Knihontýnka komentáře u knih
Četl to snad každej a kdo tvrdí, že ne, četl to dvakrát. Nechápu, jak někdo, kdo mi je tak strašně nesympatickej jako JKR, mohl napsat tak zábavnou a milou pohádku, která baví i dospělý.
Většina knižních sérií ztrácí ve dvojce dech, někdy ho u trojky nabere. Snad to bude ten případ. I když i se ztraceným dechem je to pořád dechberoucí příběh.
Přišlo mi to (nebojím se použít již zlidovělý výrok VK) takové falešné a prázdné. Ale každý máme rádi něco jiného a základní kostra příběhu je docela kost. Jen to provedení pokulhává.
Tolkienovi určitě nelze upřít jeho přínosy pro literaturu, originalitu (zvlášť, když si člověk uvědomí, kdy to psal) a nadčasovost (-//-). Jenže já si prostě nemůžu pomoct... A tak straaaašně mě to nudilo.
Piper si (jak hlásá anotace) sice užívá fajn kariéru a má fungující vztah, ale jinak je to dost velká blbka. Díky svojí nepříliš vysoké inteligenci zvládne pobyt ve vězení na pohodu, protože si spoustu věcí vůbec nepřipouští. Je to určitě zajímavé čtení a stojí to za to, ale neočekávejte od toho intelektuální ani hlubokou sondu do myšlenek zločinců :).
Kewin Kwan je sám (minimálně stylem psaní) trochu "banán". Tak nazývají podle jeho samého Číňané žijící v domovině Číňany poameričtěné nebo evropské, protože jsou zvenku žlutí, uvnitř bílí. Ani tohle ani Šíleně bohaté Asiaty nepovažuju za humornou literaturu. Podle mě je ta spíš smutná sonda do života bohatých, ale pokryteckých a vlastně nešťastných lidí. Každopádně stojí za to přečíst, dozvíte se letos o jiné kultuře (řadu věcí jsem gůglila a reálie celkem sedí). Co mi znovu vadilo, bylo, že poznámky a vysvětlivky nejsou pod čarou, ale na konci knihy (a tak je potřeba často listovat na konec).
Pro mě překvapení roku. Z housenky Sarah Maas se stal motýl.
Přebal je jako titulka katalogu od Avonu (odrazuje), ale nenechte se zmýlit. Ve skutečnosti se jedná o příběh jako z pera začínajícího Michala Viewegha. Jeho fanoušci si přijdou na své.
Dojemná, krásná a smutná love story (tedy spíš pohádka), která vlastně jen naznačuje každodenní realitu kvadruplegika a dává mu majetek, aby se svým postižením mohl vyrovnat snáz než jiní. (Naštěstí!)
Nesmrtelní hrdinové ze Sigmy jsou skvělí, hlavně proto, že už si po pár letech ani nevzpomenete, že jste tuhle blbost už četli a vezmete si to na dovolenou (za 69 korun v paperbacku, no nekup to :)). Zabaví, neurazí.
Jako bych to už někdy četla. Hlavní hrdinka je dost schizofrenní (zároveň nelítostná vražedkyně a marnivá a někdy trochu přihlouplá puberťačka), ale přesto je to zábavné, čtivé a těším se na další díl.
Je to taková Divergence v kabátě Hunger Games a botách Labyrintu. Navoněná MacGyverem a umytá v seriálu Mash. Ale přestože stokrát čtené/napsané, na léto ideální.
Na dovolenou do Řecka jako dělané, ale za mě žádný knižní skvost.
Nevadí mi zobrazování/popisování násilí ve filmech/knihách, pokud má nějakou kulturu. A ta mi v tomhle případě chybí. Je to takové knižní sado-maso Slunce, seno.
Číst se to dalo, ale nevím proč mi všechny hrdinky "erotických" románů připadají jako totální "blbky"... (Což je mimochodem slovo, které nemám ráda, ale v tomhle případě sedí.) Kniha se mi líbí, pokud se dokážu s hrdinou/hrdinkou ztotožnit, v tomhle případě se to ale nedalo. Je to totiž nezodpovědná, hysterická, hloupá a zbytečná osoba, která si žádné "A žili spolu šťastně až na věky" rozhodně nezaslouží.
Knížky Alexandry Potter jsou všechny na jedno brdo. Tuhle považuji za světlou výjimku. Do Indie bych nikdy nejela, protože jsem na to přílišná slečinka, ale i mě se podařilo vtáhnout do děje a díky Potterové jsem obdivovala indickou kulturu. Za mě dobrý.
Mám k téhle knize rozhovorů v zásadě jedinou výhradu. Tou je, že očekává od čtenáře rozhled a alespoň minimální znalost všech zpovídaných osobností. Medailonky před samotným rozhovorem by mohly být podrobnější. Jinak super zajímavé čtení.
Podobný příběh už jsem četla snad tisíckrát. Ale co. Opakování je matka moudrosti. A tohle je malé, milé a dobro vždycky zvítězí. Víc člověk někdy nepotřebuje.