Knihontýnka komentáře u knih

Pěkné, svižné, někdy ne úplně tak, jak známe, napsané pohádky.

16.01.2021

Ze začátku jsem byla nadšená, hlavní hrdinka je sice trochu kanál (vyjadřováním), ale možná i proto to mělo švih. Později už to začalo být méně svižné (malý SPOILER, který si ale stejně přečtete v obsahu :D), zvláště pasáže “manžel”/“manžílek” to a tamto. Konec docela zajímavý. Moc slibovaných překvapivých zvratů se mi nedostalo, přesto nadstandard.

1 16.01.2021

Je to zajímavé, jak se člověku opakovaným čtením téhož odkrývá nové. Před dvaceti lety mi to nepřišlo zdaleka tak temné jako dnes. Příběh, který děti milují, ale není moc pro děti. Rowlingová má bezpochyby dar, ale vyprávění je s každou další HP knihou stále krutější a krutější.

9 08.01.2021

Nádherné ilustrace, ale opět se ukazuje, že zvlášť pro básničky (poezií bych tuhle jednohubku asi nenazvala) platí, že překlad může vše zkazit. Tady to není chyba překladatelky, je vidět, že se snažila, slovo kniholap je boží! Přesto: Nevím, jak originál, ale překlad prostě nefunguje. Příběh hezký a s nápadem, ale to je vše.

1 02.01.2021

Fuj! Chce se mi řvát a zvracet. Tohle je jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. O tom, že i hodní lidé v přesvědčení o své pravdě dělají zrůdné věci. O tom, že jsme my lidi taky někdy pěkní srabi. A taky o tom, že NE by mělo být prostě NE a je jedno, kdy zazní.

15 02.01.2021

Backman je sázka na jistotu. Většinou vás jedna stránka rozpláče, aby vás další rozesmála nebo aspoň potěšila. Případ Medvědína to ale není. To je spíš krystalická depka, ale opět skvělá.

7 30.12.2020

Je vidět, že se jedná o mistrovy rané povídky, případně ty, které mu nestály za “hlubší” zpracování, nejsou nijak extrémně skvělé (navíc se tu opakuje jedna povídka z Draků na hradě Ruinově ze stejné série :/), ale každopádně jsou milé. Knížka je krásně udělaná, různé fonty, zvýraznění, obrázky. A krásně se čte nahlas, překlad rozhodně neuškodil, přestože ho “nemá na triku” dvorní Pratchettův překladatel.

2 28.12.2020

Kniha je bezvadně napsaná, ale prostě mě nenadchla. S hlavní hrdinkou jsem se neuměla ztotožnit. Je to takový mix Artemis, Hostitele a dalších.

Sny hlavní hrdinky alias (trochu spoiler, který ale pochopí jen někdo, kdo již četl) vzpomínky Měkkého ostří byly určitě psány s vyšším plánem a poselstvím, ale byly příliš složité, až nepochopitelné. Technické pasáže, neustálé opakování toho, v jakém zrychlení se zrovna nachází ta která loď, brzdilo děj. Druhou knihu už si asi “odpustím”..

2 27.12.2020

Po dlouhé době jsem odložila knihu. Po sedmdesáti stránkách jsem zjistila, že mě vůbec nezajímá, co se bude dít dál. Už u předchozí série jsem měla o stylu psaní autorky i jejích příbězích pochybnosti, prostě mi nesedí, nedá se nic dělat.

Nejsem si jistá, jestli si to vzhledem k “nepravděpodobnosti” opravdu ty čtyři hvězdičky zaslouží, ale vzhledem k tomu, co se mi v poslední době (dámy prominou) za srágory občas dostalo do rukou, musím přitlačit. Úplná srágora to totiž není. Příběh je inspirovaný skutečnými událostmi, byť zasazenými do jiné doby (ta je mimochodem popsaná velmi působivě). “Prozření” hlavního hrdiny je trochu úsměvné, pravda, ale ne zcela neautentické. Příběh sviští, po dlouhé době jsem u konce jen těžko odkládala. Kniha je podle mého názoru místy až zbytečně brutální, ale to už je při čtení toho žánru riziko čtenáře.

