vše jako mávnutím proutku vyřeší, nikomu se nic nestane a všichni žili šťastně až do smrti. Dokázala jsem sice odhadnout, jak to všechno dopadne, protože vzhledem k událostem ve třetím díle bylo toto řešení nevyhnutelné, ale přesto si Alex Scarrow nachystal na čtenáře takovou malou zradu. Vše se uzavře, až na jednu drobnost! A ta drobnost mi tedy bude vrtat hlavou, ach jo! Nesnáším otevřené konce!

Celou sérii hodnotím veskrze pozitivně, přestože první díl byl za mě jednoznačně nejlepší. Další dva trochu ztratily tempo, ale i tak jsem ráda, že jsem se do série pustila, protože to bylo zajímavé a místy děsivé čtení.

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

12.10.2021

Nejtemnější část lesa je příjemné čtení se silným pohádkovým nádechem. Není to ale retelling a zároveň se nepodobá žádné pohádce, kterou bych znala, takže jsem si dost užívala tu originalitu.

Zatímco u Krutého prince sledujeme osud člověka v říši víl, tady to Holly trošku prohodila. Hlavními hrdiny jsou šestnáctiletá Hazel a její starší bratr Ben, kteří jsou sice lidé, ale máme tady i vílu uvrženou do lidského světa – Jacka. Zatímco Hazel mi zpočátku přišla trochu zvláštní a moc jsem nechápala její jednání, Ben i Jack mi padli do oka. Zároveň mě upoutal příběh o městečku, kde se lidský svět střetává s tím vílím, takže jsem četla dále. Nutno podotknout, že kniha má pomalejší rozjezd a docela dlouho trvalo, než jsme se vlastně dostali i k onomu spícímu princi z anotace.

Na druhou stranu jsem ale měla čas Hazel pochopit a více k ní přilnout, což se povedlo zejména díky střípkům z minulosti. S každým dalším kouskem skládačky mi všechno dávalo větší smysl. Líbilo se mi i vykreslení sourozeneckého vztahu s Benem. Hazel je silná a odvážná, Ben citlivý a loajální, a přestože před sebou mají jistá tajemství, mají se rádi nadevše. No a Jack, ten byl můj oblíbenec od začátku do konce.

Každopádně teprve když z rakve zmizí dotyčný spící princ, všechno začne nabírat na obrátkách. Kam se princ poděl? Podaří se ho Hazel a Benovi najít? Může být ve skutečnosti takový, jak si ho vysnili?

Knize nechybí akce, záhady, tajemství, ale ani špetka romantiky, a to hned ve dvou linkách. Obě do příběhu moc hezky zapadly a hrozně jsem jim fandila. V jedné chvíli měl příběh velký potenciál, aby jej autorka rozvedla více. Za mě trochu škoda, že se tak nestalo, protože se na tom dal postavit klidně i druhý díl. Ale i tak se mi rozuzlení líbilo a po dočtení jsem byla okamžitě natěšená na další knihu Holly Black.

Hodnocení: 80%

18.08.2021

Literatura věnující se postapokalyptickým námětům je pro mě velmi lákavá, avšak ne každá kniha mi sedne. U Remade je ústředním tématem virus, který zamoří celou planetu. Že vám to něco připomíná? Samozřejmě, zrovna si jednou pandemií procházíme. Kdo by se nad tím tedy alespoň na chvíli nepozastavil.
Mně nezbývá než jen říct, že po přečtení Remade jsem ráda, že nás ve skutečnosti sužuje „jen“ koronavirus, protože to, s tím se člověk setká v knize, je daleko daleko horší.

Příběh začíná docela nevinně. Alex se s mámou a sestrou Grace po rozvodu rodičů přestěhuje z NY do Londýna a jako správný puberťák to nenese úplně dobře. Oproti tomu je Grace oblíbená a ihned do kolektivu zapadne. A zatímco se sžívají s novým prostředím, ve zprávách se nenápadně začnou objevovat zmínky o nebezpečném viru s ohniskem v Africe. Během týdne se virus dostane až do Londýna a tady se teprve příběh pořádně rozjede.

