Knihontýnka komentáře u knih
Ne každému musí tenhle svérázný styl vyprávění sedět, ale mě předposlední díl přesvědcil, že je tahle série jednou z těch lepších. A to i přesto, že je to tentokrát spíš love story než "duchárna".
O trochu lepší než předchozí díl, ale pořád platí, že se některé dějové linky až schematicky opakují. S. potká kluka, kluk je něčím divnej, má divnýho příbuznýho, je z toho průšvih. S. miluje Jesseho, myslí si, že on jí ne. S. se podceňuje, nakope pár zadků, konec.
Už se to začíná trochu opakovat, hlavní hrdinka se chvíli podceňuje, pak nakope pár zadků, pak má zaracha a do toho řeší milostné trable. Ale i tak to v tomto žánru patří k tomu lepšímu.
Subjektivní vyprávění je báječné především proto, že postupně odkrývá osobnost a inteligenci a sociální inteligenci postavy. To se bohužel Radce Třeštíkové nepovedlo a kromě první kapitoly s Rebekou se v důsledku toho všechny příběhy tak trochu toho slily v jeden a ztratily důvěryhodnost. A navíc to byla depka. (Zdálo se mi to nebo má Třeštíková nějakej problém s chlapama?)
Ruby je hlupačka, která neví nic o životě, má ale ohromnou kliku. Když se přestane konečně hrabat ve svých pocitech a v konečně se začne něco dít, není to špatný.
Tahle série byla průměrná až podprůměrná a poslední díl to nezachránil, pokračovalo nelogické chování hlavních hrdinů, změna jejich povahy (podle toho jak se to zrovna hodilo kvůli dějovým zvratům). Jak byl vlastně motiv královniny vraždy jsem se taky uspokojivě nedozvěděla. Bylo to blbé a ploché, ale (a to se opakuji) chvílemi docela čtivé jako předchozí díly.
Už se to trochu táhne a nějak se to matlá, ale číst se to dá.
Dala bych tomu i dvě * za 3/4 knihy, ale to grand finale bylo opravdu grand. Takže tomu ještě dám šanci.
Hlavní hrdinka Rose se sice chová jako nekompenzovaná diabetička, ale je to docela čtivé.
"Holčičí" čtení, které neurazí, ale výrazně nezaujme. Ale když člověk nečeká víc, není to špatný.
Jako bych už to někdy četla... Asi tak stokrát. Ale co. Má to spád a hlavní hrdinové jsou Mirkové Dušínové tělem i duchem.
Na Pratchettovi jsou nejlepší jeho vtipy určené "pro zasvěcené". A tenhle díl není výjimkou. Velký třesk a řecká mytologie ppd dohledem Mrakoplaše? BYLA JSEM U TOHO. (!!!!)
První část knihy se hodně táhla, nakonec ale další části přinesly skvělou akci. Motivy jednotlivých postav mi ani na konci nedávají moc smysl. Jinak bych i bývala dala ****.
Je to milé, vtipné a nezatěžující. Víc nečekejte a nebudete zklamáni.
Sama sebe překvapuji tak vysokým hodnocením. Jak to na začátku bylo zoufalý a zoufale blbý, v prostředku k odložení zoufalý a zoufale pubertální, na konci to bylo zoufale akční a vlastně i docela dobrý. Taková kniha, co vás donutí, abyste ji dočetli, i když nevíte, jestli chcete.
Po přečtení tohoto dílu už jsem si třetí nepořídila. Víte, jak někdy člověk čte knížku nebo kouká na film už jen proto, aby zjistil, jak to skončí? Tak to mě v tomhle případě v průběhu čtení druhého dílu dokonale přešlo. Přitom to není úplně špatné, jen se mi prostě nepodařilo sžít s hlavními hrdiny.
Musím se přiznat, že mě to nějak zvlášť nechytlo, připadá mi to takové upatlané, polepené, poskládané. Vlastně dost podobné těm rmutům, co hlavní hrdiny ohrožují.
Jedna z nejskvělejších knih poslední doby. Jen přebal se moc nepovedl. Nebýt chlápka v knihkupectví, který mě na ni upozornil, bych si jí vůbec nepořídila. Je to zas konečně něco alespoň trochu nového. Doporučení posílám dál.
Tohle je jeden z mých nejmíň oblíbených dílů Zeměplochy. Ani nevím proč. Možná je to tím, že jsem nikdy nebyla v Austrálii. Nebo tím, že je mi vždycky Mrakoplaše vlastně líto, protože všechno odnese :).