Knihožroutová komentáře u knih
Moc se mi líbil styl psaní autorky, ta severská strohost, žádné zbytečné popisy, přesto co se týče pocitů hrdinů dokonale jasné a výstižné.
Podle zdejších komentářů jsem čekala mnohem víc. Je pravda, že to nebyl až takový kýč jako jiná červená knihovna, dialogy byly celkem přirozené, ale prostě mě to až tak nebralo. A některé předsudky hlavních hrdinů (nebudu říkat jaké, nechci spoilovat), mně spíše našroubované a samoúčelné než opravdové.
Hrozně mě to bavilo. Konec nic moc, ale na to už jsem u Kinga docela zvyklá, má jiné silné stránky, je hlavně skvělý psycholog a geniální vypravěč.
Brilantní dílo. Při čtení jsem zažívala stejný druh strachu, jako v dětství na stezce odvahy nebo při poslouchání strašidelných příběhů.
Romantické knihy pro ženy moc nemusím, ale Kinselle odpustím všechno – děj přitažený za vlasy, trapné scény, naivní hlavní hrdiny, je to prostě psané s nadsázkou, humorem a s takovou okouzlující lehkostí a přímočarostí, že to přečtete jedním dechem. Kinsellu bych doporučila všem ženám, fakt neurazí nikoho.
Kniha mě dostala od první kapitoly. Nad Edgarovou neschopností vyjádřit po úrazu hlavy své myšlenky, jsem se musela smát i brečet. A hrozně se mi líbilo, když maloval, to jak vznikal obraz. Myslím, že tady se King inspiroval sám u sebe a popsal své pocity při psaní knih, tvůrčí činnost jako tvůrčí činnost, že?!
Dokonalé.
Kdyby někdo známý, chtěl doporučit nějakou Kingovku, možná bych mu doporučila právě tohle, i když to vlastně vůbec není od Kinga, ale od jeho syna. Jenže oni píšou skoro stejně a King má někdy své hodně vykecávací móresy, nebo různé úlety, kterým musíte postupně přijít na chuť. Vánoční říše je prostě sázka na jistotu i pro začátečníky King-žánru .
Začátek super, pak trochu nuda, ale na konci mi zas bylo líto, že už je konec. Kniha ve mně zanechala pachuť smutku, jako předešlé díly. Něco končí, něco začíná. Zaklínače mám prostě ráda.
Tak jsem po mnoha měsících konečně došla k Temné věži – neuvěřitelně silný příběh. King u mě tímto upgradoval z krále na poloboha. Říkám díky, Sai Kingu, nechť jsou tvé dny dlouhé a noci příjemné.
První díl, je trochu zmatený, ale stojí za to vydržet. A ten konec? Věděla jsem, jak to skončí a s tím vědomím knihu už četla, a víte co? Připadá mi, že je to tak správně. Cesta je cíl a ka je kolo, které se otáčí, říkám pravdu. A když máme nějaké vysoké cíle, za nimiž míříme, právě tehdy jsme šťastni.
V posledním díle se mi obzvlášť líbilo propojení s postavou samotného autora.
Soukupová oplývá talentem vyjádřit cokoliv jednoduše a přitom výstižně a to je mnohem těžší, než psát složité rádoby moudré kecy.
Ve svých knihách přechází z nepřímé řeči do přímé, žádné úvozovky, a přece je to dokonale srozumitelné.
Líbilo.
Líbí se mi Haileyho profesionalita, vždy je dokonale obeznámen s prostředím, o kterém píše. Styl psaní, mě však neoslovil, nebo že by to bylo překladem? Prostě tohle bylo slabší, působilo to trochu lacině.
První půlka se mi četla sama, skvělá atmosféra. Pak to začalo být lehce křečovité, akční část mi připadala trochu moc našroubovaná, aby to sedlo. Konec už byl opět svižnější, takže mě to obměkčilo a dávám čtyři hvězdy.
Ano, autorův styl psaní je nádherný, jenže v druhé půlce už mi spíš vadil, než bavil, hodit tam pár dialogů místo květnatých popisů, mnohem lépe by se to četlo.
Mnohem víc než kniha mě zaujaly komentáře některých čtenářek, které by chtěly být taky tak milované jako Lolita, Humberta litují a vidí v něm oběť, Lolitu nenávidí a považují ji za mrchu. To opravdu stačí, aby chlap nadhodil pár romantickopoetických řečí plných bolestné touhy a vezmete ho na milost? Přestože je to sobec a nelida, který bez výčitek ničí dítěti dětství?
Hrozně divná a zároveň krásná kniha.
Prvních několik desítek stran, jsem s Kingem vůbec nemohla najít společnou řeč. Nechápala jsem, o čem pořád mluví. Kdyby to nebyl sám velký sai King, odložím tohle dílko po třiceti stránkách. Ale naštěstí jsem vydržela a brzy jsem se s mistrem naladila na stejnou vlnu.
Takže závěr? Na jednu stranu je to hodně divný fantasmagorický úlet, na druhou stranu úchvatné, krásné umělecké dílo. Opět jsem musela před Kingem smeknout, jak dokáže být dokonale lidský a při tom prodchnout dílo tajuplnou atmosférou a jako bonus - opět spoustu lásky bez patosu.
Rozhodně nedoporučuju těm, co s Kingem teprve začínají – je to pouze pro obeznámené Kingoidy.
Výborně napsané, dokonale lidské, opravdové, vtipné i smutné. King je fakt génius. Kniha o ženském údělu a ženské síle. Přes dvě stě stránek monologu staré hubaté ženské a ani chvíli jsem se nenudila.
Dolores mě totálně rozsekala na maděru. Je úžasná, má srdce na správném místě, ale nechybí ji ani rozum a odvaha.
Byla jsem maximálně spokojená, ani chvíli jsem se nenudila. Chápu, že někomu může vadit, že není vše detailně vysvětleno, ale mně to naprosto sedlo, cílem bylo spíš přimět čtenáře, aby se zamyslel nad lidskou povahou.
Stručné a strohé, bez zbytečného patosu
Tak tahle kniha mě úplně dostala. Výborně propracované charaktery: Popeláč, Nick, Harold, Fran a její rodiče, Larry a v neposlední řadě samotný Randl Flag. Ten mi tam z počátku nesedl, připadalo mi, že vzhledem k tomu apokalyptickému scénáři, tam není abstraktní zlo potřeba, ale když jsem přeladila vnitřní rádio na fantazii, začal mě jako postava hrozně bavit.
Ajaj. Zase jdu proti proudu. Vůbec mě to nechytlo a knihu jsem odložila v půlce. Připadalo mi to takové rádoby chytré. Nelíbil se mi styl psaní. Jasně, nápad se smrtí vynikající, proto jsem si knihu půjčila, ale spoustu autorů by si s takovým námětem poradila mnohem lépe.