Ač se prvních pár stran Remade jeví docela poklidně, autor střídá kapitoly věnující se našim hlavním postavám s těmi, které se odehrávají na „místě činu“, tedy tam, kde virus propukl. Kapitoly jsou kraťoučké, takže vás to samozřejmě neustále nutí číst dál, protože potřebujete vědět, co se to tam děje. Scarrow na to ale jde chytře. Vždy poodhalí kousek a zase honem zpět za našimi hrdiny.

Knize by se určitě měly vyhnout čtenáři slabší povahy a osobně mě zarazilo, že jsem knihu několikrát zahlédla v kategorii „pro děti a mládež“. To tedy budou muset být velmi otrlé děti a rodiče by se měli připravit na následné noční můry svých ratolestí. Popis samotný není záměrně nechutný, to není potřeba. Ona postačí lidská představivost.

Autor se s hlavními postavami nemazlí. Svižné tempo si Remade udržuje po celou dobu a není nouze o zvraty i překvapení. Nakonec se z něj díky extrémní čtivosti vyklubala téměř jednohubka, a to má přitom přes 350 stran. Osobně by se mi líbilo trochu více poznat hlavní hrdiny a pár věcí nebylo moc realistických, ale to mi celkový dojem nezkazilo. Na další díl se moc těším.

Hodnocení: 85%

25.05.2021

Grišovi jsem poměrně dlouho odolávala, přestože od L. Bardugo už jsem četla Šest vran, které se mi moc líbily. Když už ale má vyjít seriál, tak jsem si řekla, že si to přečtu, ať můžu porovnat. A taky jsem měla chuť na něco trochu oddechovějšího.

V průběhu čtení jsem z knihy měla docela proměnlivé pocity. Na začátku to příjemně odsýpalo, protože Bardugo píše čtivě a na rozdíl od Šesti vran zde sledujeme jen jednu příběhovou linku psanou z pohledu hlavní postavy Aliny. Jednoduchá zápletka, kdy se u Aliny objeví velké nadání a najednou se tak stává velmi důležitou osobou, a než jsem se nadála, byla jsem v půlce knihy. Jenže pak to přišlo.

Člověk už od začátku tuší, že se nám tady bude rozvíjet nějaká romantická linka. Ta se ale na jednom místě posunula tak nesmyslně dopředu, že jsem z toho byla úplně rozčarovaná. Chodila jsem po bytě a nadávala, že takhle špatně to snad nemůže být napsané. Ale…tohle mi Bardugo udělala i v Šesti vranách, kdy mi také přišlo něco zdánlivě nesmyslné a teprve později se vysvětlilo, proč to tak bylo. No a tady to byl ten stejný případ. Zpětně to tedy začalo dávat smysl.

Nicméně i tak to nebylo ono. Za prvé jsem se úplně neztotožnila s Alinou. Moc jsem nechápala její myšlenkové pochody, kdy vzdychá po jednom muži, o tři strany dále už se mucká s jiným, a za další tři strany je zase všechno jinak. Za druhé byl příběh hodně předvídatelný. Většinou jsem dokázala celkem přesně odhadnout, co se asi tak stane a opravdu překvapivých momentů tady bylo jako šafránu.

Ale abych jen nehanila. Pokud hledáte nenáročné oddechové fantasy čtení, které vám bude hezky ubíhat, mohu Grišu určitě doporučit. Svět připomínající Rusko je zajímavý, magie také. Sama jsem zvědavá, jak příběh bude pokračovat, takže si další díly určitě přečtu.

Ještě bych na závěr chtěla pochválit pěknou obálku, i když ji docela hyzdí ta natištěná nálepka Netflixu, a taky příjemné formátování, které se dobře čte.

