Knihontýnka komentáře u knih
Odpočinkové a svěží čtení bez zásadní myšlenky. Zábavné a nezatěžující. Jsou dny, kdy víc není třeba.
Pocta Mayhewovi a Dickensovi a připomínka toho, že svět je někdy pěkně ošklivý a špinavý místo. Ale i v něm žijou hodný lidi, který uměj konat dobro a sem tam i dodat nějakou tu vodu na vošplouchnutí. A taky je tu Dáma. Díky, sire Terry. (A díky, pane Kantůrku.)
Kvality prvního dílu to nedosahuje, ale myslím, že si Louisa tenhle happyend prostě zasloužila. A doufám, že už je to opravdu ...end, protože se obávám, že další díl by měl o další hvězdičku míň.
Árii s Perrym a Roarem i dalšími jsem si velmi oblíbila. Přesto poslední díl nemohu ohodnotit víc než ***. Autorce docházel dech a už vlastně nevěděla, co chce čtenářovi předložit. Děj se zbytečně cyklil. Sobol někoho z party chytil, utekl, někoho z party chtěl zabít, umřel nebo utekl. Závěrečná pasáž působila, jak když někdo vytrhl z knihy 100 stran a nahradil je výcucem.
Toničku můžu, i když tak úplně nezapadá do klasické Zeměplochy. Podle mého názoru je to jedna z prvních knih, která odráží to, čím si Pratchett prošel. Ale má dobrý konec a závěrečné setkání (nebudu jmenovat) je velmi zábavné.
Je to takovej ten případ, kdy jste v devátý třídě a píšete sloh. Máte dobrej (byť trochu překombinovanej) námět, ale budiž. Jenže vám je 14 a vaše jazykové schopnosti jsou nic moc, baví vás akce, ale nemáte v tom úplně jasno. Výsledek není hroznej, ale je takovej neuspořádanej, nedotaženej. Škoda.
Není to špatné, jen takové neuspořádané, zmatené. Motivy některých postav jsou taky rozhárané, zmatené. A to až tak, že jsem chtěla dát ***. Nakonec mě ale Cealana, u níž jsem si nakonec na tu Aelin zvykla, přesvědčila. Stejně jako Manon a Elide. Holky, držím palce, ať je ten příští díl trochu lepší ;).
Už jsem jí objednala, Nedá se svítit. A to jsem si slibovala, že další nákup knih až po Vánocích :))
Dobrý nápad, škoda, že není tahle dystopie trochu hlubšího "rozměru". A taky škoda, že se třetí díl nedá sehnat :).
Docela důstojné zakončení série, vyhovoval mi styl vyprávění, ale rozhodně to nemůžu označit za to nejlepší, co jsem kdy četla.
Ne každému musí tenhle svérázný styl vyprávění sedět, ale mě předposlední díl přesvědcil, že je tahle série jednou z těch lepších. A to i přesto, že je to tentokrát spíš love story než "duchárna".
O trochu lepší než předchozí díl, ale pořád platí, že se některé dějové linky až schematicky opakují. S. potká kluka, kluk je něčím divnej, má divnýho příbuznýho, je z toho průšvih. S. miluje Jesseho, myslí si, že on jí ne. S. se podceňuje, nakope pár zadků, konec.
Už se to začíná trochu opakovat, hlavní hrdinka se chvíli podceňuje, pak nakope pár zadků, pak má zaracha a do toho řeší milostné trable. Ale i tak to v tomto žánru patří k tomu lepšímu.
Subjektivní vyprávění je báječné především proto, že postupně odkrývá osobnost a inteligenci a sociální inteligenci postavy. To se bohužel Radce Třeštíkové nepovedlo a kromě první kapitoly s Rebekou se v důsledku toho všechny příběhy tak trochu toho slily v jeden a ztratily důvěryhodnost. A navíc to byla depka. (Zdálo se mi to nebo má Třeštíková nějakej problém s chlapama?)
Ruby je hlupačka, která neví nic o životě, má ale ohromnou kliku. Když se přestane konečně hrabat ve svých pocitech a v konečně se začne něco dít, není to špatný.
Tahle série byla průměrná až podprůměrná a poslední díl to nezachránil, pokračovalo nelogické chování hlavních hrdinů, změna jejich povahy (podle toho jak se to zrovna hodilo kvůli dějovým zvratům). Jak byl vlastně motiv královniny vraždy jsem se taky uspokojivě nedozvěděla. Bylo to blbé a ploché, ale (a to se opakuji) chvílemi docela čtivé jako předchozí díly.
Už se to trochu táhne a nějak se to matlá, ale číst se to dá.
Dala bych tomu i dvě * za 3/4 knihy, ale to grand finale bylo opravdu grand. Takže tomu ještě dám šanci.
Hlavní hrdinka Rose se sice chová jako nekompenzovaná diabetička, ale je to docela čtivé.