3 01.12.2020

Někdy je marketing knihy silnější než příběh. Podle mého názoru je tenhle díl přesně ten případ. Zatímco v prvním mi přišly problémy hrdinů uvěřitelné (asi k proto, že mi byly blízké), tentokrát na mě spíš dýchala puberta. Věřit znovu je pěkně napsané, má spád, ale hlavní hrdinka je přecitlivělá fňukna a některé formulace v erotických scénách mě rozesmály, z jiných mi bylo až trapně (“strčil prsty do mojí vlhkosti” - to jsem si hned vzpomněla na Román pro ženy a poznámky o “čvachtání”. Číst takové formulace dost kazí celkový dojem.) Opět se ukazuje, že není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. Mně se Mona Kasten tentokrát nezavděčila. Spíš jsem utrpěla zklamání z utracení poměrně vysoké částky za knihu, bez které bych se s klidným svědomím obešla.

7 23.11.2020

Pro Backmana jsou evidentně deprese, úzkosti a úvahy o sebevraždě velké téma. Není to úplně optimistické čtení, ale plné emocí a postřehů ze života přesně tak, jak jsme u autora zvyklí. Mám ho ráda a doufám, že se svými démony bude bojovat i dál úspěšně.

9 04.11.2020

Přiznám se, že obecně nemám moc ráda české knihy a filmy, protože mi přijde, že i ty “humorné” jsou ve většině případů ve skutečnosti dost depresivní. Na Hartla jsem se proto už dlouho (trochu z povinnosti, abych měla přehled) chystala. A byla jsem příjemně překvapená. I když to byla taky trochu depka. Dobře vystavěný příběh 4 kamarádů, má spád a nepostrádá vtipné momenty. Určitě mu dám ještě šanci ;).

6 01.11.2020

Třetí díl patřil dřív k mým nejoblíbenějším, ale s věkem mi stále víc vadí, jak některé události a chování postav nedávají smysl. Asi nejdrásavější je “téměř závěrečný” rozhovor v Chroptící chýši (nebo jak to Medek přeložil, mimochodem, naprosto luxusně přeložil, teď jsem dala anglickou verzi a ta česká je prostě “zvukomalebnější”).

6 06.10.2020

Potřetí už to není taková zábava jako poprvé, ale pořád je to v rámci žánru velmi slušná jízda. Jen se budu opakovat: Safra, vždyť to vůbec není pro děti!

3 06.10.2020

Nová klasika, i když tedy ne moc pro děti, byť ji děti čtou a poslouchají. Sem tam nějaká dost zásadní nelogičnost, ale to se dá překousnout.

8 06.10.2020

Málokdy se stane, že začnete číst a nemůžete se odtrhnout, protože už úvod vás strhne natolik, že to prostě nejde. Backman je mistr myšlenky, jeho styl nemusí a nemůže sedět každému, ale mně mluví z duše. Směju se, abych za 10 vteřin málem plakala. Nádhera.

9 29.09.2020

Dostala jsem, co jsem čekala a možná i trochu víc. Příběh má spád, logiku, byť je to slaďárna a všichni (tedy spíš všechny) víme, jak to skončí. Za mě navíc zajímavá linka perfekcionistické matky.

8 30.08.2020

Měla jsem ráda praštěnou a (zdánlivě) nekomplikovanou Rose a legračního a (zdánlivě) nekomplikovaného Asada. Během dvou dílů jsem přišla o oba. Pořád to mělo švih, ale víc mě bavily “obyčejné” případy oddělení Q.

6 23.08.2020

Stina si pamatuju jako jediného z autorů Stop hrůzy jako “takového horšího Kinga“. Tohle ale byla taková nostalgická jednohubka bez nápadu. Ale jak tu píšou jiní, do mhd či při čekání u lékaře ok.

2 23.08.2020