09.04.2021

Rozhodně fajn doplněk k sérii, ale jinak určitě nic převratného. Byla to ale na druhou stranu příjemná změna v knize neřešit jen nebezpečí a zažít si postavy i mimo nekonečný stres. Co jsem určitě uvítala, bylo střídání kapitol z pohledu dalších postav než je Feyre. Ve třetím díle jsem si hodně oblíbila Cassiana a Nestu, tak jsem byla ráda, že se jim autorka v této knize věnovala o něco více, ale no... chudák Cassian. Bylo mi ho tedy upřímně líto a jsem zvědavá, jak z toho autorka v dalším díle vybruslí. Trošku mě otravovalo, že se velká část knihy točila okolo Feyřina malování. Přišlo mi to možná trochu zbytečně moc a více bych ocenila, kdyby se třeba autorka více věnovala postavám Azriela, Elain či Luciena. Ale uvidíme, třeba si to všechno nechává do dalších dílů. A jelikož svátky zimního slunovratu jsou zjevně obdobou Vánoc, celou knihu prostupovala příjemná uvolněná atmosféra. Každopádně už se ale těším na pokračování příběhu.

10.02.2021

(SPOILER) Po spoustě let si dávám tuto sérii znovu a přestože první tři díly jsem si docela vybavovala, ty další tři už se mi z hlavy celkem úspěšně vypařily (až na samotný závěr série). O to je to ale lepší, protože se od čtení nemůžu odtrhnout úplně stejně jako kdybych knihu četla poprvé. Tento díl byl trochu jiný než ty předchozí - více vztahový, protože přeci jen - když se obyčejný člověk zamiluje do ducha...no, příliš perspektivní vztah to nejspíš nebude. A Jesse o tom samozřejmě přemýšlí, protože jinak by to nebyl ten Jesse, kterého si člověk prostě zamiluje.
Určitě bych ale také vyzdvihla postavu Paula. Člověk se tak nějak nemůže rozhodnout, jestli ho má nebo nemá rád. Je to takový záporák nezáporák - ačkoliv občas dělá dost podlé věci, člověk si nemůže pomoct, ale zdá se, že za tím není jen zlovolný úmysl. Všechno je díky němu o dost zajímavější.
Opět skvělá jízda a jsem ráda, že se to všechno posunulo k velkolepému finále.

11.01.2021

Po spoustě letech jsem se vrátila ke čtení této série a ačkoliv si některé věci stále vybavuji, musím říct, že si čtení náramně užívám. Nechybí vtip, akce, romantika a ano, knihy jsou sice určeny hlavně pro mladší čtenáře, ale mně to vůbec nevadí. Hltám jednu stránku za druhou a jsem natěšená na každou scénku s Jessem i přesto, že mi velmi silně táhne na 30. No nic, jdu se vrhnout na další díl.

11.01.2021

Tuto sérii už jsem před léty jednou četla, takže se mi sem tam vybavuje něco z děje. I po tolika letech mě ale kniha baví. Děj není nijak složitý, ale to vlastně vůbec nevadí, protože kniha je tak čtivá, že se ani nenadějete a jste na konci. Nechybí vtip, akce v podstatě od začátku do konce. No a kapka romantiky. Sice vím, jak celá série dopadne, i tak se ale vždy těším, až se objeví Jesse, protože ten je prostě nej. Knihu jsem zhltla za dopoledne, takže se vrhám ještě na další díl.

10.01.2021

Nedávno jsem si na sérii "Děsivých dějin" vzpomněla - jako malá jsem je hrozně ráda četla a hodně se u toho nasmála. Tak jsem si jeden díl z nostalgie půjčila z knihovny a musím říct, že se jedná opravdu o supr knihy pro mladší čtenáře. Nikdy jsem nepatřila mezi lidi, kteří by dějepis nenáviděli, ale na druhou stranu jsem jej ani nemilovala a tyto knihy mi jej dost přiblížily. Některá fakta z těchto knih si pamatuju do dneška i spolu s vtípky.
Možná zase za čas sáhnu po nějaké další. :)

28.12.2020

Přečteno v rámci výzvy, jinak bych po knize pravděpodobně nesáhla. Povídka, ačkoliv tak zpočátku nevypadá, je smutná, vypráví o zapomnění a o tom, jak někdy události zvenčí dokážou zcela změnit lidský život. Ačkoliv téma je hluboké a určitě oceňuji tento zajímavý námět, nebyl to úplně můj šálek čaje, a proto dávám tři hvězdy.

28.06.2020

V rámci čtenářského odreagování jsem se vrhla na druhý díl série božský. Tentokrát už jsem věděla do čeho jdu a nebyla jsem zklamána. Jiný příběh jiného páru, ale sem tam se objevily i postavy z prvního dílu, což se mi na knize líbilo. Pokud hledáte jednohubku na odreagování, neváhejte, ale žádnou hloubku od toho nečekejte.

08.12.2019

Tak jsem si myslela, že čtu poslední díl Mistborn a ono ne, jak jsem se dozvěděla na konci knihy. :D Ne, že by mi to vadilo, další díl si ráda dám, ale kdo na ty knihy má pořád napjatě čekat!

No a nyní k hodnocení dílu samotného - po předchozím díle, který jsem hodnotila jako nejslabší ze série, se Sanderson vrátil zase zpět do zajetých kolejí a co si budeme povídat, byla to jízda. Tentokrát už jsem neměla problém se začíst.
Jsem ráda, že i zde dostaly více prostoru kandry a i přesto, že mě trochu mrzelo, že se už neobjevil můj oblíbenec TenSoon, tak MeLaan jsem si užila. Má prostě svůj styl a srší vtipem.
Také jsem si v tomto díle daleko více oblíbila Wayna, což bylo nejspíš částečně způsobeno tím, že zde dle mého dostal trochu více prostoru než dříve, ale také možná tím, že Wax jakoby po událostech z minulého dílu zestárl a byl celkově ustaranější. Marasi mě v tomto díle tolik nenadchla, ale tleskám za proměnu Steris. Z otravné protivné ženštiny se stala sympatická postava.

A ještě se neubráním celkovému shrnutí tří dílů s Waxem a Waynem. Užila jsem si je a novodobější podoba Mistborn má rozhodně své kouzlo. Postavy byly velmi dobře vykreslené a co rozhodně oceňuji, je menší epičnost oproti prvním třem dílům. I tak ale musím říct, že první polovina série pro mě měla větší kouzlo, než ta druhá. Klasické souboje mistbornů mi prostě chyběly a ani nevím proč, ale Vin a Elenda jsem si zkrátka zamilovala o něco více :)

14.11.2019

Může obsahovat spoilery:
Mám z knihy dost rozporuplné pocity... Asi kdyby mi bylo 15, tak bych z knihy byla nadšená, ale teď už to pro mě bylo příliš plytké a naivní. V komentářích jsem četla, jak zde autorka konečně vykresluje vampíry jako nebezpečné a nemilosrdné bytosti - já nevím, ale přišlo mi to hodně podobné jako jiné knihy. Jen Kaspar byl na začátku o něco více nepřístupný a protivný.

Co mi ale asi nejvíce vadilo, byl příběh samotný...9 dimenzí, temné hrdinky, čaromocní...celá tato linie mi v podstatě přišla dost zbytečná. V příběhu to nesehrálo až takovou roli a celý svět nebyl dost dobře popsán, aby mi to dávalo dostatečně smysl...Asi jsem moc rozmazlená z opravdu kvalitních fantasy.

Konec mi přišel trochu moc osekaný. Čekala jsem alespoň pár kapitol po přeměně. A ještě jedna věc mě rozčilovala... Děvenka... opravdu museli vymyslet zrovna tuto přezdívku? :D
Každopádně se mi ale navzdory tomu kniha četla velice dobře a proto hodnotím třemi hvězdami. Příběh byl ale spíše na dvě. Na další díl se rozhodně nechystám, ale myslím, že romantiku milující puberťačky toto dílo ocení.

31.10.2019

Knihu jsem četla již dávno, ale vím, že mě tehdy moc nenadchla. Chvíli mě to bavilo, ale postupně se vtipy nějak okoukaly a nebylo to ono. Více už si bohužel po takové době nevybavuji, ale znovu se na knihu určitě nechystám.

25.06.2019

Po této knize jsem sáhla již podruhé - poprvé mi přišla pod ruku v knihovně, když mi bylo asi 15 a podruhé jsem se pro ni rozhodla v rámci čtenářské výzvy. Čekala jsem, že s takovým odstupem se můj názor na knihu bude v něčem lišit, ale nejspíš se můj vkus ani po tolika letech nezměnil :)

Maurice a jeho hlodavce tak hodnotím třemi hvězdami. Kniha se četla dobře, čtení jsem si užila, ale...nějak to není ono. Kniha je vtipná a pobavily mě jména Mauricových hlodavců. Ale tento typ fantasy asi není úplně pro mě. Chybí mi tu napětí, akce i boj... Na nějakou dobu si tedy od Terryho Pratchetta opět dám pohov a v nejbližší době sáhnu po klasickém fantasy.

25.06.2019

Přečteno díky výzvě a bohužel musím ohodnotit dvěma hvězdami. Kniha měla docela potenciál a přesto, že samotný příběh byl dost nezajímavý, tak se docela dobře četla. Měla sice pasáže, u kterých jsem měla trochu problém udržet pozornost, ale byla jsem zvědavá na rozuzlení a čekala něco převratného, co mi celý děj ukáže v novém světle. No... bohužel se tak nestalo, takže mám z knihy nakonec dost rozpačité pocity a trochu mi to přišlo jako zbytečné čtení.

04.05.2019

Zatím jsem knihy o Drizztovi vždy hodnotila čtyřmi nebo pěti hvězdami, ale tady, ač nerada, musím dát pouze tři. Po skvělém předchozím díle, který jsem přečetla jedním dechem, mi tento prostě přišel slabší. Myslím, že to bylo způsobeno zejména tím, že v knize byly daleko více popsány jiné dějové linie než ta Drizztova, kterou mám nejraději. Pro pochopení příběhu to bylo asi nezbytné, ale občas mě pletichaření zlých drowek a Lloth už trochu nudilo. Na druhou stranu se trochu více ke slovu dostal Jarlaxl, kterého mám s každým dílem o kousek víc raději. Zároveň mi ale přišla trochu slepá linie s Eertuem a Lloth z jiné sféry. Nicméně to vypadá, že v dalším díle bychom se mohli dozvědět více. Každopádně myslím, že onen zajatec bude Wulfgar. Hned po tom, co v osmém díle zemřel, jsem měla tušení, že úplně po něm nebude a tady se mi mé podezření tak trochu potvrdilo záhadným zajatcem. Protože za koho jiného by byl Drizzt položit třeba i život? No uvidíme :-) I přes průměrné hodnocení, které dnes uděluji, se ale i tak již brzy vrhnu na další díl.

01.05.2019

Normálně tento žánr vůbec nečtu, ale sem tam se mi stane, že mám takový zásek ve čtení a potřebuju si přečíst něco totálně jednoduchého, přiblblého, s jasným dějem, co člověk slupne za dvě hodinky. Na tohle tento žánr a kniha posloužila vskutku skvěle - už se zase mohu vrátit ke svému oblíbenému fantasy. Každopádně účel splněn, takže hodnotím třemi hvězdami, ale připravte se, že příběh zrovna moc hloubku nemá a je to tak sladké, že vás z toho budou zaručeně bolet zuby :D Chvílemi jsem se musela smát tomu, že to vlastně vůbec čtu :D

07.04.2019

Kniha přečtena v rámci výzvy. S jazykem jako takovým jsem problém neměla, jsem sama z kraje. Občas tam byl nějaký vtípek, ale celkově mě kniha příliš nezaujala. Ale i tak aspoň vím, o co se jedná a tak to asi nebyla úplně ztráta času :)

20.02.2019